weby pro nejsevernější čechy

Nádražní budova v Chotyni

Článek je součástí seriálu Architektura, technické památky, důlní díla

Ačkoli to tak vůbec nevypadá, železniční zastávka v Chotyni je už nějaký pátek kulturní památkou.

Typický příklad, jak to u nás probíhá. Někomu se nechce, objekt se tedy nechá „jen tak“, aby dospěl do okamžiku, kdy se zdá snadné prosadit, že nejjednodušší cestou bude už jen jeho likvidace. Tady to na první dobrou neprošlo, očekávání překazilo vyhlášení stanice kulturní památkou. Takže jak dál? Všechno zatlouct, zavřít, opáskovat, zlikvidovat sezení a nechat vlaky zastavovat o pár metrů dál. Nedělat dál nic a čekat, ač se všichni ostatní o něco snaží…

Památkový katalog je velestručný, poskytuje jen Rozhodnutí a fakt, že existuje.

Výcuc z rozhodnutí:

Nemovitost je v majetku státu, přičemž právo hospodaření se svěřeným majetkem má Správa železnic…

Objekt nádražní budovy se nachází na vysokém železničním náspu přetínajícím obec Chotyni na dvě části – jižní a severní…

Zastávka je zhruba od poloviny 09. let 20. století neobsazená, avšak nadále slouží svému účelu, nyní pouze jako krytá čekárna. Stavebně-technický stav odpovídá současnému využití. Díky dlouhodobému zanedbání údržby jsou dožilé nebo chybějící výplně otvorů, dále je třeba obnovit všechny povrchové úpravy dřevěných konstrukcí. Navzdory tomu jsou nosné konstrukce ve stabilizovaném stavu, krov objektu je zcela v pořádku, pouze lokálně do něj na dvou místech zatéká. Jedná se o problematická místa, jako jsou úžlabí, což je ovšem snadno řešitelné jak provizorním oplechováním, tak definitivně přeskládáním či výměnou skládané střešní krytiny. Svislé i vodorovné zděné i dřevěné konstrukce jsou ve stabilizovaném stavu. Jedinou závažnější, avšak řešitelnou poruchou je statická trhlina na přístavku komory při východním průčelí. Pískovcové portály a ostění jsou stiženy povrchovou degradací v podobě lístkové koroze.

Samotná nádražní budova je situována vpravo od koleje na samé hraně náspu a svahu, do kterého je budova zapuštěna svým suterénem. Budova je přístupná po severním svahu náspu (s výhledem na hrad Grabštejn). Suterén stavby je opatřen kamenným obkladem, prostupuje je pět dveřních a tři okenní otvory s pečlivě opracovanými, geometricky profilovanými pískovcovými ostěními. Ty zpřístupňují a prosvětlují někdejší pánský a dámský záchod, hlavní schodiště na nástupiště, sklad uhlí a další provozní místnost. Přízemí objektu sestává ze tří celků odlišné konstrukce: východního zděného dílu zhruba čtvercového půdorysu s jednoosým přístavkem komory, v níž se původně nalézal služební byt, středového dílu se zděnými příčkami a západního dílu s letní čekárnou dřevěné rámové konstrukce. Tato část je v severním a západním průčelí opatřena svislým bedněním. Od zděného dílu jej odděluje jednoramenné schodiště, vedoucí na nástupiště z úrovně suterénu. Původně se zde nacházela místnost pro zavazadla, služební místnost, a čekárna. Směrem ke kolejišti předstupuje před tuto část dřevěná nástupištní veranda, která lícuje se zděným dílem a vytváří ta výsledný dojem ucelené stavby na obdélném půdorysu.

Celek je zastřešen sestavou sedlových a valbových střech, krytých pálenou taškou bobrovkou. Na delších stranách střechy je prostupující dvojice vikýřů typu volského oka, které jsou po jednom zopakovány i na východní a západní střešní ploše. Střechu prostupují dva původní profilované komíny z režného zdiva. Štíty jsou opatřeny svislým bedněním se svislými a vodorovnými lištami, u čekárny a nástupiště s dekorativním zakončením. Prostor letní čekárny a nástupištní verandy je opatřen původní ornamentální keramickou dlažbou, dochované okenní a dveřní výplně jsou původní, dřevěné.

Důvodem předložení návrhu na prohlášení za kulturní památku je velmi vysoká míra autenticity samotného objektu.

Železniční zastávka Chotyně byla postavena u jedné z nejstarších parostrojních železnic u nás, která byla uvedena do provozu již v roce 1859.

Citovat z rozkladu Správy železnic snad ani raději nebudu, kdo má zájem, ať si ho v dokumentu najde… Zábava, šílená.

A ještě citace z médií:

Liberecký Deník:

7. 10. 2020 – Secesní stavba v Chotyni začala coby železniční zastávka sloužit 1. prosince 1859. To je však dávná minulost, nádražní budova zde už léta nefunguje. Její vlastník, Správa železnic, se ji proto rozhodl zbourat. Proti tomu se ale postavili nadšenci snažící se o záchranu historické nádražní budovy. Liberecký kraj proto podal na ministerstvo kultury žádost o zapsání nádraží na seznam kulturních památek, a uspěl.

Na záchranu nádraží v Chotyni dokonce vznikla začátkem letošního roku petice, podepsalo ji přes tisíc lidí. Nádraží situované na svahu nad obcí je oficiálně už jen zastávkou, personál odsud zmizel před čtvrt stoletím. „Nedávno jsem v Heřmanicích u Frýdlantu viděl nádraží, které stát nechtěl třicet roků převést obci Heřmanice, dokud skoro celé nespadlo, a měl jsem obavu, aby to v Chotyni nedopadlo podobně. Kladné rozhodnutí ministerstva považuji za skvělou zprávu, protože nádraží na kopečku k Chotyni prostě patří a zaslouží si lepší osud než demolici,“ řekl hejtman Martin Půta.

Rozhodnutí ministerstva potěšilo i starostku Chotyně Janu Mlejneckou. Rádi by totiž v budově zřídili skautskou klubovnu. „Je to ideální řešení, které by ani nestálo moc peněz. Naši skauti potřebují pořádné zázemí, které dosud nemají. Věřím, že Správa železnic se o budovu dobře postará. Ze strany obce navíc stále platí to, co jsme vždy prohlašovali: že jsme ochotni kdykoli a s čímkoli pomoci,“ podotkla starostka.

Správa železnic dříve avizovala, že hodlá nádraží, které nebylo dlouhodobě obsazeno personálem, zbourat a nahradit přístřeškem. „Proti rozhodnutí ministerstva jsem podali v zákonné lhůtě rozklad a čekáme, jak to dopadne,“ okomentovala situaci mluvčí Správy železnic Nela Friebová.

„Tvrzení, že je v rámci rekonstrukce nutno zbourat historicky cenný objekt, aby na stejném místě mohl být postaven pouze přístřešek pro cestující, je podle názoru ministerstva kultury neakceptovatelné, a to nejen z hlediska památkové péče, ale také z pohledu cestujících, kterým by takováto modernizace přinesla místo očekávaného zlepšení cestovního komfortu naopak jeho velké snížení,“ stojí v textu rozhodnutí ministerstva kultury.

Námitka, že pokud bude nádražní budova opravena v původním stylu a prohlášena za kulturní památku, tak zůstane bez využití, je navíc podle názoru ministerstva neopodstatněná. A to právě vzhledem k velkému zájmu obce a kraje o její využití.

Na další kroky čeká i starostka Mlejnecká. „Uvidíme, jak ministerstvo rozhodne. Je před námi ještě řada jednání,“ dodala.

Český rozhlas Sever:

11. prosinec 2020 – Vlakové nádraží v Chotyni u Hrádku nad Nisou je definitivně kulturní památkou. Správa železnic neuspěla s rozkladem proti dřívějšímu rozhodnutí Ministerstva kultury.

Správa železnic chtěla zchátralou a nevyužívanou budovu z roku 1859 zbořit a nahradit přístřeškem. Obec Chotyně naopak chce, aby budova sloužila nejen železničářům a cestujícím, ale i jako skautská základna. Podle nezávislé starostky obce Jany Mlejnecké je teď čeká jednání se Správou železnic. „Čekali jsme na potvrzení panem ministrem a po Vánocích vyvineme nějaká jednání se Správou železnic, aby to začala opravovat,“ uvedla.

Mluvčí Správy železnic Nela Friebová pro Českou tiskovou kancelář uvedla, že rozhodnutí ministerstva respektují. „Přípravu opravy, která počítala s ubouráním zděné části objektu, zastavíme a v souladu s rozhodnutím o památkové ochraně budeme řešit další postup. Tedy nový rozsah opravy a možnosti využití objektu,“ dodala.

Železniční zastávka Chotyně byla postavena u jedné z nejstarších parostrojních železnic v zemi. Jde o zčásti dřevěnou budovu, která se svým vzhledem běžným nádražím vymyká. Podle ministerstva kultury díky tomu, že objekt není od 90. let 20. století využíván, neprošel téměř žádnými novodobými úpravami. Zachovala se tak řada původních prvků a detailů, například střešní krytina, dřevěné konstrukční a dekorativní části, dlažba či povrchové úpravy. O prohlášení za kulturní památku kromě obce usiloval i Liberecký kraj a za záchranu nádraží vznikla také petice, kterou podepsalo více než tisíc lidí.

iDNES:

20. prosince 2020 – Už je to černé na bílém i s razítkem. Vlakové nádraží v Chotyni u Hrádku nad Nisou je definitivně kulturní památkou. Správa železnic tak nádražní budovu nesmí zbourat, jak měla původně v úmyslu. Nepomohlo jí ani odvolání. Ministr kultury Lubomír Zaorálek potvrdil, že rozhodnutí ministerstva bylo správné.

„Bylo prokázáno, že budova nádraží má historickou, architektonickou i urbanistickou hodnotu. Má vysokou míru autenticity. Z památkového hlediska má objekt velkou historickou hodnotu. Je úzce spjatý s historickým vývojem obce a dokladem historického vývoje železnice tohoto regionu,“ uvedla mluvčí ministerstva kultury Ivana Awwadová.

Nádraží v Chotyni je součástí tratě Liberec – Hrádek na Nisou, která letos oslavila 160 let. Výpravní budova z roku 1859 je navíc velmi atypická. Je totiž součástí mohutného železničního náspu, díky čemuž se nad Chotyní vypíná jako jedna z dominant obce.

Kromě zděné budovy, která je architektonicky přizpůsobena výškovému rozdílu ve svahu, je součástí nádraží i dřevěný přístřešek pro cestující. Ten jediný měl podle plánu Správy železnic zůstat, vlastní budova měla jít k zemi, protože v ní není žádný výpravčí a jízdenky si cestující kupují už skoro dvacet let ve vlaku. Pro Správu železnic je tak chátrající budova zbytečnou zátěží.

Ne tak ale pro obec Chotyni, která se nádraží snažila získat do svého vlastnictví už devět let. Rozhodnutí ministerstva, že nádražní budova je kulturní památkou a nesmí se zbourat, v Chotyni vítají.

„Velmi rádi bychom v opuštěném nádraží zřídili klubovnu pro zdejší skauty, protože ti se teď pořádně nemají kde scházet. Myslím, že to je jediné smysluplné využití, chceme, aby budova dál žila. Po Vánocích tak zahájíme jednání se Správou železnic a domluvíme se na dalším postupu. Doufám, že s opravami začnou, co nejdříve to bude možné,“ řekla starostka Chotyně Jana Mlejnecká.

V době svého vzniku byl na nádraží služební byt, který se skládal ze dvou pokojů s komorou, koupelnou, kuchyní a spíží. To všechno už je pryč, dispozice uvnitř ale zůstala. Protože budova neprošla v minulosti žádnými zásadními opravami, zachovala se v ní i řada původních prvků jako střešní krytina, dřevěné konstrukční a dekorativní části nebo dlaždice.

Na protest proti demolici nádražní budovy v Chotyni vznikla i rozsáhlá petiční akce. Proti bourání se postavil i Liberecký kraj.

A nakonec ještě wiki:

Chotyně je železniční zastávka v severovýchodní části obce Chotyně v okrese Liberec v Libereckém kraji nedaleko řeky Lužické Nisy. Leží na neelektrizované trati Liberec–Zittau. Nachází se mezi stanicí Hrádek nad Nisou a zastávkou Bílý Kostel nad Nisou v nadmořské výšce 260 m n. m.

Stanice byla otevřena 1. prosince 1859 saskou společností Zittau-Reichenberger Eisenbahngesellschaft (Společnost žitavsko-liberecké dráhy, ZRE) v rámci budování železničního spojení z Liberce, kam železnici přivedla téhož roku společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha (SNDVB) z Pardubic a Turnova, do Žitavy. Stanice zde vznikla dle typizovaného stavebního vzoru.

ZRE přešla roku 1905 na základě mezinárodní smlouvy mezi Rakouskem-Uherskem a Saskem do majetku Královských saských státních drah. Roku 1920 byly Saské státní dráhy začleněny do Německých říšských drah (DR), v jejichž majetku zůstala trať i stanice až do roku 1945, kdy ji převzaly Československé státní dráhy (ČSD).

Od 90. let 20. století nevyužívaná a chátrající secesní budova zastávky byla v roce 2020 prohlášena kulturní památkou. Proti tomuto rozhodnutí byl sice Správou železnic, vlastníkem objektu, podán rozklad, ten byl však ještě téhož roku zamítnut ministrem kultury. Správa železnic tak přehodnotila plány na zbourání budovy a plánuje ji opravit. Proti demolici budovy byla v minulosti rovněž založena petice. O využívání budovy dlouhodobě usiluje i obec Chotyně, která tu plánuje zřídit skautskou základnu.

Nachází se zde jedno hranové nástupiště, nádraží disponuje přístřeškem. Budova zastávky dlouhodobě neslouží drážnímu provozu a postupně chátrá.

Series Navigation<< Bývalý statek čp. 14 v centru PoleradBývalá venkovská usedlost (hotel RON) u kostela svatého Mikuláše v Mikulášovicích >>
Tagy