weby pro nejsevernější čechy

Hrad Jezdec

This entry is part 2 of 80 in the series Hrady a tvrze

Nad serpentinami silnice (ulice Horská) nad Černou Nisou, která vede z Liberce do Rudolfova, se na vysoké skále nachází zbytky skalního hradu Jezdec (německy Reitstein, též Reitenštejn).

Na skaliska s dnes již velmi omezenou vyhlídkou vede odbočka ze žluté turistické cesty. Jde o jedno z míst, u nichž jen trénované a připravené oko pozná, že by mělo jít o pozůstatky hradu. Něco málo napoví terénní úpravy před vstupem na skaliska, na plošině dnes různě ohraničené kovovým zábradlím jsem pak našel jeden jediný jasný zádlab. Po letopočtech, o kterých je řeč dále v textu, nikde ani stopy. Vyhlídka vlastně jen na stromy. Silnici u paty skal je možno spíš jen tušit (nebo slyšet, aut tudy jezdí dost).

Další tipy na výlet naleznete na Brána do Čech

Pár útržků o hradu a jeho historii z netu a knih:

Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Libri 1999)

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)

Ve 14. a 15. století zde stával strážní hrádek, který patrně sloužil jako obrana zemské stezky vedoucí z Liberce do Frýdlantu. Převážně dřevěný hrádek (podle některých pramenů tvrz) byl postaven na třech žulových (některé prameny mluví o pískovci, ale to je krutý omyl!) skalách a byl částečně vytesán do skály, kterou od ostatní krajiny na jihu odděloval nehluboký, asi 2 až 4 metry široký příkop s venkovními valy, tvořenými ze dvou řad kůlů, mezi nimiž byla udusána hlína s drtí (z tohoto směru byl ke hradu jediný možný přístup). Na skále jsou vytesány na několika místech letopočty, ale nevíme, ze které doby pocházejí, a nehluboké otvory, ve kterých byla zakotvena dřevěná nástavba. 

Na spodní (severní) straně skal byla všechna tři žebra spojena hradbou, zatímco na horní, jižní straně hradní areál zajišťoval val a příkop. Za ním se nachází nevelký, v podstatě oválný prostor beze stop zástavby. Vlastní jádro hradu se nacházelo na východním nejrozměrnějším skalním útvaru. Dnes je přístupné po novověkém můstku. Ovětráváním poškozený skalní povrch vykazuje četné stopy úprav. V přední části je to zasekaný průchod a v zadní pozůstatky do skály vyhloubené místnosti a početnější draže.

Jezdec byl velmi malým hradem, patrně s jedním objektem v jádře, jehož řešení je analogické skalním hradům na pískovcovém podloží. Měl nejspíše funkci mocenského či strážního bodu.

O majitelích prameny mlčí.

Dle legendy zde pobýval loupežník (Černý Jíra), jenž byl zajat pány z Biberštejna po husitských válkách. Jméno hrádku prý souvisí se skokem do hlubin, kterým kůň zachránil vůdce lupičů, při němž nechal ve skále otisk svého kopyta. Z hradu měla vést tajná chodba až do libereckého domu č.p. 1.

Lokalita byla několikrát archeologicky zkoumána. Roku 1926 například vykopali pracovníci Státního archeologického ústavu (dr. Buchtel a dr. Šimek) několik keramických střepů z 13.–15. století. V roce 1935 zde provedla jablonecká Společnost pro výzkum starých dějin sondáž valu, jehož zásyp obsahoval zbytky keramiky z 11.–13. století. Samotné těleso valu bylo rozpadlé a jeho podpůrná konstrukce shnilá. Amatérský archeolog Emil Gebauer se pokusil o jeho rekonstrukci. Na samotném hradním pahorku bylo ve vrchní vrstvě promísené popelem a uhlíky z požářiště dřevěného hradu nalezeno několik zlomků keramických nádob a železné předměty: fragmenty podkov, zlomek srpu, hrot střely do samostřílu, dveřní a okenní kování a hřebíky.Podle zjištěné silné vrstvy popela hrádek nejspíš vyhořel či byl vypálen.

Koncem romantického 19. století dochází k vybudování nové přístupové cesty k Jezdci. Roku 1895 Německý horský spolek renovuje vstup na žulovou skálu (mj. došlo k přemostění původního mělkého příkopu pomocí důkladné kvádříkové rampy) a osazuje její ostrou korunu masivním kovovým zábradlím. Roku 1901 je pak vydána první pohlednice Jezdce. Roku 1924 kreslí nadšený amatérský archeolog Emil Gebauer první seriozní plánek hrádku.

Roku 2005 dochází k obnově poničeného letitého zábradlí vyhlídky, které je však zanedlouho vandaly opět poškozeno (roku 2006 znovu opraveno).

A to takřka je vše. Něco delšího ke čtení zde ->

Cituji rozšířenou verzi výše zmíněné legendy:

Skála obrácená do údolí je pokryta vytesanými písmeny a letopočtem 1617, tato součást skalního masivu Jezdce nese název Podkova, to proto, že je v ní stěží patrná prohlubeň, která má být otiskem podkovy koně Černého Jíry z pověstí o Jezdci. Ta vypráví, že před několika staletími se na opuštěném strážním hrádku usadila loupežnická banda, kterou vedl právě Černý Jíra. Lupiči terorizovali kupce vezoucí po zemské stezce drahé zboží i okolní chudé obyvatele a nikdo je nemohl dopadnout. To proto, že vůdce Jíra byl spolčen s černými mocnostmi a dokonce se chodil radit k čarodějnici, která žila u skály Kovadlina. Jednou však banda unesla krásnou dívku (z Hamrštejna) a to byl její konec. Snoubenec krasavice se rozzlobil, zavelel svým zbrojnošům a po mnohém bloudění v prudkých stráních plných skal se mu zvečera podařilo nalézt světélko a s ním i hrádek, lupiče a milou. Dívku ze spárů lotra vysvobodili, je povraždili, jen jediný uprchl – Černý Jíra, seskočil na svém pekelném oři do hlubiny a zmizel beze stopy.

Series Navigation<< Hrad PotštejnHrad u Hvězdy >>
Tagy