weby pro nejsevernější čechy

Hrad Tolštejn (Tollenstein)

Nemáme ve svém okolí příliš památek, upomínajících na české dějiny tohoto území. Stejně tak nemáme ve svém nejbližším okolí místa, která by se dala bez uzardění označit za hradní zříceninu. Výjimkou je hrad Tolštejn.

Jeho význam je dodnes nezpochybnitelný, na nadarmo dal jméno Tolštejnskému panství, slavnostem či Krasodění. Existuje o něm i vcelku početná regionální literatura. Z ní se o historii skutečné i mýtické dá zjistit mnohé (namátkou jsem ze své poličky vytáhl Poklad na Tolštejně Adama Votruby (Pověsti z Jiřetína pod Jedlovou a Lužických hor) či Hrad Tolštejn a jeho historie Dr. Alfreda Mochkau. Stejně tak se mu věnuje mnoho webů. Proto tedy jen stručně, nelze na pár řádcích vypsat vše důležité.

Za podklad si beru knihy Hrady a zámky Libereckého kraje Rudolfa Anděla a Jana Kabíčka (1959) a České hrady Dobroslavy Menclové.

Na ochranu cesty z Čech do Lužice na dvou skaliscích znělcového vrchu (670 m. n. m.) vznikl strážní hrad, poprvé připomínaný roku 1337 žitavským kronikářem Johannem von Gubenem v souvislosti s jeho dobytím hornolužickými městy. Mohutnost hradu nasvědčuje jeho významu, ovšem o zakladatelích není nic známo, stavba je nejspíš spojena s vytvářením vojenské obranné struktury na Žitavsku po smrti krále Přemysla Otakara II. po roce 1278. Snad byl prvním držitelem hradu Jindřich z Lipé. Právě roku 1337 získal dědičné držení hradu Vaněk z Vartenberka, který sem přestěhoval panství ze zničeného Krásného Buku a v jehož rodu zůstal hrad do počátku XV. století, kdy přešlo tolštejnské panství spolu s hradem do majetku Hynka Berky z Dubé, který tehdy patřil mezi nejbohatší pány v Čechách.

Po nejrůznějších šarvátkách a bojích (husité, žitavští, vojska Jiřího z Poděbrad) se na konci XV. století hrad ocitl v rukou saských knížat, od nichž majetek odkoupil v roce 1485 Haugold ze Schleinitz. Tetnto míšeňský rod přinesl okolí značnou prosperitu a modernizoval hradní opevnění proti střelným zbraním. V roce 1528 přešlo panství na Georga ze Schleinitz, jenž o 20 let později zakládá město pro zdejší horníky St. Georgenthal (dnešní Jiřetín pod Jedlovou). V té době už ale hrad neslouží jako stálé sídlo. Konec přichází koncem XVI. století, kdy majitelé hrad opouští, aby se usídlili v nově postaveném zámku v nedalekém Rumburku.

Po vystřídání několika dalších majitelů a zpustnutí hradu v období třicetileté války roku 1642 hrad, dočasně obsazený císařskou rakouskou posádkou, oblehla a ohnivými střelami vypálila švédská vojska pod vedením generála Wrangela. Zcela vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven, byl rozebírán na stavební materiál, ničen hledači pokladů a hrozil mu zánik.

Objevili ho ale duše romantické a turisté. V roce 1865 tu byla postavena Johannem Josefem Münzbergem hradní restaurace ve švýcarském stylu, kterou po tři generace vedl tento rod až do konce 2. světové války. Součástí jejich aktivit byla sbírka vykopávek i první opravy hradeb. Provoz restaurace trval až do roku 1977, kdy byla zchátralá stavba uzavřena. Devastovaný areál roku 1996 získala obec Jiřetín pod Jedlovou, která započala s (dodnes trvající) rekonstrukcí. Restauraci se podařilo opravit a celoročně otevřít na podzim roku 2002.

Vstupní cesta obtáčela 15 metrů vysoké hradby k opevněné bráně, hájené ze čtvercové věže přímo u brány, která měla kolem 20 metrů výšky,i z velké hradní věže. Za vstupní lomenou branou, strženou někdy kolem roku 1861, pokračovala hradba k šestihranné dvoupatrové baště (prý je pod ní zasypaný sklep), kde se nacházel palpost těžkých děl a v níž snad bývala i kaple. Dnes viditelná okna sem však byla vsazena v 19. století při opravách na místo původních střílen. Hradby pokračují dále přes další baštu ke kruhové věži, v níž bývalo vězení, a končí u strmých skalisek horního hradu. Uvnitř hradeb stály obytné a hospodářské budovy – palác, konírny, spižírna, obydlí posádky. Voda byla zachytávána do nádrží.

Z hradu samotného toho mnoho nezbylo, navíc část místa zabírá zmíněná restaurace. Největší atrakcí je tak vyhlídková plošina s nádherným výhledem, přístupná po kovových schůdcích. Vstupuje se na ni přes turniket, vstupenku za 15,- Kč zakoupíte v restauraci. Na severu je vidět asi rozhledna Dymník, východně vrchol Luže, západu dominuje Jedlová s rozhlednou.

Vrcholy sopouchů snad byly spojeny zdí a můstkem, ale v těchto místech zřejmě stávaly většinou jen dřevěné budovy, z nichž se nic nezachovalo. Na vyšším sopouchu údajně bývala (snad částečně) zděná věž, ale stopy po ní už jsou neznatelné.

Pod hrad se přes Jiřetín pod Jedlovou dá dojet autem, pod kopcem se nachází odstavné parkoviště.

Tagy