Budova bývalého německého gymnázia v Duchcově

U kruhového objezdu, kde se v Duchcově sbíhají ulice Teplická, Osecká a Horská cesta, stojí budova bývalého německého gymnázia, dnes základní škola Antonína Sochora.

Jedná se o kulturní památku:

Budova bývalého německého gymnázia z r. 1914. Budova postavená v eklektickém slohu je svým urbanistickým zasazením dominantním prvkem města. Třípodlažní, podsklepený objekt na půdorysu nepravidelného písmene H. Jihovýchodní část ukončena apsidou.

Dnešní základní škola je budovou bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. 9. 1914. Tato stavba sloužila během II. světové války částečně i českému školství. Několik let jako česká dívčí škola a později jako základní devítiletá škola. K účelům základního vzdělávání slouží dodnes.

Škola stojí severně od zámeckého parku, ve vidlici tvořené ulicemi Horská cesta a Osecká.

Jedná se o trojkřídlou dvoupatrovou podsklepenou zděnou hladce omítnutou budovu postavenou na půdoryse písmene „H“ jehož jihozápadní křídlo je podstatně delší než s ním rovnoběžné křídlo severovýchodní. Střecha valbová (pouze nad jihovýchodním průčelím severovýchodního křídla je zakončena štítem) dnes krytá červeně natřenými frankfurtskými šablonami. Fasády jsou členěny vysokým soklem (jsou v něm okna suterénu) bankálovou (pod okny 1. patra) a korunní římsou, pod okny 2. patra vystouplá většinou obdélná zrcadla, mezi okny pater často lisény, které jsou u jihovýchodního průčelí příčného křídla nahrazeny kanelovanými pilastry. Okna většinou v NP čtyřkřídlá dvacetitabulková dvojitá ve špaletě osazená, v suterénu dvoukřídlá dvanáctitabulková ve špaletě s mříží. Jihozápadní křídlo má v JV průčelí 3 okenní osy, v JZ průčelí 17 os, v SZ průčelí 6 os a v SV průčelí (rozděleném příčným křídlem) 10+7 os, přičemž poslední 3 osy (z oněch sedmi) patří rizalitu a z nich poslední dvě jsou v nadzemních podlažích bez oken. Severovýchodní křídlo je na JV zakončeno pravoúhle odsazenou apsidou v přízemí polygonální (se třemi půlkruhem zaklenutými okny) v patře půlválcovou, nahoře s třemi oválnými okny mezi lisénami. JZ průčelí je příčným křídlem rozděleno na část s 2 okenními osami a část bez otvorů, SZ průčelí je šestiosé, přičemž poslední osa je bez oken a pod 5. osou pater je vchod. SV průčelí je pětiosé, v přízemí okna půlkruhem zaklenutá, v patře (vysokém přes dvě patra, jako u apsidy) jsou vysoká vitrážová obdélná okna a nad nimi též vitrážová okna termální. Příčné křídlo má SZ zadní průčelí čtyřosé (s novými dveřmi ve 4. ose přízemí) a hlavní JV průčelí sedmiosé, v přízemí má okna půlkruhem zaklenutá a nad korunní římsou (nad třemi středními osami) trojúhelný tympanon s reliéfem oválné kartuše a jí flankujících sov. V rohu tohoto křídla a křídla jihozápadního závětří hlavního vstupu pod helmicovou stříškou. Interiéry jsou plochostropé, na chodbách teraco. V jihozápadním a příčném křídle učebny a kabinety, v severovýchodním křídle v přízemí tělocvična, v patře aula s apsidou bývalé kaple.

Budova postavená v eklektickém slohu je svým urbanistickým zasazením, hmotovým a architektonickým výrazem dominantním prvkem této části města. K hodnotě objektu zároveň přispívá i dochovaná velká většina původních konstrukcí a prvků.

Ze současnosti i historie v Duchcovských novinách ->

Výročí gymnasia v Duchcovských novinách:

Snahy o založení německého gymnázia v Duchcově se datují od r. 1909. Z podnětu místních politiků probíhala jednání o zřízení této školy velmi úspěšně, takže již od školního roku 1910/1911 mohlo být zahájeno vyučování na duchcovském c. & k. gymnáziu (při čelním pohledu na budovu bývalého gymnázia, dnešní základní školu A. Sochora, je ještě dnes patrný nápis Gymnasium a osekaná počáteční písmena K. u. k. pod korunní římsou stavby).

Stalo se tak před 95-ti lety, 3. září 1910. První třída měla 50 žáků a 6 privátních studentů, přičemž škola ještě neměla vlastní prostory. Prozatímně se vyučovalo v budově dívčí obecné školy (dnešní Domov mládeže SPŠ v ul. Tyršova), záhy se však zahájila diskuze o stavbě vlastní budovy. V letech 1912 – 1913 probíhaly práce k zadání projektu a výběrová řízení na dodávku stavby i jejích jednotlivých částí. Slavnostní výkop se odehrál 16. července 1913, v listopadu 1914 byly dokončeny první prostory.

Ve školním roce 1917/1918 dosáhl počet tříd gymnázia již plného stavu – 8 tříd. V nich studovalo 190 žáků a 17 žákyň. Toho roku skládalo zároveň první maturitní zkoušky 16 studentů. V prvních letech své existence v budově gymnázia bylo umístěno i české státní reformní reálné gymnázium, které převzalo svoji vlastní budovu v r. 1927.

Prvním ředitelem ústavu byl Otto Schaly (ve funkci byl v letech 1910-1927), později v čele školy stál zastupující ředitel prof. dr. Michael Kleinbruckner (1927 – 1930). Obsazení ředitelského místa se stalo 30. ledna 1930 dokonce předmětem odpovědi ministra školství a národní osvěty dr. Dérera na interpelaci senátora dr. Feierfeila. Od r. 1930 do r. 1938 vedl školu německý sociální demokrat, ředitel Anton Hanik, který přišel z Varnsdorfu. Za jeho působení oslavilo v r. 1935 německé státní reálné gymnázium v Duchcově čtvrtstoletí své existence a vysloužilo si skutečné uznání své práce. Do r. 1935 prošlo školou 1379 žáků, z toho 300 dívek. V r. 1937 mělo gymnázium 459 studentů a 26 učitelských sil včetně ředitele. Učitelská knihovna obsahovala 1306 svazků, žákovská 1105 svazků.

Výrazné byly i mimoškolní aktivity – představení žákovského orchestru, oblíbené akademie, účast studentů na sportovních soutěžích – především úspěchy veslařského družstva, které vedl prof. Sebald Riedel aj.

Na podzim 1938 převzal vedení školy prof. Georg Schmidpeter, škola byla přejmenována na „Oberschule für Jungen“. Roku 1939 přebírá vedení školy dr. Josef Mally, po jeho přeložení na teplickou reálku pak ústav řídil Anton Gleißner, který však záhy zemřel. Gymnázium pak vedl prof. Hermann Kassekert (zemř. 11. 5. 1942 v Duchcově), od konce roku 1942 do 8. 5. 1945 byl ředitelem Hermann Zebisch.

Válečná doba poznamenala i početní stavy studentů, mnoho chlapců bylo povoláno do armády, mnozí z nich padli, ve vyšších ročnících školy pak převažovala děvčata. Vyučovalo se až do 7. května 1945.

Na škole působily zajímavé osobnosti: dr. Adolf Kreuz, který mj. přednášel náboženství a dějiny a byl autorem Dějin města Duchcova; dr. Ludwig Eichholz, jehož německý překlad československé státní hymny byl považován za vůbec nejlepší (později se stal poslancem Národního shromáždění za SdP a ještě později pověřencem pro školství v Henleinově vedení sudetské župy); prof. Marianne (Mirjam) Ganzová Friedmanová, která byla jednou z mála žen profesorského sboru, učila kreslení a němčinu, a pro svůj rasový původ musela později odejít.

Škola vychovala řadu významných osob odborného i veřejného života. Z mnohých některé připomeňme: MUDr. Kerlntrud Haniková, dcera býv. ředitele Hanika, MUDr. Wilhelm Siege, MUDr. Lydia Iserová, lékárník dr. Horst Kassalitzky, který počátkem 90. let 20. století věnoval Duchcovu staré vybavení lékárny, a který před nedávnem zemřel, lékárnice dr. Eva Langer, roz. Kassalitzky, dipl. ing. Otto Schmieder, MUDr. Hildburg Irmerová, MUDr. Ida Zimmermannová, universit. profesor dr. ing. Otto Schindler, který vyučoval na universitě v Mindenu, spisovatel dr. Vítězslav Tichý, autor knihy Casanova v Čechách, filosof dr. Horst F. Preiß, dipl. ing. Rolf Weigend, MUDr. Georg Haendel, universitní prof. dr. Karl – Heinz Plattig, který se učí češtinu na UJEP v Ústí n. L. a pracuje na vzájemném porozumění mezi našimi národy aj. Na škole rovněž studoval např. syn zahynuvšího německého parašutisty Otto Pichla, předválečného předsedy okresního výboru německé sociální demokracie v Duchcově, Otto Pichl ml. a Hans Zentner, pozdější Reuven Assor, kterému se podařilo v r. 1939 uprchnout do Izraele, a který později pracoval v diplomatických službách a jako publicista.

Širší zpracování minulosti této školy by v budoucnu znamenalo nalézt další část ztracených dějin našeho Duchcova.

dr. Jaroslav Drbohlav

O školství v Duchcově:

Základní škola Antonína Sochora sídlí v budově bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. září 1914. Během 2. světové války sloužila částečně i českému školství. Škole je příspěvková organizace a nese jméno po generálmajoru Antonínu Sochorovi. K hlavní budově školy je přidružena vedlejší budova s jednou speciální třídou. Pro žáky na prvním stupni funguje v budově školy oddělení školní družiny. V roce 2005 získala škola ocenění Ekoškola, tím se stala první školou v Ústeckém kraji s tímto oceněním. 1. září 2008 zde studovalo 284 žáků. V roce 2009 byla ředitelkou školy Mgr. Ivana Kulhavá. Hlavní budova školy (čp. 793) je od roku 2007 chráněna jako nemovitá kulturní památka.

V katalogu Duchcov/Dux – moderní architektura autorů Jana Hanzlíka a Jiřího Bureše z roku 2014 k výstavě věnované moderní architektuře v Duchcově a jeho okolí je uvedeno:

Snaha zřídit ve městě gymnaziální ústav se naplnila v roce 1910, kdy zde bylo ustanoveno státní reálné gymnázium. Ústav byl dočasně umístěn v budově dívčí obecné školy, v roce 1912 pak došlo k vypsání architektonické soutěže na novou gymnaziální budovu. Jako pozemek byla určena část zahrady továrníka Bernarda Marra, který se stal jedním z mecenášů gymnázia.

V soutěži zvítězil a honorář 1500 korun získal místní architekt Anton Kunert s návrhem označeným mottem „Glück Auf“, na druhém místě se umístili bratři Wettsteinové a na třetím architekti Schwarzer a Reinhardt z Mostu. Podle vítězného návrhu pak vyrostla historizující budova s tělocvičnou, aulou, školní kaplí a samostatně stojící ředitelskou vilou.

Stavbu realizovali místní stavitelé Kunert, Hermann, Ulmann a bratři Wettsteinové. Objekt byl uveden do provozu slavnostním vysvěcením až ve válečném období 17. září 1914.