weby pro nejsevernější čechy

Hrad Hasištejn

Už jsem to říkal párkrát, je spousta míst, kolem nichž roky projíždím a stále si říkám, že bych měl, že jednou musím… Tak jsem si teď ze seznamu před koncem památkové sezóny konečně odšktrl další položku, podařilo se mi konečně navštívit hrad Hasištejn.

Trochu překvapení – původně jsem měl ten den v plánu velkou spanilou jízdu s řadou dalších cílů, jenže jsem nějak tenhle objekt podcenil a zasekl se tady na mnohem déle, než jsem počítal. Je tady totiž hodně dlouho kde chodit, co číst a prohlížet si. Takže pokud sem někdy vyrazíte, nechte si času dost a dost. Stačí jet odbočkou doprava při cestě z Chomutova do Klášterce nad Ohří podle směrovek na Místo (fakt se ta obec takhle jmenuje).

Autem zastavit můžete buď v obci a udělat těch pár kroků po žluté značce pěšky, nebo zajet až přímo před hrad na parkoviště, kde na konci sezóny bylo míst volných dost a dost. Pak už stačí projít bránou, pak přes most dovnitř, koupit si lístek a bloumat a bloumat. Za historií, za poučením, ba i za rozhledy (věž má výšku 25 metrů a vede na ni 116 schodů). Tak dokonale popsaný a přímo na místě zdokumentovaný hrad jsem asi ještě neviděl, lze si tak velmi dobře vytvořit obrázek o tom, jak to tu asi vypadalo a fungovalo. A až vás to unaví, můžete sednout ve zdejší stylové restauraci naproti pokladně.

Přijměte tedy pozvání k prohlídce, snažil jsem se nafotit všechny informační cedule:

Po obrázcích ještě smršť textu, kompilovaná z různých webů a knih:

Hrad Hasištejn (německy Hassenstein) leží na české straně Krušných hor nad obcí Místo v nadmořské výšce 627 m n. m. Je jedním z nejstarších hradů severozápadních Čech, též rodištěm a sídlem významného aristokrata a humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Od roku 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka ČR. Rozsáhlé zříceniny inspirovaly J. W. Goetha k jeho „Novelle“.

Původ Hasištejna není znám, na hradišti byly nalezeny stopy pohanského pohřebiště, což svědčí o velmi dávném osídlení. Místo poskytovalo ochranu obchodní cestě, jež vedla od zemské hranice přes Kralupy u Chomutova a dále do Čech a navazovala na starou solnou cestu z Halle nad Sálou přes Lipsko, Saskou Kamenici, Marienburh, Přísečnici, Kadaň, Žatec, Louny, Slaný a směřující ku Praze.

Je možné, že gotický hrad na skalnatém ostrohu nechal postavit sám král Václav II., i když na tomto místě je zmiňován opevněný areál už ve století dvanáctém. Podle některých zdrojů hrad postavil pro krále Jana Lucemburského Fridrich I. (Bedřich) ze Šumburka. Doloženo je, že od roku 1348 byl hrad v držení rodu pánů ze Schönburgu (Šumburku) a Bedřich ze Šumburku s bratry Albrechtem a Dětřichem drželi četné lenní statky v okolí (Perštejn, Egerberk, Přísečnici atd.). Císař a král Karel IV. jeho držbu bratrům Bedřichu a Bernardu roku 1351 prodloužil i s panstvími Přísečnice a Schlettau (saská Slatina). V jím vydaném zákoníku Majestas Carolina jej uvádí mezi královskými hrady, které panovníci nesmí prodat a zastavit jej směli nanejvýš na 9 let.

Šumburkům hrad patřil až do roku 1412, kdy ho přenechali Jindřichu mladšímu Reussovi z Plavna. Ten se dostal do sporů s Václavem IV. a spolčoval se s loupeživými rytíři, se kterými přepadávali královské statky. Královské vojsko proto pod velením Mikuláše Chudého z Lobkovic hrad po dvouměsíčním obléhání dobylo a král Hasištejn ihned Mikuláši zastavil s podmínkou, že hrad vrátí koruně po splacení zástavní sumy. Ale k výplatě nedošlo a Mikuláš získal hasištejnský statek v r.1421 jako korunní léno dědičně. V době husitských válek stál Lobkovic při králi Zikmundovi, což mu dopomohlo k vysokým dvorským funkcím a k rozsáhlému jmění (Most, Hluboká, Přimda, Chomutov s Blatnem atd.). Když r.1435 Mikuláš Lobkovic zemřel a jeho synové se rozdělili o pozůstalost, dostal Jan Popel Hlubokou a Mikuláš II. Hasištejn, čímž se Lobkovicové rozdělili na popelovskou a hasištejnskou větev.

Mikulášův vnuk, vzdělaný humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, který se tu asi 1461 narodil, zde žil trvale od roku 1490 a nechal hrad výrazně rozšířit. Založil v něm jednu z největších knihoven českého království. Knihovna byla později přestěhována do Chomutova, kde roku 1598 shořela. Kromě ní na hradě soustředil četné vědecké přístroje, vytvořil cenné sbírky převážně uměleckých děl a přírodnin, pilně korespondoval s přednímu učenci své doby a sledoval dění v tehdejší Evropě.

Hrad dále vlastnili různí příslušníci Lobkoviců a jeden čas i Šliků až do počátku 17. století. Po konfiskaci majetku Jiřího Popela z Lobkovic vlastnil sedm osmin hradu císař Rudolf II. Roku 1606 je od něj koupil Linhart starší Štampach ze Štampachu, jenž byl r. 1581 hasištejnským vrchním hejtmanem. Linhartův syn Jan Richard přikoupil r.1609 od Kryštofa z Lobkovic jeho hasištejnskou osminu a stal se tak společně se svými bratry majitelem celého panství s hradem. Dělením majetku po Linhartovi starším Štampachovi připadl Hasištejn s Ahníkovem jeho synu Linhartovi mladšímu. Pro účast na stavovském povstání z let 1618 – 1620 mu byly tyto statky r.1622 konfiskovány a v r.1623 je koupil smečenský Jaroslav Bořita z Martinic. V té dbě už se o hradě psalo jako o pustém, tavba začala chátrat a zánik uspíšil požár založený Švédy. Roku 1678 sloužily už jen hradní sklepy k uskladnění piva prunéřovského pivovaru.

Na počátku 18. století zříceninu hradu nechal upravit Emanuel Karsch, poslední soukromý vlastník velkostatku Prunéřov-Ahníkov, který zde postavil hostinec (vyhořel v roce 1976). Zdi byly na mnoha místech zpevněny a zajištěny proti povětrnostním vlivům, věže přikryty střechami, obnovena byla kaple, vybudována schodiště a postavena přístupová cesta ke hradu, který byl zbaven velkého množství rumu. Věž byla uravena na rozhlednu. Od té doby je hrad oblíbeným výletním místem Chomutovska.

Hostinec před požárem je zachycen ve čtvrtém dílu seriálu 30 případů majora Zemana Hon na lišku jako Čadkova chata („Liščí doupě“). Nový, menší hostinec byl postaven v roce 1995.

Po historii vlastníků něco o stavebním vývoji (velmi podrobně např. viz České hrady – Dobroslava Menclová):

Pro stavbu byla vybrána oválná plocha nad prudkým svahem k údolí Prunéřovského potoka. Nejstarší stavební fáze patří k hradům bergfritového typu. Na nejvyšším místě v čele areálu byla vybudována vysoká okrouhlá věž s přízemím a dvěma patry – poměrně štíhlý bergfrit, obehnaný obvodovou plášťovou hradbou, do něhož byl přístup portákem ve výši 6 metrů. Ve skále u paty věže byla vytesána cisterna na vodu. Na spodním, protilehlém a nejlépe chráněném místě, k jihu klesajícím cípu nádvoří, pak obytné budovy: hradní kaple zaklenutá křížovou klenbou a k ní na severní straně přiléhající místnost se žebrovou klenbou, dále pak vysoký věžovitý palác nad skalní slují s pavlačemi a plochostropým přízemím, osvětlovaným malým okénkem ze dvora za kaplí. Prostor mezi nádrží a kaplí byl prázdný. Kapli je věnován prostor ve sborníku Hrady českého severozápadu, na stranách 284 až 304 se její historií podrobně zabývá František Záruba.

Někdy po obléhání roku 1418 byl hrad výrazně rozšířen. Dosavadní (a poškozený) hradní palác byl podepřen třemi mohutnými opěrnými pilíři a rozšířen přístavbou nového třípatrového křídla, čímž byl vyplněn volný prostor mezi kaplí a palácem. Kaple dostala kamenné schodiště spojující její tribunu s lodí i se starým palácem spojovacím křídlem. Hrad byl obehnán ze tří stran novou parkánovou hradbou se dvěma nevýraznými baštami na západní straně (jedna čtverhranná, druhá oblouková), jejichž flankovací možnosti nebyly valné. Na nádvoří se vstupovalo přes šíjový příkop čtverhrannou, dovnitř otevřenou branou z nového předhradí. Na východní straně jádra bylo v místě původně velmi strmého svahu zřízeno rozlehlé nádvoří, postavené nad klenbou velkého sklepa.

Během pozdně gotické přestavby za Lobkoviců bylo opevnění hradu znovu rozšířeno. Dostavěno bylo příčné obytné křídlo vnitřního hradu při západní ohradní zdi, rozšířeno bylo až k východní hradební zdi (dochovala se zeď s arkýři). Starý palác byl opatřen velkým točitým schodištěm a druhým, menším za kaplí, jeho interiér byl podle nálezů z let 1891 – 1892 obložen barevnými keramickými deskami. Opevnění bylo přizpůsobeno poměrně rychlému vývoji válečné techniky a hlavně rozvoji dělostřelby na počátku 16. století. Parkánová hradba dostala dvě nové dělové bašty (jednu za kaplí a druhou východně od velké věže), přístupová severní strana hradu pak další, dále druhý příkop a val mezi oběma těmito příkopy.

Čelo nově upraveného předhradí bylo dále zpevněno na severu hradební zdí s hranolovou vstupní věží, nad jejímž průjezdem byla světnice pro vrátného. Na východní straně valu byla postavena další čtverhranná bateriová bašta. Na nejvyšším místě valového opevnění mimo samotný hrad byla vybudována vysoká předsunutá věž opevněná valy. Stavba na čtyřhranné základně s oblými rohy a středovým břitem s přízemím měla tři patra a přístupná byla pouze vchodem v prvním patře po žebříku. Také velká hradní (válcová) věž byla zvýšena o poměrně nízké třetí patro s osmi velkými okny. Je zajímavé, že všechny tyto stavební úpravy, prováděné zřejmě některým domácím stavitelem, uskutečňoval Bohuslav už v době, kdy hrady ztrácely svůj strategický význam a nahrazovaly je renesanční zámky. Možná, že v tomto případě působil jeho vřelý vztah k starému rodovému sídlu.

Tagy