weby pro nejsevernější čechy

Hrad Seeberg

This entry is part 96 of 96 in the series Hrady a tvrze

Nedaleko Františkových Lázní leží Ostroh (část obce Poustka v okrese Cheb), dědina, skrývající nečekaný skvost – v jádru románský hrad Seeberg.

Za studentských let jsem někdy sám, někdy se spolužáky, probrouzdal řadu hradů v Poohří i na Chebsku. Ale tenhle mi z jakýchsi neznámých důvodů zcela unikl. Neměl jsem o jeho existenci tušení. Přitom jde o rozsáhlý areál, který v nové době poskytl útočiště hned několika expozicím, a také možnost procházet se jen tak v podhradí – hrázděná barokní stodola, kolna a vzácný věžový špejchar (objekty jsou věnovány lidové kultuře, zemědělství a řemeslům chebského venkova v 19. století). Individuální prohlídka po nápaditě prezentovaných dějinách starších i novějších (Expozice vývoje měšťanského interiéru a nábytku v 19. století – něco obdobného by snad mělo být aktuálně na Lemberku), klasika v podobě černé kuchyně, venkovské nástroje řemeslníků (Chebský venkov v 19. století – etnografická expozice), historie porcelánu („Ze života porcelánového šálku“), expozice 26 obrazů s životopisem básníka J. W. Goethe nebo seznámení s chebským katem Karlem Hussem (možná prvním muzejníkem). Až se mi odtud málem nechtělo.

Důkaz toho, že když se chce, jde leccos. A že ne vždy musí za vším stát soukromník – zdejší expozice patří pod Městské muzeum Františkovy Lázně.

Z různých pramenů (hrad je kulturní památkou):

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985
Mgr. Stanislav Macek: Dějiny hradu Ostroh – Seeberg, vydalo Městské muzeum ve Františkových Lázních
Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Nakladatelství Libri, Praha 1995
Dobroslava Menclová: České hrady – díl první, Odeon – Nakladatelství krásné literatury a umění Praha, 1972

Hrad je jedním z hrstky zachovaných ministeriálních v Česku a jako jediný z nich dnes slouží výlučně muzejním účelům. Patří k nejstarším hradům na Chebsku.

Předchůdcem hradu bylo sídliště nebo hradiště z mladší až pozdní doby bronzové osídlené lidem kultury popelnicových polí.

Historie hradu Seeberg sahá až do dob štaufské dynastie. Stál na ostrohu nad dávno zaniklým jezerem (z toho jeho původní německé jméno Seeberg), jehož zbytkem je snad rybničnatá pláň, bažiny a rašeliniště mezi Ohří u Pomezné (dnes přehradní jezero Skalka), Františkovými Lázněmi a Nebanicemi. Skládal se z předhradí s hospodářskými budovami a obydlími čeledi, chráněného hlubokým příkopem a zvedacím mostem, a vlastního horního hradu. Jeho základem byla dvoupatrová hlavní věž, kterou vedla brána na nádvoří, kde stál hradní palác. Nádvoří obklopovala zeď, kolem níž býval ochoz pro hradní stráž. V jejím středu se zachoval gotický portálek, kterým se vcházelo do veliké zahrady.

Předpokládaný vznik hradu ve 3. čtvrtině 12. století souvisí s tehdejším územním rozvojem Svaté říše římské a zároveň dokládá dějinná specifika historického Chebska, jež se tehdy jako samostatné říšské území postupně proměňovalo ve vzorový model štaufské rodové državy. Zásadní roli při tom sehráli právě ministeriálové, původně nesvobodní a na panovníkovi závislí služebníci, které jejich pán využíval k plnění správních, hospodářských nebo vojenských povinností. Na rozdíl od ostatních leníků byli pro svůj nemajetný původ velice spolehliví. Měli rozhodující podíl na kolonizaci a germanizaci Chebska, kde od 12. století budovali síť vlastních opevněných sídel. Smyslem této vojensko-správní soustavy v okolí chebské falce byla také kultivace zdejší řídce osídlené krajiny, což z ministeriálních hradů současně činilo centra intensivní kolonisace. 

Od 13. století však chebská ministerialita své dominantní postavení paralelně s úpadkem štaufské moci a následným interregnem postupně ztrácí a hegemonem rozpadajícího se historického Chebska se tak stává město Cheb, ovládané početným a silným patriciátem vzešlým rovněž z řad ministeriálů. Monopol na tuto oblast městu potvrdila zástava Chebska českému králi, kvůli níž se z oblasti značná část ministeriálů vázaných na říši a císaře postupně vytratila. Listina Ludvíka IV. Bavora ze 4. října 1322, jíž bylo říšské léno Chebsko zastaveno Janu Lucemburskému za 20 000 hřiven stříbra, je současně první písemnou zmínkou o hradu (budoucí císař se tak odvděčil Lucemburkovi za pomoc při své kandidatuře na císaře). Zástava nebyla nikdy vyplacena a Chebsko se stalo součástí Čech.

Hrad Seeberg patřil městu Cheb, jemuž Karel IV. roku 1349 udělil právo spravovat hrad prostřednictvím vlastního úředníka (lze předpokládat, že šlo o potvrzení existujícího stavu a Cheb spravoval hrad již od roku 1322), až do roku 1434, kdy byl císařem Zikmundem Lucemburským darován spolu s Loktem za sjednání kompaktát věrnému služebníkovi, říšskému kancléři, chebskému a loketskému purkrabímu Kašparu Šlikovi přesto, že on vlastně také pocházel z Chebu. Šlik neměl dostatek financí ani času (zdržoval se u císařského dvora) na udržování hradu. Přenechal správu bratrovi Mikulášovi, o dva roky později předává se svolením císaře hrad svým bratřím Matyášovi a Vilémovi.Šlikové si zřejmě porušení předchozích práv byli vědomi, chebská městská rada k tomu asi také nemlčela, a tak se věc vyřešila tím, že po smrti Viléma (poslední zmínka o něm je z roku 1450) jeho manželka hrad roku 1461 prodává za 410 zlatých rýnských (jistě hluboko pod cenou) svému příbuznému– radnímu z Chebu Kašparu Junckerovi z významné chebské patricijské rodiny, která v Seebergu nechala vystavět kostel sv. Wolfganga.

Kašpar Juncker, který měl za ženu Annu, dceru Mikuláše Šlika, byl schopným diplomatem a věrným rádcem krále Jiřího z Poděbrad, hlavně při chebských jednáních se saskými knížaty. Když chtěl hrad roku 1469 prodat a Chebští s tím nesouhlasili, podřídil se jim a žil zde až do své smrtí v roce 1474. Ve vztahu k Seebergu je znám především nezvyklými reformami. V roce 1462 zrušil na panství nevolnictví a převedl dědičné právo na statek bez přímého dědice na nejbližšího příbuzného.

Jeho manželka  dovedla hrad i panství uhájit i proti císaři Fridrichu III., který chtěl připojit hrad zpět k říši, i proti královskému komoří Burianovi z Gutštejna, který na něj uplatňoval nároky jako příbuzný Šliků a jemuž dokonce král Vladislav II. protiprávně udělil hrad do držení. Oba s ní vedli drobnou válku, v níž však šlo o práva města Chebu a České koruny. Anna dostavěla kostel sv. Wolfganga, založený ještě jejím manželem (1470); po své smrti (1485) tu byla pohřbena po jeho boku. Brzy po ní zemřel i její syn František.

Hrad zdědili nejprve falknovští (sokolovští) Šlikové – majitelem se stal Mikuláš III., jehož však vytěžuje správa sokolovského panství. V roce 1497 se stávají majiteli bratři z Neuberga, Konrád a Jošt, příslušníci původně ministeriálních rodů von Neiperg (vlastně „z Neubergu“ – dnes Podhradí u Aše) a von Brand.Během této doby byl hrad silně poškozen v dlouholeté válce. Neubergové se dostali do velkých sporů se sousedním Jorgem z Zedtwitz (Cedvic), loupeživým rytířem, který obýval blízký hrad Liebenstein (Libá neboli Libštejn).V roce 1509 Konrád zasáhl proti Zedwitzům spolu s chebskou městskou hotovostí (šlo o bezpečnost zemských cest, kterou Cedvicové ohrožovali). Nakonec však došlo k dohodě. Jošt z Najperku zemřel roku 1509 a je též pohřben ve zdejším kostele, poslední zprávy o Konrádovi jsou z roku 1529. Ještě v roce 1527 uděluje král Ferdinand I. Seeberg lénem jeho synům Kašparovi, Ergardu, Šebestiánovi a Jáchymovi. Jako majitel je dále uváděn jen Kašpar, který tu žil až do své smrti roku 1567. Panství připadlo jeho synovi Janu Albrechtovi, který je v listinách uváděn do roku 1580, poté prodal hrad Jiřímu Wolfovi z Brandu.

Po Najpercích tak vládli v letech 1586–1635 na Ostrohu Brandnerové z Brandu (dnes Zdar na Ašsku). Jiřímu Wolfovi byl hrad propůjčen císařem Rudolfem II. Když v letech 1619/20 zemřel, přežilo ho z jeho 10 dětí pouze pět synů. Noví majitelé byli evangelíci a v době rekatolizace měli značné problémy. Dva odešli raději za hranice, zbylí tři museli čelit událostem třicetileté války.

Po Bílé hoře odešel dosavadní držitel panství Jiří Volf Brandner z Brandu pro víru za hranice a byl udán, že sloužil v nepřátelské armádě. Za to mu byl všechen majetek zkonfiskován a v roce 1635 prodán za 8500 zlatých Melchioru Adamu Moserovi z Oettinku. Moser sice pomohl v roce 1631 Sasům dobýt Cheb, ale protože v roce 1634 naopak pomohl císařským zajmout saského vévodu, byl povýšen roku 1652 do rytířského stavu.

Usadil se na Hazlově a Seeberg prodal –na hradě se usazuje velitel chebské posádky, císařský plukovník Veit Dietrich (Vít Dětřich/Ditrich) von Steinheim. Ten dostal v roce 1638 hrad od císaře lénem. Znám je především jako jeden z účastníků vraždy vévody Albrechta z Valdštejna. Byl to právě on, kdo oznámil chebským radním, k čemu v jejich městě došlo. Ač byl za takřka celé třicetileté války hrad ušetřen napadení,7. dubna 1648 se objevil u brány silný oddíl švédského generála Jana Kryštofa Königsmarka. Hrad, který neměl vojenskou posádku, byl dobyt, vykraden a vypálen. Zbyly jen holé zdi.Dětřich prchl do Prahy, kde byl zajat a musel se vykoupit. Po svém návratu nechal hrad opravit a značně se zadlužil. Zemřel 5. dubna 1657, jeho syn Hubert Gottfried von Steinheim zemřel den nato. Panství tak připadlo opět České koruně.

Císař Leopold I. přenechává listinou z 26. ledna 1664 Seeberg tajnému radovi, komořímu a vrchnímu kancléři Janu Hartwigovi, svobodnému pánu Nosticovi. Nový majitel si na císaři vymohl oproštění od lenní závislosti na koruně a prohlášení svobodným majetkem. Hrad byl roku 1666 vyškrtnut z desek dvorských a zapsán d desek zemských.

Nosticové hrad brzo prodali veliteli chebské posádky, dragounskému plukovníkovi Jakubu Gérardovi, a to už jako dědičné vlastnictví. Gérard padl roku 1676 za tažení proti Švédům v Pomořanech. Panství přešlo na jeho dva syny Václava Maxe a Leopolda Jakuba. První z nich spravoval hrad do roku 1691, pak se odstěhoval na panství poblíž Bechyně.Správou hradu byl pověřen služebník rodiny Jan Ondřej Pfeifer. V té době trvaly spory s libštejnskými Cedvici, hlavně o zdejší faru a pastviny, ležící mezi oběma panstvími.

Jakubův syn Leopold Jakub prodal v roce 1703 panství chebskému purkmistrovi Adamu Junckerovi z Kunreuthu (dnes Horní Hraničná) a bohatému kupci Michalu Widtmannovi: oba je koupili jménem města Chebu. Tak se stal Seeberg včetně přilehlého panství opět majetkem města Chebu, pod jehož správou končí existence samostatného panství a to se proměňuje v poplužní dvůr sloučený s majetkem Chebu a v hradním paláci je následně zřízena ubytovna chudých tkalců a nádeníků.

Město Cheb propustilo poddané ostrožského panství z poddanského svazku a zavedlo na něm chebské městské právo. To vyvolalo velké spory a soudy se sousedními Cedvici, kteří těžce nesli, že panství přešlo do „neurozených“ rukou, a hlavně měli obavy z ohlasu těchto změn mezi vlastními poddanými. U apelačního soudu v Praze však při prohráli a ještě byli odsouzeni k placení desátků zdejšímu faráři.

Adam Juncker a pozdější držitelé hradu zde hospodařili již jen jako nájemci města Chebu, které spravovalo hrad až do roku 1754 ve vlastní režii prostřednictvím správce. Později byl Seeberg pronajímán na období devíti let bohatým měšťanům. Po zrušení nevolnictví roku 1781 se mezi nájemci objevují i místní poddaní. V roce 1809 si hrad pronajímá pachtýř J. Bauman a upravuje přízemní rytířský sál jako výčep piva – jde o první pokus o využití hradu jako výletního místa pro lázeňské hosty nově založených Františkových Lázní. Záměr zřejmě nevyšel, protože v dalších letech jeden z nájemců zřizuje v objektu manufakturu a v roce 1833 uvažuje město o využití části hradu jako pivovaru. Kolem roku 1840 bydlí v hrázděném čeledníku v prvním nádovří lesní, hradní sál s arkýřem byl přeměněn na společenskou jídelnu a salon. V devadesátých letech jeden z nájemců ubytoval na hradě zemědělské dělníky, kteří Seeberg „vybydleli“.

Hrad pustl a patrně kvůli nedostatku peněz byl opravován na etapy. Teprve na počátku 20. století vzešel z kruhů vlastivědných a národopisných badatelů okolo časopisu „Unser Egerland“ impuls k záchraně chátrající historické památky, načež byl hrad pod vedením městského stavebního rady Josefa Paschera postupně renovován.Úpravy ing. J. Pröckla (které hradilo město Cheb) z let 1905–1915 zachránily hrad před úplným zničením. Již v květnu 1915 byla na hradě otevřena výletní restaurace v historickém stylu, která se brzy stala oblíbeným cílem lázeňských hostů a výletníků z širokého okolí. Při těchto pracích bylo opraveno hlavně vnitřní zařízení zámku a nad jeho vjezd umístěny erby někdejších majitelů (Junckerů, Planských ze Žeberka, pánů z Najperku – Nothaftů, Seeberků, Nosticů, Šliků a města Chebu). Obnovena byla také černá kuchyně a zvedací most.

V roce 1943 přebírá hrad německá armáda a z rozbombardovaného chebské letiště jsou sem přestěhovány stroje na výrobu náhradních leteckých dílů. Při obsazování obce americkou armádou byl hrad lehce poškozen. Po válce Cheb obnovil restauraci a od roku 1952 zde bylo restaurační středisko pro školení mládeže tehdejšího Karlovarského kraje. V letech 1956-9 slouží hrad hrad jako pionýrský tábor národního podniku ESKA Cheb. Jednalo se o možnosti adaptace na rekreační objekt pro zaměstnance Státní památkové správy. Hrad byl nabízen k pronájmu řadě dalších institucí, ale bezvýsledně. Hrad zůstal opět sám a bez jakékoliv pomoci. Objevuje se dřevomorka, stropní konstrukce jsou v havarijním stavu. Jediným zásahem bylo v roce 1974 pokrytí všech střech šindelovou krytinou.

Kdyby se rekonstrukce neujalo v 70. letech 20. století Městské muzeum ve Františkových Lázních, hrad by dnes pravděpodobně již nestál. Nejprve skupina mladých nadšenců vypracovala projekt na záchranu hradu a začala s odklizovacími pracemi. Zásluhou tehdejšího ředitele Městského muzea Františkovy Lázně PhDr. Pavla Stříbrného, jenž si usměrnění živelné obnovy hradu vzal za vlastní, se podařilo záměr prostřednictvím veřejných financí realizovat. Hradní komplex, doplněný historickou sýpkou a kolnou, byl roku 1990 opět slavnostně zpřístupněn veřejnosti.

Současný stav je velmi dobrý, a je turistickým lákadlem nejen pro české, ale i německé turisty. V roce 2007 byla zprovozněna naučná stezka „Okolí hradu Seeberg“. Zahrnuje například okolní mlýn, kostel sv. Wolfganga, mlýn, kapličku či Kachní rybník.

Stavebně je hrad značně nesourodý, jeho přesnou podobu v jednotlivých historických obdobích nelze s určitostí rekonstruovat. Ostroh, na kterém hrad stojí, je dělen příkopem na dvě části – předhradí s hospodářskými budovami a vlastní hrad. Předhradí bylo původně odděleno od obce příkopem v místě dnešního přístupu k bráně, ten byl zasypán v roce 1862. Dnešní vstupní brána vystupovala před obvod pláště a bývala nad ní hranolová věž. Obvodové zdi stodoly a čeledníku jsou vlastně původní gotické hradby předhradí.

Z doby románské se zachoval severní palác (stavba z hladkých kvádříků na žulovém bloku) a původní obvodová hradba s románským portálem v místech dnešní brány. Tento úsek dnes tvoří vnitřní stěnu renesanční arkádové chodby. Románský je také hlavní portál z nádvoří do paláce.

Gotická fáze trvala do roku 1349. Hrad se rozšířil o předhradí, kde se zachovala gotická hradba v podobě obvodových zdí hospodářských budov. Gotická je vstupní brána. Proběhla přestavba románského hradu. Na jižní straně ostrohu byl postaven rozlehlý palác a před starou spojovací hradbou byla představena další hradba. Prostor mezi původní hradbou a palácovými stěnami a novou hradbou vytvořil parkán, který byl v době renesance zastavěn dalšími budovami. Gotickou stavbou je obdélná vstupní brána vysunutá do parkánu a příkopu – dnes tvoří průčelí hradu. Obranný systém hradního jádra byl dotvořen propojením obou paláců nízkou, 6 metrů vysokou hradbou s malou brankou. Hradba dnes uzavírá nádvoří.

Renesanční podoba byla dokončena po polovině 16. století. Pod jižním palácem byly zaklenuty sklepní prostory a u severního bylo zaklenuto přízemí na střední pilíř. Renesanční je pravděpodobně také klenba prvního poschodí severního paláce.  U východního průčelí byl zastavěn parkán. Oba paláce byly propojeny spojovacím křídlem, do kterého je vtažena původní gotická brána.

Po roce 1647 nastala barokní fáze – předpokládá se, že po vypálení hradu Švédy se zachovaly pouze obvodové zdi. Seeberg se již dále nerozšiřoval, byl pouze obnoven. Jedinou přístavbou bylo navýšení druhého patra u pravé části spojovacího renesančního křídla. Při předání hradu městu Cheb roku 1703 byla rekonstrukce již dokončena. Zásadní proměny se ale dočkalo předhradí. Vpravo od věžovité brány byla k hradbě přistavěna velká hrázděná stodola, vlevo hrázděný čeledník – obě budovy se zachovaly dodnes.

V roce 1826 bylo přestavěno první patro západního konce čeledníku, po roce 1850 upraveno první poschodí hradu na byty, roku 1862 zasypán příkop, zrušen most a snesena věž nad branou.

V předhradí stojí hrázděná stodola z poloviny 18. století, čeledník ze stejného období a dvě stavby na hrad přenesené: věžová sýpka z roku 1714 a kůlna z roku 1809 (jsou to ukázky lidové architektury Chebska). Ve vlastním hradu se nachází výstava slohového vývoje interiérů 19. století od empíru až po takzvaný Chippendale. Dále se zde nachází výstava skla a porcelánu nejznámějších českých firem. V přilehlých hospodářských budovách je umístěna výstava skanzenového typu věnovaná vesnickému životu 18. století na Chebsku. Obsahuje například tradiční oděvy a nástroje té doby, nebo model hrázděného statku chebského typu. V roce 2011 zpřístupněna sklepení hradu a instalovány nové expozice: Goethe a jeho lásky, Chebský kat Karel Huss, zbrojnice a knihovna. Od roku 2014 je v prostorách bývalé hradní restaurace otevřena expozice Smrt Valdštejna, historie jedné krvavé vraždy.

Series Navigation<< Hrad a klášter Oybin
Tagy