Bývalá rozhledna na Lovoši

Na vrcholu Lovoše stojí turistická chata, doplněná několika vyhlídkovými terasami. Součástí areálu je ale také kamenné torzo, připomínka bývalé rozhledny.

V běžných textech o Lovoši je o rozhledně maximálně zmínka, je proto potřeba hledat na specializovaných webech:

Oficiální zpřístupnění: 1892
Celková výška: 3m
Výška vyhlídkové plošiny: 3m
Počet schodů: bez schodiště
Otevírací doba: nepřístupné

Přístup: Na Lovoš vede několik TZT – modrá od ranče v Oparně (2,5 km s převýšením 290m), zelená od železniční zastávky Lovosice-město (3 km s převýšením 420 m), žlutá z horního konce Bílinky (3 km s převýšením 290 m), žlutá od železniční zastávky Malé Žernoseky (5,7 km s převýšením 430 m). Autem lze zaparkovat např. při silnici Bílinka-Oparno nedaleko exitu 52 dálnice D8. Odtud je to po značené turistické trase na vrchol asi 2,5 km s převýšením 250 m. Další možností je parkování na konci ulice Lovošská na západním okraji Lovosic. Odtud je to dál pěšky necelé 2 km s převýšením 300 m.

Výhled: dokonalý kruhový rozhled po Českém středohoří, dále Lužické hory, Jizerské hory, Krušné hory, Říp atd.

Historie: Čedičová hora Lovoš (570 m) se majestátně tyčí nedaleko severočeského města Lovosice. Za dalekými výhledy sem turisté chodili již na konci 19. století. Zvýšení zájem o Lovoš vyústil ve vybudování cca 4 m vysoké kamenné rozhledničky. Tu zde nechal postavit Lovosický středohorský spolek (Lobositzer Mittelgebirgsverein) v roce 1892 včetně zřízení přístupových cest. Přízemí věžičky nabízelo občerstvení, její střecha pak nádherný kruhový rozhled. Vyhlídková plocha rozhledny byla chráněna zábradlím z cihlových sloupků, vzájemně propojených kovovými tyčemi. Vstup na rozhlednu umožňovalo dřevěné schodiště na vnější jihozápadní stěně stavby. U dřevěné verandy roku 1901 přistavěli členové spolku lůžkovou místnost. V roce 1918 byla dřevěná chata s verandou vandaly zle poničena a nakonec zapálena.

Dodnes najdeme na Lovoši turistickou chatu. V roce 1924 zde byla postavena podle plánů lovosického stavebního mistra Ant. Webera. Největším sponzorem byl Jan Schwarzenberg, jehož jméno je uvedeno na pamětní desce vsazené do zdi chaty. Na stavbu věnoval polovinu cihelného a stavebního dřevěného materiálu, jakož i využití 20 jízd koňského spřežení. Během 2. sv. války byl Lovoš zabrán německou armádou. Ta rozhlednu opravila, ochoz opatřila prosklenou krytou nástavbou a od roku 1941 jí začala využívat jako leteckou pozorovatelnu. Po válce bylo odstraněno jak schodiště, tak i dřevěný krytý ochoz a z rozhledny zbylo pouze kamenné torzo. Turistická chata přešla pod národní správu, přestala být trvale osídlena, často měnila provozovatele a postupně začala chátrat. Navíc v roce 1978 byla silně poničena požárem.

O záchranu chaty na Lovoši se zasloužil turistický oddíl Severočeských Chemických Závodů, do jehož majetku byla převedena v roce 1978. Návrh rekonstrukce vypracoval ing. Kalivoda. V roce 1981 byla chata uvedena do částečného provozu a v dalších letech pokračovaly práce na kompletním dokončení chaty, včetně vybavení a terénních úprav. V roce 1983 získala chata elektropřípojku.

Prvním nájemcem chaty byl pan Franz Zaschke (od vzniku do roku 1945). Po válce se vystřídalo několik nájemců. Nejvýraznější osobou byl pan Stránský, zvaný také Krakonoš, který v chatě trvale bydlel a vozil na Lovoš zásoby na oslovi. Po rekonstrukci v roce 1978 se správcem stal pan Johanovský. Od roku 1991 přešla chata do majetku Klubu českých turistů (dále KČT). V roce 2002 KČT rozhodl nabídnout chatu k pronájmu manželům Buriánkovým, kteří zde dodnes hospodaří.

V současné době nalezneme na Lovoši ocelovou cca 10 m vysokou konstrukci k přenosu signálu (turistům nepřístupnou), kamenné torzo rozhledny (nemožnost výstupu) a chatu, která nabízí služby turistům a nádherné výhledy z vyhlídkové plošiny na střeše chaty.

V roce 2008 představil místní soukromý podnikatel pan Cink lovosickému zastupitelstvu ambiciózní projekt na přeměnu kopce Lovoš ve sportovně rekreační areál, jehož součástí měl být i „objekt s rozhlednou“. Tento projekt, který zahrnoval zejména výstavbu kabinkové lanovky z Píšťan, sedačkové lanovky z Opárenského údolí, vybudování otáčivé restaurace, dále bobové dráhy o délce 2,9 km, sjezdovky pro horská kola i lyžaře, lanový park a ubytovací kapacity o padesáti lůžkách, však zůstal pouze na papíře. A díky odmítavému postoji KČT Lovosice nebyla realizována ani snaha Klubu přátel rozhleden, který v roce 2015 přišel s myšlenkou opatřit kamenné torzo rozhledny schodištěm a zábradlím.

KČT Lovosice:

První chatu na Lovoši vybudoval „Lovosický středohorský spolek“ (Lobositzer MittelgebirgsVerein). Byla otevřena v červnu 1892. Pamětní kříž byl u kamenné stavby dala postavit v roce 1894 paní Anna Starey, vdova po mlynáři z Malých Žernosek. Vyjádřila tak poděkování bohu za ochranu svých tří dětí, které šťastně přežili bouři, jež je na vrcholu Lovoše zastihla. V následujících letech byla chata rozšířena o dřevěnou verandu a lůžkovou místnost. V roce 1918 byly dřevěné stavby vypáleny vandaly.

Stavba nynější chaty byla zahájena 24. 5. 1924. Prováděla ji firma Lauer a Weber, pod vedením stavitele Ant.Webera. Stavba byla dokončena v roce 1930. Chata nesla název „Schwarzenberghütte“ po svém patronovi a hlavním sponzorovi Janu Nepomuku Schwarzenbergovi. V západní stěně chaty je na památku mramorová deska s textem: „Die Schwarzenberghütte, Eigentum des Lobositzer Mittelgebirgsvereines, erbaut in den Jahren 1924, 1926, 1930, unter dem Protektorate des Fürsten Johann Schwarzenberg sowie unter dem Obmanne Bürgmaister Fritz Klinger und dem Kasserwart Rentoberverwalter Rudolf Lehman nach der Plänen und unter der Aufsicht der Ant. Weber, Baumeister Lobositz.“(Schwarzenbergova chata, vlastnictví Lovosického spolku pro středohoří, vystavěna v letech 1924, 1926, 1930 pod záštitou knížete Johana Schwarzenberga, jakož i předsedy spolku, starosty Fritze Klingera a pokladníka, vrchního správce Rudolfa Lehmana, podle plánů a pod dozorem Ant. Webera, stavebního mistra z Lovosic.)

V období 2.světové války ji německá armáda používala jako pozorovatelnu. Vyhlídková plošina byla pro tyto účely prosklena a vybavena skleněnou střechou. Po válce přešla pod národní správu, přestala být trvale osídlena a začala chátrat. V 70. letech byla opět vážně poškozena vandaly. V roce 1977 chatu převzal turistický oddíl TJ SCHZ (Severočeské chemické závody – dnešní Lovochemie) Lovosice a rok nato přešla do jeho majetku. Rekonstrukce dle návrhu Ing. arch. F. Kalivody byla provedena brigádnicky se značnou podporou odborníků a řemeslníků SCHZ Lovosice. Od roku 1990 je ve vlastnictví KČT Lovosice.