Altán Eduardova pramene na kolonádě v Lázních Libverda

Centrum Lázní Libverda tvoří malý areál vlastní lázeňské kolonády, parčíku, altánů, kašny a přilehlých budov. Jsou v něm i objekty, skrývající překvapení – menší budova, v níž je dnes občerstvení Lázeňské oplatky bývala dle Památkového katalogu původně altánem Eduardova pramene.

O informačním šumu kolem samotných pramenů jsem se vyjádřil už v roce 2019, na lázeňském webu je sáhodlouhý příběh pramenů, který do jejich osudů ale příliš jasno nevnáší:

V letech 1786, 1793, 1805 a 1818 byly podchyceny další prameny, které vyvěraly přímo u lázeňských budov. Pojmenovány byly po členech rodiny Clam-Gallasů: Mariin, Vilemínin (1805), Josefínin (1805), Eduardův (1818), Bierbon a Hubertův.

Nic o jeho umístění, využití, obestavění. Po dlouhém hledání na webu lázní:

Pavilon Eduardova zřídla reprezentuje lázeňskou architekturu 1. poloviny 19. století. Trojdílná stavba ve střední části vyšší na střeše s kohoutem, který byl podle místní pověsti objevitelem prvního minerálního pramene, je otevřena k nejstaršímu dochovanému lázeňskému domu. 

Primární záznam v Památkovém katalogu také příliš neporadí – lázně jsou chráněny jako celek a jejich popis je víc než stručný:

Lázeňský areál skládající se z lázeňských domů, pavilonů nad zřídly (jejich názvy byly odvozovány od členů rodu Clam-Gallasů), glorietů a kolonády se rozkládá na poměrně malé ploše v západní části obce. Rozvoj lázní souvisel s využíváním a odborným zhodnocením léčebných účinků zdejších minerálních pramenů. Na základě údajů z literatury byl nejstarší pramen, nazývaný Boží voda (Bierwasser či Bierborn), znám již od konce 14. století. Lázně samotné se začaly rozvíjet až ve druhé polovině 18. Před rokem 1820 byl stavební vývoj lázní v podstatě ukončen.

Je potřeba se prokousat původními evidenčními listy památky, aby se člověk dozvěděl nečekané:

Trojdílná stavba se střední částí vyšší, krytou zvonovou střechou na zhruba čtvercovém půdoryse, křídla nižší s valbovými střechami. Architektura členěna pilastry, nesoucími kladí. Střední část k lázeňské budově otevřena půlkruhově ukončeným otvorem, v nižších částech obdélné otvory.

V knize Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji se píše:

Pavilon Eduardova zřídla je situován východně od pavilonu Kristiánova zřídla, v jihovýchodní části lázeňského areálu. K navrtání Eduardova pramene došlo v roce 1818 a nedlouho poté vznikl pavilon, který pramen chrání.

Trojdílný objekt pavilonu tvoří vyšší střední díl čtvercového půdorysu nad zřídlem a k němu přiléhající nižší obdélné přístavky. Střední část chrání zvonová střecha z falcovaného plechu zdobená na vrcholu kohoutem, který původně krášlil střechu Kristiánova pramene. Nižší přístavky chrání polozvonové střechy kryté falcovaným plechem.

Vstup do pavilonu je umístěný na severní straně směřující k budově čp. 82. Fasádu objektu člení římsy a nárožní pilastry v šedé barevnosti, které kontrastují s okrovými výplněmi hladkých ploch.