Budova pošty čp. 55 v Novém Boru

V Novém Boru na náměstí Míru proti kostelu Nanebevzetí Panny Marie stojí budova pošty.
Ač sama budova není památkově chráněna,  má záznam v Památkovém katalogu jako součást památkové zóny rejst. č. ÚSKP 2162 – Nový Bor:

Rozsáhlý podsklepený dvoupatrový objekt č.p. 55 postavený původně pro potřeby pošty a spořitelny rozprostírající se podél ulic T. G. Masaryka a náměstí Míru byl postaven podle návrhu českolipského architekta a stavitele Emila F. Ruehra mezi lety 1903–1905, přičemž stavba byla z větší části dokončena již roku 1904. V roce 1904–1905 proběhla přístavba Maximilianem Ditrrichem. Změna zastřešení rizalitu byla realizována v roce 1935 Fritzem Kahlem podle plánů Josefa Effenbergera a Fritze Noppese.

Půdorys domu je přibližně ve tvaru písmene L. Honosné secesní stavbě dominuje nárožní osmiboký rizalit vystupující nad lomenou střechu krytou pálenými taškami bobrovkami. Zastřešení rizalitu bylo původně provedeno stejně jako fasády celého objektu z červeného pískovce s náročně provedenou kamenickou výzdobou. Dnešní zjednodušený helmicový tvar provedený z mědi získala budova v roce 1935, kdy autory změny zastřešení byli liberečtí architekti Josef Effenberger a Fritz Noppes. Fasády členěné mělkými rizality se štítovými vesměs trojúhelnými zakončeními zdobí jak geometrické tak i florální motivy a iniciály: „PS“ určující účel stavby. Vyvýšený suterén je umístěn do soklové části tvořené haklíkovým zdivem z režného pískovce. Ten byl použit z části i u přízemí, kde je již kombinován s červeným pískovcem. Užitím světlého pískovce ve spodní části stavby došlo k jejímu odlehčení. Výplně otvorů (vstupní dveře, okna, mříže, dveře interiéru) se dochovaly téměř v autentické podobě s minimálními zásahy. Okna jsou špaletová převážně šestikřídlá s příčníkem v horní třetině. Vstupní dřevěné dveře jsou z větší části prosklené a opatřené náročným secesním dekorem (ten je užit především na obou vstupních dveřích jihovýchodního průčelí). Veřejné prostory pošty byly umístěny do zvýšeného přízemí přístupného hlavním vstupem v nárožním rizalitu. Po předloženém žulovém schodišti se vstupovalo do osmibokého vestibulu, jímž byla třemi průchody přístupná hala, ze které se vstupovalo do provozoven poštovní pojišťovny s kasou, která byla situována v jižní části budovy a ostatních místností sloužících poštovnímu úřadu. Nacházela se zde např. listovní pošta, vlaková/dostavníková pošta, místnost pro listonoše, třídírna tisku, telegraf, telefonní místnost s hovornou apod. Ve dvoře byla remíza s nákladací rampou, ke které byl přidružen sklad zásilek. Poštovní úřad byl dále přístupný i postranním vstupem umístěným v severní části severovýchodního průčelí. V patře se patrně nacházely kanceláře vyšších poštovních úředníků (půdorysy sklepa, 1.patra a podkroví se bohužel nedochovaly). Do druhého patra byly umístěny tři bytové jednotky. Jeden reprezentativní byt určený patrně pro ředitele byl situován do jihovýchodní části objektu a byl přístupný samostatným schodištěm v jeho jižní části. Sestával se ze tří pokojů, salónu, ložnice s koupelnou, kuchyně se spíží, pokoje pro služku, dvou záchodů soustředěných kolem centrálně umístěné předsíně. Zbylé dva menší byty byly přístupné schodištěm v západní části domu. Tvořily je tři pokoje, kuchyně se spíží, koupelna a záchod. Jeden z nich měl navíc ještě poměrně rozsáhlou předsíň a skladovací místnost.

Secesní objekt pošty je velmi hodnotným příkladem rané moderny velmi náročného architektonického řešení s kamennou fasádou, který byl vytvořen regionálním architektem a stavitelem E. F. Ruehrem. Význam stavby však, co se týče architektonického výrazu, má nadregionální charakter a v rámci Libereckého kraje ji lze zařadit mezi jednu z nejlepších staveb tohoto období. Na její úpravě v podobě zjednodušení zastřešení nárožního rizalitu, které nebylo pro objekt přínosné, se podílela dvojice libereckých architektů Josef Effenberger a Fritz Noppes. Ti jsou v Liberci spojováni s mnohem povedenějšími realizacemi, a to mj. na přestavbě kina č.p. 285/I, která dle jejich návrhu proběhla mezi lety 1922–1923 a v roce 1924 na návrhu vily č.p. 1174/I Gustava Schmidta.

V práci studentů Gymnázia Nový Bor, která předcházela knize Památky Nového Boru:

V brožuře Zajímavosti Nového Boru, kterou město vydalo v roce 2022:

Budova pošty je považována za architektonický skvost města. Dvoupatrová budova na rohu náměstí je významnou secesní stavbou z let 1903-1905. Autorsky pochází stavba pošty z červeného pískovce od českolipského stavitele Emila F. Rühra, zatímco výzdoba interiéru byla svěřena borskému architektovi Maxu Dittrichovi.

V nedatovaném textu se uvádí:

Dům dosud patří České poště. Ta uvažovala o prodeji budovy městu, které by v objektu otevřelo Muzeum Bořka Šípka. O stavbu projevil zájem i samotný Liberecký kraj. Ten by ji využil v rámci Křišťálového údolí, jehož prostřednictvím propaguje sklářství, výrobu bižuterie a šperků z celého regionu. Se zajímavou nabídkou přišla nakonec i samotná Česká pošta, která by zde chtěla zřídit Poštovní muzeum. Jak vše dopadne, ukáže až čas.

K tomu na webu města:

16. 7. 2021 – Město Nový Bor bude jednat o koupi secesní budovy na náměstí Míru, v níž sídlí pobočka poštovního úřadu, se státním podnikem Česká pošta. Ten ji městu nabídnul ve veřejném zájmu za cenu 22,5 milionů korun. Záměr o odkoupení reprezentativní nemovitosti včetně dvora schválili zastupitelé.

„Za cenu deseti bytů v Novém Boru jsme dostali možnost zachovat významnou stavbu v samotném centru města pro budoucí generace,“ předeslal starosta Nového Boru Jaromír Dvořák.

Honosná secesní stavba z červeného lasvického pískovce, která se rozprostírá podél hlavní třídy T. G. Masaryka a náměstí Míru, byla postavená v letech 1903 až 1905 podle návrhu českolipského architekta a stavitele Emila F. Ruehra. Už tehdy sloužila pro potřeby pošty a spořitelny. Jde nejen o nejvýznamnější stavbu a dominantu Nového Boru, ale zároveň je díky svojí architektuře jednou z nejvýznamnějších staveb v celém Libereckém kraji.

„Po divoké privatizaci z 90. let minulého století nám podél hlavní třídy T. G. Masaryka zůstala mementa v podobě řady zchátralých objektů, o které majitelé nejeví zájem a které nám doslova padají na hlavu. Příkladem může být zdevastovaná vila naproti Sokolovně, ale i zchátralý objekt bývalé restaurace Pošta,“ připomněl Jaromír Dvořák.

Na základě těchto zkušeností mezi zastupiteli převládl názor, že o tak významnou stavbu jak z historického, tak architektonického hlediska, jíž budova České pošty je, by se měla starat veřejná správa.  „Za takový přístup bych jim chtěl poděkovat. Osobně ho považuji za známku rozvinuté společnosti a její kultivovanosti,“ doplnil Jaromír Dvořák.

Pokud by město budovu odkoupilo, zůstanou v ní zachované poštovní služby. Volné prostory v dalších patrech by mohly být využité pro zajímavé projekty. „Jedním z nich je umístění plánované expozice Muzeum Bořka Šípka. V souvislosti s tímto záměrem projevil o prostory zájem Liberecký kraj. Ten by je využil v rámci Křišťálového údolí, jehož prostřednictvím propaguje sklářství, výrobu bižuterie a šperků z celého regionu. Se zajímavou nabídkou přišla i samotná Česká pošta, která by zde chtěla zřídit Poštovní muzeum. Ke komerčnímu využití se nabízí pronájem kanceláří státu pro potřeby stavebního úřadu, který by měl být po aktuálně schválené novele stavebního zákona zcela oddělený od samospráv,“ nastínil možnosti využití Jaromír Dvořák a zdůraznil, že jak samotnou koupi, tak i konkrétní záměry využití budovy musí schválit zastupitelé.

Nic aktuálnějšího se mi dohledat nepodařilo, takže nemám tušení, zda ze záměru úplně sešlo, nebo nějaká jednání dále probíhají.