Tvrz Hrobčice

Dominantou středu obce Hrobčice je areál středověké tvrze, některými prameny označovaný za zámek.

Wiki:

Hrobčice jsou renesanční zámek (označovaný také jako tvrz) ve stejnojmenné vesnici v okrese Teplice. Stojí v centru vesnice na jižním okraji hospodářského dvora a je chráněn jako kulturní památka ČR.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1240. Již ve 13. století bylo ve vesnici panské sídlo. Stálo pravděpodobně v sousedství kostela svatého Havla nebo o 300 m jižněji pod severním úbočím vrchu Horka. Dochovaná budova tvrze v hospodářském dvoře pochází ze druhé poloviny 16. století a poprvé se uvádí roku 1589 v majetku Hynka Rausendorfera ze Špremberka. Je však možné, že ji založil již Jiří Kaplíř ze Sulevic připomínaný v roce 1557.

Potomkům Hynka Rausendorfera Hrobčice patřily až do roku 1596, kdy je koupil Jan Mirošovský z Mirošovic. Za něj bylo panství v roce 1600 propuštěno z manství k mosteckému hradu. Dalším majitelem se v roce 1616 stal Jiří ze Šternberka a roku 1668 Lobkovicové, kteří je natrvalo připojili k Bílině.

Ve druhé polovině 20. století v zemědělském dvoře hospodařil státní statek. Během restitucí po roce 1989 se sice neudržovaný areál vrátil Lobkovicům, ale ti ho prodali dalším zájemcům, kteří nedokázali zabránit dalšímu ničení památky. V roce 2016 se vlastníkem tvrze stala obec Hrobčice, která v první polovině roku 2018 naplánovala rekonstrukci budovy a její využití jako kulturního domu a infocentra.

Patrová budova tvrze má obdélný půdorys o rozměrech 25 × 10,5 metru. Byla několikrát přestavěna, ale v přízemí se dochovaly dvě místnosti zaklenuté křížovou klenbou. Na východní straně stála renesanční brána s erby Rausendorferů a letopočtem 1579, která byla zbořena po roce 1989.

Památkový katalog:

Zámek, pocházející z 16. století, je patrová budova s poměrně prostými fasádami, členěnými otvory v šambránách či kamenném ostění. Valbovou střechu kryjí bobrovky. Doplňuje ho hospodářské zázemí – stodola a hospodářská budova – a ohradní zeď.

Zámek pochází z 16. století, na již zbořené bráně se nacházel letopočet 1579. Po druhé světové válce připadl areál státnímu statku. Postupně docházelo k zanedbávání péče o objekt, v čemž se pokračovalo i po roce 1989. Tehdy byl v rámci restitucí areál vrácen Lobkovicům, ti ho však prodali dalšími vlastníkovi. V roce 2016 se stala majitelem areálu obec Hrobčice. Tehdy byly již budovy ve špatném stavu, a to zejména zámek a hospodářský objekt. Ty neměly střešní krytinu, což vedlo postupně ke zhroucení krovu a devastaci vnitřních konstrukcí. Obec Hrobčice již provedla řadu prací v rámci rekonstrukce celého areálu.

Zámek je patrový objekt obdélného půdorysu, zasazený do terénu. Postavený je z lomového kamene, doplněného v nárožích kamennými kvádry. V malé míře byly použité také cihly. Jihozápadní průčelí je v přízemí pětiosé, v patře čtyřosé – v přízemí je navíc vstupní osa ve středu fasády. Ve zbývajících osách obou podlaží jsou okenní otvory – v přízemí lemované šambránou, v patře kamenným ostěním. Boční strany a hořejšek mají v kameni linkami naznačené kvádrování. Stěnu zakončuje fabionová hlavní římsa, která obíhá celou stavbu. V severozápadním průčelí je v přízemí zhruba uprostřed segmentově zakončený otvor, v patře pak podobný, umístěný v pravé části stěny. Severovýchodní průčelí má díky klesajícímu terénu také suterén. V něm jsou zprava okno a vstup, ve střední části je další okno a na levé straně vstup. V přízemí jsou v osách první a druhé zprava stejné okenní otvory, včetně orámování, jako na protější straně. V ose třetí zprava je vysoký dveřní otvor, nahoře zakončený do segmentového oblouku. Vlevo od něj jsou dva novodobé vstupní otvory do odbouraného novodobého přístavku. V prvním patře jsou v osách první až třetí zprava stejné okenní otvory jako v přízemí, další je v levé části stěny, u nároží. Jihovýchodní průčelí je v patře dvouosé, v přízemí levá osa chybí – vpravo je okenní otvor bez orámování. V prvním patře jsou stejná okna, i s orámováním, jako na jihozápadě a severovýchodě. Valbovou střechu kryjí bobrovky.

Vedle zámku se nachází hospodářský objekt. Je to patrová, zděná a omítnutá budova, postavená na protáhlém obdélném půdorysu. Jihozápadní průčelí má v přízemí omítku poškozenou, takže je patrné zdivo z lomového kamene. V menší míře, zejména u otvorů, je doplněné cihlami, nároží zpevňují kvádry. Patro je jedenáctiosé, v přízemí je otvorů méně. V jeho pravé části jsou čtyři nízké obdélné, na šířku orientované okenní otvory. Zabezpečené jsou ozdobnou mříží ze zprohýbaných prutů, spojených prstenci a dnes vyplněné skleněnými cihlami. Otvory v ose první a třetí zprava mají kamenné ostění, dva zbývající lemovala šambrána. V ose páté zprava byl podobný otvor, avšak širší, dnes je zazděný. Několik zazděných otvorů se nachází také ve zbývající části přízemí. V patře jsou ve všech osách na šířku orientovaná okna, nahoře zakončená do velmi mírného segmentového oblouku. Dnes jsou převážně vyplněná skleněnými cihlami. V ose deváté zprava je okno menší, okolo je patrná zazdívka. Jihovýchodní průčelí má ve středu přízemí menší obdélné okno, vyplněné skleněnými cihlami a zabezpečené vnější mříží. Nahoře a po stranách má kamenné ostění. Nad prvním patrem, které je bez otvorů, se zvedá trojúhelný štít. Protější severozápadní fasáda je bez otvorů, na pravé straně je k ní připojena nově vystavěná brána. Severovýchodní průčelí má v patře jedenáct stejných oken jako na jihozápadě, většina z nich je vyplněna skleněnými cihlami. V přízemí jsou v jednotlivých osách dveřní otvory různé velikosti, některé z nich jsou dnes zazděné. Sedlovou střechu kryjí bobrovky.

Hospodářské zázemí zámku tvoří také stodola, nacházející se v severovýchodní části areálu. Je to zděný jednopodlažní objekt, postavený na protáhlém obdélném půdorysu. Severovýchodní průčelí chrání v dolní části sokl. V členění fasády se uplatňuje střídání hladce a hrubě omítnutých částí. Hladké lizénové rámy tvoří pole s hrubou omítkou, v každém z nich je vysoký štěrbinový větrací otvor. Ten má hladké orámování, dnes je zazděný. Stěna je prolomena třemi velkými otvory vrat obdélného tvaru, nahoře se zaoblenými rohy. Rozmístění jednotlivých prvků fasády je následující: zprava je zde jedno pole, dvoje vrata vedle sebe, čtyři pole, třetí vrata, dvě pole. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Jihovýchodní průčelí má ve spodní partii sokl, členění fasády je obdobné. Jsou zde dvě hrubě omítnutá pole bez otvorů, lemovaná hladkými lizénovými rámy. Hladké orámování má také lichoběžníkový štít hrubého povrchu. Nacházejí se v něm tři symetricky rozmístěné, hladce lemované, štěrbinové větrací otvory. I tyto jsou dnes zazděné.

Protější severozápadní fasáda je bez omítky, takže je viditelné zdivo z lomového kamene, doplněné u otvorů cihlami a v nárožích v malé míře opracovanými kvádry. Ve stěně jsou dva symetricky umístěné štěrbinové větrací otvory, z nichž pravý je pouze torzální. Jeho střední a dolní partii zrušilo novodobé prolomení okenního otvoru, který sem zasahuje svým pravým okrajem. Je obdélný, orientovaný na šířku a osazený trojdílnou novodobou výplní. Ve štítu, postaveném na rozdíl od dolní části z cihel, jsou symetricky rozmístěné tři štěrbinové větrací otvory – pravý a levý odpovídají svým umístěním otvorům v dolní partii. Jihozápadní fasáda má obdobné členění jako její protějšek, dnes je však z větší části bez omítky. Spodní část stěny chrání sokl. Zprava jsou ve stěně dvě pole, v nichž je prolomen novodobý, na šířku orientovaný obdélný okenní otvor s novodobou dvoudílnou výplní. Následuje obdélný otvor vrat, sahající až pod hlavní římsu. Vrata jsou novodobá. Směrem doleva od vrat jsou ve stěně čtyři pole se štěrbinovými větracími otvory. Kromě nich se zde nacházejí dnes zazděné, novodobě prolomené otvory. Následuje segmentově zakončený otvor vrat, v současnosti zakrytý. Vlevo od něj jsou poslední dvě pole, opět se štěrbinovými větracími otvory. Jejich střední a dolní část byla pohlcena novodobě prolomeným, velmi širokým otvorem, který je dnes zazděný.

Stodola má polovalbovou střechu, krytou bobrovkami. V její severovýchodní a jihozápadní straně se nachází osm symetricky rozmístěných volských ok a také vždy jeden komín. Je to zděný jednopodlažní objekt, postavený na protáhlém obdélném půdorysu. Severovýchodní průčelí chrání v dolní části sokl. V členění fasády se uplatňuje střídání hladce a hrubě omítnutých částí. Hladké lizénové rámy tvoří pole s hrubou omítkou, v každém z nich je vysoký štěrbinový větrací otvor. Ten má hladké orámování, dnes je zazděný. Stěna je prolomena třemi velkými otvory vrat obdélného tvaru, nahoře se zaoblenými rohy. Rozmístění jednotlivých prvků fasády je následující: zprava je zde jedno pole, dvoje vrata vedle sebe, čtyři pole, třetí vrata, dvě pole. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Jihovýchodní průčelí má ve spodní partii sokl, členění fasády je obdobné. Jsou zde dvě hrubě omítnutá pole bez otvorů, lemovaná hladkými lizénovými rámy. Hladké orámování má také lichoběžníkový štít hrubého povrchu. Nacházejí se v něm tři symetricky rozmístěné, hladce lemované, štěrbinové větrací otvory. I tyto jsou dnes zazděné. Protější severozápadní fasáda je dnes bez omítky, takže je viditelné zdivo z lomového kamene, doplněné u otvorů cihlami a v nárožích v malé míře opracovanými kvádry. Ve stěně jsou dva symetricky umístěné štěrbinové větrací otvory, z nichž pravý je pouze torzální. Jeho střední a dolní partii zrušilo novodobé prolomení okenního otvoru, který sem zasahuje svým pravým okrajem. Je obdélný, orientovaný na šířku a osazeným trojdílnou novodobou výplní.

Ve štítu, postaveném na rozdíl od dolní části z cihel, jsou symetricky rozmístěné tři štěrbinové větrací otvory – pravý a levý odpovídají svým umístěním otvorům v dolní partii. Jihozápadní fasáda má obdobné členění jako její protějšek, dnes je však z větší části bez omítky. Spodní část stěny chrání sokl. Zprava jsou ve stěně dvě pole, v nichž je prolomen novodobý, na šířku orientovaný obdélný okenní otvor s novodobou dvoudílnou výplní. Následuje obdélný otvor vrat, sahající až pod hlavní římsu. Vrata jsou novodobá. Směrem doleva od vrat jsou ve stěně čtyři pole se štěrbinovými větracími otvory. Nacházejí se v nich dnes zazděné, novodobě prolomené otvory. Následuje segmentově zakončený otvor vrat, dnes zakrytý. Vlevo od něj jsou poslední dvě pole, opět se štěrbinovými větracími otvory. Jejich střední a dolní část byla pohlcena novodobě prolomeným, velmi širokým otvorem, který je dnes zazděný. Stodola má polovalbovou střechu, krytou bobrovkami. V její severovýchodní a jihozápadní straně se nachází osm symetricky rozmístěných volských ok a také vždy jeden komín.

Na severovýchodní straně, mezi budovou zámku čp. 29 a hospodářským objektem, ohraničuje areál zámku ohradní zeď. Stavební materiál ohradní zdi tvoří lomový kámen, doplněný v menší míře cihlami. Zdivo je patrné zejména ve střední části severozápadní (vnitřní) strany zdi, která je téměř bez omítky. Ve zbývajících úsecích je omítka zachována s různou mírou celistvosti. Ve střední partii Na jihovýchodní straně (směrem ke komunikaci) je zeď omítnutá, i zde jsou však menší poškození. Zeď je rozdělena na čtyři, postupně se snižující úseky – od zámku směrem k hospodářském objektu. Na koruně zdi se nachází plot, tvořený jednoduchou kovovou konstrukcí, která nese vlnité desky.

Součástí areálu byla také brána, nacházející se mezi zámkem čp. 29 a hospodářským objektem. Ta však byla na konci 90. let 20. století zbořena. Dnes se na místě nachází nově vystavěná brána, provedená podle původní. Ta však není kulturní památkou.

Areál je cenným příkladem menšího venkovského panského sídla dosti prostého provedení, doplněného hospodářským zázemím. Výrazná je u něj zejména hodnota stáří, daná renesančním původem zámku. Celek je také významnou součástí urbanistické struktury obce. Spolu s areálem kostela sv. Havla jde o nejhodnotnější historické stavby obce.

zámek

Patrová budova obdélného půdorysu je postavena z kamenného zdiva, lomový kámen doplňují v nárožích kvádry. Prosté fasády člení otvory v šambránách či kamenném ostění, valbovou střechu kryjí bobrovky. Zámek pochází z 16. století.

V roce 2016, kdy se stala majitelem areálu obec Hrobčice, zůstala dochována pouze zhruba polovina konstrukcí v přízemí – tři klenuté místnosti a schodiště. V roce 2021 se započalo s opravami, v listopadu 2022 byl hotov nový krov a položena střešní krytina.

brána

Zeď brány spojovala budovu zámku a hospodářské budovy. Byla vystavěna z omítaného lomového zdiva. Nad branou štít s volutami a trojúhelným tympanonem, ve kterém byly umístěny dvě erbovní znamení. Z větší části zbořena v 90. letech 20. století.

stodola

Zděná přízemní budova stodoly, která je situována severovýchodně od zámku, je obdélného půdorysu. Fasády člení hladké lizénové rámy, vymezující hrubě omítnutá pole. V polích jsou štěrbinové větrací otvory, do objektu vedou rozměrná vrata.

hospodářský objekt

Zděná patrová budova je postavená z lomového kamene, doplněného v nárožích kvádry. Prosté fasády člení jednotlivé otvory, boční strany zakončuje trojúhelný štít. Sedlovou střechu kryjí bobrovky.

ohradní zeď

Další zdroje:

J. Úlovec (in Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, I. díl, ARGO 2003) – Podoba a historie konkrétních panských sídel, která ve středověku v prostoru Hrobčic postupně vznikla, je značně nejasná. Současná odborná literatura předpokládá, že nejstarší tvrz byla založena pravděpodobně v průběhu 1. poloviny 13. století a stávala buď v bezprostředním okolí románského kostela sv. Havla jihovýchodně od vsi, a nebo ještě asi 300 metrů jižněji pod vrchem Horka. V každém případě toto sídlo zaniklo někdy na konci 14. století a nahradila jej blíže dosud nelokalizovaná tvrz přímo v areálu vsi, snad přímo v místech dnešního mladšího poplužního dvora. První zmínka o obci se v písemných pramenech objevuje v predikátu Ojíře z Hrobčic již k roku 1240 a i zdejší kostel sv. Havla pochází z druhé poloviny 13. století. Další historické zprávy se objevují až o více než století později, kdy byla ves manstvím mosteckého královského hradu. Po roce 1363 získali zboží bratři Valček a Berglin z Bernštejna, jejichž potomci zde sídlili až do závěru 15. století. Roku 1557 se jako majitel připomíná Jiří Kaplíř ze Sulevic, nedlouho poté však získali Hrobčice Rausendorferové ze Špremberka, jmenovitě Hynek, který používá predikát z Hrobčic roku 1572 a 1589. Roku 1596 koupil statek Jan Mirošovský a připojil jej ke svému zboží v sousedních Mirošovicích, jehož součástí zůstaly Hrobčice i po prodeji obou vsí Zdeslavu Kaplířovi ze Sulevic roku 1599, takže zdejší panské sídlo poté již nebylo majiteli využíváno jako residence a pomalu chátralo. Od roku 1688 se pak oba statky staly až do 20. století majetkem Lobkoviců, kteří drželi bílinské panství. To bylo pak po roce 1945 převedeno pod státní správu a areál dvora v Hrobčicích posléze připadl státnímu statku.

Dodnes dochovaná budova renesanční tvrze byla v jihozápadním nároží poplužního dvora založena až v průběhu 2. poloviny 16. století buď Jiřím Kaplířem ze Sulevic nebo o několik desetiletí později Rausendorfery, jak donedávna naznačoval jejich erb s letopočtem 1579, umístěný na dnes již neexistující bráně při východním průčelí tvrze. Přestavbami značně poznamenaná budova tvrze má dnes charakter obdélné patrové budovy s patrnými pískovcovými armaturami v nárožích a dodnes v přízemí obsahuje dvě původní křížově zaklenuté místnosti. Vzhledem k typické „péči a údržbě“, které se jí především v druhé polovině 20. století od státního statku dostalo, je dnes budova v havarijním stavu a nadále chátrá. Opravy započaté po roce 1989 byly bohužel zanedlouho pozastaveny a nově položená střešní krytina byla brzy opět rozkradena, takže tvrz dnes kryje pouze lepenka, která nemůže zabránit poškozování budovy zatékající vodou. Nezbývá než doufat, že se tvrz podaří zachránit dříve, než definitivně zanikne.

Chátrající objekt tvrze do svého vlastnictví získala obec Hrobčice, která se pustila do rekonstrukce. Nejprve byl opraven špýchar v poplužním dvoře, který užívají místní hasiči. V roce 2019 získala obec dotaci na rekonstrukci objektu samotné tvrze, která by posléze měla sloužit jako polyfunkční centrum..

Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy – Prvním známým majitelem vsi Hrobčic byl Ojíř z Hrobčic, jmenovaný v historických pramenech v r. 1240. R. 1363 patřila bratrům Kerunkům z Lomu. Před r. 1378 získali Hrobčice kněz Valček a jeho bratr Berglin z Pernštejna, r. 1397 Vajkl a Žibřid Bernštejnové a r. 1483 Markéta z Byšic, která je připsala r. 1500 svému druhému manželovi Hanuši z Delen. Zdejší tvrz se v pramenech poprvé uvádí v r. 1589 jako majetek Hynka Rausendorfa ze Špremberka a v r. 1592 jeho synů. Byla však postavena jistě již mnohem dříve. Stávala na vyvýšenině východně od vsi u kostela sv. Havla, kolem něhož je dnes hřbitov. Tvrziště kruhového půdorysu bývalo opevněno zdí a příkopem. Kostel, z větší částí románský, byl vybudován v druhé třetině 13. století a patří ke skupině tribunových kostelů zakládaných u sídel drobných venkovských feudálů. Spojení s emporovým kostelem naznačuje, že také tvrz v Hrobnicích existovala již ve 13. století. R. 1596 koupil ves Jan Mirešovský z Mirešovic a připojil ji k Mirošovicům. V r. 1600 byla tvrz propuštěna z manství k mosteckému hradu. V r. 1616 získal Hrobčice Jiří ze Šternberka a po Bílé hoře, v r. 1623, mu byly statky proměněny v manství. V r. 1668 získali Hrobčice Lobkovicové. Ve třicetileté válce byla tvrz dobyta Švédy a značně poškozena, takže ji r. 1650 obývali pouze šafář a bednář. Patrně při přestavbě kostela v r. 1726 vznikla na místě tvrze zvonice z brázděného zdiva. Zdá se, že tvrz stavebně navazovala na kostel nebo byla v jeho těsné blízkosti, protože zvonice je přistavěna přímo k jeho západnímu průčelí. Uvnitř tohoto přístavku je na pravé zdi umístěn renesanční náhrobek s kamennými reliéfy ženských postav a jmény Rosina, Lidamilia Rausendorf. Podle Schillera připomíná ženy, které byly při dobývání tvrze Švédy svrženy z oken. Schiller patrně vycházel z místní pověsti, nebo%t v první třetině 17. století Rausendorfové již Hrobčice nevlastnili a také renesanční ráz náhrobku neodpovídá době, které se dosud živá pověst týká. Ve vsi stojí i budova bývalého panského dvora využívaná dnes státním statkem. Na její východní straně je renesanční brána, zdobená vlaštovčími ocasy, erby Rausendorfů a letopočtem 1579. Ze statku vedla chodba až do kostela sv. Havla; její krátké úseky jsou v podzemí obou objektů patrné ještě dnes.

iDNES:

12. června 2018 – Opravit renesanční tvrz z druhé poloviny 16. století plánuje radnice v Hrobčicích na Teplicku. Do svého majetku ji získala v roce 2016 a nyní zde chce vybudovat centrum s kulturním domem a rekultivačním infocentrem.

Obec už si podala žádost o dotaci na opravu z Integrovaného regionálního operačního programu.

„Čekáme na schválení dotace, která by měla být v maximální výši 17 milionů korun. Zhruba stejnou částku dáme z obecního rozpočtu. Rekonstrukce se bude konat v několika etapách, celkově má vyjít zhruba na 50 až 60 milionů i s vybavením budov,” uvedla starostka obce Jana Syslová.

Hrobčice se dostaly mezi prvních 10 čekatelů na podporu. „Celkový počet žádostí v této výzvě je 88. Což znamená, že máme velkou šanci na úspěch,“ věří starostka.

Zchátralá budova renesanční tvrze ze 16. století je součástí bývalého poplužního dvora. Vedle ní dříve stála dnes již neexistující brána zdobená vlaštovčími ocasy a erby rodu Rausendorfů a letopočtem 1579.

Roku 1596 koupil statek Jan Mirošovický a připojil ho ke svému majetku v nedalekých Mirošovicích. Během třicetileté války však byla tvrz dobyta Švédy a značně poškozena, v roce 1688 se pak stala majetkem Lobkoviců. Po druhé světové válce byla zestátněna a od té doby chátrala.

„Na Hrobčicku se nacházejí velmi hodnotné historické stavby, které ve své době něco znamenaly. Bohužel dnes jsou z nich jen polorozpadlá torza, která obce spíše hyzdí. S tímto bychom rádi skoncovali a pokusili se o nápravu,“ vysvětlila Syslová.

Jak dodala, budovou s podobným osudem je i zámek Mirošovice. Rovněž na jeho záchranu se obec snaží získat prostředky.

Kdy by mohla oprava historického objektu začít, není zatím jasné. Obec v něm ale chce vybudovat rekultivační infocentrum a připomenout místní části, které byly zasažené důlní činností.

„Na našem území se nachází největší vnější výsypka Severočeských dolů zvaná Radovesická rekultivace. To se významně odrazilo na vzhledu venkovských sídel. Tohoto potenciálu bychom rádi pozitivním způsobem využili a zmapovali celý průběh vývoje této části našeho území od rozhodnutí o umístění výsypky až po její úspěšnou rekultivační fázi,“ řekla Syslová.

Plánované informační centrum by podle ní mělo sloužit jako výukový objekt, školicí, konferenční a turistické informační centrum.

iDNES:

30. ledna 2022 – Na zajímavý objev narazili archeologové při probíhající rekonstrukci renesanční tvrze v Hrobčicích na Teplicku. Ve sklepení budovy z druhé poloviny 16. století totiž našli zachovalou dlažbu, jež by měla pocházet z období středověku. Odborníci se proto domnívají, že část objektu může být staršího data.

„Celá tvrz byla v minulosti obtékaná vodou a dodnes stojí na bahně, v podstatě v podmáčeném terénu. Z historických map víme, že v nejbližším okolí bylo několik rybníčků propojených vodotečí,“ sdělila Lucie Kursová, archeoložka teplického muzea, která v objektu provádí archeologický výzkum.

Podle Kursové vyrůstaly ve stojaté vodě rostliny, jejichž rozkladem vznikalo černé bahno, které se usazovalo v zaplavovaném terénu.

„Jedná se o bahno s organickými látkami, které známe i z jiných rybníků. Nalézáme jej ve všech místnostech suterénu, až do hloubky 70 centimetrů, potvrdily ho všechny sondy. Nasedá na žluté jílové podloží,“ doplnila s tím, že právě v jedné z místností sklepení archeologové nalezli i původní dlažbu.

„Nachází se v části objektu, kterou považujeme za nejstarší. Může být z konce 15. století,“ odhadla Kursová. Pod dlažbou poskládanou z drobných kamenů se již nenacházejí další antropogenní vrstvy. „Dlažba byla překryta vrstvou s keramikou z přelomu 16. a 17. století, která posloužila pro položení cihlové dlažby,“ sdělila archeoložka.

Nález prý není ani tak vzácný, podobné dlažby se našly například i na děčínském zámku, upoutá však svým precizním provedením. „Je to spíše hezká technologická záležitost,“ podotkla Kursová.

Jak bude s dlažbou naloženo během rekonstrukce a zda zůstane zachována i pro další generace, zatím není jasné. „O dalších osudech dlažby rozhodne památkový ústav a projektant,“ zmínila Kursová.

Podle starostky Hrobčic Jany Syslové (STAN) historická dlažba pravděpodobně zachovat nepůjde. „Mrzí nás to, ale dlažba je po celé své délce zničena starším výkopem a součástí nového projektu je úplně nová konstrukce podlah, musí tam být izolace odspoda, aby se místnosti daly využívat, takže všechno musí jít ven,“ sdělila starostka.

Původně renesanční tvrz je součástí bývalého poplužního dvora. Vedle ní dříve stála i dnes už neexistující brána zdobená vlaštovčími ocasy, erby rodu Rausendorfů a letopočtem 1579. Roku 1596 koupil statek Jan Mirošovický a připojil ho ke svému majetku v nedalekých Mirošovicích.

Během třicetileté války byla tvrz dobyta Švédy a značně poškozena, v roce 1688 se stala majetkem Lobkoviců, po 2. světové válce byla zestátněna a od té doby chátrá. Během restitucí po roce 1989 se neudržovaný areál vrátil Lobkovicům, ti ho ale prodali a objekt dál chátral.

Obec tvrz získala do svého majetku v roce 2016 a o čtyři roky později zahájila její rekonstrukci, jež vyjde na 33 milionů korun. S využitím 18 milionů korun z dotačních prostředků by v objektu mělo vzniknout polyfunkční centrum. Hotovo má být letos v srpnu.

iDNES:

10. listopadu 2022 – Nádvoří historické renesanční tvrze v Hrobčicích u Bíliny a jeho nejbližší okolí čeká proměna za více než 60 milionů korun. Obec uspěla se žádostí o dotaci. Projekt zahrnuje kromě revitalizace samotného nádvoří i vznik multifunkčního sportovního centra. Samotná tvrz si ale na další opravy musí ještě počkat.

„V rámci projektu dojde na revitalizaci zpevněných ploch s různorodým povrchem u skateparku, vybudování nového multifunkčního hřiště s osvětlením, nově osvětlen bude i okolní veřejný prostor,“ uvedla starostka obce Jana Syslová (Za obec krásnější).

„Je to pro nás dobrá zpráva. Je jen škoda, že se zároveň neopraví i tvrz, ale na to nemáme dostatek financí,“ doplnila.

Dominantou nádvoří bude podle návrhu prostor s altánem pro setkávání lidí a relaxační zónou v těsné blízkosti tvrze. „Vzniknou tu i parkovací místa pro auta, včetně míst pro handicapované, pro cyklisty pak stojany na kola,“ přibližuje starostka.

Dotaci přes 58 milionů korun schválila komise Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, zbývajících 6 milionů půjde z obecní pokladny. Kdy opravy začnou, ještě není jasné. Ministerstvo však už v dohledné době vyhlásí veřejnou zakázku na výběr zhotovitele rekonstrukce.

Rekonstrukce nádvoří a vybudování hřiště nejsou jediné projekty, jež v Hrobčicích probíhají. Obec získala tvrz v roce 2016 a pustila se i do její opravy. Kvůli zdražování a objeveným archeologickým nálezům však práce na začátku roku stopla.

„Tvrz je teď zakonzervována, během oprav jsme udělali odvodnění, novou střechu a čekáme také na nějakou vhodnou dotační příležitost,“ vysvětlila Syslová s tím, že se mezitím pracuje na hospodářském stavení těsně navazujícím na tvrz. „Plánujeme tam kulturní centrum, schází nám v obci větší prostor pro setkávání,“ podotkla starostka.

Do původní podoby je také nově opravena renesanční brána ze 16. století, která sloužila jako vjezd do areálu zemědělského družstva, jež tu sídlilo za minulého režimu. „Část portálu zboural v roce 1989 projíždějící náklaďák. Na hromadě suti jsme našli původní pískovcové ostění a bránu jsme opravili,“ podotkla Syslová.

Včera došlo ke slavnostnímu odhalení brány, na jejímž průčelí je i erbovní deska s letopočtem 1579, kdy tvrz vznikla. „Desku jsme našli u soukromého sběratele, který nám dovolil udělat přesnou kopii,“ doplnila Syslová.