Vila Franze Matzkeho v Máchově ulici v České Kamenici

V Máchově ulici v České Kamenici stojí několik významných vil, jednou z nich je vila čp. 301, zvaná Franze Matzkeho.

Web o Lužických Horách:

Na přelomu 19. a 20. století ve městě vzniklo několik honosných vil místních továrníků a obchodníků.

V Máchově ulici na svahu pod Jehlou stojí trojice secesních vil, navržená českokamenickým stavitelem Josefem Weinoltem.

Vila č.p. 301 byla postavená v letech 1907-1908 jako nájemní dům obchodníka Franze Matzkeho.

Budova je kulturní památkou (aktuálně ale na rozdíl od fotografií v Památkovém katalogu vypadá podstatně lépe).

Prohlášena kulturní památkou byla v roce 2003. V roce 2007 se pokusili obyvatelé vily o zrušení památkové ochrany, ale jejich podnět byl zamítnut.

Patrová podsklepená samostatně ve svahu stojící secesní vila pod valbovou střechou se zahradou byla postavena na čtvercovém půdorysu r. 1908. V pravé části jižní fasády vystupuje dvoupatrový rizalit, zakončený segmentovou atikou.

Vila stojí v zahradě ve vilové čtvrti severně od náměstí za hranicí vyhlášené městské památkové zóny ve svažitém terénu.

Jedná se o patrovou secesní vilu téměř čtvercového půdorysu s valbovou střechou. Severní a východní fasáda je zapuštěna do terénu. V domě jsou dvě bytové jednotky.

Kolem vily se nachází okrasná zahrada z období výstavby objektu. Je situovaná na mírném svahu s přístupovou pěší komunikací, přerušovanou úseky schodů. Tato komunikace tvoří osu zahrady, navazující na hlavní vstupní schodiště do objektu. Před zahradním jižním průčelím je terasa s opěrnou kamennou zdí. Podél Máchovy ulice se na opěrné zídce dochovaly zbytky kovového plotu.

Dům č.p. 301 je součástí tří secesních vil. Každá z nich má odlišně řešenou fasádu. Její architektonický výraz včetně interiéru prezentuje ukázku vyjímečně kvalitní secesní architektury v tomto regionu. Památková ochrana se vztahuje na vilu jako celek včetně konstrukcí a výplní otvorů, exteriéru i interiéru.

dům

Secesní dvoupatrová vila se členitou střechou pochází z roku 1908. Z průčelí vystupují rizality kryté valbovými stříškami stejně jako ústřední prostor vily. Rizalit jižního průčelí je zakončený segmentovou atikou s ozdobným květinovým dekorem.

Severní průčelí – je bez výrazných architektonických prvků se čtyřmi okenními osami. Z toho jedna patří schodišťovému prostoru (okna jsou v mezipatrech) a původním zadním dvoukřídlovým dveřím s prosklením a dekorem. Kolem oken jsou jednoduše zdobené šambrány, nad oknem v přízemí je nadokenní římsa. Pod korunní římsou probíhá až k pomyslným pilastrům v rozích domu, které vystupují nad korunní římsu v podobě sloupku s rovnou krycí deskou, horizontální pás šedomodrých čtvercových keramických obkládaček.

Východní průčelí – ve střední ose fasády vystupuje mělký rizalit zakončený valbovou stříškou a nadstřešními sloupky. V rizalitu je jedna okenní osa a terasa s kovaným zábradlím. V přízemí jsou z jižní strany rizalitu vstupní částečně prosklené dvoukřídlové dveře se stylovou mříží a dekorem, nad nimi nadsvětlík. U vstupního schodiště je rovněž kované stylové zábradlí. Celý tento vstupní prostor je novodobě zastřešen. V levé části fasády je rovněž jedna okenní osa, keramický obklad 2. patra. Vpravo od rizalitu je slepá fasáda s horizontálním pásem keramických obkládaček pod korunní římsou. Nad okenním parapetem v přízemí probíhá v omítce v celé šíři fasády pás vystupujících horizontálních linek. Okna jsou lemována zdobnými šambránami, nad oknem přízemí je nadokenní římsa. Hlavici sloupku nad korunní římsou na pravém rohu domu tvoří rostlinný dekor provedený ve štuku.

Jižní průčelí – je v úrovni okapu odstupňovaná do třech výškových úrovní. Tím je vertikálně fasáda rozdělena na třetiny. V pravé části vystupuje dvoupatrový rizalit zakončený segmentovou atikou s ozdobným květinovým dekorem, po stranách s pilastry a nadstřešními sloupky. Přesah širší přízemní části se sdruženým potrojným oknem se segmentovým nadpražím a šambránou je zakryt pálenými taškami bobrovkami. Užší část dalších pater je horizontálně členěna keramickým obkladem. V 1. patře je dvoukřídlové okno, ve 2. sdružené potrojné, obě se šambránami. Ve střední části fasády je rovněž jedna okenní osa s trojdílnými okny s šambránami, v přízemí s nadokenní římsou. Pod korunní římsou probíhá pás keramických obkládaček, na levé straně s nadstřešním sloupkem s dekorem. Levá nejnižší patrová část zakončená terasou s novodobým kovovým zábradlím má rovněž jednu okenní osu. V přízemí je nad trojdílným oknem suprefenestra (květinový motiv), dekor na parapetu. V patře pod trojdílným oknem je průběžná parapetní římsa. Tato část sloužila zřejmě jako zimní zahrada. V přízemí probíhá v omítce v celé šíři fasády pás vystupujících horizontálních linek.

Západní průčelí – rovněž tato fasáda má tři výškové úrovně okapu. Pravá a střední část předstupuje před fasádu. Pravá nejnižší část (zimní zahrada) je se třemi okenními osami s architektonickými prvky popsanými u jižní fasády. Střední nejvyšší dvoupatrová část je zakončena segmentovou atikou s květinovým dekorem. Ve fasádě je jedna okenní osa v přízemí a v 1. patře s trojdílným oknem, ve 2. patře se sdruženým potrojným. Okna lemují šambrány, nad oknem v přízemí je nadokenní římsa, na okenním parapetu 2. patra je keramický obklad. V levé části je jedna okenní osa, okna jsou dvoukřídlová. Levý roh je zakončen nadstřešním sloupkem s dekorem, pod korunní římsou je pás keramických obkládaček, v přízemí probíhá v omítce v celé šíři fasády pás vystupujících horizontálních linek.

Výplně otvorů jsou dřevěné původní nebo jejich kopie. Okna jsou dvojitá rozdílných rozměrů i tvaru s horizontálním ventilačním křídlem, u dvoukřídlových svisle děleným příčlemi. Jsou jedno, dvou i tříkřídlá. Mají rovné nadpraží, sdružené potrojné okno v přízemí jižní fasády rizalitu segmentové. U všech oken je parapetní římsa. Osově pod okny přízemí jsou umístěna sklepní okénka rozdílné velikosti. Okna jsou opatřena bílým nebo tmavě hnědým nátěrem. Většinou mají původní kování. Dveře jsou v převážné většině původní vč. dřevěných zárubní. Vnitřní dveře jsou jednokřídlové rámové s dřevěnými výplněmi, některé částečně prosklené. Střecha je členitá. Nad ústředním prostorem vily je střecha valbová, nad rizality jsou rovněž valbové stříšky. Střecha je kryta plechovými šablonami natřenými červenou barvou. Na každé straně střechy, kromě východní, je vikýř s pultovými stříškou. V domě je jeden komín.

Interiér: Omítky vnitřní jsou vápenné, vnější stříkaný břizolit. Na mnohých místech je vnější omítka opadaná. Stropy jsou zřejmě dřevěné trámové s rovným omítaným podhledem, v některých místnostech s jednoduchou štukovou výzdobou. Podlahy – V domě je původní dlažba, vlýsky a v přízemí lité teraco. Schodiště – Je původní kamenné s kovaným zábradlím.

terasa s opěrnou zdí

Terasa vytváří před jižním průčelím obdélný prostor se segmentovým výběžkem uprostřed jižní strany. Terasa je jištěna opěrnou zdí vyzděnou z lomového čedičového kamene, který je v nárožích a při schodištích armována bosovanými pískovcovými kvádry. Jedno schodiště prolamuje opěrnou zídku v jižní straně po východní straně segmentového výběžku proti hlavnímu vstupu do objektu. Druhé, úzké, schodiště prolamuje opěrnou zídku na severním konci západní strany při jihozápadním nároží vily. Stupně obou schodišť jsou kamenné.

Terasa s opěrnou zdí je nedílnou součástí areálu vily, která byla realizována jako součást celkové architektonické koncepce vily. 

zahrada

Zahrada obklopuje vilu ze severní, západní a jižní strany. Zahrada je z jižní strany jištěna opěrnou zdí vyzděnou z lomového čedičového kamene, který je v nárožích a při schodišti armována bosovanými pískovcovými kvádry. Schodiště s kamennými stupni je prolomeno přibližně uprostřed zdi proti hlavnímu vstupu do vily. Zahradu v jižní části pokrývá trávník se vzrostlým jehličnanem a keři.

O vile v knize Slavné vily Ústeckého kraje:

Vila č. p. 301 patří do souboru tří vil architekta Josefa Weinolta, které jsou zasazeny podél Máchovy ulice v České Kamenici. Nejstarší z nich si Weinolt v letech 1897–1899 vystavěl ještě v historizujícím stylu pro sebe a svou rodinu. Na počátku dvacátého století se Weinolt stává nejvýznamnějším českokamenickým architektem, je autorem řady secesních objektů ve městě. Ve své tvorbě se nechal ovlivnit mnoha styly, které v secesi rozpoznáváme: kolem prvního desetiletí dvacátého století tvořil vegetabilní i geometrickou secesi, na svých stavbách používal v duchu místní stavitelské tradice motivy hrázdění. Při tvorbě vily pro Franze Matzkeho zase inklinoval k secesi ovlivněné vídeňskou školou. Vila stojí v zahradě ve vilové čtvrti severně od náměstí ve svažitém terénu. Hlavní (jižní) fasáda stavby téměř čtvercového půdorysu je v úrovni okapu rozčleněná do tří výškových úrovní podle důležitosti interiérových prostorů. Z hlediska výzdoby se průčelí vily výrazně projevují svými volnými plochami, které již nejsou členěny tradičními architektonickými prvky (římsami či lizénami), ale lineárně strukturovanou omítkou, obíhající stavbu v úrovni oken prvního podlaží nebo modrým keramickým obkladem v partiích pod korunní římsou. Ve vpadlých polích nad okenními otvory zimní zahrady jsou zase vtipně umístěny realisticky ztvárněné rostlinné motivy. Také dvorní (severní) fasáda odráží svou nečleněnou fasádou utilitární využití vnitřku, takže ani pás strukturované omítky toto průčelí nezdobí. Podle původních plánů zamýšlel Josef Weinolt použít k doplnění stavby elegantní kovové prosklené markýzy a rozvíjené ornamenty zábradlí, realizovaná vila však před těmito lyrickými prvky klade důraz na jasně konstruktivně vyjádřenou hmotu. Proč byl zvolen vážnější výraz stavby oproti původnímu návrhu v duchu francouzské secese nevíme, nicméně výsledkem je velmi kvalitní objekt, který tvoří významnou součást secesní architektury regionu.

Vila se stala předmětem zájmu médií: Novinky ->