weby pro nejsevernější čechy

Rozhledna Bismarckturm v Neugersdorfu

Rozhledny samozřejmě nejsou jen u nás, lidé se rádi rozhlížejí kdekoli. My to máme nejblíž do Saska, a pár zdejších rozhleden už jsme zmínili. Patří mezi ně i Bismarckova věž v Neugersdorfu.

Ač byl Otta Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen (1815 -1898) postavou důležitou především na druhé straně hranice, zachovalo se dokonce pár rozhleden s jeho jménem i na našem území. Dodnes nese jeho jméno rozhledna u Aše. Pro některé možná překvapivě máme jednu také u nás, i když dnes je známá pod jménem Tanečnice. Na německé straně vzniklo připomínek architekta sjednocení Německa, prvního premiéra Pruska (1862–1890) a prvního kancléře Německa (1871–1890) podstatně více, údajně až kolem 150 – část z nich je zachycena na mapce Saska pod věží toho jména v Neugersdorfu.

Vcelku nevysoká (19,5 metru) kamenná stavba se nachází na špičce vrchu Hutungsberg, který je se svými 474 m n. m. nejvýše položeným bodem Neugersdorfu. Je jen pár metrů za hranicemi, ovšem rozhlédnout se z ní není úplně nejjednodušší. Otevírací doba je pro zájemce prostě minimalistická. V neděli a o svátcích od dubna do října od 14:00 do 17:00.

Stavba je to německy studená, masivní, majestátní a rozhled z ní je v podstatě stejně minimalistický, jako její otvírací doba. Především okolní města (včetně baziliky ve Filipově) a pár kopců v okolí. Aspoň že jsou na ochozu tabule s popisem.

Kupodivu na to, že je za hranicemi, dají se informace o ní vcelku snadno dohledat také v češtině. A samozřejmě o ní podrobně píší pánové Marek Řeháček, Jan Pikous a Petr Kurtin v knize Příběhy lužických rozhleden.

Výstavba byla plánována již roku 1879/1880 ještě za Bismarckova života, ale zabránily jí finanční potíže. Až neugersdorfský továrník Julius Hoffmann (1835-1903) společně s Přírodovědeckým spolkem Neugersdorf (Neturwissenschaftliche Verein zu Neugersdorf) zajistil stavbu tím, že roku 1902 věnoval 12 000 marek. Kompletní náklady na výstavbu činily 20 000 marek. Část prostředků poukázali továrníkovi dědicové, protože on sám se započetí stavby nedožil. Spolkovou pokladnu nakonec velkolepá akce přišla všeho všudy jen na 500 marek. Místo pro stavbu poskytl za 1000 marek Pan Seidel, majitel blízkého hostince Wachtschenke, kde byly později k zapůjčení klíče od rozhledny.

Stavební povolení bylo vydáno 23. února 1904, základní kámen věže byl položen 6. dubna 1904 a dílo bylo slavnostně předáno veřejnosti 9. října téhož roku. Nejstarší syn Otty Bismarcka, kníže Herbert, se akce nezúčastnil. Poslal jen blahopřejný telegram. U datumů existují v různých pramenech velké odlišnosti.

Nad vstupem do věže byl umístěn Bismarckův medailon, který se počátkem 50. let 20. století ztratil. Dnes je na jeho místě kopie, umístěná sem při poslední rekonstrukci.

Věž byla navržena jako rozhledna s „ohnivým pohárem“ místním stavitelem Hermannem Mihanem, který měl také na starosti realizaci stavby. Při stavbě byl použit pískovec z Walthersdorfského lomu odolný proti povětrnostním vlivům, čedič pro základy a cihly pro vnitřní obložení. Čtvercová základna má půdorys o délce 2,8 metru. Na plošinu s estoupá po železobetonovém schodišti s 86 stupni. Zvláštností stavby je zmíněný ohnivý pohár – na vyhlídkové terasese zábradlím o výčce 1,05 m je „domeček“, v němž je zabudována měděná „ohnivá pánev“ (1,45 m průřez, 0,45 m hloubka). Ta byla určena k zapalování symbolického ohně – idea byla totiž taková, že Bismarckových věží mělo být nakonec tolik, aby byly na dohled od sebe a noční ohně mohly jako symbolický řetěz spojit celé sjednocené Německo. Roku 1938 platilo nařízení, že „ohnivý pohár“ na věži musel po setmění hořet 10 hodin.

Uvnitř věže byla čestná tabule ze švédské růžové žuly s erbem Bismarcků a přidané věnování ve zlatém písmu pro zakladatele Julia Hoffmanna:

„Bismarckturm, erbaut aus der Stiftung des Herrn Commerzienrat Julius Hoffmann vom Naturwissenschaftlichen Verein im Jahre 1904“

„Bismarckova věž, vystavěna z příspěvku pana obchodního rady Julia Hoffmanna z Přírodovědeckého spolku roku 1904“.

Po první světové válce byla věž díky svému umístění pár metrů od hranic s Československem známá jako „Grenzturm,“ tj. „Hraniční věž“. Ve 30 letech došlo k prvním opravám – byla narušena venkovní fasáda, vyzděný vnitřek byl vymalován na bílo a byla zavedena elektřina. Po nástupu Hitlera k moci měla věž namále, na jejím místě mělo vzniknout pochodvé seřadiště. Po roce 1945 v době NDR byla věž nazvána „Turm der Jugend,“ tj. „Věž mládeže“. Byla však nepřístupná a zpustlá.

Peníze na opravu se našly po sjednocení Německa. Vládní prezidium v Drážďanech poskytlo prvních 15 tisíc marek na její záchranu. Věž byla rok, měsíc a dva dny před 90. narozeninami opět slavnostně otevřena. Prý tehdy 12. září 1993 na Den památek nahoru vystoupilo 1000 lidí lačných posoudit, jak se rekonstrukce za 560 (nebo dle jiných zdrojů 589) tisíc marek (nových) vydařila.

Tagy