Kolonáda na Mírovém náměstí v Teplicích

Severní okraj Mírového náměstí v Teplicích lemuje budova Kolonády, navázaná na Dům kultury.

Na wiki:

Lázeňská kolonáda v Teplicích byla vybudována mezi lety 1981 a 1986 podle návrhu architekta a designéra Otakara Binara. Vzhledem k typu teplické lázeňské terapie není kolonáda primárně stavbou funkční, ale její význam je spíše symbolický.

Kolonáda tvoří integrální součást návrhu Domu kultury v Teplicích od architekta Karla Hubáčka. Vytváří subtilní protiváhu k jeho objemu lapidární formy a zároveň funkčně slouží i jako jeho velkorysý nástupní prostor. Robustní základní ocelový skelet kolonády je doplněn jemnou konstrukcí nesoucí jednotlivé menší skleněné pláty, které v poměrně drobném rastru pokrývají jak její sedlové zastřešení tak horní polovinu svislých stěn stavby. Tím je dosaženo zdůraznění kontrastu mezi pevným a křehkým materiálem. Precizní technické provedení detailů tvoří svébytný výrazový prostředek a konstrukce samotná má být chápána jako estetická hodnota. Tato technologická poetičnost je pro stavby architektů ateliéru SIAL typická.

V roce 2020 byl podán podnět na prohlášení budovy kulturní památkou.

Objekt kolonády je součástí urbanistické studie centra Teplic od autorů Michala Brixe a Martina Rajniše, která měla za úkol stanovit koncepci rozvoje po asanaci části starého města. Autoři využívají kolonádu jako rehabilitaci uliční čáry a jako hmotové doplnění objektu Domu kultury. Tento záměr pak předurčuje její netypické umístění ve struktuře zástavby, které neaspiruje na vytvoření hlavního vycházkového korza přilehlého parku a lázní. Stavba kopíruje průběh ulice U Divadla zalomením linie své půdorysné stopy.

Součástí kolonády je plastika – skleněný nakloněný sloup z lepeného skla od Vladimíra Procházku.

Rok 2020:

Vážení, dovolujeme si oznámit, že jsme v pondělí 27. 4. 2020 na Ministerstvo kultury ČR zaslali tyto návrhy na prohlášení za nemovitou kulturní památku:

…

– Kulturní dům s lázeňskou kolonádou v Teplicích, čp. 2950 (Karel Hubáček, Michael Brix, Martin Rajniš ad., 1977–1986)

…

Výběr staveb vychází z dlouholeté práce kolektivu odborníků se zaměřením na moderní a poválečnou architekturu, jenž akceleroval v rámci výzkumného záměru ARCHITEKTURA OSMDESÁTÝCH LET V ČESKÉ REPUBLICE (Ministerstvo kultury České republiky v programu NAKI II – DG18P02OVV013).

V žádném případě se však nejedná o závěrečný, kompletní soubor potenciálních kulturních památek ze sedmdesátých a osmdesátých let. Tato podceňovaná, avšak pozoruhodná éra „probublávání“ nových myšlenek teprve čeká na své uznání. Seznam staveb, jež si zaslouží zvláštní režim péče a pozornost odborné veřejnosti, se v budoucnu jistě mnohonásobně rozšíří.

V tomto případě se jedná o výběr, jenž vznikl jako vyhodnocení obsahu právě vydané knihy (A)TYP / ARCHITEKTURA OSMDESÁTÝCH LET, první publikace výzkumného záměru. Při výběru jsme zohlednili zejména komplexní architektonické kvality původních návrhů, důslednost realizace, význam pro dějiny české moderní architektury i pro identitu místa a v neposlední řadě výtečný autentický stav těchto budov.

S pozdravem
Prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.
Doc. Ing. arch. Lenka Popelová, Ph.D.
Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.
Ing. arch. Alexandra Hoffmanová
Mgr. Tereza Poláčková
Ing. arch. Pavel Směták
Mgr. Veronika Vicherková

Web o Teplicích:

Kolonáda byla projektována současně s Domem kultury. Oproti jeho hrubému a syrovému výrazu je subtilní, založená na kontrastu skla a robustních ocelových sloupů. Jejím smyslem je znovu vytvářet odumřelou ulici, proto je umístěna v rozporu s tradičními zvyklostmi pro lázeňské kolonády. Technicky je řešená velmi zdařile, na provedení detailů byl kladen velký důraz. Tato technická poetika je ateliéru SIAL vlastní a teplická kolonáda je její ukázkou.

O kolonádě se také můžete dočíst ve studii Dům kultury a kolonáda v Teplicích

Stavba se kulturní památkou nestala, ale svůj záznam v Památkovém katalogu má:

Kolonáda se nachází při hraně Mírového náměstí na půdorysu zalomené linie. Nosná kovová konstrukce spojena do vrcholu. Vnější plášť tvoří skleněné desky. Za návrhem stojí Otakar Binar. Realizace proběhla mezi lety 1984-1986.

Kolonády tvoří severní hranici Mírového náměstí a je v těsném kontaktu s budovu Kulturního domu. Jednopodlažní prostorová konstrukce zastřešení tvoří linií se zalomením při severovýchodním cípu areálu. Zalomení tvoří přibližně jednu čtvrtinu celé délky konstrukce a pak střední části druhé části je jen poloviční, neboť je v těsném kontaktu s objektem Kulturního domu.

Konstrukce je tvořena z dvaceti jedna segmentů, které jsou odděleny nosnými žebry, která mají podobu dvou protilehlých sloupů, která jsou zlomeny a vzájemně se protínají na středu jejich vzdálenosti. Tento základní rám je v podélné ose propojen ve dvou pětinách výšky, v zlomu a ve vrcholu. Všechny tyto ocelové prvky jsou kruhového průřezu. Na tuto nosnou konstrukci je zavěšen plášť, který členící jeden nosný segment na šest svislých dílů. Krajní segmenty jsou přetaženy o jeden svislý díl. Plášť má nosnou ocelovou konstrukci, na které jsou upevněny skleněné desky v náklonu a s mírným přesahem přes sebe. Skleněné desky jsou na šířku obdélné. Prosklený plášť jde od vrcholu až k spodní podélné vzpěře. Lomení a zakončení je segmentově zaobleno. Některý segmenty jsou plné až k zemi. Zde se podobo výplně mění. Mezi nosnými prvky je vložen rám s pravidelným čtvercovým rastrem, ve kterém jsou uloženy čiré skleněné tabule.

V místech, kde se dostává do těsné blízkosti budova kulturního domu a kolonáda, má plášť jen jednu řadu hned za vrcholem a zároveň krajní nosné žebro je vyplněno o pruty, které jsou rovnoběžné s těmi lomenými. Vrcholy těchto posunutých prutů a žebra jsou spojeny dalším prvkem. Jedna plocha z takto vytvořeného obrazce je vyplněna rámem se skleněnými deskami čtvercového tvaru.

Nosné prvky konstrukce jsou natřeny bílou barvou. U nakloněných skleněných desek se střída se čiré sklo s mírně přibarveným do hnědé barvy. Ostatní zasklení je čiré. Vnitřní prostor je bez dalšího členění. Při vnitřní severní straně jsou v pravidelných rozestupech rozmístěny svítidla. Podoba vychází z tvarosloví konstrukce kolonády, kdy se jedná o jednoduchý kruhový sloup, ze kterého vychází užší tyč, na které je osazena skleněná koule z mléčného skla.

Český rozhlas:

Mezi nejvýznamnější stavby dvacátého století se řadí skleněná kolonáda v Teplicích v Čechách v Ústeckém kraji. Je součástí kulturního domu. Tyto dvě stavby tvoří jeden celek a byly postaveny současně. Postmodernistická kolonáda je nadčasová. Je výjimečná tím, že slouží nejen ke korzování lázeňských hostů, ale i k aktivitám místních obyvatel.

Kolonády většinou slouží k tomu, aby v nich korzovali lázeňští hosté a popíjeli léčivé prameny. V Teplicích v Čechách na severu Čech mají prameny určené ke koupelím, přesto tam kolonády měli vždycky. Například historickou empírovou, která byla zbořena po druhé světové válce. I když není pramen, který by se hodil k pitné kúře, je možné po kolonádě korzovat.

Teplická kolonáda je stavba moderní, ze skla a oceli. Byla postavena v osmdesátých letech současně s budovou kulturního domu. Teplické centrum dlouho hledalo svoji podobu. Po druhé světové válce probíhala rozsáhlá asanace a velké bourání. Na místě nynější kolonády bývala židovská čtvrť, která podlehla demolicím.

S centrem města pak architekti trochu nevěděli, co si počít. Dělali se různé soutěže. Nakonec vznikl v sedmdesátých letech definitivní návrh. Jeho součástí byla výstavba nového kulturního domu s kolonádou. Protože kolonáda je stavba spíše parková, počítalo se s tím, že bude umístěna v parku.

Nakonec ale přišli liberečtí architekti z věhlasného ateliéru SIAL pod vedením Karla Hubáčka, mimo jiné autora vysílače na Ještědu, ale i dalších architektů známých jmen, Michal Brix, Otakar Binar, Ludmila Švarcová, Martin Rajniš s jinou koncepcí domu kultury, který nebude orientovaný svým vchodem do parku, ale naopak bude do nové ulice, která vznikla souběžně s kolonádou.

Teplická kolonáda je kolonádou lázeňskou, ale zároveň i městskou. Konají se v ní jarmarky, porcelánové trhy, módní přehlídky či přednášky. Slouží ale i jako úkryt při nepřízni počasí. Myšlenka vychází z prastarého principu stavby, které staří Řekové říkali stoa. Stoa v Athénách byla určena k ochraně před sluncem i před deštěm, odehrávaly se v ní obchody, filozofické přednášky a bylo to jedno z nejživějších míst ve starých Athénách.

Teplická kolonáda byla postavena ve stylu brutalismu, postmoderny, mašinismu, high techu. Celková délka je kolem sto sedmdesáti metrů, výška je k patnácti metrům. Je pouze ze skla a oceli. Skleněné tabulky byly vyrobeny na míru teplickými skláři. Bylo velmi žádoucí, aby došlo k propojení místního průmyslu a architektů a výstavby. Proces provázely jisté potíže, protože v plánovaném hospodářství byl problém vyrábět věci atypicky. V Teplicích se to povedlo díky velkému nasazení všech, od architekta až po výrobce skel.

Náznak průběžných oprav ->