weby pro nejsevernější čechy

Hrad Hněvín

To panorama nelze přehlédnout. Každý, kdo někdy drandil přes Ústecký kraj magistrálou pod Krušnými horami, určitě spočinul okem na siluetě hradu Hněvín nad městem Most.

A přitom je to vlastně jen taková hra na hrad, v podstatě nic tu není původního, stejně jako v celém městě pod hradem. Hrad byl totiž totálně rozbořen v 17. století, a to, co je dnes k vidění, je „jen“ romantická rekonstrukce. Díky málu dochovaným zobrazením lze o hradu prohlásit, že byl původně dvojdílné dispozice s velkou okrouhlou věží na vnitřním nádvoří, kde stála i kaple, palác a čtverhranná věž. Ve vnější části hradby jsou zakomponovány zřejmě zbytky dělostřeleckých bašt.

Ke hradu vede z města pohodlná asfaltka. Od křížové cesty v ulici Jana Žižky, dále Vinohradská, V Rokli a nakonec Hradní. Tedy… pohodlná… je to chvílemi něco podobného, jak když jdete v Děčíně pěšky do ZOO. Takže je možná lepší volit jako přibližovadlo auto. V Hradní kousek za rozcestím na Sedle pod Hněvínem je velké parkoviště. Ale nemusíte se nechat odradit, parkovat se dá i až úplně nahoře, přímo u hradu, na vyhlídce. Ta je opravdu skvostná, máte odtud zdejší podhůří jak na dlani, a nakonec zjistíte, že lézt na rozhlednu je v podstatě zbytečné – ale kdo by ji vynechal, když se dostane až sem, že?

V samotném areálu v sezóně najdete stánek u brány, vyhlídkovou věž, hvězdárnu, a především restauraci s možností ubytování. Občas lze najít zmínku o expozici, věnované magistru Kelleymu, ale tu jsem, na rozdíl od jeho sochy, nedokázal objevit… A malé překvapení – na věž se dostanete bez jakýchkoli zábran, ale až v jejích dveřích zjistíte, že jste měli zaplatit vstup u stánku.

Pro ty, kteří se rozhodnou jít pěšky:

A historické okénko, sestavené s pomocí internetu a řady knih (Hrady a zámky severočeského kraje – Rudolf Anděl 9 Jan Kabíček, Encyklopedie českých hradů – Tomáš Durdík, Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku: Střední Čechy – kolektiv):

Hněvín (německy Landeswarte) je hrad ležící na stejnojmenném vrchu (399 m n. m.) ve městě Most.

Podle archeologických průzkumů, které v areálu hradu probíhaly ve druhé polovině 20. století, bylo opevněné dřevěné hradiště na vrcholu hory vybudováno již v 9. století. Písemné prameny dokládají hrad až v polovině 13. století. Přestavba z dřevěného hradiště na kamenný hrad proběhla zřejmě během 12. století, kdy území vlastnil rod Hrabišiců. Když král Václav I. povýšil v polovině 13. století Most na královské město, přenesl z Bíliny na hrad jakožto jeho majitel sídlo královského správce, aby odtud střežil kraj.

První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1248, kdy Přemysl Otakar II. během vzpoury proti svému otci Václavovi I. oblehl mostecký hrad, bráněný Borešem z Oseka / Rýzmburka z rodu Hrabišiců, ale nepodařilo se mu jej dobýt. Z r. 1269 se dochovaly první zmínky o královském purkrabím na hradě, jímž byl Dětřich Špaček (Spatzmann) z Kostelce.

Po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli (1278) obsadili hrad v r. 1282 žoldnéři braniborského markrabího Oty, ale již v r. 1283 byl vrácen do královského majetku. V r. 1297 zde byl purkrabím Ondřej z Dubé na Mrači.

Jindřich Korutanský postoupil v r. 1307 Louny, Mělník, Litoměřice a město a hrad Most míšeňskému markrabímu Bedřichu mladšímu jako náhradu za válečnou pomoc, kterou mu poskytl proti jeho odpůrcům. Ale v r. 1310, kdy se českým králem stal Jan Lucemburský, míšeňské posádky obsazená města včetně Mostu vyklidily. V období Jana Lucemburského se v listině z r. 1331 také poprvé uvádí německý název Landeswarte neboli Zemská stráž, což odkazovalo k jeho základní funkci jako strážce zemské hranice. V r. 1388 zde byl purkrabím Petr z Miličevse.

Když v roce 1373 císař Karel IV. zasnuboval svou dceru Annu míšeňskému markraběti Fridrichovi, byly mu dány do zástavy hrad i město Most. Ze sňatku sice sešlo, město i hrad nad ním ale zůstaly v majetku Míšeňských. V r. 1401 vpadli Míšňané pod markrabím Vilémem starším na Mostecko a do města i hradu vložili svou posádku. Purkrabím na hradě se stal saský rytíř Albert Schenk ze Seidy, který se připomíná v r. 1403. Teprve v roce 1406 za vlády Václava IV. se hrad i s městem dostaly po vyplacení odstupného zpět do královských rukou.

Za husitských válek (v r. 1420 držel mostecký hrad Mikuláš z Lobkovic) zůstal hrad nedobyt. V roce 1423 král Zikmund zastavil hrad opět míšeňskému markraběti Bedřichovi staršímu. Most se stal důležitým strategickým bodem Zikmundových spojenců proti husitům v severozápadních Čechách, hlavně proti lounsko-žateckému husitskému městskému svazu. Velitelem míšeňské posádky ve městě byl Dětřich z Witzlebenu a na hradě velel dolnolužický fojt Hanuš z Polenska a purkrabí Titus Gorenz.

Král Jiří z Poděbrad sice v roce 1455 hrad oblehl, ale ten se do královského majetku dostal až v roce 1459 na základě chebské mírové smlouvy. Hrad se zařízením, zásobami a výzbrojí předal Zajícovi z Házmburka saský zbrojmistr Wildener a kuchař Hans Tomayl. Jiří z Poděbrad zapsal hrad s panstvím svým synům Hynkovi, Viktorínovi a Jindřichovi. Posledně jmenovaný prodal v roce 1480 hrad bratrům Benešovi a Ludvíkovi z Veitmile.

Roku 1585 se hrad stal majetkem Ladislava Popela mladšího z Lobkovic. Jelikož Ladislav Lobkovic byl v roce 1593 obviněn z pokusu o vzpouru proti císaři Rudolfu II., uprchl ze země a v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a konfiskaci majetku. Převzetí hradu provedla císařská komise vedená královským rychtářem v Mostě Johannem Winkelmannem z Hasenthalu roku 1594. Ovšem už následujícího roku prodal císař hrad i s veškerým příslušenstvím městu Most za 69 480 kop míšeňských grošů. Podle kupní smlouvy tehdy patřil k hradu poplužní dvůr s pivovarem, sladovnou, ovčínem a lesem na Resslu. Dále k panství patřily vesnice Souš, Třebušice, Holešice, Pohlody, Kamenná Voda, Vršany, Lipětín, Komořany i s Komořanským jezerem a v Krušných horách vesnice Mníšek, Křížatky, Klíny a Nová Ves v Horách. Dále dva mlýny zvané Střílnice a Gruntmil a hamr s mlýnem a pilou. Nakonec i panství Stradov a Přestanov. Panovník si s ohledem na strategický význam hradu vymínil předkupní právo a město muselo na vlastní náklady vydržovat hradní posádku.

Za vlády Rudolfa II. také pobývali na jeho příkaz na mosteckém hradě alchymisté Angličan Edward Kelley a Řek Marek Mamugny. Edward Kelley byl zpočátku císařovým oblíbencem, ovšem později byl zatčen a roku 1591 uvězněn na Křivoklátě. Po nezdařeném útěku, při kterém přišel o nohu, byl vsazen do vězení na mosteckém hradě. Po několika letech Kelley se rozhodl, že uteče podruhé. Jeho žena, pocházející z Mostu, mu při jedné své návštěvě přinesla provaz, po němž se v noci spustil z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman Baltazar ze Sebnice okamžitě vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval císaře o nezdařeném Kelleyho útěku. Panovník alchymistovi nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley neustále dlel na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat svůj život jako mrzák, proto vypil smrtící tekutinu. Skonal 1. listopadu 1597 ve věku 42 let. Podle tradované legendy Kelley proklel hrad s tím, že když zmizí, tak za sto let zmizí celý Most.

Bezproblémové držení hradu a jeho statků skončilo pro město za třicetileté války. V letech 1620-1631 se na hradě vystřídalo několik císařských posádek, které museli měšťané vydržovat. Několikrát se během války pokusili hrad dobýt Švédové. Ti sice hrad nejprve nezískali, ovšem opakovaně zpustošili město. Až ke konci války v roce 1646 jej dobyli pod vedením generála Wrangela. Na hrad byla vložena švédská posádka v síle 200 mužů – mušketýrů a dragounů pod velením majora Alexandra Gardena. Stala se pohromou pro zubožené město Most a hrozbou širokého okolí, kam zajížděla na loupeživé výpravy (dokonce až ke Křivoklátu a Ústí nad Labem). Blokáda hradu císařskými vojsky byla nedostatečná a Švédové měli až do r. 1648 plynulé zásobování a přísun posil z Německa. Po podepsání vestfálského míru v r. 1648 zde trávil vánoce zweibrückenský falckrabí a pozdější švédský král Karel Gustav a dobyvatel Prahy generál Kryštof Königsmark. Po úplném vyplundrování opustili poslední Švédové mostecký hrad 3. října 1649.

Po těchto zkušenostech se stálým pleněním města pod hradem při jeho dobývání zaslali mostečtí měšťané císaři Ferdinandu III. prosbu o svolení k demolici, aby hrad již nemohl přitahovat pozornost vojska, a aby stavební materiál mohli použít na opravu města. Císař jejich žádosti v září 1650 vyhověl. Poslední vojenská posádka opustila objekt 26. září 1650. V listopadu 1651 začalo bourání a skončilo v roce 1653. Po následujících více než 200 let pak vrchol Zámecké hory, jak se kopec tehdy nazýval, zůstal pustý.

V 70. letech 19. století se začalo s postupnou úpravou kopce. Svahy byly zalesňovány, objevily se zpevněné cesty a další parkové úpravy. V roce 1879 byla na místě starých základů zřízena restaurace. Jednalo se o tzv. švýcarský domek ze zámku Jezeří. V roce 1889 zde byla postavena dřevěná vyhlídková věž, napodobenina Eiffelovy věže v Paříži, kterou však o rok později strhl silný vítr.

V roce 1896 byl ustanoven německý Spolek přátel Zámecké hory, který si vytknul za cíl obnovit hradní areál. Nejprve se započalo se stavbou kamenné vyhlídkové věže. Ta byla dostavěna v září roku 1900 a byla v horní části obložená glazurovanými cihlami ze šamotárny v Braňanech. Poté se spolek rozhodl vystavět vedle věže i restauraci v gotizujícím slohu. Práce na stavbě podle plánů architekta Adolfa Schwarzera začaly v roce 1905 a o rok později byly dokončeny. Budova byla elektrifikována a byl sem dokonce zaveden i telefon.

Spolek se rozhodl, že bude v obnově areálu pokračovat výstavbou dalších objektů. V roce 1911 bylo rozhodnuto přestavět vyhlídkovou věž, aby ladila s budovou restaurace. V letech 1913-1914 byla postavena menší věž plánovaná jako hradní kaple. Během první světové války zde žádné stavební aktivity neprobíhaly a až v roce 1927 byla postavena krytá veranda. Za druhé světové války obsadila hrad německá armáda a využívala jej k účelům protivzdušné obrany. Na obvodní zdi hradu, byl umístěn velký osvětlený hákový kříž. Na hradě sloužila protivzdušná obrana německé armády a ve zdejších sklepích hradu měli umístěnou skleněnou tabuli, kde zakreslovali letadla pohybující se v okolí Mostecka. Němci pod vyhlídkou u hradu vybudovali v době válečné jeskyni, která sloužila jako případný kryt při náletech na zdejší chemické závody STW.

Krátce po válce sloužil hradní areál k vojenským účelům. Zdá se, že zde česká armáda něco hledala po jednotkách SS. Ale v roce 1950 se správcem objektu stal Městský národní výbor v Mostě. Následující roky hrad chátral, pouze v roce 1959 byla ve věži zřízena televizní retranslační stanice. V 60. letech již hrad nebyl přístupný veřejnosti, neboť hrozilo zřícení některých částí. V roce 1967 se začalo s rekonstrukcí areálu, která skončila v roce 1970. Provozovatelem areálu se stal Podnik bytového hospodářství v Mostě.

V roce 1972 byla ve východní věži, bývalé hradní kapli, pro veřejnost otevřena malá hvězdárna.

Po roce 1989 získalo město Most Hněvín v restituci jako historický majetek a v letech 2000-2001 provedlo nákladnou obnovu celého areálu. Byly opraveny střechy, vybudovány nové přípojky inženýrských sítí, na nádvoří položeno nové dláždění a instalováno vnější osvětlení hradu. Na hradě stále funguje Hvězdárna dr. Antonína Bečváře, která je pobočkou Hvězdárny v Teplicích. Hrad slouží jako hotel a restaurace, z hradní věže je rozhledna.

Tagy