Hospodářský dvůr – Palmův statek v Jablonném v Podještědí-Markvarticích

V Liberecké ulici, která vede z Jablonného v Podještědí Markvarticemi do Lvové, stojí nad Markvartickým rybníkem Palmův dvůr.

Wiki a další zdroje:

Palmeho či Palmův dvůr nebo statek je někdejší selská usedlost v Markvarticích, části města Jablonné v Podještědí. Byla později přestavěná na barokní panský dvůr ve stylu venkovského zámečku. Nachází se na adrese Liberecká 65.

Zámeček nese jméno svého posledního majitele, obchodníka Josefa Palmeho, který jej zakoupil roku 1853. Původně na místě zámečku stávala zemědělská usedlost, o níž je zmínka již z roku 1654, patřící jistému Martinu Neumannovi. Roku 1697 změnila majitele, kterým se stal sedlák a kupec Christoph Lorentz, který kromě vlastního hospodářství provozoval s povolením vrchnosti i přepravu a obchod s obilím.

Z patnácti zapsaných usedlostí na panství Jablonné patřilo Lorentzovo hospodářství k největším. Čítalo tři pole o celkové výměře 61 strychu špatné půdy a tři strychy sadu. Z domácího zvířectva Kryštof Lorentz choval osm tažných koní, čtyři dojnice, dvě jalovice a kozu. Patřil mezi devět sedláků, kterým se zapisovala jako vedlejší živnost „obilního formana“, který k užitku vrchnosti dopravoval a nejspíš i ve vlastní režii zčásti skupoval na panství i v okolí vyprodukované tržní obilí pro vzdálenější městské trhy včetně labské vývozní cesty. Vedlejší živnost tak položila základ pro budoucí vzestup Lorentzova rodu v příštích generacích.

Mezi lety 1718 až 1728 hospodařil na usedlosti syn Kryštofa Lorentze Jan a po jeho smrti od roku 1750 hospodařila vdova Alžběta sama. Od roku 1756 hospodařila Alžběta společně se synem Janem Jiřím a snachou Veronikou, ale už roku 1768 se jako hospodář uvádí jen Jan Jiří Lorentz (Johann Georg Neumann).

Ten se vyplatil z poddanství a dekretem hraběte Františka Josefa Pachty z Rájova ze dne 25. listopadu 1777 byl uznán za svobodného formana a obchodníka. Jako svobodný držitel svobodného statku podléhal panství jen jako nejnižšímu článku státní administrativy.  On zřejmě statek přestavěl na honosné sídlo ve stylu pozdního baroka, blížícího se svojí podobou zámku. Když Johann Georg roku 1783 zemřel, zdědila jeho žena Veronika celý svobodný statek s rozsáhlými stavebními přestavbami, které měly připomínat šlechtické sídlo. Dvůr měl odhadní cenu 4000 zlatých. Kromě dvoukřídlé obytné budovy se zde nacházely stáje, kvelby, ohraničené pozemky, dva pojízdné vozy, dva pluhy, čtyři koně a šest dojnic v odhadnuté ceně 4000 zl. Zajímavostí je, že v pozůstalosti se dále nacházela vydražená nejmenovaná zájezdní hospoda v Praze v ceně 5500 zlatých, další uložená finanční hotovost téměř 20 000 zlatých v hotovosti a formanské vozy v celkové ceně 19409 zl.

Roku 1790 koupil statek s obytnými budovami, stájemi, stodolou, pozemky, čtyřmi koňmi, hospodářskými vozy, šesti dojnicemi a dvěma pluhy opět za 4000 zl. syn Jan Jiří Lorentz ml. Svou matku Veroniku nechal dle kupní smlouvy doživotně a bezplatně bydlet ve dvou hostinských pokojích v odděleném dvorním stavení a pod okny těch pokojů jí byla ponechána malá zahrádka se stromy, ovocem a jinými zahradními plodinami. Zároveň měla vyhrazen jeden strych dobrého pole k osetí lnem, aby si mohla opatřit potřebné plátno.

Usedlost byla stavebně upravena roku 1802, kdy ji doplnila náročně řešená okrasná zahrada se záhony, cestičkami, terasami a kruhovým bazénem. Autorem této úpravy, která dala domu v podstatě dnešní vnější vzhled, byl snad liberecký Johann Josef Kunze či jeho syn Karl Kunze.

Po smrti Jana Jiřího ml. v roce 1824 připadl statek nejstaršímu synovi Františkovi Jakubovi a po něm v roce 1852 ho zdědil jeho syn Jindřich, jenž ale musel vyplatit podíl ze statku své sestře a uhradit půjčku nejmenovanému žitavskému obchodníku. Tato skutečnost byla pravděpodobně příčinou toho, že Jindřich (Heinrich) Lorentzroku 1853 byl nucen pro dluhy prodat  statek varnsdorfskému textilnímu podnikateli Josefu Palmemu za 27000 zl. konv. m.

Jeho rodina, která dvůr vlastnila do roku 1945, mu dala dodnes užívané jméno. V roce 1868 je jako majitelka statku uváděna jeho žena Anna a po její smrti v roce 1886 syn Gustav Palme.  Palmeové objekt přímo využívali do roku 1920, poté jej pronajali Katolickému hnutí žen a a do roku 1938 zde byl Dívčí internát katolického spolku mládeže. Během tohoto pronájmu byla na statku zřízena i domácí kaple, a to úpravou jedné stávající místnosti.

Roku 1945 byl jejich majetek zestátněn. V současnosti je objekt v soukromém majetku a tudíž nepřístupný, exteriér i zahrada jsou vzorně opraveny.

V ohradní zdi Palmova dvora se nacházela dvoukřídlá mřížová branka, kterou v letech 1606 až 1655 zhotovil grabštejnský kovář Hans Schlemm v technice oblého železa. Mříž původně zdobila kapli sv. Jana v Žitavě a po vyhoření kaple byla její část 23. července 1757 zakoupena velkoformanem Jiřím Lorentzem z Markvartic.

Web Lužických hor:

Nejvýznamnější památkou v Markvarticích je Palmeho dvůr, stojící v horní části vsi nad Markvartickým rybníkem při silnici z Jablonného do Lvové. Jako selská usedlost je poprvé zmiňován roku 1654, kdy patřil Martinu Neumannovi, ale v roce 1697 jej získal Christoph Lorentz, jehož rod pak dvůr držel více než 150 let. Kryštofův vnuk Johann Georg Lorentz se jako forman a obchodník v listopadu 1777 vyplatil z poddanství a stal se svobodným držitelem statku, který přestavěl na zámeček, připomínající šlechtické sídlo. Jeho stejnojmenný syn v roce 1802 přestavbu dokončil a zřídil tu velkou okrasnou zahradu s terasami a kruhovým bazénem. Autorem přestavby statku byl patrně liberecký stavitel Johann Joseph Kunze nebo jeho syn Karl Kunze. Roku 1853 dvůr koupil varnsdorfský textilní obchodník a majitel továrny Josef Palme, jehož rodině pak patřil až do roku 1945. V letech 1920 až 1938 si statek pronajalo Katolické hnutí žen, které v něm zřídilo dívčí internát. Po 2. světové válce byl dvůr zestátněn a jako hospodářství státního statku postupně zchátral. Po roce 1989 ale přešel do soukromého vlastnictví a do roku 2003 byl spolu s přilehlou zahradou zrenovován.

Pozdně barokní patrový zámeček s mansardovou střechou má půdorys ve tvaru písmene L a v průčelí má dvoupatrový rizalit s honosným klasicistním štítem. Vstupní portál s mohutným klenákem zdobí reliéf soudku, kotvy a balíku, připomínající živnost původního stavitele. V sousedství hlavní budovy stálo ještě hospodářské stavení z doby kolem roku 1800, zbořené po 2. světové válce. Upravená zahrada francouzského typu je obehnaná kamennou zdí se třemi branami. O dvoukřídlé kované bráně se ve starých vlastivědách uvádí, že ji v letech 1606 až 1655 zhotovil grabštejnský kovář Hans Schlemm pro žitavský kostel sv. Jana, po jehož požáru 23. června 1757 ji odkoupil Georg Lorentz. Tato brána už zde dnes ale není.

Dvůr je kulturní památkou:

Areál Palmova statku leží u staré silnice z Jablonného do Liberce. Původně selská usedlost byla na počátku 19. století přestavěna na rozlehlý statek. Za autora přestavby bývá považován liberecký stavitel Johann Joseph Kunze či jeho syn Johann Karl Kunze.

Jedná se o zděný patrový omítaný objekt do půdorysu L. Podélná průčelní stěna se středním rizalitem, mansardová střecha s vikýři, krytá taškami. Portál v rizalitu má boční pilastry s kanelováním a mohutným klenákem a přímou nadpražní římsou s reliéfy volut po stranách. Okna objektu jsou pravoúhlá v šambráně. Budova statku stojí v zahradě, obehnané kamennou zdí z pískovcových kvádříků, se třemi kovanými a dřevěnými branami. Kolem statku je v horní části vybudována zahrada francouzského typu. Za zadním průčelím zámku navazuje svažitý zatravněný terén, lemovaný vzrostlými sromy, končící nad hladinou rybníka.

1. panský dům č. p. 65 2. zahrada 3. ohradní zeď 4. brána

Jedná se o hodnotnou stavbu z počátku 19. století, postavenou ve stylu baroka, s mnoha zachovanými původními prvky a i celkovou stavební dispozicí hlavní budovy statku.

Původní evidenční list památky:

Hlavní zděný omítaný objekt patrový do půdorysu „L“. Podélná průčelní stěna se středním převýšeným risalitem, mansardová střecha s vikýři – volskými oky, krytá taškami, 4 okenní osy. V ose pravoúhl. portál s říms. hlavicemi, boční pilastry portálu s kanelováním, mohutným klenákem a přímou nadpražní římsou na reliéf. volut. konzolách. Okna pravoúhlá v šambráně. Do chléva vlevo pravoúhl. portál. Patro členěno pilastry s kanelovanými hlavicemi, pásová rondová římsa. Nad římsou risalit. relief: sud, kotva, balík, v horním poli kleště a písmena H o 2. Znak je umístěn pod segment. vyklenutou korunní římsou. Napravo od štítu na komíně dat. Anno 1801. Risalit uzavřen stupňovitým štítem s volutovým dosednutím křídel, v bocích šišky, ve spodní části štítu nepravá balustráda, na vrcholu váza. Jižní křídlo hl. budovy v levé části 2 okenní osy, v přízemí pravoúhlý portál s uchy a kapkami, v boč. osách portály s elips. závěrem s relief. klenákem. Vpravo pravoúhl. portál. Boční stěna 4 okenní osy, v přízemí přiléhá novější přístavek. Boční stěna hl. budovy 3 okenní osy v patře.

Průjezd hl. budovy valený s lunetami, stř. schodiště, zadní chodba sklenuta plackami na pasy. Přízemí valené s lunetami, některé místnosti klenuté plackami s pasy. Patro plochostropé, J křídlo obdobné, v nároží místnost valená křížově s vytahovanými hřebínky. Za J křídlem zahrada s ohradní zdí a branou u ohradní zdi v nároží pískovc. socha sv. Jana Nep., živ. vel., tradiční pojetí na hranol. soklu. Ve dvoře proti hl. budově hospod. objekt, obdél. patrový s valb. střechou krytou břidlicí. Přízemí zděné, patro hrázděné. Štít svisle bedněný, průčelí 3 okna v patře. Podél. stěna 4 ok. os. V příz. 2 pravoúhl. portály, vpravo v patře svisle bedněná pavlač, chlév v přízemí sklenut plackami s pasy na stř. pilíř. Na sever. str. dvora roub. trám. stodola se sedl střech. krytou břidlicí. Ve dvoře hosp. objekt na pilířích, patro roubené, s valb. střechou kryt. břidlicí.

Zchátralé, špatně udržované.