Kittelův dům v Krásné u Pěnčína

Pod areálem kostel – sloup – fara v Krásné u Pěnčína stojí dům, který je příčinou „všeho“ – Kittelův dům, zvaný Burk.
Wiki:

Kittelův dům je rozlehlá roubená usedlost v Krásné, části obce Pěnčín v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Usedlost bývala sídlem severočeského lékaře a léčitele Johanna Josefa Antonína Eleazara Kittela, který ji vybudoval v polovině 18. století. Objekt je zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky a slouží jako muzeum.

Historie domu, zvaného „Burk“ (z německého Burg, česky „hrad“) je spojená se jménem rodáka z Krásné (Schumburgu, počeštěle Šumburku), proslulého léčitele Johanna Josefa Antonína Eleazara Kittela (1704–1783), o jehož životě a zázračných schopnostech, vzbuzujících mezi lidem podezření ze spolčení s ďáblem, se v kraji vyprávěly četné pověsti. Johann Kittel, který pocházel ze 14 dětí, pokračoval jako ranhojič a léčitel v rodinné tradici svého otce a děda. Postupem času byl natolik známý a úspěšný, že jeho služeb využívala i místní šlechta – stal se například osobním lékařem rodiny hrabat Desfoursů, sídlících na Hrubém Rohozci. Usedlost v Krásné vybudoval Kittel zhruba v polovině 18. století (pozn.: v původním evidenčním listu kulturní památky z 2. poloviny 20. století se hovoří o výstavbě koncem 18. století, což však neodpovídá životopisným datům Johanna J. A. E. Kittela). V Kittelově šumburském domě byla kromě obytné a malé lůžkové části pro pacienty i lékárna, o jejíž chod se staral Johannův bratr Ignác Kašpar Antonín Kittel.

Ve vlastnictví rodiny Kittelů byl dům do roku 1817, v dalších letech se zde střídali různí majitelé. Po roce 1945 Kittelův dům postupně chátral. V druhé polovině 20. století se stal majitelem Kittelova domu národní podnik Metrostav (podnik byl kvůli výstavbě pražského metra založen v roce 1971), který v letech 1971 až 1977 a znovu pak v roce 1986 žádal o upuštění od památkové ochrany zanedbaného objektu. N. p. Metrostav argumentoval znaleckými posudky, tvrdícími, že zdárná rekonstrukce tohoto objektu není možná.

Dům dále chátral a na počátku 21. století byl v havarijním stavu. Prvotní záchranné práce, jako statické zajištění objektu, dokumentace a sanace roubených konstrukcí, byly zahájeny v roce 2004. Poté byla roubená část domu demontována a na podpěrách byl vybudován nový krov. Mezi roky 2014 až 2016 pokračovala rozsáhlá rekonstrukce celého objektu s podporou obce Pěnčín a Ministerstva kultury ČR. V letech 2016 – 2019 pak proběhla další fáze rekonstrukce Kittelova domu v rámci česko-německého přeshraničního projektu „Slow turism v Euroregionu Nisa – spojení kultury s přírodou“, realizovaného s podporou evropských fondů. V létě roku 2019 bylo v Kittelově domě v Krásné čp. 10, který je v majetku obce Pěnčín, otevřeno „Kittelovo muzeum“.

Patrový roubený dům čp. 10 s mansardovou střechou, v přízemí částečně zděný, se nachází na parcele č. 88 v centru Krásné, zhruba 80 metrů východně od poutního kostela sv. Josefa, který zde nechal v roce 1760 postavit rovněž Johann Josef Antonín Eleazar Kittel. Budova je třípodlažní, má obdélný tvar, její delší strana je orientována přibližně ve směru sever – jih. Směrem na západ je objekt rozšířen o dodatečně postavený zděný přístavek.

Původní roubený dům, postavený nad kamenným suterénem, je podsklepený a zaklenutý valenými klenbami. Ve východní části suterénu bývaly chlévy, v západní části sklepení jsou menší místnosti, přičemž v jedné z nich byl bazének, do něhož přitékala voda pravděpodobně z některé ze studánek, nacházejících se na pozemcích mezi Kittelovým domem a kostelem.

Celé přízemí domu protíná chodba, která jej rozděluje na dvě poloviny. Nacházejí se zde dvě tzv. černé kuchyně a velké světnice. Patro, do něhož se vchází po širokém schodišti, je členěné podobně, jako přízemí. Největší místnosti se nacházejí na severní a jižní straně, uprostřed je velká hala.

Jedná se o kulturní památku:

Rozměrný převážně roubený patrový objekt s mansardovou střechou vzniknul pravděpodobně po polovině 18. století a jeho výstavba je spojena s osobností Johana Josefa Eleazara Kittela. Špatný technický stav si vynutil výměnu většiny roubených konstrukcí.

Původní evidenční list památky:

Jednopatrové, v přízemí zčásti roubené, z části zděné stavení, v patře celé roubené, zbudované na obdélném půdorysu s mansardovou střechou, krytou původně šindelovou dnes asbestovou krytinou. Po celé délce severní strany domu probíhá zděné závětří. Okna domu jsou v dnešní úpravě asi z 2. pol. 19. stol. Uvnitř je původní schodiště do patra, v patře řada obytných místností zcela po městském vzoru.

1985 vypracován znalecký posudek který označil rekonstrukci za nereálnou. 25. 4. 1986 majitel objektu METROSTAV, n.p., požádal o upuštění od památkové ochrany.

Regionální web:

Třípodlažní budova s kamenným suterénem, na kterém stojí patrová roubená stavba. V severní části přízemí je dům částečně zděný. Budova je obdélného tvaru, delší osou zhruba směřující ve směru sever-jih. Dům je podélně členěně do šesti os vždy s jediným oknem, příčně do čtyřech. Roubení je opatřeno kleštinami z vnitřních i vnějších stran.

Suterén domu
Celý původní podélný půdorys domu je podsklepen a zaklenut valenými klenbami. Tím, že je dům umístěn ve svažitém terénu, ze západu jde o zapuštěné sklepení. Naopak od východu jsou tyto prostory přístupné několika vstupy zhruba v úrovni terénu. Vstup do sklepení je možný také dvojicí schodišť z přízemí domu. Východní část suterénu (sklepení) vychází nad terén. Největší prostora východní části zabírající o něco méně než polovinu celého půdorysu sloužila jako chlévy. V této části sklepa je také dochována trojice kamenných žlabů pro dobytek. Západní část sklepení je rozčleněna do více menších prostor.V jihozápadním, zhruba čtvercovém sklepě, je dochován malý bazén (nádrž na vodu) s nezřetelným, ale patrným podzemním přívodem vody. Odvod (přepad) vody je novodobý, kameninovými rourami je vyveden před dům východním směrem.

Přízemí domu
Přízemí domu je rozděleno průběžnou příčnou chodbou vedoucí napříč domu do dvou zhruba stejných částí. Pohledově nejvýraznější dominantu přízemí tvoří mohutné vyzděné černé kuchyně. V jižní kuchyni je dochována pec na chleba. V severní polovině pec chybí, o to je ale mohutnější topeniště, oddělené od vnitřku domu masivním mandrholcem. Největšími místnostmi v přízemí jsou téměř identické světnice, zabírající severní a jižní okraje domu. Topeniště ve světnicích nejsou dochovány, v mohutném zdivu černých kuchyní jsou ale patrná torza kouřovodů a jsou zde také stopy po přikládacích otvorech do některých místností. Ve zděných částech domu je zachováno několik sice poškozených, ale autentických dřevěných prvků vnitřních okének, nik a dveřních rámů.Z přízemí se vchází po širokém schodišti přimknutém k průběžné vstupní chodbě do patra. Schodnice byly původně dřevěné, ale ležící na zděných stupních.

Patro domu
Patro domu je členěno podobně jako přízemí, s největšími místnostmi na severu i jihu – v obou případech přes celou šíři domu. V severní polovině domu je zachována také zděná část kuchyně. Ta nemá mohutné proporce jako v přízemí. V západní části jde o menší kuchyňský výklenek s dochovanou plochou pro vyvýšené topeniště. Blíže středu domu je komínový výklenek, patrně druhotně stavebně upraven na otopný a komínový otvor bez zřetelné kuchyňské funkce. Jižní patrová kuchyně se nedochovala, novodobé komínové těleso je vyvedeno z přízemí až pod střechu. Severní patrová kuchyně však tvoří v roubeném či hrázděném domu jedinečně zachovaný prvek, který nemá v severních Čechách a možná i v širším měřítku obdoby. Krov domu je proveden jako kopie původního s několika dochovanými prvky. Střecha má tvar valby, upravenou námětky k vysunutým koncům hambalků do tvaru falešné mansardy. Mansardová římsa je ozdobně profilovaná.

Podrobně:

V roce 2019 byla dokončena náročná rekonstrukce unikátního památkově chráněného domu, který patří k největším roubeným stavbám v České republice. Architekt Fantys vymyslel nevšední způsob záchrany, který začínal od střechy. Dům v jednu chvíli přímo levitoval – byl opatřen silnými kůly, které nesly střechu a vše pod ní bylo rozebráno a znovu postaveno. Obnova stála kolem 50 milionů korun a byla částečně financována z evropských fondů.

Dům postavil v polovině 18. století proslavený lékař Jan Josef Antonín Eleazar Kittel. Bydlel zde se svou rodinou a provozoval tu lékařskou praxi, zřejmě i ve formě horského sanatoria, prvního v českých zemích.

Málokterá postava je opředena tolika mýty a pověstmi jako doktor Kittel. Říkalo se mu „Faust Jizerských hor“, „severočeský Faust“, „černokněžník ze Šumburku“, či „ďáblův doktor“. Staral se o místní šlechtu i chudé horaly, léčil a přijímal pacienty z daleké Vídně nebo Prahy, v domě ho osobně navštívil také císař Josef II. Léčitelovy úspěchy byly tak veliké, že se v Čechách o lidech na smrt nemocných říkalo „tomu ani Kittel nepomůže“. Není divu, že se o něm říkalo, že se, stejně jako Faust, upsal ďáblu a tím získal své neobvyklé schopnosti. Jeho dům nebyl jen obytný, Kittel v něm měl také lékárnu, pokoje pro pacienty a pracovnu. Nedaleko dal vystavět i kostel, ve kterém se stal farářem jeden z jeho synů – prý proto, aby si zachránil duši, která měla po čtyřiceti letech propadnout peklu.

Od roku 1817 do konce 80. let 19. století dům vlastnili Römischové, poté se majitelé rychle střídali. Po roce 1945 se dům stal majetkem státu. Už před rokem 1990 byl neobyvatelný, později jeho zkázu dokonalo několik majetkových spekulantů. V roce 2004 dům koupila obec Pěnčín a ihned zahájila náročnou rekonstrukci.

V domě je od roku 2019 infocentrum, v části je Kittelovo muzeum, další části jsou využívány jako komunitní a spolkové centrum pro nejrůznější akce. Sál v prvním patře je využíván pro potřeby Obce Pěnčín, konají se zde oficiální akce, zasedá zde zastupitelstvo, ale jsou organizovány i koncerty a setkání. Konají se zde příležitostné výstavy.