Úřednický dům s voliérou u zámku v Teplicích

Součástí širšího areálu zámku v Teplicích je u Ptačího schodiště proti Kolostůjovým věžičkám objekt úřednického domu s voliérou.

Dům je kulturní památkou:

Samostatně stojící patrový klasicistní dům s valbovou střechou byl postaven na počátku 19. století jako obydlí zámeckého zahradníka. Hlavní průčelí je členěné průběžnými hladkými pilastry s jónskými hlavicemi a pásovou bosáží v přízemí. Patro je hladké.

Dům byl postavený v letech 1806-8 jako obydlí zámeckého zahradníka. Jeho stavba spadá do období jedné z největších a poslední velké přestavby areálu teplického zámku. Také zámecký park byl v tomto období (1785-1806) přetvářen z podoby geometrické francouzské zahrady do podoby rozvolněného parku anglického typu, ve kterém byly budovány četné malé pavilony a drobné stavby. Starost o poměrně rozlehlý park předpokládala vhodné zázemí, vytvořené právě tímto domem. Později bylo postaveno pro zahradníka jiné obydlí a objekt změnil funkci na kancelářské a ubytovací prostory úředníků velkostatku a zámku. V novodobé historii sloužil do konce roku 2009 jako restaurace s ubytováním, dříve jako privátní klub, občas označovaný jako tzv. Zahradnický dům; v novodobé historii také spíše dle názvu zde působící restaurace jako „Šárka“.

Zděný patrový dům obdélného půdorysu je přístupný ze zámecké zahrady nebo po tzv. Ptačích schodech. Severovýchodní průčelí je šestiosé, jeho hlavním členícím prvkem jsou jónské pilastry ve vysokém řádu mezi jednotlivými osami, u obou nároží zdvojené. Stěna přízemí je opatřena pásovou bosáží, nad otvory s naznačenými klenáky. Bosáž nesahá až k dolnímu okraji stěny, začíná v úrovni dolní části oken a chybí mezi nárožními pilastry. Vstup je umístěný v ose třetí zprava. Jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce mají dolní část plnou, horní prosklenou a zabezpečenou mříží. Půlkruhový nadsvětlík zakrývají vodorovně kladené dřevěné lamely v dřevěném dvoudílném rámu. Kolem vstupního otvoru – stejně jako otvorů okenních – je hladká vpadlá plocha, zvýrazňující jednotlivé osy. Ve zbývajících osách přízemí jsou stejná okna – dvojitá dvoukřídlá dřevěná, s vnějšími křídly, umístěnými v líci, rozdělenými dvěma vodorovnými příčlemi. Nahoře je půlkruhová část, zakrytá podobně jako nadsvětlík vstupu. Mezi vnějšími a vnitřními křídly je mříž. Nad okny je mezipatrová římsa, přerušovaná pilastry – stejně je tomu tak i u podokenní římsy v prvním patře. Stěna je zde hladká, ve všech osách jsou stejná okna – dvojitá dvoukřídlá dřevěná, s vnějšími křídly v líci. Křídla rozděluje vodorovná příčle na poloviny, nahoře je dvoukřídlá větrací část. Pilastry nesou profilovaný architráv a hladké kladí, stěnu završuje profilovaná hlavní římsa – vše obíhá celý dům. Protější severovýchodní průčelí je pouze pětiosé, jeho dolní část chrání sokl. Také zde jsou pilastry kolem os a u nároží zdvojené, avšak na této straně mají vysoký sokl (vyšší a více vystupující, než sokl podél průčelí) a hlavice je toskánská. Fasáda je hladká, ve všech osách obou podlaží jsou stejná okna jako v prvním patře jihozápadní strany. Kolem oken je šambrána – v přízemí je nad okny širší, v prvním patře má profilovaný vnější okraj a je pouze nahoře a po stranách. Vodorovnými členícími prvky jsou dvě římsy, přerušované pilastry. Mezipatrová je širší než podokenní v prvním patře. Hladké severozápadní průčelí je trojosé. V pravé ose přízemí je vstup, lemovaný šambránou. Levá okenní osa je zazděná, v ose druhé zleva je obdélné okno ve špaletě, zabezpečené vnější mříží. V prvním patře je zazděná osa druhá zleva, ve zbývajících dvou jsou stejná okna jako v patře severovýchodní strany, avšak bez orámování. Jihovýchodní strana je z velké části skryta za přiléhající stavbou voliéry. Vidět je tak pouze levá strana fasády, která je bez otvorů a u jižního nároží je toskánský pilastr. Ve valbové střeše, kryté bobrovkou, jsou umístěna volská oka – vždy v její střední části. Na severovýchodní straně jsou tři, na protější jihozápadní jedno. V severozápadní části střechy jsou zasazeny dva zděné komíny, situované pod hřebenem a blíže nárožím.

Klasicistní objekt je hodnotným dokladem rozvoje areálu teplického zámku na počátku 19. století. Jeho stavba spadá do období jedné z největších proměn a poslední velké přestavby tohoto mimořádně cenného celku.

Původní evidenční list památky:

Čp. 518/1 svou severní stěnou vymezuje prostor malého nádvoří zámku. Je to volně stojící obdél. patrová budova o 6 oken. osách, krytá valbovou střechou. Fasáda je členěna pilastry s iónskými hlavicemi, umístěnými mezi jednotlivé oken. osy, které prostupují jednoduše profil. kordon. římsu. Na nárožích jsou pilastry zdvojeny. Přízemí budovy je bosováno. V patře průběž. podkoken. římsa přerušovaná pilastry. Okna v přízemí půlkruh. zaklenutá, v patře pravoúhlá, v líci fasády. K východ. čelní straně přiléhá býv. voliéra se stlačenými oblouky na nárožních pilastrech.

Voliéra má v Památkovém katalogu samostatný záznam:

Drobná stavba s otvorem v každé stěně, určená původně pro chov ptactva, pochází z let 1806-8. Kryje ji kupolovitou šindelová střecha s dosedající nízkou plechovou lucernou. Stojí na jihozápadní straně nejvyšší terasy barokního schodiště v areálu zámku.

Budova sloužila pro chov ptáků. Svou funkci změnila pravděpodobně až ve 2. polovině 20. století, později byla adaptována na samostatný výhledový salonek restaurace.

Voliéra je zděná stavbička obdélného půdorysu, připojená k jihovýchodnímu průčelí úřednického domu čp. 518, s nímž je propojena. Její tři stěny jsou prolomeny vysokými obdélnými otvory, nahoře zakončenými stlačeným obloukem. Paty oblouku, lemovaného profilovanou šambránou, zvýrazňuje profilovaná římsa, nacházející se i u nároží. Dnes jsou otvory zasklené – sklo je členěno do latinského kříže a zabezpečeno ozdobnou mříží. Po obou stranách otvorů člení stěny pilastr bez patky, s jónskou hlavicí s květinovým festonem. Pilastry nesou profilovaný architráv a kladí – obojí nad pilastry předstupuje, stejně jako bohatě profilovaná hlavní římsa. Na zaoblenou střechu, krytou šindelem, dosedá nízká plechová lucerna se štíhlou, směrem vzhůru se zužující střechou.

Drobná funkční stavbička poměrně bohatého architektonického členění je dokladem rozvoje a proměn areálu zámku na počátku 19. století. Je výrazným prvkem jihovýchodní strany areálu.