Hrad Arnstein (Saské Švýcarsko)

Článek je součástí seriálu Hrady a tvrze

Jedním ze skalních hradů Saského Švýcarska byl u Křinického údolí ležící Arnstein.

Náročný výstup po schodech a žebřících na skalní plato na vrcholu pískovců, na nichž zůstaly jen nepatrné stopy, že tu snad kdysi cosi bývalo (pár zádlabů, schůdky, nádrž (či skladovací prostor) a záhadná rytina. Kupodivu se mu věnuje i česká wiki:

Arnstein (též Ottendorfer Raubschloss) je skalní hrad na pravé straně Křinického údolí na stejnojmenném vrchu s nadmořskou výškou 327 metrů v Sasku. Z hradu se dochovaly zřetelné kapsy pro uložení trámů, kamenné schody, hladomorna, základy bývalé hradní věže, cisterna a petroglyfy.

Arnstein se nachází v zadní části Saského Švýcarska na soutoku Ottendorfského potoka s říčkou Křinice asi 1,5 km jižně od vesnice Ottendorf. V bezprostřední blízkosti hradu se nacházejí staré pily Neumannmühle a Buschmühle.

První písemná zmínka o hradu Arnstein pochází z roku 1436, kdy byl hrad v majetku šlechtického rodu Berků z Dubé. Ještě téhož roku se držitelem hradu stal Zikmund Děčínský z Vartenberka, majitel děčínského panství. Zikmundova arnsteinská posádka se podílela na nájezdech do Horní Lužice a Saska. V létě roku 1436 hrad proto oblehlo vojsko saského kurfiřta Friedricha I. a lužického Šestiměstí. Hrad byl během obléhání těžce poškozen, ale dobyt nebyl, protože Zikmund z Vartenberka počátkem srpna téhož roku uzavřel s nepřáteli příměří. Dne 19. října 1436 pak následoval podpis mírové smlouvy před císařem Zikmundem v Praze. Roku 1437 Zikmund s Vartenberka a Beneš Berka z Dubé podnikli další výpad do Saska, při kterém vypálili šest vesnic, ukořistili 120 koní a velké množství dalšího dobytka. Saské vojsko potom hrad po dlouhém obléhání dobylo a roku 1438 jej Zikmund formálně odprodal saskému kurfiřtovi za 500 kop grošů.

Česky na webu Saského Švýcarska:

Bývalé loupežnické hnízdo Arnstein, známé také jako Ottendorfer Raubschloss, se nachází nad Ottendorfem v údolí Kirnitzschtal. Bývalé opevnění bylo ve středověku jedním z nejvýznamnějších hradů v regionu. Později sloužil jako úkryt loupeživých baronů a v roce 1451 byl zničen. Dodnes jsou zde k vidění zbytky opevnění, asi pět metrů hluboká cisterna a skalní rytiny. Pozůstatky svědčí o někdejším rozšíření komplexu a jeho strategické poloze.

Na hradní plošinu vede značená turistická stezka se schody a žebříky. Na vrcholu je široký výhled na Schrammsteine, Affensteine a Neuer Wildenstein. Zřícenina se nachází v národním parku a navozuje zvláštní atmosféru.

A ještě česky:

Hrad Arnstein byl podle archeologických nálezů založen již v pol. 13. stol. Vznikl patrně na královském území, patřícím k hradu Königsteinu, který kdysi náležel Českému království. Tvořil součást pomezního obranného systému a byl určen k ochraně zemské stezky procházející údolím říčky Křinice. Hrad zaujal pískovcové skalní bloky na konci rozložité ostrožny, tyčící se více než 100 m nad soutokem Strážného potoka a říčky Křinice nedaleko Buschmühle. Na hradě se nacházelo jedno ze signálních stanovišť. V průběhu 14. stol. se královská doména postupně rozpadla a majiteli hradu se stal rod Berků z Dubé. Neznámým způsobem, pravděpodobně zástavou, se zde okolo r. 1400 uchycují děčínští Vartenberkové, kteří zřejmě pokračovali ve výstavbě hradu. R. 1409 Jan z Vartenberka svolil ke směně zdejšího faráře s knězem ve Rozbělesích u Děčína.

V období husitských válek není hrad blíže připomínán. Teprve na jejich konci r. 1436 se hrad poprvé objevuje v písemných pramenech, kdy je doložena loupeživá činnost zdejší hradní posádky v čele se Zikmundem z Vartenberka, podobně jako ji známe z jiných hradů v této krajině. Proto byl vartenberský hrad v r. 1436 obležen a posléze dobyt vojskem lužického svazu Šestiměstí a jeho saským spojencem kurfiřtem Fridrichem II. Hrad byl těžce poškozen, ale ne zničen. Díky zprostředkování císaře Zikmunda byl mezi oběma stranami sjednán v Praze mír a Arnstein byl blanským Vartenberkům ponechán, avšak již z příštího roku pochází zpráva o velké loupežné výpravě Zikmunda z Vartenberka vedené právě z Arnsteinu. Vydrancoval a vypálil šest vsí na území saského kurfiřta na levém břehu Labe. Saský kurfiřt hrad proto znovu dobyl a přenechal jej dočasným spojencům Saska Berkům z Dubé. Zboží tím bylo připojeno k vildštejnskému panství a spolu s ním pak v rámci narovnání postoUpeno r. 1451 Sasku. Buď při posledním dobývání, nebo až po narovnání byl Arnstein zbořen. Naposledy se připomíná jako zničený v r. 1456. Ke zpřístupnění horního hradu došlo až ve 20. stol.

Vlastní hrad tvořila nepříliš hustá zástavba tří stupňovitých skalních plošin a obranné stavby na přístupové cestě. Přístupová cesta do hradu byla podobně jako dnes vedena z V strany. Skalní hrad lze rozdělit na dolní a horní část. V čele areálu při hrotu hradních skal se nacházela vstupní brána s padacím mostem. Dnes je zde patrný částečný příkop, vyhloubený pouze od strany srázu, patrně na způsob propadla. Na S straně skalních bloků probíhalo podle patrné konfigurace terénu lehké opevnění v podobě palisády. Jeho Z závěr tvoří široká průrva, zřejmě nikdy nedokončený obvodový příkop.

Hradní jádro vzniklo na skalních blocích v délce asi 110 m. V kontextu česko-saské produkce se tak řadí mezi rozsáhlé objekty. Obnovený původní vstup je veden ze středu přehradí podél skalní stěny šikmou průrvou do nižší severnější části horního hradu. Tam se komunikace obrací k J a vysekaný vstup ústí do branky v podvalí dnes zaniklé budovy. Jako centrální část hradu lze hodnotit zejména J část temene skal, kde se nachází zarovnaná, zhruba obdélná plocha nádvoří o rozměrech cca 15 x 30 m. Uprostřed této plošiny se nachází 2 m vysoká nástavcová skála po hlavní čtyřhranné obytné budově, jejíž rozměry lze odhadnout na cca 8 x 7 m. Jejím zbytkem jsou obvodové zápustné žlaby a otvory po trámech. K ní při Z boku přiléhá čtyřhranná cisterna, dodnes ještě naplněná vodou. Po obvodu ústřední plošiny jsou na okrajích skal patrné stopy opevnění. K JZ okraji plošiny se přimykala protilehlá zástavba nádvoří. Na nižších skalních výběžcích k JZ jsou stopy opevnění a zjištěno bylo i původní ohňové stanoviště. Tesáním upravená otevřená dutina Z pod plošinou nádvoří bývá považována za hradní kapli.

Německý web o hradech:

Hrad stojí na protáhlém pískovcovém skalním útvaru na soutoku údolí Kirnitzsch a vesnického potoka Ottendorf. Skládá se z dolního a horního hradu. Dolní hrad se nachází severně od komplexu, pod hlavní skálou, na skalní terase o rozměrech 100 x 20 m. V této oblasti se nacházely hospodářské budovy a stáje. Horní hrad obsahoval obytnou věž, jejíž skalní masiv je dodnes zachován, a také několik budov, z nichž některé stále vykazují stopy skalních komor nebo trámových podpěr. Plato oddělovaly dvě brány. Zachovala se cisterna o objemu cca 20 m³. Na jižním i severním konci se nacházel signální oheň. V pískovci se dochovalo několik skalních rytin ze středověku.