weby pro nejsevernější čechy

Úzké schody

This entry is part 25 of 62 in the series Skály, hory, vrcholy, jeskyně, propasti

Na trase žluté turistické značky mezi (bohužel již neexistujícími) sruby na Tokáni a Doubicí se nachází oblíbené výletní místo, skalní soutěska Úzké schody.

Ze silnice, která od byvších srubů míří k informačnímu středisku Saula, vede v místě trojúhelníků tří asfaltek pěšina do lesa. Najít správné místo chce trochu pozornosti – odbočka má totiž rozcestník necelých 100 metrů jinde, v místě křížení žluté s modrou. Když jsem jeden čas na Saule sloužil jako informátor, řada lidí nedokázala správné místo najít. Nevím, zda to svědčí o mých slabých vysvětlovacích schopnostech, chabých turistických návycích některých návštěvníků či o nevyhovujícím značení – prostě pokud jdete z této strany, radím oči na stopkách. Druhá zkouška bdělosti čeká u dolního rozcestí u Úzkých schodů. Žlutá se tu totiž rozděluje, rovně svahem vede zkratka pro méně zdatné, k rozsedlině je nutno zahnout vpravo. I tady řada návštěvníků zaváhá, mine ukazatel, a odbočky si všimne až nahoře a musí se tak vracet proti zvolenému směru. Z opačné strany od Doubice je vše OK, z té strany se snad zabloudit nedá.

Výstup po žebřících není pro každého. Schody jsou sice solidní, ale místy bez zábradlí a lidem, kteří trpí závratěmi nebo klaustrofobií tu nemusí být úplně dobře.

Za pozornost stojí ovšem nejen samotná soutěska s žebříky. V jejím okolí je několik míst, kde stačí pár kroků a z různých plošin a skalek se nabízí výhled na okolní pískovcové masivy, z nichž některé stezka dokonce prochází (asi nej je skalní věž Maják, kolem níž se pěšina protahuje). U dolního rozcestí je ve skále vytesán reliéf s korunkou, připomínající rok 1849, kdy soutěsku navštívila kněžna Vilemína Kinská. A než cesta dorazí ke svatému Eustachu, čeká ještě nejedno zajímavé místo se schody a žebříky.

Skalní průrva se v čase nazývala různě – prameny uvádí Trpasličí rokle nebo Andělské schody. Používá se také pojmenování Myší díry. Za zpřístupněním skalní průrvy v 19. století stál tehdejší majitel českokamenického panství, kníže Ferdinand Kinský. Zveleboval a zpřístupňoval krásnou zdejší krajinu a navázal tak na práci svých rodičů, Rudolfa a Vilemíny Kinských, kteří otevřeli svá území turistům, budovali zde stezky, vyhlídky a zařízení, kde hladoví a žízniví turisté mohli doplnit energii.

Series Navigation<< SpravedlnostHerdstein >>
Tagy