Kostel svaté Máří Magdalény v Božanově

V centru Božanova u křižovatky průchozích silnic stojí na mírném návrší kostel svaté Máří Magdalény.Jedná se o jednu ze staveb skupiny broumovských venkovských kostelů. Tato skupina představuje jedinečný soubor barokních památek spojených se jménem Kiliána Ignáce Dienzehofera.

Na wiki:

Kostel svaté Máří Magdaleny je římskokatolický kostel v Božanově. Je chráněn jako kulturní památka a od 1. července 2022 také jako národní kulturní památka. Je jedním z broumovské skupiny barokních kostelů.

Původní kostel svatého Bartoloměje na tomto místě je připomínán v roce 1384. Do roku 1626 byl farním. Stavba kostela byla zahájena za opata Otmara Zinkeho v roce 1709, avšak dokončena byla až v druhé etapě za opata Benno Löbla v roce 1743.

Kostel je připojen ke starší věži. Loď je čtvercová s okosenými rohy. Předsíň s kruchtou a kněžištěm jsou k lodi připojeny. V průčelí kostela je socha patronky. Je to jediný kostel z broumovské skupiny, který je zaklenutý cihlovou klenbou. Na hřbitov ke kostel vede původní gotická brána z 15. století.

Hlavní oltář je pseudobarokní, boční jsou původní, barokní.

Obsáhleji zde:

Kostel sv. Maří Magdaleny v Božanově je situován v centru obce ulicovkovitého typu. Toto centrum, jakási urbanisticky nevyjádřená náves, je podmíněno pronikem dvou komunikací. Cesty podél Božanovského potoka, směřující od JZ k SV, s rozptýlenou zástavbou, a na ní zhruba kolmou přístupovou komunikací od Broumova a Martínkovic.

Kostelní stavba stojí na mírně vyvýšené poloze nad obcí, je obklopena hřbitovem. Svou situací a působením je základní architektonickou dominantou, podstatně zhodnocující charakter centrálního prostoru obce.

Situace stavby je již předbarokní, neboť na jejím přibližném místě stával středověký dřevěný kostel nejpozději od poloviny 14. stol. Situování kostela je i klíčem k podchycení povahy urbanistického vývoje Božanova. Přístupová trasa od Broumova je stará a spojovala Broumov s Radkówem /Hrádek v Kladsku/ v dnešní Polské republice. Předpokládá se, že původní vesnice se nacházela v místě dnešní „návsi“ při kostele. Teprve později se Božanov rozvíjel směrem proti a po proudu Božanovského potoka. Tato změna však neovlivnila funkci urbanistického centra. V současnosti vlastně nástupní prostor obce sehrává tuto funkci nadále a kostel je jeho nejvýznamnější architektonickou dominantou, podstatně konstituující jeho kulturní atmosféru. Tato situace je pregnantně vyjádřena při pohledech od JV a V. Současný urbanismus Božanova lze velmi dobře sledovat z vyhlídky Koruna v Broumovských stěnách.

V pohledech z přístupové komunikace od Broumova a Martínkovic se ze vzdálenějších míst uplatňuje především věž kostela, jehož hmota je ponořena pod horizontem pohledu. Teprve z místa terénního zlomu se kostel uplatní při silnici jako cílová dominanta, uvádějící zároveň zástavbu vesnice.

Na kruhovém půdorysu, s elipsovitou vstupní částí a jí odpovídajícím presbytářem, v jehož ose je hranolovitá věž. Je situován k jihu. Hlavní /severní/ průčelí vyvrcholeno štítem se sochou Maří Magdaleny v nice, v konkávně vybraných nárožních vstupní části a presbytáře niky. Stěny členěny zdvojenými lizénovými rámci, okna obdélníková s půlkruhovými záklenky a rámováním, na jižní straně věže vsazen nevelký reliéf Bičování ze 16. stol.

Ústřední prostor s obíhajícím kaplovým ochozem, v diagonálách patrovým, zaklenut kopulí s osmi výsečemi, s nevelkou freskou uprostřed /přelamována/ . Stěny jsou členěny pilastry a římsami, boční stěny ochozových kaplí nikami. Presbytář a vstupní část zaklenuty klášterní klenbou se čtyřmi výsečemi. Sakristie v podvěží zaklenuta plackou se štukovým rámem.

Hlavní oltář novobarokní, boční oltář P. Marie z 1. pol. 18.stol. s pozdějšími barokními sochami sv. Markéty a Kateřiny, a novodobým obrazem. Protější oltář Ukřižování v podobě rozměrného rokokového rámce s původním průměrným obrazem. Rokoková kazatelna, v nikách kaplí sochy sv. Barbory, Apolonie, Madony s dítětem, Jana Nepomuckého, P. Marie z 18. stol. V Presbytáři obraz sv. Petra a Pavla z pol. 18. stol. Kamenná křtitelnice z 18. stol.

Nad hlavním vchodem do kostela kamenná deska se znakem broumovského a břevnovského kláštera.

Brána na hřbitov zachovaná v pozdně gotickém stavu z konce 15. stol. /Dnes nevhodně zakryta Al – plechem /KOB//.

Situování vstupní brány na hřbitov v jeho jižní obvodové zdi dovoluje předpoklad, že vstupní portál staršího kostela se nacházel v jižní boční stěně lodi. Přestavba podniknutá v letech 1733-43 K.I. Diezenhoferem tedy zřejmě obrátila orientaci kostela . Důvodem tohoto řešení byly nepochybně především urbanistické zřetele, tedy snaha výrazně uplatnit hlavní průčelí kostela oproti přístupové trase do obce. I zde je tedy stará, středověká situace stavby vrcholně barokní přestavbou výrazně transformována v duchu dobových urbanistických požadavků, zhodnocena a v urbanistické souhře celého okolí nápadně aktivizována. Konstatované skutečnosti jasně prokazují, že rovněž stavba božanovského kostela je klíčovým faktorem urbanismu obce , vysoce působivým a konstituujícím jeho architektonickou i komunikační logiku. V tomto svém působení je v urbanistickém komplexu obce zcela nezástupnou dominantou.

Památkový katalog:

Areál kostela je situován v centru obce u silnice z Broumova a Martínkovic na hraně mírného návrší zvedajícího se nad obcí. Součástí areálu je centrální přibližně orientovaná stavba kostela sv. M. Magdalény z let 1735-1743 od K. I. Dientzenhofera, gotická vstupní brána s prostory márnice situovaná v jižní části hřbitova, kamenná ohradní zeď hřbitova a dvě pískovcové sochy krucifixu ze 2. poloviny 18. století, z nichž jedna je umístěna při hřbitovní zdi v západní části hřbitova, druhá se sochami sv. M. Magdalény a sv. Veroniky je umístěna na volném prostranství mezi silnicí a vstupem na hřbitov.

kostel svaté Máří Magdalény:

• 1735 – 1740 – vznik, architekt: Dientzenhofer Kilián Ignác
• 2007 – 2008 – oprava (sanační omítky, výmalba, dekorativní prvky stávající malby budou zachovány)

Kostel je centrální stavbou, neorientovanou, obrácenou částí kněžiště k JZ v prostoru místního hřbitova. Budova zděna z lomového kamene, pískovce, architektonické prvky provedeny v šedém božanovském pískovci. Omítnut v měkké štukové vápenné omítce v barvě žlutého okru. Centrální stavba s připojenou věží na JZ straně, jednolodní, s průčelím situovaným k V. Presbyterium na JZ straně lodi, s okoseným čtvrtkruhově vybraným nárožím. Obdobně tak konkávně seříznuta nároží protilehlé průčelní části s kruchtou. Věž navazuje na JZ stěnu kněžiště ke kterému spodní částí přiléhá.

Hlavní průčelí – východní, tvoří jedno pole stěny s připojenými konkávními kouty. Pole stěny rámováno dvojicí toskánských pilastrů, nasazených na vysokém soklu, pilastry nesou průběžné kladí, které je nad pilastry pravoúhle oblomeno. V poli stěny je situován ve spodní části bohatě profilovaný pravoúhlý portál s ušima při překladu a zdvihem střední části horní hrany překladu. Supraporta hlavního portálu je plošná, dvouvrstvá, osazena uprostřed segmentově vypjatou římsičkou. V poli supraporty je kartuše se znakem břevnovsko-broumovského kláštera. Profilace portálu s výrazným kymatickým prvkem. Okno v ose nad portálem je výškové, zaklenuto plným obloukem vsazeným v pravoúhlém odstupku. Profilace šambrán je blízká řešení profilu portálu, v ose okna vsazen kónický klenák dosahující až ke spodní hraně architrávu průběžného kladí. Profilace kladí s dvojdílným architrávem, hladkým vlysem a výrazně profilovanou římsou, tvořeno odspoda, kymatem, žlábkem, čtvrt obloukem, v horní polovině profilu výrazně předsazený okapník s lištou a ukončujícím simatem. Štít horní etáže tvoří edikulová architektura, pojata plošněji se zvýrazněním obrysových kvalit. Štít uzavřen dvojicí pilastrů s čabrakovou hlavicí, v poli vložen lisenový rám k bočním stěnám štítu přiložena štíhlá křídla s volutou, k nároží doprovázena piniovou šiškou. V poli štítu vysoká nika rámována profilovanou šambránou, zaklenuta polokruhově (plný oblouk) dosedající na drobné patky. V části vlysu v ose průčelí vloženo podélně oválné okénko, štít završen výrazným segmentovým frontonem. V nice umístěna pískovcová socha sv. M. Magdalény.

Severní a jižní průčelí – jsou v architektonickém řešení, osazení okna a detailů totožná. Plocha stěn členěna při nárožích části s kruchtou a kněžištěm pilastry, na které dosedá průběžné kladí. Ve středním vypjatém poli lodi a při navazující předstupující části stěn, toto pole doprovázející, vloženy pilastry koutové. Sokl nízká, oproti V průčelí, s obkladem z kamenných desek. Ve vykrojených částech nároží kněžiště a části kruchty umístěny niky, bez šambrán. Okna výšková, zaklenuta oválně, v lodi v mělkých, kněžišti v hlubokém výklenku s pravoúhlým osazením, v lodi okna s kamennou šambránou, v kněžišti bez šambrán. Šambrány oken lodi jsou původní, s lištou na vnějším obrysu, u oken středního vypjatého pole bohatěji křivkovitě profilovaná. Na osy záklenků těchto šambrán nasazeny kónické klenáky, které je prostupují, horní částí dobíhají až ke spodní hraně architrávu. Šambrány později, dodatečně potaženy štukem. V krajních polích v části kruchty drobná, pravoúhlý výšková okénka šnekových schodišť v původních plochých kamenných šambránách, na vstupní straně, V nad nikami dekorativní pole, výškově obdélná s konkávním seříznutím rohů. Velká okna průčelí, lodi dělena na 12 výškově pojatých polí základního rastru skladby, každé pole děleno poté na 6 tabulek, okna pravoúhlá s dělením ve 4 tabulkách. Vnější vstupní portálky čtyři, dva boční vstupy do lodi v diagonálních polích a dva boční do kněžiště. Portálky pravoúhlé, kamenné s ušima, po obvodu rámovány dvojitou lištou. Boční portál v J stěně lodi je dnes využíván jako hlavní, zachován vstup do kněžiště z této strany a vstup V portálem, ve kterém jsou původní barokní vrata. Severní portálky jsou zazděny.

Ku kněžišti osově připojena věž o dvou etážích. Horní část – od kordonové – po hlavní římsu vylehčená – nároží zaoblená, stěny pročleňují velké okenní otvory. Spodní část věže je hmotná, blokovitě nepročleněná, ve vnějších nárožích podepřena nárožními škarpami. Síla stěn této spodní části je nápadně velká, ve zdivu a materiálu od horní části věže a kostela odlišná. Horní část věže nad kordonovou římsou, se zaobleným nárožím, v poli stěn i nároží rámována výrazným lisenovým rámem. Šambrány výškově pojatých velkých oken s půlkruhovým zaklenutím řešeny obdobně jako šambrány velkých oken lodi. Obdobná shoda je korunní římsy věže a kostela. Níže umístěna čtvercová okna s mírně segmentově vypjatým nadpražím opatřena při vnější hraně lištou, na ose umístěny drobné klenáčky. Tato etáž dosedá na kordonovou římsu věže, navazující na hlavní římsu lodi, pasem kamenného obkladu, soklu horní etáže, který v dosednutí lisenových pasů oblomen, v nároží zaoblen. Okna v této části uzavírají ve zvoničním patře dvoukřídlé, níže v menších oknech jednokřídlé dřevěné okenice z prken s malým proskleným okénkem na středu. Profilace říms věže navazuje na římsu kostela, spodní část věže však bez kladí, lisenové rámování ploché. Okna zaklenuta plným obloukem v S a J stěně výškově shodná s osazením oken lodi. Šambrány oken ploché, v okně dřevěné přelištované okenice. V přízemní části okna výšková, pravoúhlá, s hladkou šambránou, dosedající na parapetní kamenný polštář. Okna dělena na šest základních polí, vně chráněna jednoduchou prutovou mříží. Skarpy podpírající nároží staticky narušené věže z velkých pečlivě opracovaných pískovcových kvádrů. Na spodní stěně věže, v její Z části, mezi skarpami vložen zazděný starší portálek. Tento otlučený a osekaný je ve hmotě zdiva zachován. Zazdívka portálu je barokní, v její hmotě druhotně umístěn pozdně gotický reliéf Bičování Krista. Těleso věže zděné z dvojího druhu vyzdívek, spodní část v materiálu odlišná od horní části věže a kostela. Dle SHP lze předpokládat nejméně dvě etapy její výstavby – horní část věže zcela prokazatelně dienzenhoferovská. Věž završuje elegantní vznosný osmistěn náběžné valby pod bání pravoúhlé předsazení, báň srdcovitě projmuta s vysokým krkem, na který dosedá štíhlá lucerna s předsazenou bohatě profilovanou římsou. Nad lucernou jemné probrání komolého osmistěnu, na který dosedá jadrně modelovaná cibulka vrcholící mohutnou hmotově pojatou slzou, výše výrazný stožár s makovicí, hrot vrcholí velkým kovaným křížem. Kostel kryt složitě prolamovanou valbovou střechou, která sedlem dosedá k V štítu, k věži od valby malé sedlo. Věž kryta pozinkovaným plechem, Z část lodi, v rozvinutí půdorysu od vyduté střední části kryta pozinkem, střed lodi v původní břidlicové krytině, sedlo ke štítu , štít v části frontonu, křídel atd. kryt mědí.

Původní evidenční list památky:

Centrální prostor se záp. věží a presbyteriem, a východním hl. průčelím,/opačná orientace/,na kruhovém půdoryse s radiálně řazenými obdélnými kaplemi. K tomuto prostoru přiléhá na západě oválné presbyterium a čtvercový prostor sakristie, na východě oválná předsíň. Ústřední kruhový prostor uzavřen kupolí, v níž obvodové kaple a osové oválné prostoty vyřezávají výseče. Radiální kaple mají valenou klenbu, oválné prostory křížovou klenbu. Stěny členěny toskánskými pilastry nesoucími kládí. V lichých kaplích jsou vsunuty tribuny, podklenuté valené. V kupoli nástropní malba. Vně průčelí členěno toskánským pilastrovým řádem, nad průčelím obdélný štít se segmentovým frontonem členěný čabrakovými motivy. Boční fasády komplexně vyduté, okna půlkruhová. Věž jednopatrová s osmibokou bání s lucernou. Severní portál pravoúhlý se segment. římsou se zn. broumovského kláštera. Střecha polovalba, břidlice. Architektonické články hladká omítka, plné plochy vrhanou omítkou. Vrcholně barokní stavba dle plánů předního architekta baroka K. I. Dienzenhoffera, v r. 1733-40 osobitě provedl královéhradecký stavitel J. Kerner. Nástropní malba z r. 1743, oprav. 1894. Na průčelí reliéf Ecce homo z 15. století.

1985: Opraveny střechy, zastavena dřevomorka. GO věže. Nutná soustavná údržba.

Brána na hřbitov – Pozdně gotická brána z 15. století. Hranolovitá přízemní stavba z lomového zdiva, uprostřed prolomená lomeným portálem. Střecha valbová.