Pamětní deska Hanky Krawcec na faře na náměstí Edvarda Beneše ve Varnsdorfu

Na náměstí Edvarda Beneše ve Varnsdorfu je na fasádě fary (dům čp. 471) umístěna pamětní deska Hanky Krawcec.

Její velký propagátor Milan Hrabal píše:

Na samém počátku minulého století (13. 3. 1901) se v Drážďanech v rodině vynikajícího lužickosrbského hudebního skladatele Bjarnata Krawce narodila Hanka Krawcec, budoucí první profesionální lužickosrbská grafička a malířka. Po absolvování drážďanské grafické školy a Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde navštěvovala speciální grafickou třídu prof. Kysely a hodiny aktu u prof. Spillara, se aktivně zapojila do kulturního života v Lužici a stala se přední umělkyní svého národa, žijícího již po staletí pod tvrdým asimilačním tlakem v německých státech Sasko a Braniborsko. Za své čilé kontakty s českou kulturou byla zejména ve třicátých letech minulého století perzekuována. Po válce odešla do Budyšína, aby pomohla Domowině, organizaci usilující o zachování národní identity Lužických Srbů. V roce 1947 přišla do Varnsdorfu, aby se postarala o nemocného otce, kterému zde česká vláda poskytla byt a čestnou penzi.

Po jeho smrti v roce 1948 se Ve Varnsdorfu usídlila natrvalo. Stala se členkou českého uměleckého svazu a několika dalších uměleckých spolků. Vytvořila mj. řadu portrétů významných osobností, sérii etnografických tabulí Lužickosrbské národní kroje, umělecky objevný cyklus grafických listů s protiválečnou tematikou Člověk by člověku světlem měl být a další volné tvorby s lužickosrbskou i severočeskou tématikou. Kromě toho je autorkou značného množství odborníky i sběrateli velmi ceněných exlibris a novoročenek, volných grafických listů, plakátů, návrhů loutek, ilustrací knih poezie a učebnic, je autorkou loga několika lužickosrbských institucí. Kromě grafických technik používala i malbu (kvaš, tempery, malba na skle).

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let obdržela několik oficiálních ocenění včetně prestižní Ceny Ćišinského. Uspořádala řadu samostatných výstav (Žitava, Liberec, Budyšín, Varnsdorf, Praha), účastnila se výstav souborných. Její dílo, odborníky považované za jeden z vrcholů výtvarného umění Lužických Srbů, je zastoupeno v mnoha významných galeriích v České republice i v Lužici.

Hanka Krawcec je pochována na varnsdorfském hřbitově (+ 19.10.1990 ve Filipově), její pozůstalost je uložena v místním muzeu. Varnsdorfští na “svou” umělkyni nezapomínají – u příležitosti letošního stého jubilea narození jí město udělilo čestné občanství in memoriam a na budově zdejší fary, kde řadu let žila a tvořila, byla v den výročí instalována pamětní deska. V muzeu se jako součást vernisáže výstavy z jejího uměleckého odkazu uskutečnil vzpomínkový pořad.

Na tomtéž webu očima Radka Čermáka:

Třináctého března by se dožila rovné stovky let jedna z nejvýznačnějších lužickosrbských výtvarnic – Hanka Krawcec. Kulturní pracovníci města Varnsdorf nenechali výročí svojí dlouholeté obyvatelky bez povšimnutí.

Do Varnsdorfu – nebo, chcete-li, Varnotic – jsem tentokrát nedorazil vlakem, nýbrž autobusem, který sice zajíždí do města, ale vyhýbá se veškerým orientačním bodům. Město se způsobem svého vzniku (srůst několika obcí) vymyká zabydlenému paprsčitému schématu – ne náhodou mi tentokrát prodírání městem sugerovalo návštěvu Minotaura, bez niti. První část oslav se totiž odehrávala při hrobu rodiny Bjarnata Krawce (malířčina otce) na místním hřbitově, který leží ve skrytu na druhém konci města. Tam byla před jedenácti lety pochována i Hanka Krawcec. Češí a srbští zástupci po krátkém proslovu k náhrobku položili květiny, za město Varnsdorf promluvil starosta Jaroslav Tomášek, za Srby Msgre. Měrćin Salowski, který je s městem jako mnoho dalších nerozlučně spjat pro studium na zdejším známém lužickosrbském gymnáziu. K pietní atmosféře přispěl pěvecký sbor Biskupského gymnázia.

Poté se účastníci přesunuli k varnsdorfské faře (Děkanský úřad církve římskokatolické) na Náměstí Edvarda Beneše. Byla odhalena dvojjazyčná pamětní deska na stěně domu, jenž byl Hance Krawcec dlouhá léta domovem i ateliérem. Text zní: V tomto domě v letech 1960 až 1986 žila a tvořila významná lužickosrbská grafička a malířka Hanka Krawcec. Napravo od nápisu vyhlíží grafiččina podobizna zhotovená místním rytcem Jiřím Trebatickým Odhalení předcházel projev starosty Tomáška, zdůrazňující význam okamžiku, místopředseda Domowiny Pětr Brězan čitelným rétorickým hlasem hovořil o Varnsdorfu jakožto bráně Srbů do Čech a Čechů do Lužice. “Přejemy sej, zo bychu tute kulturne duchowne mocy, wuměnjenja so dale zdźeržowali na proze do puća zjednoćenej Europy. Tam dyrbimy na to dźiwać, zo sebi zachowamy słowjansku rěč a kulturu. A we tutym wzajomnym prócowanju přejemy wam a nam wšitkim wjele zboža,” dodal.

Následně jsme se přemístili do muzea na vernisáž výstavy. V úvodu promluvil opět starosta Tomášek, aby připomněl její životní krédo, citát z Jiřího Mahena, člověk by člověku světlem měl být a další výrok kdo hodně mluví, má málo co říci. Zapišme si obojí do paměti. Slova se vytratí, a tvůrce na nás promlouvá svým dílem. “Všemi silami se zasadíme o to, aby se jejímu dílu dostalo konečné zasloužené pozornosti, větší, než se dočkala za jejího života,” přislíbil. V závěru řeči ještě starosta předal místopředsedovi Domowiny Brězanovi čestné občanství města Varnsdorfu in memoriam pro Hanku Krawcec. Pětr Brězan přečetl interesantní přednášku, jejíž znění s největší pravděpodobností přineseme v příštím čísle. Nato předseda Zwjazku serbskich wuměłcow Benedikt Dyrlich předal peněžní dar, který bude použit na nové rozšířené vydání knihy o Hance Krawcec. Na závěr ředitel varnsdorfského muzea Josef Zbihlej otevřel výstavu z malířčiny pozůstalosti. Obsahuje i díla dosud neviděná na veřejnosti. Druhou část tvořila mozaika vzpomínek, které byly zveřejněny i ve vyšedší monografii, v podání poetického studia Doteky.