weby pro nejsevernější čechy

Sruby Na Tokáni

This entry is part 5 of 10 in the series Architektura, technické památky

Jedním z atraktivních a vyhledávaných cílů Českého Švýcarska bývaly sruby na Tokáni.

Bohužel, minulý čas je na místě. Hlavní dva sruby, sloužící jako penzion a restaurace, jsou už minulostí. Následovaly osud svých několika předchůdců – 22. května 2020 obě stavby, evidované jako kulturní památka, pohltily plameny. Takže informace o tomto místě jsou zčásti už jen vzpomínkou

Za základ beru text z knihy Nejkrásnější památky Českosaského Švýcarska Kláry Mágrové a Zdeňka Petzelta, do kterého pasuji doplňkové info z dalších různých zdrojů (takže někdy to bude možná trochu kostrbaté):

Původní obora byla v lokalitě vybudována v 80. letech 17. století. V roce 1833 dal majitel panství kníže Rudolf Kinský příkaz k vybudování provizorní útulny pro lovce, neboť zde byl znám hojný výskyt ptactva, především tetřeva hlušce. V původním plánu bylo „dřevěný stan“ po opuštění panské výpravy znovu rozebrat. Tokáň ale knížeti učarovala. Postupně zde byly budovány přístupové cesty a osvětlení a zpevňovány lovecké stezky v okolí. Areál byl nazván Balzhütte (Na Tokání). V roce 1835 byla přistavena k hlavní panské chatě hospodářská budova s kuchyní. Časem byly postaveny i další pomocné budovy určené pro personál, např. ubytovna pro úředníky. V roce 1846 byly vystavěny koňské stáje s kočárovnou.

Uprostřed zrušené obory dal majitel českokamenického panství Ferdinand kníže Kinský vystavět komfortně zařízené lovecké sídlo ve stylu zámečku – v roce 1852 proběhla přestavba panského domu, kdy byl přistaven myslivecký pokoj, a v roce 1859 se dočkala rekonstrukce i hospodářská stavba.

Knížecí lovecká společnost roubenou chatu s velkou sbírkou loveckých trofejí využívala zvláště na jaře v období tetřevích honů, při lovu zajíců a vysoké. Podrobný popis místa nabídl Ferdinand Náhlík, lesní adjunkt knížete Ferdinanda Kinského v Rynarticích. Ve svém průvodci Jetřichovickem z roku 1864 popisuje, jak bylo „okolí chat za večerů osvětleno lucernami a svítilnami“ a návštěvník mohl mít pocit, že „stanul v posvátném háji víl“. Areál Na Tokání nebyl ve 2. polovině 19. století využíván pouze při letním pobytu majitelů panství. Scházel se zde rovněž „lesní personál při honech, protipožárních hlídkách a taženích proti pytlákům“.

Místo v odlehlých lesích bylo přístupné turistům. Díky vstřícnosti hajného se poutníci mohli občerstvit „sklenicí piva, vodou ze studánky nebo krajícem chleba s máslem“. Na vycházky do okolí lovecké chaty se vydávali ctihodní cestovatelé a dámy v objemných krinolínách, s lorňonem u oka a v rukavičkách.

Objekt byl 26. 10. 1905 zničen požárem – spolykal celou panskou chatu. Do příštího podzimu vyrostla nová budova, která byla zcela dokončena roku 1908. Bohužel už v únoru 1909 chata opět shořela. Byla okamžitě postavena znovu a větší. Už na podzim 1909 vyhořela vedlejší chata s kuchyní.

Současná podoba staveb Na Tokání pochází až z 30. let 20. století, kdy zde byla v roce 1932 postavena nová hájovna a budova hostince. Karel kníže Kinský tu dal vybudovat sruby v alpském stylu. V této oblasti šlo o zcela mimořádný typ architektury, jejíž jádro je zděné a obložené dřevem, takže působí jako celodřevěné. Tímto se zcela vymyká regionálním stavbám. Významná je pak i podoba a vybavenost interiérů. Ty jsou obkládané dřevem. Za pozornost stojí uměleckořemeslné zpracování detailů.

Trochu neobvyklým příslušenstvím lesních loveckých srubů byl bazén vytesaný ve skalním bloku. Ten měl být údajně dárkem k narozeninám kněžny Mathildy, druhé ženy Ullricha Kinského, posledního majitele panství. Kvůli zásobování knížecího koupaliště prý byla v údolí vyvrtána 120 m hluboká studna, z níž se čerpala voda. Nicméně jemnostpaní v bazénu nožky nesmočila, voda byla příliš studená.

Před loveckými chatami stával od počátku 20. století dřevěný kříž se sochou Krista, který upomínal na smrt syna knížete Kinského v roce 1908. Kříži se podle způsobu obednění říkalo kazetový. Původní kříž zmizel roku 1977. V roce 2008 byl nahrazen replikou.

Na loveckou chatu Na Tokání pozval o víkendu 13. až 14. srpna 1938 Oldřich Ferdinand Kinský (otec Františka Oldřicha Kinského) členy tzv. Runcimanovy mise lorda Waltera Runcimana a Franka Ashton – Gwatkina. Na základě pokynu anglické vlády měla tato mise hledat politické řešení česko-německé krize. Setkali se tu s příslušníky henleinovské šlechty z Čech a Moravy, usilující o rozbití Československa – mj. i s Maxem Egonem Hohenlohem, na jehož Červeném hrádku u Jirkova se později lord Runciman sešel s Konrádem Henleinem. Majitel panství Oldřich Ferdinand Kinský (Ulrich Ferdinand Kinsky) se dlouhodobě silně angažoval v zájmu Hitlerovy Říše. Byl vedoucím štábu SdP (Sudetendeutsche Partei), který připravoval návštěvu britské mise a zorganizoval v době pobytu lorda Runcimana dokonce přímo Na Tokáni malou demonstraci místních Němců – jednání tak bylo využito k silně protistátní kampani. V neděli 14. srpna 1938, při návratu z bohoslužby v Krásné Lípě, byla pro britské hosty zorganizována návštěva v několika chudých obydlích Němců v Horní Chřibské a v Krásném poli, kde byla ukazována bída a nepořádek. Vina za to byla dávána Čechům. Po obědě přivedl na Tokáň českokamenický starosta několik desítek Němců, kteří si podle scénáře SdP vyvolali lorda a hlasitě ho vyzývali: „Milý lorde, osvoboď nás od zlých Čechů“. Na předmnichovských rozhovorech na Tokáni přijal Runciman pozvání Maxe Egona Hohenlohe k setkání s Henleinem na Červeném hrádku u Chomutova. Zde pak Henlein zakreslil na mapě ta území, kterých se Československo mělo vzdát.

V květnu 1945 obsadili tokáňské chaty vojáci osvobozenecké armády. Po 2. světové válce se lokalita ocitla v zakázaném pohraničním pásmu. Zpřístupněna byla až po odchodu československé armády. Po roce 2001 se František Oldřich Kinský, argentinský a rakouský občan, syn knížete Oldřicha Ferdinanda Kinského, snažil cestou občanskoprávních žalob na určení vlastnictví domoci získání rodového majetku. 

Penzion Tokáň byl odkoupen od státního podniku Narex v letech 1999 (č.p. 81) a 2000 (č.p. 84). Hlavní budova bývala panskou chatou, vystavěnou po požárech naposledy v roce 1909. Vedlejší budova penzionu pak bývalou kuchyní z roku 1932. Budovy restaurace a penzionu lehly popelem 22. května 2020.

Jednotlivé objekty:

Panský dům – přízemní stavení sloužící restauračním účelům, kryté masivní sedlovou střechou se širokým rozpětím, pod níž se nachází zobytněné podkroví, je opatřený zděnými základy a dřevěnou horizontálně bedněnou kulatinou lakovanou na tmavě hnědou barvu. Zcela zničen požárem.

Hostinský dům – patrové obytné stavení stojící na obdélném půdorysu je kryté sedlovou střechou a opatřené mělkým rizalitem s trojúhelným štítem situovaným v podélném průčelí. Objekt je dřevěného charakteru doplněného o horizontálně bedněnou kulatinu hnědé barvy. Zničen požárem.

Hostinec – patrové obytné stavení zhotovené ze dřeva v podobě horizontálně bedněných kulatin je kryto sedlovou střechou a stojí na obdélném půdorysu. Podélné průčelí je opatřeno mělkým rizalitem v podobě terasy prvního patra zakončeným trojúhelným štítem.

Garáže a stáje – přízemní hospodářský objekt, dnes sloužící jako garáže, stojí na obdélném půdorysu a je krytý sedlovou střechou, z níž v podélném průčelí vychází trojúhelný štít pod vlastní střechou stejného tvaru. Stěny štítových průčelí jsou zděné a neomítané.

Stodola – drobný původně hospodářský objekt obdélné dispozice je krytý sedlovou střechou a je zhotoven ze dřeva v podobě horizontálního bednění. Ve štítovém průčelí se nachází jednoduchý obdélný vchod a v podélném průčelí jeden okenní otvor opatřený okenicemi.

Dům pro zaměstnance lesního úřadu – Přízemní patrně zobytněný dřevěný objekt opatřený o horizontálně bedněné kulatiny a kamenný neomítaný sokl stojí na obdélném půdorysu a je krytý sedlovou střechou s komínovým tělesem. Okna jsou doplněna o dvoukřídlé okenice.

Myslivna – patrový dřevěný dům obložený horizontálně naskládanou kulatinou je krytý sedlovou střechou a situovaný na kamenném neomítaném soklu vyrovnávající svažitosti okolního terénu. Při štítových průčelích se nachází přízemní přístavby.

Přístup možný z několika míst. Pro autaře asi nejsnazší zastavit vozidlo na parkovišti u informačního střediska (bývalé hájenky) Saula a po silnici pěšky (vjezd povolen jen dopravní obsluze a hostům penzionů). Z Doubice po žluté turistické značce přes Úzké schody. Z Rynartic po modré. A z Jetřichovic buď po žluté přes hrad Falkenštejn na modrou od Rynartic, nebo po červené přes Mariinu vyhlídku a Vilemíninu stěnu a před Rudolfovým kamenem uhnout na žlutou po Purkartické silnici.

Series Navigation<< Vysoká pec v ŠindelovéBytex do půl roku zmizí z mapy Rumburku >>
Tagy