Hrad Doubravka (Teplice)

Na východní straně Teplic se vypíná Doubravská hora, na jejímž vrcholu stojí hrad Doubravka.

Na wiki:

Doubravská hora (též Doubravka nebo Nový hrad, německy Daubersberg) je zřícenina na stejnojmenném vrchu na východním okraji města Teplice. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Hrad začal se svolením krále Vladislava Jagellonského budovat po roce 1478 vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Jan Ilburk z Vřesovic a v roce 1483 stavbu ukončil. Nicméně ještě předtím zde existovalo nějaké starší opevnění.

Roku 1488 se pánem hradu stal jeho syn Vilém, který v roce 1507 požádal krále Vladislava II. o propuštění hradu z manství mosteckého hradu. Do dědičného držení hrad získal i s vesnicemi Trnovany a Šanov, které jsou dnes součástí města. Jeho syn Volf z Vřesovic později získal statky v Krupce, Teplicích, Kyšperku a jiné, pod samotným hradem si založil oboru a obehnal ji zdí. Po jeho smrti roku 1569 byl majetek rozdělen mezi manželku, bratra a dcery, ti však brzy po vzájemných sporech o hrad přišli. V roce 1578 hrad získal Vilém z Rožmberka, který ho vyměnil s císařem Rudolfem II. Ten hrad několikrát zastavil, až se roku 1581 stal jediným majitelem panství Jan starší z Lobkovic a po něm do roku 1590 Bohuslav Kaplíř ze Sulevic.

Od roku 1590 hrad náležel pánům z Vchynic, kteří spravovali teplické panství. Ti zahájili výstavbu bastionového opevnění. Práce na opevnění byly na určitou dobu přerušeny, protože Vilém Vchynský musel v roce 1624 opustit zemi, ale po návratu pevnost dokončil i přes odpor vídeňského dvora. Ovšem po dokončení v roce 1626 na hradě vypukl požár, který způsobil škodu ve výši 16 000 tolarů.

Během třicetileté války byl hrad obsazen posádkou císařského vojska pod velením Pertolda z Valdštejna a o rok později byl hrad po sedmitýdenním obléhání dobyt poté, co se jeho posádka vzdala. V období 1632 až 1639 však hrad znovu ovládala císařská posádka, které ho v roce 1634 udržela během dvanáct týdnů dlouhého obléhání. Švédské vojsko hrad dobylo až v roce 1639. Po vytlačení Švédů ze země bylo v období 1644 až 1655 z hradu vystěhováno vybavení a opevnění zbořeno, aby ho nemohl využít nepřítel. Demolici řídil hejtman litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu. Využitelné zůstaly jen sklepení a kasematy a teprve v roce 1791 si panský hlídač Josef Ritschel upravil kasematy na obydlí.

Zříceniny hradu i s horou byly již v 19. století využívány pro turistický ruch lázeňského města. V roce 1855 byla na místě někdejšího rytířského sálu zřízena první malá restaurace. V roce 1884 tehdejší majitel města a hradu Edmund Clary-Aldringen pozval významného architekta Bedřicha Ohmanna, pozdějšího profesora pražské Umělecko-průmyslové školy a vídeňské Akademiea. Podle jeho návrhu vybudoval romantickou přístavbu v novoanglickém stylu. K původní hospůdce přistavěl jídelnu a další restaurační místnosti. Zbytky západní věže nechal přizdít do původní výše a byly zakončeny střechou. Věž pak sloužila jako rozhledna. Restaurace v roce 1896 vyhořela. Nyní je restaurace mimo provoz.

V roce 1966 převzal ruiny na Doubravské hoře Svazarm, který se staral o zachování pozůstatků stavby. V osmdesátých letech prošla Doubravka rekonstrukcí. V dnešní době je majitelem budov Asociace víceúčelových technik sportů a činností. Tato společenská organizace má své sídlo v hlavní budově a provozuje zde i v jejich okolí vysílání radioamatérů (Radioklub Teplice č. 50037) i řadu společenských akcí.

Podobu původního předhradí neznáme, protože ho překryla přestavba ze 17. století. Oválné hradní jádro obklopoval příkop a vnější val nahrazený bastionovým opevněním. Budovy jádra přiléhaly k obvodové hradbě, ale vestavba restaurace výrazně omezila možnosti jejich poznání. Z jejich architektonických prvků se dochovaly výklenky dvou oken a nárožní arkýř se sklípkovou klenbou. Aktivní dělostřeleckou obranu umožňovalo sedm bateriových věží.

Jak z textu vyplývá, jde tak trochu o obdobu historie v podstatě nedalekého mosteckého hradu Hněvín. Nepřehlédnutelná dominanta města, turistická atrakce, z níž původního zbylo absolutní minimum (pro jistotu takřka totálně zbořen).

Na oficiálním webu toho zrovna moc není, o historii ani slovo.

Hrad je kulturní památkou:

Pozdně gotický hrad byl postaven v letech 1478-1486 Janem Ilburkem z Vřesovic. Na konci 16. století prošel stavebními úpravami. Hrad roku 1626 vyhořel a následně po roce 1644 byl zbořen. Části objektu byly v letech 1884-1885 arch. Ohmannem obnoveny.

Stavitelem původního gotického hradu byl Jan Illburk z Vřesovic, syn významného husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Povolení k výstavbě hradu udělil v roce 1478 král Vladislav Jagellonský. V roce 1578 se stal majitelem hradu Vilém z Rožmberka. Poté se dostal do majetku císaře Rudolfa II., když byl vyměněn za Kyšperk. V císařově držení byl vícekrát dáván do zástavy. V roce 1590 se stali majiteli hradu páni z Vchynic. Za doby Radslava z Vchynic došlo k budování bastionového opevnění po obvodu hradního jádra s příkopem. Zmínku k dokončené stavbě nacházíme bezpečně až roku 1626. Výrazně negativně se do historie hradu zapsala třicetiletá válka. Nejprve v roce 1626 vyhořel a poté byl dvakrát – v roce 1634 a 1639 – obléhán. Nakonec bylo nařízeno hrad zbořit, aby jako sídlo s moderním opevněním nemohl být použit jako útočiště povstalců při eventuálním odboji proti císaři. Ke zboření hradu došlo mezi lety 1644-1655. Poté byl hrad pustý až do 19. století, kdy zde na troskách zdiva v roce 1855 byla – v souladu s dobovým módním trendem – postavena restaurace. V objektu jsou zahrnuta dochovaná torza zdí. Ve druhé polovině 20. století přibyla k objektu restaurace přístavba a na jihozápadě areálu byl postaven nový objekt, který také obsahuje torza zdí původního hradu. Dnes hrad patří nástupci SVAZARMU, spolku Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností České republiky, který ji užívá k zejména k radioamatérským účelům.

Zřícenina hradu Doubravka se nachází na vysokém kopci, nazvaném Doubravská hora. Hrad měl dvoudílnou dispozici. Jeho jádro, umístěné na vrcholu hory, mělo přibližně oválný půdorys. Kolem něj byl vyzděný příkop a vně příkopu val. Obranné prvky doplňovalo sedm kruhových bateriových věží, umožňujících aktivní dělostřeleckou obranu. Na vnitřní straně obvodové hradby se nacházely různé objekty. Přestavba v 17. století výrazně změnila vzhled předhradí. Hrad byl opatřen opevňovacím bastionovým systémem. V letech 1644-1655 došlo ke zboření hradu, takže z něj zůstala pouze zřícenina. Dnes je jediným viditelným pozůstatkem původního gotického hradu, který zůstal na svém místě, torzo věže nacházející se ve vstupní partii. Jinak se zde nacházejí novodobé objekty – budova restaurace čp. 104, stojící na severovýchodní straně areálu a obytná budova s dílnami na jihozápadě. Oba tyto objekty do sebe pojaly pozůstatky zdiva zříceniny. Co se naopak zachovalo ve značném rozsahu je systém barokního bastionového opevnění, obklopujícího areál.

Památková hodnota hradu spočívá nejen v samotné podobě hlavního jádra, ale rovněž v dochovaných částech opevnění, které dokládají složitý stavební vývoj hradu i jeho vojensko-strategický význam v daném regionu. Důležitá je rovněž také historická podoba areálu jako významného hradního komplexu, který sice byl v historii mnohokrát stavebně upraven, a to včetně rušivých zásahů, ale zachoval si podstatným způsobem charakter hradní architektury – i díky historizující přestavbě na sklonku 19. století. Jde tak o cenný pozůstatek původně středověkého hradu, jehož torzální části byly zahrnuty do nových staveb. Viditelným svědectvím o dřívější podobě hradu je dnes zejména dochované torzo věže. Celek je rovněž výraznou krajinnou dominantou.

budova restaurace

Jde o objekt členitého půdorysu. Starší část je postavena v romantickém duchu s režným kamenným zdivem, hrázděním a dvěma válcovými věžemi. Věž je i v nové části, opatřené cimbuřím. Objekt v sobě obsahuje pozůstatky zříceniny původního gotického hradu.

V roce 1884 došlo k vybudování přístavby v romantickém novoanglickém stylu, což je dnešní starší část budovy. Stavbu inicioval majitel zříceniny (a města Teplice), kníže Edmund Clqary-Aldringen, autorem návrhu byl význačný architekt Bedřich Ohmann. Při stavbě byla do objektu zahrnuta dochovaná torza zdí původního hradu. V roce 1896 poškodil restauraci požár. V období druhé poloviny 60. let a na počátku 70. let 20. století byla na jihovýchodě k budově restaurace připojena nová přístavba. Inicioval ji SVAZARM, který převzal areál hradu v roce 1966 a jehož členové se také na výstavbě podíleli.

Budovu restaurace, zasazenou do terénu, tvoří dvě části – západní a východní, která se na západní napojuje v tupém úhlu. Západní část má obdélný půdorys, rozšířený na jižní straně o rizalit a na severní straně o dvě válcové věže, umístěné u nároží. Většina budovy je postavená z režného kamenného zdiva, první patro rizalitu je zčásti hrázděné. Jižní strana má v západní části v přízemí vstupní otvor, nahoře zakončený do nepravidelného lomeného oblouku. V otvoru jsou dvoukřídlá dřevěná vrata s klasovitě kladenými prkny. Jihozápadní nároží je zpevněné nízkým opěrákem, ukončeným do tvaru sedlové stříšky. Oproti patru tato část budovy předstupuje, nahoře je teráska s jednoduchým prkenným zábradlím, zakotveným do kamenného hranolového sloupku s cihelnou korunou. Zešikmenou zeď pod zábradlím kryje prejz. Ustupující stěna patra je v této části bez otvorů. Směrem k východu následuje trojosý rizalit. V přízemí je v ose první od západu sdružené okno, tvořené dvěma dvojitými dvoukřídlými dřevěnými okny. Vnější křídla člení jedna svislá a čtyři vodorovné příčle, vnitřní dvě příčle vodorovné. Okna mají vyžlabené kamenné ostění, dole po stranách zkoseně rozšířené. V ose druhé od západu je vstup – dřevěné dveře z klasovitě kladených prken, lemované kamenným ostěním s rozšířenými horními rohy a obdobným vyžlabením jako u sdruženého okna. V ose třetí od západu je široké dřevěné okno, nahoře zakončené do segmentového oblouku a umístěné ve špaletě. Okno tvoří čtyři úseky: v dolní části jsou rozdělené dvěma vodorovnými a jednou svislou příčlí, v horní, oddělené širším poutcem, jsou střední dvě stejné jako dole a boční jsou zúžené podle tvaru okenního otvoru. Pod oknem je šikmý kamenný parapet. První patro rizalitu odděluje římsa – nad osou první od západu je profilovaná kamenná, nad zbytkem stěny z režných cihel. Rizalit je zde – až na kamenné jihovýchodní nároží a severní část západní stěny kde je vstup na terásku – hrázděný. Poměrně bohaté trámoví je zčásti ozdobně tvarované. V ose první od západu je sdružené okno, tvořené třemi částmi, oddělenými trámy. Jde o dvoukřídlá dřevěná okna, jejichž křídla rozděluje jedna svislá a pět vodorovných příčlí. Ve zbylých dvou osách jsou stejná dřevěná dvoukřídlá okna s poutcem odděleným hořejškem. Dolní křídla člení jedna svislá a tři vodorovné příčle, horní části jsou rozdělené do kříže. Nad těmito osami se zvedá lichoběžníkový hrázděný štít se sdruženým oknem. Tvoří ho dvě části, rozdělené jednou svislou a třemi vodorovnými příčlemi a oddělené trámem. Prostor za štítem je zastřešen polovalbovou střechou s vláknocementovou krytinou. Část východně od rizalitu je dvouosá. V přízemí je v západní ose sdružené okno s obdobným kamenným ostěním jako v západní ose přízemí rizalitu. I zde je tvořené dvěma částmi, které jsou však větších rozměrů. Jde o dvojitá dvoukřídlá dřevěná okna, jejichž vnější křídla mají bohaté členění na tabulky – rozdělují je dvě svislé a čtyři vodorovné příčle, přičemž střední tabulka obou křídel je otvíravá. Ve východní ose je vstup – dřevěné dveře, nahoře zakončené do oblouku. První patro odděluje profilovaná kamenná římsa. V obou jeho osách je okno, sdružené ze dvou částí a lemované obdobnou šambránou jako okno v přízemí. Okna ve východní ose mají stejné členění jako vnější křídla oken v západní ose přízemí, dvojité okno v západní ose rozdělují tři vodorovné a jedna svislá příčle.

Západní průčelí má díky zasazení do terénu i suterén, který je bez otvorů a nahoře oddělený kamennou římsou. V přízemí je v severním úseku sdružené okno v obdobném ostění, jako jsou na jižní straně. Tvoří ho dvě části – dvojitá dvoukřídlá okna, jejichž vnější křídla jsou členěná jednou svislou a čtyřmi vodorovnými příčlemi. Jižní úsek, nad nímž je v patře terasa, je bez otvoru. Úroveň prvního patra vymezuje profilovaná kamenná římsa, krytá prejzem. Nad oknem přízemí je v patře další sdružené okno, zde ze tří částí. Širší a vyšší střední úsek okna je oddělený poutcem. Dolní část tvoří dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, jehož vnější křídla rozděluje jedna svislá a tři vodorovné příčle, horní část je o jednu tabulku nižší. Ve stejné úrovni se nachází poutec i u užších a nižších bočních úseků. Dolejšek člení jedna svislá a tři vodorovné příčle, horní úsek je rozdělen do rovnoramenného kříže. Kamenné ostění je opět provedeno obdobně jako na jižní straně. U severozápadního průčelí se k budově napojuje kruhová věž, sahající do výše dolní části prvního patra budovy a na rozdíl od budovy hladce omítnutá. V horní části je věž zakončená do mírně předstupujícího cimbuří, jehož stínky i mezery mezi nimi kryje prejz. Na severní straně je v horním úseku věže okno, umístěné v hluboké špaletě. Je dvoukřídlé dřevěné, s křídly rozdělenými dvěma tenkými vodorovnými příčlemi. Otvor lemuje jednoduchá šambrána. Většina severního průčelí budovy je omítnutá, až na horní část prvního patra, která je z režného kamenného zdiva. Úsek u severozápadního nároží zakrývá zmíněná věž. První patro je trojosé, v přízemí je pouze jedna osa – pod střední osou patra. Všechny otvory mají obdobné šambrány jako na jižní straně. V přízemí se nachází dvojité dřevěné dvoukřídlé okno. Vnější křídla, umístěná v líci, jsou členěna jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi. Nahoře je oddělená část, jejíž křídla jsou rozdělena do rovnoramenného kříže. Stejné okno je i v západní ose prvního patra. V ose druhé od západu (střední) je sdružené okno, tvořené třemi částmi. Širší a vyšší střední úsek je oddělený poutcem. Dolní část tvoří dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, jehož vnější křídla rozděluje jedna svislá a tři vodorovné příčle, horní úsek je o jednu tabulku nižší. Ve stejné úrovni se nachází poutec i u užších a nižších bočních částí. Dolejšek člení jedna svislá a tři vodorovné příčle, horní úsek je rozdělen do rovnoramenného kříže. V ose třetí od západu je rovněž sdružené okno, avšak zde ze dvou stejných částí. Tvoří je dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, jehož vnější křídla jsou rozdělena jednou svislou a třemi vodorovnými příčlemi. Toto okno je umístěno o něco níže, než zbylá dvě. Nahoře je do stěny zapojen trojúhelný štít, nahoře zakončený cimbuřím ze tří stínek, krytých – stejně jako koruna zdiva celého štítu – prejzem (střední stínka je vyšší než boční). V dolní části štítu je kruhové nedělené okno ve špaletě, lemované režným kamenným zdivem. Zbývající plocha štítu je omítnutá. Nad kruhovým oknem je ještě štěrbinové okénko.

U severovýchodního nároží se nachází druhá válcová věž, avšak podstatně vyšší – sahá vysoko nad střechu vlastní budovy. Dolní a střední část věže jsou omítnuté, horní je z režného kamenného zdiva. Na ni nasedá ještě polygonální nástavec, který je omítnutý. V dolní části věže je na severozápadě vstupní otvor, který má nahoře tvar lomeného oblouku a lemuje ho ústupkový portál. V otvoru jsou dřevěné dveře s klasovitě kladenými prkny. Výše jsou drobná obdélná okénka a pod režnou částí věže ještě segmentově zakončená větší okna. V režné části jsou sdružená obdélná okna s obdobným kamenným ostěním, jako jsou u oken na vlastní budově. Koruna zdiva je v pravidelných rozestupech zubovitě vyvýšena – třemi stupni, z nichž střední je vyšší než boční. Na tuto část je nasazen polygonální nástavec, dole s dvěma velmi mohutnými zaoblenými římsami. V jeho stěnách je dvoukřídlé dřevěné okno ve špaletě, rozdělené jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi. Po obou stranách okna je obdélný štěrbinový otvor. Na severní straně se nad stěnou nástavce zvedá nástavba, jejíž hrázděná přední stěna je zakončená do lichoběžníkového štítu. Uprostřed stěny je sdružené okno, polovalbovou střechu kryjí vláknocementové šablony. Ty jsou rovněž krytinou jehlancové střechy věže, v jejímž vrcholu je zasazena hrotnice s makovicí. Budova má valbové střechy, kryté vláknocementovými šablonami. V jižní straně střechy jsou zasazeny tři vikýře, v jejichž přední stěně jsou dvě obdélná, na šířku orientovaná okénka, rozdělená jednou vodorovnou a dvěma svislými příčlemi. Vikýře mají pultovou střechu s vláknocementovou krytinou. Jeden je v jižní části střechy a dva v severní. Na opačné straně je jeden obdobný vikýř, avšak širší – tvořený třemi okny vedle sebe. V hřebeni střechy je na západě zasazená nízká hranolová věžička se zvonovitou střechou, přecházející v úzký jehlan a hrotnici s makovicí. Ve střeše jsou také čtyři cihlové komíny s obloukovitým krytem. U vyšší věže se nacházejí ještě dvě další věžičky. K budově a zčásti k věži je připojena hranolová věžička či nástavba z režného kamenného zdiva se stanovou střechou s vláknocementovou krytinou. V její jižní stěně je vstup na obdélnou terásku na střeše budovy, ohrazenou mřížovým zábradlím. Mezi touto částí a velkou věží je vtisknuta omítnutá válcová věžička, sahající zhruba k polovině výšky střechy velké věže. Dole je zužujícími se profilovanými římsami zakončena na způsob arkýře. Ve věžičce jsou nad sebou umístěna obdélná okna, nahoře je zakončena cimbuřím. Mezi věžičku a střechu velké věže je vložen vysoký komín.

Východní úsek budovy, napojený na západní v tupém úhlu, tvoří dvě části – starší západní část z režného kamenného zdiva a mladší východní přístavba. Obdélný půdorys je rozšířený o obdélnou část, vloženou do napojení mezi východním a západním úsekem budovy. Postavená je – stejně jako přilehlé úseky – z lomového kamene. V její jihozápadní stěně je velké dřevěné dvoukřídlé okno s poutcem oddělenou dvoudílnou horní částí, lemované kamenným ostěním s vyžlabením a okosením v dolní třetině bočních úseků. V severozápadní stěně je okno sdružené ze dvou částí, stejných jako na jihozápadě a s obdobnou společnou šambránou. V pravé části jihozápadní stěny je vstup, před nímž se nachází zděné zádveří z lomového kamene. Zpevněné je opěráky, v obou jeho stěnách je široký otvor, nahoře zakončený do lomeného oblouku. Oblouk lemuje široká šambrána, na jeho vnitřní straně je malovaná výzdoba s motivy větviček s listy. Střechu zádveří kryjí vláknocementové šablony. Ke vstupu vede dvouramenné schodiště, vestavěné do terasy z lomového kamene. Tuto část budovy završuje valbová střecha, rovněž s vláknocementovou krytinou. Navazující úsek je mírně vyšší a oproti předchozímu předstupující. Jeho dolní část zakrývá terasa z režného lomového zdiva s kovovým zábradlím. V jihozápadní straně je v levé části vstup tvaru lomeného oblouku s širokým ostěním, v předstupující pravé části je pak vstupní otvor, lemovaný obdélným profilovaným portálem s přetínajícími se pruty. Otvor má sedlový tvar. V jihovýchodní stěně je ještě vysoká mělká nika. Ve viditelné části stěny budovy je velké obdélné francouzské okno, vedoucí na terasu. Je dvoukřídlé dřevěné, s poutcem oddělenou dvoudílnou horní částí. Lemuje ho ostění s přetínajícími se pruty, nahoře vyvýšené a doplněné vysokou přesahující profilovanou římsou. Horní úsek stěn této části budovy je oproti zbytku omítnutý. Jihozápadní část má valbovou střechu s námětkem, severovýchodní rovněž, avšak o něco nižší a hřebenem orientovaným kolmo. Krytinou jsou vláknocementové šablony.

Na jihovýchodě se napojuje novější přístavba, kterou tvoří tři části. Severozápadní je se starší částí v líci a je i stejně vysoká, jižní nároží je v úrovni prvního a druhého patra zkosené. Na rozdíl od starší části je severozápadní úsek přístavby omítnutý. V jihozápadní stěně jsou v přízemí dvoje široká dřevěná vrata, nad levými z nich jsou v prvním i druhém patře dvě okna vedle sebe. Umístěná jsou v hluboké špaletě a rozdělená do tvaru latinského kříže. Dolní jsou dřevěná, horní plastová. Otvory lemuje barevná šambrána, dole je společný parapet. Nad pravými vraty je na stěně obdélné pole, sahající po téměř celé výšce stěny. V něm jsou namalované barevně provedené znaky obcí (v levém sloupci shora dolů Šanov, Osek, Osečná, Chřibská, Kryry; v pravém sloupci Litoměřice, Štětí, Údlice, Arnultovice, Teplice). Jižní nároží je bez omítky, takže je viditelné kamenné zdivo. V úrovni prvního patra se nároží mění v pilíř, podpírající trojúhelný balkón v druhém patře. V prvním patře je pod ním lodžie, stěna domu je zkosená a z větší části prosklená. Nad balkónem v druhém patře je na stěně nápis – hrad „Doubrawka.“. Nad korunou stěn se zvedá cimbuří, jehož stínky i mezery mezi nimi kryje prejz. Cimbuří obíhá celou tuto část budovy, která má rovnou střechu. V jihovýchodní stěně jsou na levé straně prvního a druhého patra dvě obdobná okna jako na jihozápadě, vlevo jsou další malované znaky. Na pravé straně se napojuje další část objektu. Má lichoběžníkový půdorys a je o něco nižší. V jihozápadní stěně má v přízemí v levém úseku široká dřevěná vrata s dvěma samostatně uzamykatelnými částmi, vpravo – o něco výše – jsou dvě okna vedle sebe. Okenní otvor je nahoře zakončen do segmentového oblouku, avšak nečleněná výplň je zhruba čtvercového tvaru. Pět takových oken je i v prvním patře, rozmístěné jsou s minimálními rozestupy. Na jihozápadě a severovýchodě zakončuje tuto část budovy podobné cimbuří jako na vedlejším úseku, na zbývající straně je zídka krytá prejzem. Na severovýchodě se napojuje mohutná vysoká válcová věž. Je omítnutá, v dolní části má drobné otvory ve tvaru klíčové střílny a v horní obdélná nedělená okna s barevným orámováním. Ve věži jsou také dveře, vedoucí na střechu budovy, k níž je věž napojená. Věž zakončuje polygonální nástavec s cimbuřím, jehož stínky i mezery mezi nimi kryje prejz.

Hlavní hodnota objektu spočívá ve skutečnosti, že do sebe pojala zbytky zdiva původního gotického hradu a tak má – byť to není na první pohled patrné – hodnotu stáří. Mimo to jde o kvalitní architekturu významného autora, která dokládá nejen vývoj stavitelství, ale i rozvoj turismu na konci 19. století. V druhé polovině 20. století ji doplnila novodobá přístavba, jejíž kvalita je diskutabilní.

obytná budova s dílnami

Patrová budova na obdélném, lehce zalomeném půdorysu s třípatrovým rizalitem směrem do svahu. Fasády jsou zdobeny cimbuřím s korunami krytými pálenou krytinou. V hlavním průčelí se nachází tři čtvercové garážové vjezdy lemované hrubými kameny.

Jde o patrový objekt, zasazený do terénu. Jeho obdélný půdorys se na jihovýchodě lehce zalamuje v tupém úhlu, na severozápadě je zakončený do trojúhelníku. U místa zalomení se na jihozápadní straně napojuje válcová věž. Severovýchodní průčelí je v levé části přízemí zapuštěné, vzniklý obdélný úsek je v líci tvořen režným lomovým kamenem. Stejné je i orámování na bocích a z kamene je i předstupující soklová část a zídky, lemující schody o dvou stupních. Ty vedou ke vstupu do objektu. Ve zbývající části přízemí se nacházejí tři další vstupní otvory. Levý je užší, než zbývající dva, jsou v něm jednokřídlé dveře ze svisle kladených prken. Podobně jsou provedeny i dvoukřídlé dveře v širších otvorech, u všech dveří je stejný způsob orámování z režného lomového kamene. V dolní části stěny je vlevo od jednokřídlých dveří, mezi dvoukřídlými a vpravo od krajních dvoukřídlých dveří líc vyskládán z režného lomového kamene. V prvním patře je celkem patnáct oken. V osách první až desáté zprava jsou stejná – dvoukřídlá, s poutcem oddělenou dvoudílnou horní částí. Umístěná jsou ve špaletě, lemuje je jednoduchá šambrána. Ve zbývajících osách jsou okna o něco užší a dole delší. Jednokřídlé výplně mají poutcem vymezený hořejšek, otvor ohraničuje stejná šambrána jako u předcházejících os. Nad hlavní římsou, krytou prejzem, se zvedá poměrně masivní cimbuří, jehož stínky i mezery mezi nimi rovněž pokrývá prejz. Cimbuří i římsa přecházejí i na další strany, kromě jihovýchodní. Severozápadní stranu budovy tvoří trojúhelníková část. Její severní strana je bez otvorů, západní strana má – stejně jako celé navazující jihozápadní průčelí – v dolní části vysokou podnož z režného lomového kamene. V pravé části západní strany trojúhelného konce objektu je v přízemí i patře okno, umístěné ve špaletě. V přízemí je nedělené, v prvním patře je dvoukřídlé, s křídly rozdělenými dvěma vodorovnými příčlemi a s poutcem oddělenou dvoudílnou horní částí. Otvory lemuje jednoduchá šambrána. Taková okna jsou i v levé a střední části jihozápadního průčelí. V prvním patře je jich devět, v přízemí pouze šest – chybí okna v osách patra čtvrté, osmé a deváté zleva.

Vpravo od střední části průčelí se na budovu napojuje dvoupatrová válcová věž. I ona má dolní část provedenou z režného lomového kamene. Věž je prolomena ve všech podlažích osmi symetricky rozmístěnými okenními otvory, obsahujícími poměrně úzké okno ve špaletě. V přízemí a druhém patře jsou rozdělena poutcem na poloviny, v prvním patře je poutec v horní části a dolní úsek člení tři vodorovné příčle. Na korunu zdiva věže je posazen polygonální nástavec cimbuří, postavený z cihelného zdiva (patrného díky poškozené omítce). Stínky cimbuří i mezery mezi nimi kryje prejz. K věži a střední části budovy se napojuje obdélný přístavek, nahoře sahající k hornímu konci partie věže i budovy, zhotovené z lomového kamene. Stejně jsou provedené i stěny přístavku, navíc zdobené mozaikou. Přístavek má rovnou střechu. V části průčelí vpravo od věže jsou stejná okna jako v příslušném podlaží věže. V prvním patře jsou čtyři okna, v přízemí jsou tři otvory. V ose první a druhé zprava jsou okna, avšak okno v ose druhé zprava je oproti patru posunuté směrem doleva. U napojení věže je zazděný vstupní otvor (?) v šambráně. Jihovýchodní průčelí je bez otvorů a cimbuří, nároží jsou cihelná. Na rovné střeše budovy se na jihovýchodním konci u jižního nároží nachází obdélná nástavba z lomového kamene s pultovou střechou o mírném sklonu. V její jihozápadní stěně, do níž je zapojeno cimbuří, jsou dvě okna.

Hodnota objektu spočívá ve skutečnosti, že do sebe pojala zbytky zdiva původního gotického hradu a tak má – byť to není na první pohled patrné – hodnotu stáří. Její architektonická kvalita a způsob provedení jsou však diskutabilní.

systém barokního opevnění hradu

Barokní opevnění hradu pochází z doby kolem roku 1600. Kolem hradu se nachází vyzděný příkop, opevněný zevně náspem se sedmi bastiony. Na jižní straně je hlavní vstup, opevněný tzv. rohy, před ním je gracis a příkop.

Raně novověké opevnění se skládá ze sedmi dochovaných bastionů nepravidelného tvaru. Postavené jsou z lomového kamene místní provenience skládaného na vápennou maltu, pojivo však bylo ve 20. století na několika místech necitlivě doplněno materiály na bázi cementu. V některých částech bylo zdivo přeskládáno. Hrany bastionů jsou armovány opracovanými kamennými kvádry. V předpolí hradu se nachází nepravidelný obranný útvar – ravelin, ze skládaného lomového zdiva s hranami armovanými rovněž opracovanými kvádry. Ve 20. století byl tento prvek necitlivě překryt vrstvou betonových panelů a náletovými dřevinami. Torzo hradní brány nese pozůstatky kapes po lešení a závoře. Lomový kámen však byl v minulosti přezděn novodobými, památkově nevhodnými materiály na cementové bázi. Bastion č. 1, situovaný vpravo od hradní brány při vstupu do hradního jádra, je postavený na nepravidelném půdorysu pětiúhelníku. Vnější hradba bastionu je na jihovýchodní straně silně rozrušena, severní část je z lomového zdiva. Bastion č. 2 na půdorysu nepravidelného trojúhelníku je z výrazně rozvolněného zdiva, prorostlého náletovými dřevinami. Bastion č. 3 na půdorysu nepravidelného trojúhelníku je ze značně rozvolněného lomového kamene prorostlého náletovými dřevinami. Bastion č. 4 na půdorysu nepravidelného čtverce je z lomového zdiva s nejspíše novodobou zděnou atikou z lomového kamene, pojeného materiálem na cementové bázi. Pochozí povrch bastionu č. 4 je nezpevněný hliněný. Přístup zajišťuje zděný průchod skrze hradební zeď. Průchod je zděný, částečně opatřený betonovou fasádou. V současnosti bastion slouží jako vyhlídkové místo. Bastion č. 5 je postavený na půdorysu pravidelného trojúhelníku z rozvolněného lomového kamene, prorostlého náletovými dřevinami. Bastion č. 6 je ze zcela rozvolněného lomového kamene prorostlého náletovými dřevinami. Bastion č. 7 je na půdorysu pravidelného obdélníku a tvoří spolu s bastionem č. 1 fortifikační prvek kleští, bránící přístupovou cestu k hradní bráně. Zdivo bastionu č. 7 je rovněž z lomového kamene, vnější jižní stěna je téměř zcela zdegradována. Vnitřní zdivo bastionového prstence je tvořeno z lomového kamene pojeného materiály na vápenné, částečně cementové bázi. Zdivo je částečně rozvolněno, avšak celkově zůstává kompaktní. Především v severozápadní části je hmota zdiva prolomena sklepy, pravděpodobně vzniklými během romantizujících přestaveb hradu v 19. století.

Pozůstatky barokního opevnění jsou hodnotnou součástí areálu hradu, pocházející z období raného novověku. Opevnění vytvořilo z hradu moderní bastionovou pevnost, jednu z prvních na našem území. Provedeno bylo pod vlivem staroholandské pevnostní školy, protože tehdejší majitelé hradu měli blízko k oranžsko-nasavskému rodu v Nizozemí. Dochované pozůstatky pevnosti Doubravská hora jsou cenným dokladem o postupném pronikání zásad tzv. militární revoluce do oblasti severozápadních Čech. Jsou součástí skupiny modernizovaných starších hradů, po nichž poté následovalo budování pevnostních měst na zelené louce.

torzo věže

Válcová zděná věž je dnes již pouze v torzálním stavu – její střední a horní část na severovýchodní straně chybí. Jde o součást středověkého opevnění a zároveň o hlavní dodnes viditelný pozůstatek původního gotického hradu.

Věž, zasazená do terénu, byla postavená na kruhovém půdorysu. Její zdivo značné tloušťky tvoří lomový kámen, na vnější straně jsou zbytky omítky. Ve zdivu jsou v různých výškách i pozicích prolomeny klíčové střílny, jejichž otvory jsou vyzděny převážně z cihel. Uvnitř se otvory rozšiřují do nik, nahoře zakončených do mírného segmentového oblouku. Cihly se místy objevují i jinde, avšak v malém počtu. V horní části věže se nachází poměrně velký otvor nepravidelného, zhruba obdélníkového tvaru. Na vnitřní straně věže jsou pod horní částí kapsy po trámech. Zatímco v horní části věže sahá zdivo do víceméně stejné úrovně, v místech destrukce je dnes nepravidelné.

Torzo věže je velmi hodnotnou součástí areálu zříceniny hradu Doubravka. Jde totiž o jediný dodnes viditelný pozůstatek původního gotického hradu, jehož další části jsou dnes zahrnuty do nových objektů. Torzo věže je tak zřejmým dokladem jeho dřívější existence. Cenný pozůstatek středověkého opevnění hradu dokládá dobový způsob výstavby fortifikace a je rovněž výraznou součástí areálu, vypovídající o jeho dávné minulosti. Významná je rovněž jeho hodnota stáří.

Původní evidenční list památky:

Na nepravidelném oválném půdorysu hrad, opevněný 6 okrouhlými a 1 poloválcovou věží, s pozdně gotickými klíčovými střílnami. Při zápasní zdi zbytky hospodářských budov se studnou. V severním nároží v místě původního paláce nová restaurační budova. Kolem hradu vyzděný příkop, opevněný zevně náspem se šesti trojbokými bastióny. Na jižní straně hlavní vstup, opevněný tzv. rohy, před ním glacis a příkop. V interiéru vyhlídkové věže /původně bašty/ vymalována nesprávně historie hradu.

Vyplatí se absolvovat cestu nejen po hlavní komunikaci (žlutá značka) z jižní strany, ale projít i severní větev (souběžná s Naučnou stezkou Doubravka), případně i strmou neznačenou zkratku – tady všude se totiž dá narazit na pozůstatky v citovaném textu zmiňovaného opevnění.