Vila Landhaus čp. 1230/6 v ulici Pod Doubravkou v Teplicích

V ulici Pod Doubravkou v Teplicích stojí vila Landhaus čp. 1230/6.

Na wiki:

Vila Landhaus, česky Zemský dům je neobarokní budova stojící v ulici Pod Doubravkou v Teplicích.

Vila byla postavena zřejmě v druhé polovině 19. století, neboť v 80. letech téhož století si ji pronajímala nizozemská královna.

V roce 1902 byla kompletně přestavěna významným teplickým architektem Reinholdem Blaschkem starším v neobarokním stylu. Jeho pozdní díla se vyznačovala až velmi nestřídmou dekorativitou, nejinak je tomu u vily Landhaus.

Východní průčelí jednopatrové budovy s půdorysem do písmene U je členěn rizalitem, který nad korunní římsou přechází ve vížku s cibulí, uliční průčelí je souměrné se vchodem, nad nímž se nachází balkon.

Mezi lety 1939-1945 v budově bydlel významný německý muzikolog Walther Hensel. V 90. letech 20. století v budově sídlilo mj. teplické Salesiánské středisko mládeže.

Vila je součástí městské památkové zóny, která byla prohlášena v roce 1992.

Web o Teplicích:

Architekt Blaschke st. byl v závěru tvůrčí dráhy reprezentantem frivolnější verze historizující architektury. Jak je vidět na jeho vlastní vile “Landhaus” či domu “Johanna-Hof”, propadl barokní a rokokové zdobnosti, kterou se nebál uplatňovat v plném rozsahu. Za socialismu sídlilo v objektu kulturní středisko „Pegas“ s malým sálem a po roce 1990 několik let Salesiánské středisko mládeže.

Dům je kulturní památkou:

Dům s velice dekorativní fasádou byl postaven r. 1902. Krajní objekt uličního bloku na půdorysu tvaru písmene U je jednopatrový. Uliční průčelí je symetrické, s hlavním vstupem. Rizalit boční fasády přechází nad korunní římsou do věže zastřešené cibulí.

Nárožní zděný dům, zasazený do terénu, má půdorys zhruba tvaru písmene U, kdy se k hlavnímu objektu napojují dvě dvorní křídla. K původně patrové hlavní budově bylo později přistavěno druhé patro, které se však na severovýchodní a jihovýchodní straně neprojevuje a zřejmé je pouze na dvorní fasádě. Severovýchodní průčelí (do ulice Pod Doubravkou) je sedmiosé. Střední tři osy jsou rozmístěné s větším rozestupem, než dvojice os u nároží. Dolní část stěny chrání sokl, v němž jsou pod osami první a druhou zprava umístěné dva obdélné, na šířku orientované větrací otvory. Fasádu člení průběžné pilastry, situované u nároží a mezi osami druhou a třetí zprava a zleva. Pilastry nemají patku, nahrazuje ji sokl, který se pod pilastry se zalamuje do předstupující části. V úrovni dolní části oken v přízemí je dřík pilastru zdobený římsou a z ní vyrůstajícím štukovým reliéfem, v němž jsou nad římsou dva listové motivy nad sebou, stočené do tulipánovitého tvaru (horní je menší) a pod římsou kartuše s rokajovými okraji, směřujícími do stran a dolů. Nahoře je korintská hlavice, která má uprostřed mezi volutami mřížku, na níž je olistěná snítka s květem růže (?), směřující dolů. Pod hlavicí je na dříku pilastru štukový střapec, tvořený střídavě dvojicemi stylizovaných listů menších a plošších a bohatších a provedených ve vyšším reliéfu (celkem 9 dvojic nad sebou). Plocha stěny – kromě soklu a pilastrů – je po celé výšce opatřená pásovou bosáží. Ve střední ose přízemí se nachází vstup, přístupný po dvou schodech. Jsou to dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce. V dolní třetině je zhruba čtvercová výplň, ve střední a horní části výplň, nahoře zakončená konvex-konkávně a vroubená ozdobným rámem s volutkami. Střed této výplně je na obou křídlech prolomený zasklením s vitráží, umístěnou v oválném, na výšku orientovaném poli. Jeho profilovaný lem doplňuje ve středu horní a dolní části stylizovaný rostlinný motiv. Spoj obou křídel kryje sloupek, nahoře opatřený hlavicí s volutami a střapcem. Horní okraj dveří se směrem ke středu zvedá, zdoben je profilovanými římsami a uprostřed volutami. Nadsvětlík, nahoře zakončený do segmentového oblouku, má dřevěné členění se středním, na šířku orientovaným oválem, který má nahoře uprostřed stylizovaný květ s volutkami, dole doplněným konkávním tvarem, ukončeným rovněž volutkami. V zasklení jsou barevné vitrážové motivy. Vstup lemuje profilovaná šambrána s hlavním klenákem, na němž je reliéfní čelně situovaná dětská hlavička s vlnitými vlasy a výraznou loknou nad čelem. Kolem hlavičky jsou stylizované rostlinné motivy. Šambránu vstupu doplňuje řídce rozmístěná bosáž (na každé stojce jsou tři bosy – dolní je nižší – a po jedné u napojení horního segmentového oblouku). Nad vstupem je na stěně velká, na šířku orientovaná kartuše stylizovaného vázovitého či mísovitého tvaru, lemovaná stáčenými a zprohýbanými listy. Z kartuše vede na obě strany feston z olistěných stonků, doplněných dvěma velkými rozvinutými květy ve středu kompozice. Vegetabilní střapec pak lemuje horní oblouk vstupního otvoru po stranách hlavního klenáku. V kartuši je plasticky provedený nápis: „1902“. Ve zbývajících osách přízemí jsou dvoukřídlá dřevěná okna, umístěná ve špaletě. Jsou obdélná, nahoře zakončená do segmentového oblouku – spoje dolních i horních větracích křídel, oddělených profilovaným poutcem, kryje ozdobný sloupek. Okna mají bohaté orámování, které je – až na nadokenní frontony – u všech os stejné. Po stranách a nahoře je profilovaná šambrána, doplněná podobně jako u vstupu bosáží. Všechny bosy jsou stejně vysoké, horní jsou šikmo zalomené směrem dovnitř (dle okenního oblouku). Umístěné jsou v úrovni pásové bosáže, členící stěnu, v řadách druhé, čtvrté a šesté směrem od dolního okraje okna. Ve vrcholu šambrány je sdružený hlavní klenák se štukovým reliéfem oválné, na výšku orientované kartuše s širokým zvlněným lemem. Na vystouplém poli nad šambránou je další reliéfní výzdoba – voluta nad klenákem, z níž vede na obě strany stonek s listy, na vnějším okraji doplněný volutou. Pod oknem je profilovaná římsa, zalamující se pod oběma stranami šambrány. Římsu nesou dvě dosti velké konzoly, které stojí na plastickém pásu, jenž až na pilastry probíhá po celé šíři stěny a pod konzolami se zalamuje. Konzoly mají v dolní části triglyf, nad ním tři kapky a nahoře volutu, jejíž závit směřuje do stran. Pod oknem je ještě obdélné, na šířku orientované obdélné pole, vymezené profilovaným okrajem. Nad okny jsou frontony. U os první a druhé zprava a zleva se rovná dolní část frontonu obou os dotýká, boky jsou konkávní a hořejšek segmentově vzdutý. Fronton vyplňuje široká mušle, provedená ve vysokém reliéfu. U os vpravo a vlevo od vstupu je nad oknem rovná profilovaná římsa, na níž je na stěně fronton, který je užší než římsa a také subtilnější. Boky jsou konvex-konkávně prohnuté, střed se zvedá do půlkruhu. Ve frontonu je stylizovaný štukový dekor – podstavec, z něhož nahoře vyrůstá palmeta a dole zvlněné rozviliny, okraj boků frontonu vrůstá dovnitř na každé straně jednou volutou.

Ve střední ose prvního patra jsou převážně prosklené dvoukřídlé dřevěné dveře, vedoucí na balkón. Dolní část je plná, zbytek prosklený. Spoj obou křídel kryje sloupek s ozdobnou horní částí, profilovaný poutec odděluje dvoudílnou horní větrací část, rovněž opatřenou ozdobným krycím sloupkem. Kolem otvoru, nahoře zakončeného segmentovým obloukem, je profilovaná šambrána s ušima s kapkou a s dovnitř vykrojenými horními rohy. Nad dveřmi je profilovaná římsa, uprostřed vzdutá do půlkruhového oblouku, jehož vrchol vybíhá do špičky. Stěna mezi římsou a šambránou je vyplněna bohatým štukovým reliéfem. Nahoře je voluta, pod ní mušle, směřující svými vruby dolů a ještě níže rostlinný dekor, ohraničený po stranách volutou. Dveře vedou na obdélný balkón, nesený dvěma konzolami. Ty sahají přes celou hloubku balkónu a vpředu vybíhají do voluty. Konzoly mají dole dva prstence bosáže, na přední straně i na bocích jsou zdobené štukovými reliéfy s listy a květy. Úzkou dolní část konzol obklopuje na každé straně stonek s listy a různými druhy květů, dole jsou oba spojené stuhou se zvlněnými konci. Balkón má zábradlí ze čtyř zděných sloupků, doplněných mřížovím. Přední sloupky mají konvex-konkávní balustrovitý tvar, všechny pak deskovitý sokl i horní část. Sloupky jsou v horní polovině opatřené štukovým reliéfem s mohutnými listy, tvořícími uprostřed stěn stylizovanou kartuši a po stranách splývající dolů. Mřížové zábradlí je provedené symetricky. Na přední straně je ornament z esovitých stáčených prutů, doplněných mřížkou, ve středu horní části je na šířku orientovaný ovál s monogramem RB. Na bočních stranách tvoří mříž rovněž esovité stáčené pruty, avšak odlišných tvarů, než na přední straně. Ve zbývajících osách prvního patra jsou okna, jejichž provedení je stejné jako u prosklené části dveří a stejná je i šambrána. Profilované nadokenní římsy mají střed tvaru segmentového oblouku a boky konkávní. Štuková výzdoba pod nimi je rozdílná od střední osy. Jde o dvojí typ – jeden u oken v osách první a druhé zprava a zleva a druhý u oken vpravo a vlevo od střední balkónové osy. Oba typy jsou po stranách vymezené volutou. V osách první a druhé zprava i zleva je široká kartuše, lemovaná akanty, nahoře a dole stáčenými do volut a vyplněná mřížkou. Ve vrcholu je do kartuše zasazena čelně situovaná ženská hlava, provedená ve vysokém reliéfu. Na hlavě má bachratý čepec, z nějž po stranách splývá nařasená rouška, na čele jsou vidět prameny vlasů. Kolem krku je límec se zubovitým okrajem. Žena má pootevřená ústa, hledí dolů. V osách vpravo a vlevo od středu fasády je nad okny reliéf kartuše rozeklaného tvaru s volutovitě zavíjenými okraji, dole doplněné po obou stranách listovím. Pod všemi okny je stejná parapetní římsa – dole s plochým pásem, který má po obou stranách vystupující pilířek s dvojitým, na výšku orientovaným oválným motivem a dole s kruhem se třemi kapkami. Do tohoto pásu částečně zasahuje srdčitá kartuše s rozeklaným okrajem a nahoře s listy, zhotovená na stěně pod oknem. Nahoře stěna vrcholí pásem pod hlavní římsou, vymezeným nahoře a dole profilovanou římsou. Vzhledem k tomu, že tento pás nesou pilastry, lze ho považovat za kladí. Většinu jeho plochy vyplňuje vystouplé, na šířku orientované obdélné pole – kromě úseku nad střední osou má půlkruhově rozšířené boční strany. Tyto úseky, odpovídající jednotlivým osám, vymezuje vždy dvojice volut s jedním závitem, umístěným nahoře. Její přední strana je opatřena stylizovaným vegetabilním dekorem. Mezi oběma volutami u těch dvojic, které nejsou situované nad pilastry, je na stěně ještě další reliéfní výzdoba – jde o mušli, pod níž je prstenec, obepínající dolní římsu kladí a pod touto římsou stonek s listy a třemi květy, směřující dolů a nahoře zavázaný zvlněnou stuhou. Fasádu završuje profilovaná hlavní římsa, která v úseku nad osami první a druhou zprava i zleva výrazně předstupuje.

Sedmiosé jihovýchodní průčelí je v zásadě provedeno shodně se severovýchodní stranou – s jedním, a to výrazným rozdílem. Ve střední ose je situován trojstěnný obdélný rizalit, zakončený věží. I u něj je členění fasád obdobné, rozdíly jsou ve velikosti oken. V bočních stěnách je okno užší, pouze jednokřídlé, ve střední stěně naopak širší – rozdělené dvěma silnými příčlemi na tři části, a to včetně v poutcem odděleném hořejšku. Také štuková výzdoba pod nadokenními římsami je odlišná. Nahoře na rizalit navazuje hranolová věž se zkosenými nárožími. Ve všech jejích stěnách jsou okna, která jsou větší variantou okna velkého středního vikýře v severovýchodní části střechy, i s podobnou šambránou. Odlišná je štuková výzdoba pod půlkruhovitě vzdutými horními částmi stěn, zakončenými profilovanou římsou. Ve střední stěně je oválná kartuše s volutovitě zavíjenými okraji, dole doplněná na obou stranách dlouhými zvlněnými listy. V bočních stěnách je jiná kartuše – lemují ji stáčené listy a dole po stranách zvlněný olistěný stonek. Střední stěna věže je dole rozšířená do volut s vegetabilním dekorem, které zasahují do dolní části zkosených nároží a zde je doplňuje ještě jedna obdobná voluta. Nároží mají i další výzdobu – jde o dvě obdélná pole, vymezená profilovaným štukovým okrajem. Dolní je orientované na šířku, dole vybíhá do špičky, situované nad spojem obou volut v dolní části. Nad polem je na stěně nároží masivní zaoblená římsa. Horní pole je orientované na výšku, přechází přes něj profilovaná římsa, která obíhá celou věž a je umístěná v patách horního oblouku oken (přechází až dovnitř do šambrán). Nahoře je rám pole přerušený štukovým reliéfem kartuše zhruba trojúhelného tvaru se zaoblenými okraji – nahoře s listovím, po stranách se zavinutím. Uprostřed kartuše je čelně situovaná dětská hlava, pod ní střapec ze dvou tulipánovitých květů (dolní je menší). Věž má polygonální střechu, jejíž dolní část je projmutá, horní pak vypouklá do zvonovitého tvaru. Vrchol střechy tvoří jehlancová špička s makovicí a hromosvodem. Věž je zadní stranou zapojená do střechy budovy. Zbývající dvorní fasády jsou jednodušší obdobou hlavních průčelí.

Hlavní budova má mansardovou střechu, u nároží vyvýšenou. Krytinou jsou bobrovky. Ve dvorní části je do původní střechy zapojena střecha přístavby druhého patra. Na severovýchodní straně hlavní budovy jsou ve střeše zasazené tři vikýře. Ve středu stěny je to velký zděný vikýř s volutovitými boky a štítem zvlněným obdobně jako u nadokenních říms prvního patra (oba závity voluty jsou zatočené dovnitř, horní závit je menší). Ve štítu je velké, půlkruhově zakončené dvoukřídlé okno, jehož poutec má zvlněně rozšířenou horní část. Okno lemuje profilovaná šambrána, nahoře se stylizovanými květy, prostřídanými kruhovými motivy. Do vrcholu oblouku zasahuje na způsob prstencovitého hlavního klenáku dolní část rozměrné, kruhovité kartuše, situované nad oknem. Uvnitř kartuše je květinový střapec, visící ze středu horní části a sahající zhruba do poloviny výšky kartuše. Její okraje lemují stáčené listy, doplněné dole po stranách girlandou z olistěných stonků s květy. Vikýř má sedlovou střechu, krytou bobrovkami. V předstupujících částech střechy nad krajními dvěma osami je podstatně menší vikýř, jehož tvar je zjednodušenou variantou vikýře velkého. V jeho přední stěně je oválné, na výšku orientované okno se sdruženým hlavním klenákem a plastickým festonem pod dolním okrajem. Ve vrcholu horního oblouku vikýře je čuček. V jihovýchodní straně jsou ve střeše dva menší zděné vikýře – po obou stranách věže. Jejich přední stěna je nahoře a dole rozšířená, dole do voluty s dovnitř zatočeným závitem. Ve stěně je poměrně velké dvoukřídlé okno v šambráně se sdruženým hlavním klenákem a ušima s kapkou. Přední stěna vrcholí půlkruhovým štítem. Střecha vikýře je plechová. Podobný vikýř je i v jihozápadní části střechy hlavní budovy, je však mírně zjednodušený – chybí dolní voluty a kapky pod ušima.

Na severovýchodním průčelí je v přízemí mezi osami druhou a třetí zleva osazena pamětní deska s reliéfní bustou a dole s textem, upomínajícím na skutečnost, že v domě v letech 1939-1945 pobýval Julius Janiczek, známý pod pseudonymem Walther Hensel. Šlo o skladatele a hudebního pedagoga, zabývajícího se studiem německých a slovanských písní.

Dům, pocházející z počátku 20. století, je nedílnou součástí prostředí historického uličního interiéru ulice Pod Doubravkou. Památkové hodnoty můžeme spatřovat v základní hmotové a výškové konfiguraci stavby, která doplňuje navazující zástavbu a spoluvytváří charakter uličního interiéru. Pozornost si zcela jistě zaslouží i dochovaná bohatá štuková výzdoba suprafenester a frontonů, balkonu a pilastrů, která je svým charakterem víceméně eklektická, s mnohými rysy přežívajícího historismu, ale svou úrovní se vymyká běžnému průměru architektury z počátku 20. století.

Původní evidenční list památky:

Dům je postaven zhruba na půdorysu písmene U. Stavba byla původně postavena jako jednopatrová, později došlo k přístavbě II. patra. Na I. patro navazuje dodatečně provedená přístavba v zadní části hlavní budovy. Čelní fasáda směrem do ulice je členěna 7 okenními osami a vysokým pilastrovým řádem. Obdobně řešeno je i boční průčelí s představeným věžovitým tělesem. Fasády domu jsou pojaty neobyčejně dekorativně. Bohatá štuková výzdoba pilastrů, nadokenních frontonů a balkonu je svým charakterem víceméně eklektická, s mnohými rysy přežívajícího historismu, ale svou architektonickou úrovní se vymyká běžnému průměru architektury přelomu století. Interiér domu vyniká náročnou, především štukovou výzdobou místností v I. patře v dokonalé souhře s ostatními umělecko-řemeslnými prvky. Za pozornost stojí ztvárnění nástupního prostoru do I. patra s rozměrnou pozoruhodnou vitráží. Vysokou kvalitu má štuková výzdoba s komplikovanou ornamentikou a zvláště potom původní zábradlí, jež je příkladnou ukázkou neobyčejně kvalitní kovářské práce. Po celkové rekonstrukci 1987.