Pamětní deska Ferdinanda Kindermanna na kostele svatého Vavřince v Království u Šluknova

Na fasádě kostela svatého Vavřince v Království u Šluknova vpravo od vstupních dveří visí pamětní deska Ferdinanda Kindermanna.

Na desce je dvojjazyčný nápis:

V obci Království se narodil / 27. září 1740 školský reformátor Čech / P. FERDINAND KINDERMANN. / Zemřel v Litoměřicích / 25. května 1801 jako biskup.

Citace z bakalářské práce Osvícenské reformy na buquoyském panství jako historické kořeny sociální pedagogiky Kateřiny Šicnerové:

Ferdinand Kindermann je významnou osobností v dějinách sociální pedagogiky. Svými sociálně pedagogickými myšlenkami uvedenými do praxe a úspěšně rozšířenými daleko za české hranice se podílel na vzniku oboru sociální pedagogiky, v poslední době stále více poptávané.

Narodil se 27. září 1740 v obci Königswalde (dnešní Království) u Šluknova v domku č. 215 v průmyslově vyspělém severočeském regionu. V tomto severočeském výběžku Českého království prosperoval hlavně textilní průmysl a sklářství. Protože otec malého Ferdinanda obchodoval s plátnem, je pravděpodobné, že rodina bídou nijak netrpěla. Kindermann měl tedy možnost navštěvovat školu a jako velmi nadaný žák jí také úspěšně zakončil.

Po zakončení školy ve Šluknově studoval gymnázium pravděpodobně v Zaháni, které zřídil opat Felbiger. Že Kindermann studoval gymnázium právě v Zaháni je patrné z dochované korespondence adresované Kurzovi ještě před uskutečněním Kindermannovy studijní cesty do Zaháně roku 1771. V této korespondenci se Kindermann zmínil o dřívějším setkání s Felbigerem: …v Saganu chci navštívit pana preláta a prohlédnout si školu, jejíž sláva se rozšířila po celé Evropě. Jsem opravdu zvědav, zda ctihodný pan prelát je ještě ten laskavý Felbiger. Znám ho jako člověka, který dokázal propojit státnickou moudrost s náboženským zanícením. Vytvořil systém výchovy mládeže a s úspěchem ho prosadil, stejně tak vychovává celé národy a uvádí je v úžas. Dle těchto slov se dá říci, že právě Sagan bylo místo studia mladého Kindermanna a mělo na něj nepochybně velký vliv.

V roce 1760 zahájil studia filozofie a teologie na Karlově univerzitě, kde se na přednáškách profesora Seibta seznámil se svými pozdějšími spolupracovníky J. N. Buquoyem a B. J. Spatziererem. Zde také pravděpodobně poznal svého učitele a pozdějšího podporovatele H. T. Kurze.

V roce 1766 byl vysvěcen na kněze a v tomto roce získal taktéž doktorskou hodnost. Po studiích působil jako kaplan v Teplicích a od roku 1771 jako katecha na dívčí škole při klášteře Voršilek v Praze na Hradčanech. Poté, co byl hrabětem J. N. Buquoyem povolán do jihočeské Kaplice, aby se věnoval tamní škole, odešel do Zaháně prohloubit své pedagogické dovednosti. Po návratu, od roku 1772, působil na novohradském panství hraběte Buquoye a jako děkan zde zahájil reformu obecného školství.

Od 1. ledna 1775 vstupuje v platnost tereziánský školský zákon, a tak je povolán do Prahy, aby pokračoval v reformě školství podle kaplického vzoru pro celé Čechy jako vrchní zemský školní dozorce. Zde stál taktéž u zrodu tzv. normální školy, která byla střediskem učitelského vzdělávání v Čechách, respektovaná i v zahraničí a dále založil vzorovou školu pro tiskaře knih, kde vycházela řada učebnic.

V roce 1777 byl Kindermann jmenován děkanem kolegiátní kapituly U všech svatých v Praze a 18. dubna téhož roku povýšen do rytířského stavu, čímž mu byl udělen predikát von Schulstein. Tohoto roku byl také, jako jeden z členů mise, vyslán na jižní Moravu urovnat náboženské nepokoje pramenící z nespokojenosti poddaných i kněžích se situací v zemi.

29. června 1782 byl jmenován proboštem vyšehradským kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla, kde měl nahradit místo po proboštu Česlavu hr. Schaffgotsch, který zemřel 17. října 1781. V této funkci se měl Kindermann nadále starat o školství a zřizovat další hlavně industriální školy, o které byl ve světě zájem (např. v Německu, v Rusku…). K tomuto účelu vydal Kurze Beschreibung von der Entstehung und Verbreitung der Industrialklassen in der Volkschulen der Königreich Böhmens. (Stručný popis vzniku a šíření průmyslových tříd v národních školách KrálovstvíČeského). Na Vyšehradě byl také přítomen slavnostního vysvěcení vyšehradské školy r. 1788, kde pronesl řeč o možnostech, jak zmírnit lidskou bídu.

Poté se stal kanovníkem u sv. Víta na Hradčanech. To posílilo jeho vliv v rámci státní a církevní správy. Tohoto vlivu ovšem nevyužíval ve vlastní prospěch, ale ve prospěch potřebným. 16. ledna 1790 se stal Kindermann biskupem v Litoměřicích a byl posvěcen ve svatováclavské kapli. Měl zaujmout místo po Emanuelu Arnoštu hr. Waldsteinovi, který 7. prosince 1789 zemřel. S jeho jmenováním ale hrozilo zrušení kapituly. Kindermann odvrátil tuto hrozbu rozpravou s císařem ve Vídni. Ve svém novém poslání se zavázal, že se bude dobře starat o celou diecézi, pečovat o děti, chudé a potřebné. Což také učinil. Péči o chudé svých podřízených nadále sledoval. Velkou pozornost věnoval také školám, úrovni učitelů, školní docházce a zájmu rodičů o školy.1799 jej postihla mrtvice, přesto ještě stačil 5. července pořídit testament.

Na léčení v Karlových Varech se jeho stav částečně zlepšil, ovšem po dalším neúspěšném léčení v Praze 25. května 1801 zemřel. 28. května byl Kindermann pohřben v Litoměřicích. Pohřbu se účastnilo mnoho věřících a kněží z celé diecéze, ovšem bez přítomnosti významných duchovních osobností. Jako důvod proč tomu tak bylo a proč nebyl Kindermann pohřben v katedrále
sv. Štěpána, nebo proč o této události média téměř mlčela a proč jeho památka upadla v zapomnění, je zřejmě ve změně režimu s nástupem císaře Františka I., který odmítal v podstatě vše svobodně smýšlející.

Dalšího uznání se Kindermannovi dostalo až v roce 1833, kdy byla na jeho rodném domě v Království umístěna pamětní deska a taktéž roku 1884 byla odhalena pamětní deska na domu kaplické měšťanky. Těsně po válce, za komunistického režimu, byla opět odstraněna.

Další info v další bakalářské práci VLIV OSVÍCENSKÝCH IDEJÍ NA ČESKOU ŠKOLU PŘELOMU 18. A 19. STOLETÍ Lenky Šaclové:

Mezi významné školské reformátory 2. poloviny 18. století patřil i osvícenec Ferdinand Kindermann, který se narodil 27. září 1740 ve vesnici Königswalde (od roku 1932 má český název Království) u Šluknova (v severních Čechách). Rodiče byli chudí domkáři. Jako chlapec musel vypomáhat otci s předením, a proto nemohl pravidelně chodit do školy. Náhradou za školní výklad mu byla četba knih. Již od dětství věděl, že se chce stát biskupem. Pod vlivem některých duchovních mohl rozvíjet své zájmy a vlohy studiem na latinské škole v pražském klášteře křižovníků. Projevil i hudební nadání, neboť zpíval ve sboru, a věnoval se rovněž hře na hoboj. F. Kindermann absolvoval vysokoškolské studium filozofie a teologie v Zaháni a Praze, kde byl roku 1765 vysvěcen na kněze. Poté působil jako kaplan, učitel náboženství a zásluhou Bernarda Josefa Spatzierera (syna ředitele buquoyského panství Franze Spatzierera) také jako vychovatel v rodině Buyuoyů. Roku 1771 se stal farářem a o rok později děkanem v jihočeské Kaplici, ve které v duchu josefinismu prováděl svou úspěšnou reformátorskou činnost. Na toto místo rezignoval v roce 1777.

Roku 1774 byla zřízena zemská školní komise pro Království české. Komise se řídila podle Všeobecného školního řádu, a proto roku 1775 otevřela v Praze c. k. normální školu na Malé Straně (tento typ nižších škol měl být v hlavním městě každé země), která se stala vzorem pro české školy. Téhož roku se stal F. Kindermann vrchním školním dozorcem zodpovědným za rozvoj nižších škol v Čechách (za gymnázia odpovídal jeho profesor Karel Jindřich Seibt). Jako nejpovolanější člen komise začal také přednášet pedagogiku pro budoucí učitele na malostranskémgymnáziu, kde byla zřízena katedra pedagogiky

Za reformátorské zásluhy byl šluknovský rodák v roce 1777 povýšen Marií Terezií do šlechtického stavu s predikátem “von Schulstein“, který si sám zvolil. Následovalo mnoho dalších úspěchů. Téhož roku byl jmenován děkanem pražské kapituly U všech svatých a opatem uherského Peturu. Později se stal proboštem kostela Panny Marie Sněžné v Bohosudově, zde se staral o rozvoj normálního školství. Josefem II. byl ustanoven proboštem vyšehradské kapituly sv. Petra a Pavla. V roce 1782 získal veškeré pravomoci nad všemi rakouskými a uherskými školami. Stal se takéscholastikem metropolitní kapituly a roku 1790 dokonce sedmým litoměřickým biskupem, kterým byl až do své smrti 25. května 1801. Je pochován na tamním hřbitově, který sám vysvětil.

Během filozofických studií na Karlo-Ferdinandově univerzitě zaujaly F. Kindermanna přednášky profesora K. J. Seibta, propagátora osvícenských myšlenek a německé krásné literatury. Ve své reformátorské činnosti proto navazoval na Seibtovo přesvědčení, že „výchova a vzdělání všech občanů patří k základním povinnostem státu; jeho bohatství a štěstí spočívá – hlavně v souladu s názorem Montesqieuovým – na vzdělaných, mravních a spokojených občanech“. Inspiraci také čerpal v Zaháni u známého reformátora Jana Ignáce Felbigera. Po svém návratu působil v městečku Kaplici, které bylo součástí novohradského panství hraběte Jana Nepomuka Buquoye, S tímto intelektuálem se mladý F. Kindermann seznámil během pražských studií. Jak sepozději ukázalo, přátelství mezi nimi příznivě ovlivnilo stav školství nejen v jižních Čechách, ale i v celé monarchii.