Riedlova vila v Desné

Severně od centra Desné nedaleko zdejšího železničního viaduktu stojí památkově chráněná Riedlova vila.

Na wiki:

Ridelova vila se nachází v Desné v Jizerských horách v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Vila stojí na místě někdejších vodoléčebných lázní Dr. Josefa Schindlera. Nechal si ji v roce 1895 postavit Josef Riedel mladší, jenž byl synem místního skláře Josefa Riedla staršího.

Vila byla postavena v secesním stylu severoitalské architektury. Jejím autorem je Arwed Thamerus. K vile patří také rozsáhlá zahrada.

Rodině Riedelů objekt patřil až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován. Vila je majetkem města Desná a nachází se zde kulturní a informační středisko s knihovnou, muzeum s expozicí regionální historie a historií sklářského rodu Riedelů, dobové dokumenty a sklo.

Obecní web:

Riedelova vila stojí na místě někdejších vodoléčebných lázní Dr Josefa Schindlera. Nechal si v roce 1895 postavit syn sklářského krále Josef Riedel mladší. Právě v tomto roce Josef Riedel senior umírá, ale rodí se syn Walter. Když Josef Riedel junior v roce 1924 zemřel, zanechal velké dědictví svým dvěma synům Waltrovi a Arnnovi. Walter Riedel částečně vnitřně a u vchodu vilu v roce 1927 přestavěl. Žily v ní tři generace Riedelů až do roku 1945, kdy byl majetek zkonfiskován. Dnes je ve vile městské kulturní, vzdělávací a informační středisko, dále školka a jsou zde dobře uloženy městské kroniky. Je zde stálá expozice historie Desné.

Škola a jesle už tu dnes nejsou, i když (viz foto) stopy v interiéru zůstaly dodnes. Je opravená střecha a jsou velké plány, jak celý rozsáhlý interiér využívat.

Ač to v předchozích textech není zdůrazněno, jedná se o kulturní památku:

Romantickou historizující vilu si nechal v letech 1893-1894 postavit na místě bývalé sklářské dílny Ferdinanda Ungera sklářský podnikatel Josef Riedel ml. Projekt, údajně dle návrhu Krajinské stavební společnosti v Lublani, vypracoval Arwed Thamerus.

Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku:

Slavné vily:

Vila sklářského magnáta Josefa Riedla ml. stojí nedaleko centra Desné na pozemku, na kterém se v letech 1839–1851 rozkládaly vodoléčebné lázně. Architektonický návrh byl údajně vypracován v ateliéru Krajinské stavební společnosti v Lublani, vlastní projekt zpracoval jablonecký architekt Arwed Thamerus a stavbu provedl stavitel Stefan Umann z Dolního Polubného. Interiér vily zařizovala pražská firma arch. Jindřicha Röhrse.

Jedná se o budovu se značně členitým půdorysem, která má polozapuštěný suterén a tři nadzemní podlaží. Třetí podlaží je zakomponováno do vysoké členité valbové střechy kryté břidlicí. Vstupní průčelí zvýrazňuje věžička. Věžovité zakončení provedené pomocí oplechovaných nástavců má i řada různě velikých vikýřů, štítů a rizalitů. Z původní kovové koruny se na střeše dochovala pouze část.

Stejně jako střecha jsou i mimořádně bohatě členěné fasády. Zde se uplatňují různé rizality, arkýře, balkóny a terasy. Z bílých fasád vystupují bosy z žulových kvádrů, které byly použity i na podezdívku. Další ozdobou jsou umělecky zpracované kovářské prvky. Štukový dekor byl použit pouze pod korunní římsou. V zajímavém kontrastu proti bílé fasádě a tmavým kamenným prvkům jsou hrázděné štíty s výplněmi z ostře pálených cihel.

Riedlovi byli velmi zámožní, což se projevilo i na vnitřním vybavení vily. Stropy byly bohatě zdobené štuky. Nešetřilo se na dřevěném obložení, ani na těžkém vyřezávaném nábytku. Nezbytnými doplňky byly lovecké trofeje. Riedlovský mobiliář byl v poválečném období rozchvácen, zachovalo se v podstatě pouze to, co bylo pevně spojeno se stavbou. Syn Josefa Riedla ml.,Walter Riedel, který se silně angažoval v nacistickém hnutí, musel i s rodinou po roce 1945 vilu opustit. Budova pak byla využívána k různým účelům.

Dnes patří městu Desná v Jizerských horách. Je zde mateřská škola a kulturní středisko s knihovnou a malým muzeem. Riedlova vila představuje typ reprezentačního sídla významného podnikatele. Je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod číslem rejstříku 12785/5-5598.

Do vily jsem se dostal v rámci cyklu, který pořádá Liberecký kraj (viz plakát). A hádám, že díky tomu viděl a slyšel víc, než běžný návštěvník – při procházení několika úrovňového podkroví jsem nabyl dojmu, že jít sám, bloudím tam dodnes – schodiště nahoru dolů, různé boční místnosti, polopatra a takřka skryté dveře… Ta budova má neskutečný potenciál.