Dům čp. 270 v ulici U Hrádku zvaný Škvárovník v Teplicích

V ulici U Hrádku v Teplicích stojí zřícenina domu čp. 270, zvaného Škvárovník.

Některými zdroji označován jako zřícenina hrádku, jedná se však o novodobou stavbu, vystavěnou jako výletní restaurace.

Dům je kulturní památkou:

Stavba připomínající hradní zříceninu je postavená v duchu romantického cítění počátku 19. stol. Vystavěna zednickým mistrem Franzem Jerkem v l. 1805-26. Konstrukce tvoří smíšený materiál: kámen, cihly a odpadový materiál. Doplňuje ji torzo ohradní zdi.

Objekt byl vystavěn zednickým mistrem Franzem Jerkem v letech 1805-26, až do konce 19. století docházelo k různým úpravám – rozšíření, přestavbám, přístavbám. Šlo o oblíbenou výletní restauraci s terasami a vyhlídkami (ve věži bývala i Camera obscura), cíl výletních tras lázeňských hostů (mj. i slavných jako Johann Wolfgang Goethe, Richard Wágner nebo Bedřich Vilém III.). Restaurace byla v provozu až do roku 1987. Podle toho, že výraznou součástí stavebního materiálu jsou odpadové komponenty – struska a struskové cihly, byl objekt také nazván Škvárovníkem (německy Schlackenburg). Později byl někdy nazýván Hrádek či Zelený hrádek.

Vyhlídková restaurace se společenskými sály, nazývaná Schlackenburg (Škvárovník), byla postavená jako pitoreskní stavba, připomínající hradní zříceninu, pro lázeňské hosty ve čtvrti Letná. Dvoupatrový objekt trojúhelníkové dispozice je tvořen režným zdivem z různého materiálu – kamene, klasických a struskových cihel a strusky. Doplňují ho terasy a výrazná okrouhlá věž (zde bývala umístěna Camera obscura k pobavení výletníků). Hlavní severovýchodní průčelí je pětiosé, vstup je ve střední ose. Osy jsou tvořeny otvory s půlkruhovými záklenky, v přízemí byly původně otevřené arkády. Tři osy vpravo v patře tvořila okna s dvojitými šestidílnými okny (dnes zcela chybí), dvě osy vlevo byly původně otevřené arkády (dnes zazděné s luxferovými okénky). Dvě osy nad nimi ve druhém patře jsou dnes otevřenými arkádami (dříve zde byla osazena okna). Ve střední ose průčelí druhého patra jsou dvě menší okna, boční dvě osy vpravo byla původně půlkruhová okna – dnes jsou to otevřené arkády. Vlevo se k objektu napojuje vysoká válcová věž. Boční severozápadní průčelí je komplikované, s osovou nesouměrností pater. V přízemí je osm os – šest oken a dvě slepé arkády, v prvním patře dvanáct os a v druhém patře os šestnáct. Mezi patry jsou umístěné různé ornamenty, vyskládané z cihel. Vpravo je nárožní rizalit tzv. Královského salonku o třech osách, zastřešen malou valbovou střechou. Jihozápadní a jihovýchodní průčelí – obrácená do dvora/zahrady – jsou značně členitá, s ústupky, terasami a četnými okenními osami v nepravidelném uspořádání. Na jihovýchodě navazuje krátké křídlo (dnes jen přízemní, s opěráky, kryté betonovou monolitickou deskou).

Areál restaurace byl v minulosti obehnán kamennou neomítanou ohradní zdí, ze které se do současné doby dochovalo pouze torzo.

Jedná se o ojedinělý příklad uměle vytvořené pitoreskní stavby s podobou připomínající hradní zříceninu, v duchu romantického cítění počátku 19. století. Nelze opomenout její architektonické i urbanistické kvality v lázeňském prostředí města. Stavba je ojedinělá svým architektonickým výrazem i použitým materiálem, v němž jsou i odpadové komponenty – struska a struskové cihly. Podle nich (struska – škvára) získal i svůj název Škvárovník (německy Schlackenburg).

restaurace, zvaná Škvárovník
ohradní zeď

Areál byl v minulosti obehnán kamennou neomítanou ohradní zdí, ze které se do současné doby dochovalo pouze torzo.

Dochovaná část zdi je postavená z cihel, nahoře je zaoblená a tento oblouk je kryt jednou řadou struskových cihel, stejně jako záklenky zazděných vstupních otvorů, ve zdi patrných.

Ohradní zeď byla funkčním prvkem areálu a zároveň součástí jeho vnějšího vzhledu. Dnes je zachována již pouze torzálně.

Hrady.cz:

Prvopočátek vzniku Škvárovníku byl již v době přestavby požárem zničených Teplic. Teplického měšťana a zednického mistra Franze Jerkeho zaujaly zajímavým způsobem spečené odpady z místních cihelen. V r.1802 začal zkupovat pole a louky na Špitálském vrchu (dnešní Letné) a v r.1805 údajně začal stavět svoji ojedinělou zříceninu ze škváry.

První kdo o její existenci zachoval svědectví nebyl nikdo jiný než návštěvník z let 1812-1813, básník Johann Wolfgang Goethe. Místo s krásnou vyhlídkou nazývá „belvederem zvaným Eremitage“ a vyjadřuje se o ní jako o „malé podivuhodné budově zedníkově“.

Zednický mistr Jerke se ovšem nespokojil s počáteční podobou hrádku, ale každoročně, až do své smrti v r.1826, přistavoval další prostory. Na počest dovršení milostného výletu“ pruského krále Bedřicha Viléma přejmenoval Jerke Modrý sál na sál Královský. Král pak navštěvoval Škvárovník každoročně. Po r.1835 sál Jerkovi dědicové vyzdobili obrazy, vyhotovenými na počest tehdy konaného kongresu monarchů. Mezi významné hosty patřil i hudební skladatel Richard Wagner, který Škvárovník navštěvoval během svého pobytu v r.1834 a v přilehlé zahradní restauraci sepsal první náčrty k opeře „Zákaz lásky“.

Do počátku 80.let 20.století byl objekt využíván jako restaurace. Ale již v té době začala kdysi slavná výletní restaurace upadat. Nedostatečná údržba vedla k postupné zchátralosti. Pak podnik Restaurace Teplice málo atraktivní provozovnu vyklidil a nechal napospas. Skutečnost, že se posléze jedna (naštěstí málo podstatná) část zřítila, hodlal využít čelný funkcionář KSČ k likvidaci objektu a získání výjimečného místa ke stavbě rodinné vily. Prohlášení Hrádku za kulturní památku r.1987 přišlo doslova v hodině dvanácté.

Devadesátá léta začala snahou po nápravě statiky, ale pak nastalo období častých změn soukromých vlastníků objektu. Po dlouhých letech přešlapování na místě Hrádek obdivuhodně odolává povětrnostním vlivům. Jeho budoucnost, to je velký otazník.

20.7. 2005 – článek in SD magazín – Pavel Koukal

Prázdné domy:

Stavba připomínající hradní zříceninu postavená v duchu romantického cítění počátku 19. století. Konstrukce tvoří smíšený materiál kámen, cihly a odpadový materiál.

Zednický mistr Franz Jerke si zde pro své potěšení vyzkoušel své zednické umění. Nejprve v roce 1805 postavil malý altánek, ale později k němu postupně připojoval další místnosti, schodiště, balkony, terasy a věže, takže se objekt neustále rozrůstal. V jeho díle pokračovali i další stavitelé, až vznikla ojedinělá bizarní stavba s vyhlídkovou kavárnou, společenskými místnostmi, okrouhlou věží, schodišti, výklenky, výstupy a věžičkami. Název Škvárovník, německy Schlackenberg, byl odvozen od materiálu, ze kterého objekt vznikal – tedy ze zbytků cihel, kamene, z porcelánové strusky a cihlové škváry. K pobavení výletníků sloužila v okrouhlé věži také „camera obscura“, která ve své době představovala jakéhosi předchůdce fotoaparátu.

Demolici zříceniny zabránilo její prohlášení za kulturní památku v r. 1987.

Teplice:

Střecha je viditelně opravená, na některých místech jsou patrné dostavby z moderních tvárnic, ale objekt se postupně ztrácí ve vegetaci a nic se tu momentálně neděje.