Kostel svatého Vavřince v Království u Šluknova

Uprostřed Království u Šluknova u místního hřbitova stojí kostel svatého Vavřince.

Z wiki, informačního letáku v kostele a dalších zdrojů:

Římskokatolický farní kostel svatého Vavřince v Království je empírová sakrální stavba v jihozápadní části obce.

Někdejší samostatné obci, poprvé připomínané roku 1346, dominuje od poloviny 19. století velký empirový kostel s hranolovou věží v ose hlavního severního průčelí a okrouhlým závěrem, za kterým najdeme zajímavý soudobý hřbitov. Bývalá fara stojí východně od kostela. Celý komplex dokládá někdejší husté osídlení Šluknovského výběžku, které bylo způsobeno masivními saskými investicemi do místního průmyslu v I. polovině 19. století. Cizí podnikatelé tak obcházeli dovozní cla do tehdejšího Rakouska. Dříve i dnes nevelké obce se stávaly domovem doslova tisíců lidí.

V dobách, kdy nemělo Království vlastní kostel, bylo církevně příslušné k arciděknaství Bischofswerda a farností saskému Sprembergu (tím k biskupství míšeňskému). Cesta spojující obě vsi proto nesla název Kostelní stezka (něm. Kirchsteig). Po dokončení rekatolizace přešla vesnice k farnímu okrsku Šluknov. První výraznější snahy o vybudování vlastního kostela se objevily v 90. letech 18. století. Přestože výstavbu podporoval místní rodák, sedmý litoměřický biskup Ferdinand Kindermann (1740–1801), kvůli sporům mezi obyvateli Království k ní nakonec nedošlo. O půlstoletí později byla úspěšná snaha jiříkovského děkana Georga Göttlicha. Zorganizoval veřejnou sbírku, která přinesla dostatek financí na to, aby mohl být 2. srpna 1843 položen základní kámen kostela (dle informace přímo v kostele se tak stalo 14. září 1843). Výstavba trvala pět let, nový chrám byl vysvěcen 10. srpna 1848 biskupem Augustinem Hillem. Téhož roku byl založen hřbitov, navazující na kostel. V letech 1861–1862 byl ke střeše kostela přistavěn sanktusník. Kostel byl průběžně udržován až do druhé světové války. Po jejím skončení postupně chátral, k celkovým opravám fasády a střechy došlo v 90. letech 20. století.

Kostel svatého Vavřince je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Království a je spravován excurrendo ze Šluknova P. Pavlem Procházkou. Pravidelné bohoslužby se neslouží, využíván je pouze příležitostně. Není vyhlášen jako nemovitá kulturní památka. Bývalá fara je v soukromém vlastnictví.

Jedná se o jednolodní stavbu s obdélným půdorysem a polokruhově ukončeným presbytářem. Má obdélné sakristie po stranách kostela. Sakristie mají v patře oratoře. Vstupní průčelí s věží nad středem je členěno pilastry. Při středu jsou pilastry zdvojené, protože nesou kladí, jehož římsa vytváří nad střední částí trojúhelný štít. V ose je obdélný portál a polokruhem ukončené okno. Věž se zkoseným nárožím je prolomena polokruhově sklenutým oknem. Boční fasády člení dvojice pilastrů a okna s polokruhovým záklenkem v obdélném rámci.

Presbytář je sklenut plackou a konchou s lunetami v závěru. V lodi jsou tři pole placek. Tato pole jsou oddělená zdvojenými valenými pásy, které se sbíhají na vtažené pilíře propojené válenými pásy podélným směrem. Sakristie i oratoře jsou sklenuty valenou klenbou s lunetami. Dřevěná kruchta je dvoupatrová.

Vnitřní zařízení pochází z doby kolem roku 1850. Na hlavním oltáři se nachází obraz umučení svatého Vavřince od Johanna Birnbauma (1793–1872) z roku 1848. Barokní Kalvárie s Ukřižovaným, Pannou Marií, sv. Janem a sv. Maří Magdalénou je z 18. století. Barokní sochy na pilířích (u emporu) sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého pochází ze 2. poloviny 18. století.

Stropní klenbu kostela zdobí čtyři velké obrazy ze života jáhna svatého Vavřince. První malba od oltáře – Římský prefekt žádá od sv. Vavřince vydání pokladů církve. Druhá malba klenby – Sv. Vavřinec předává prefektovi římské žebráky jako všechny poklady církve. Třetí malba klenby – Sv. Vavřinec je odsouzen ke krutému mučení ohněm. Čtvrtá malba u varhan – Tělo umučeného sv. Vavřince odnášejí do hrobu.

Medailony čtyř evangelistů (Matouše, Marka, Lukáše a Jana) doplňují malbu klenby.

V prostoru hlavního oltáře (v presbytáři) jsou velké obrazy narození Ježíše Krista a klanění Tří králů. Malby skel oken znázorňují dvanáctiletého Ježíše v chrámu a výjev „Nechtě přijít děti ke mně“.

V kostele se nacházejí tři boční oltáře – Panny Marie, svaté Anny a naproti bočnímu vchodu je oltář Srdce Ježíšova se jmény padlých a nezvěstných občanů Království z první světové války. Vedle postranních oltářů jsou sochy Srdce Ježíšova a Srdce Panny Marie.

Varhany byly sestaveny varhanářským mistrem Heinrichem Schiffnerem z České Lípy a mají 17 rejstříků. Jejich první rekonstrukci provedl v roce 1934 varhanářský mistr Herman Womes z Teplic.

Vnější a vnitřní opravy byly provedeny v letech 1993-1995. Vnější provedeny firmou Netolický-Halamka, vnitřní Vodička-Hájek. Renovaci varhan provedl Jiří Jón z Rumburka. Renovace klenbových maleb Mil. Černý z Děčína, soch a oltářů Jiří Markvart z Velkého Šenova. Opravy řídil páter ing. Václav Teplý nákladem rodáků s páterem Karl Kindermannem. Znovuvysvěcení ThDr. Josefem Kouklem, biskupem litoměřickým, 9. 9. 1995.

Interiér kostela (30. září 2017):