Skalní sklípky v Dubé (Sadová ulice)

Článek je součástí seriálu Architektura, technické památky, důlní díla, hodiny

Architektura, technické památky, důlní díla, hodiny

Severní strana ulice Sadová v Dubé je protkána dlouhou sérií sklepů, vytesaných do zdejších skal.

Soubor 54 skalních sklípků v Dubé v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji je od roku 2010 zapsaný jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Jedná se o unikátní soubor drobných hospodářských objektů z 19. století, vyznačujících se vysokou řemeslnou úrovní kameníků, kteří je zde vybudovali.

Na Českolipsku, stejně jako na Mělnicku, v Českém ráji a v dalších oblastech České republiky, vyznačujících se podobnou geologickou stavbou, byl pískovec používán nejen jako stavební materiál nebo surovina pro sklářský průmysl, ale na mnoha místech byly přímo do skalního masívu tesány také různé hospodářské a dokonce i obytné prostory, a to zejména v období od období od 18. až do počátku 20. století. Sklípky byly obvykle hloubeny ve skále jako součást jednotlivých usedlostí, výskyt samostatných kompaktních souborů těchto drobných hospodářských objektů je poměrně vzácný. Soubor sklípků, který se dochoval v Dubé, je patrně nejpočetnějším a nejautentičtějším souborem svého druhu.

Skalní sklepy vytesali obyvatelé Dubé do pískovcového masivu na panských a obecních pozemcích pravděpodobně v první polovině 19. století. Jako přesnější důkaz může posloužit letopočet „1839“, vyrytý na stěně jednoho ze sklípků. Podle dobové dokumentace byly sklepy v letech 1843 až 1856 částečně odkoupeny spolu s přilehlými pozemky do soukromého vlastnictví.

Soubor 54 dubských sklípků byl prohlášen kulturní památkou 27. srpna 2010. V roce 2013 město nechalo zrekonstruovat sedm historických sklípků z 19. století, v následujících letech pak opravy pokračovaly.

Památkově chráněný soubor se nachází na území města Dubá ve dvou lokalitách, konkrétně v ulicích Sadové a Jana Roháče. V ulici Jana Roháče, která vede ven z města jihovýchodním směrem, se sklípky nacházejí téměř mimo obytnou zástavbu. Zajímavostí je, že v této lokalitě byly sklípky vyhloubeny ve dvou úrovních nad sebou. V Sadové ulici, která od křižovatky s Českolipskou ulicí poblíž hotelu Slávie směřuje na východ k Nedamovu, tvoří řada sklípků souvislou linii na protější straně obytné zástavby. V první části Sadové ulice se jedná o souvislou řadu 34 sklípků, kterou pak doplňuje menší řada 6 sklípků. V ulici Jana Roháče je ve dvou úrovních umístěno 8 sklípků, druhou část pak tvoří dalších 7 sklípků. Sklípky se dochovaly ve své původní dispozici bez výraznějších novodobých zásahů.Uváděné počty nesouhlasí s celkovým číslem!

Dubské sklípky mají zhruba shodné půdorysné řešení i technologii provedení. Vlastní skladové prostory, určené k uchovávání plodin a potravin, byly tesány přímo do skály a někdy byly rozšířeny o postranní výklenky. Některé sklepy jsou hluboké jen tři metry, větší dosahují hloubky až devíti metrů. Sklepy mají ve stropech větrací průduchy. Úzká vstupní chodba, procházející nezřídka méně soudržnými půdními či skalními vrstvami, je zpravidla opatřena valenou klenbou nebo alespoň zajištěna kamennými překlady z pískovcových bloků. Obzvláště pozoruhodné jsou některé vstupní portály sklípků, půlkruhově nebo segmentově zaklenuté, opatřené dekorativně tvarovaným ostěním. Jsou dokladem výtvarného citu, zručnosti a řemeslné úrovně dřívějších kameníků, stejně jako kvalita opracování vnitřních prostor sklípků.

Sklípky jsou ve vlastnictví města Dubá, které je pronajímá jednotlivým zájemcům, aby mohly být tyto historické objekty i nadále využívány ke svému původnímu účelu.

Obecní web (se rozchází s wiki v jejich počtu) – doplněno dle infotabule na místě:

Sklípky vytesané do skály jsou charakterizovány specifickou architekturou, včetně zdobených portálů. V roce 2010 bylo všech 55 sklípků zapsáno do rejstříku kulturních památek jako významný doklad historického vývoje a estetického prvku města.

Jde o unikátní soubor sklípků, zahloubených do pískovcového masivu, které tvoří v Sadové ulici v 1. části souvislou řadu 34 sklípků, ve 2. části řadu 6 sklípků. V ulici Jana Roháče v části směrem k truhlárně, jde v 1. části o řadu 8 sklípků ve dvou úrovních nad sebou a ve 2. části 7 sklípků.

Do okrajových částí města dospěla zástavba až v průběhu 2. pol. 18. století či spíše na počátku 19. století. Pozemky, na kterých se sklípky nacházejí, byly tehdy obecními či panskými pastvinami a chmelnicemi. Bohužel ani na jedné z dochovaných historických map nejsou sklípky vyznačeny, což vede k předpokladu, že pořizování sklípků úzce souviselo s výstavbou domů v blízkosti jejich dnešního umístění někdy kolem poloviny 19. století.

Sklípky mají přibližně shodné půdorysné řešení i technologii provedení. Vlastní skladový prostor, jehož obdélný pravoúhlý půdorys byl někdy rozšířen o další menší postranní výklenky (občas doplněny kamennými lavicemi a drážkami pro police), byl téměř vždy tesaný do rostlé skály. Vstupní chodba, prostupující často půdním krytem nebo méně soudržnými vrstvami rozpadající se skály, musela být většinou zpevněna valenou klenbou nebo alespoň kamennými překlady vytvořenými z opracovaných pískovcových bloků. Chodba bývá poměrně úzká, velmi často klesající po různě dlouhých kamenných stupních.

Sklepy mají větrací průduchy – svislé kanálky, vysekané do stropu sklepa, které procházejí celým nadložím. Nyní jsou většinou zaslepené. Původně byly na povrchu vyzděné do tvaru komínku, který se dochoval pouze u sklepa č. 3.

Pozoruhodným výtvarným kamenickým dílem jsou některé vstupní portály (většinou vyzděná z pískovcových kvádrů), půlkruhově nebo segmentově zaklenuté, s dekorativně tvarovaným ostěním, nebo s atikou, kdy vstup tvoří kamenná ostění a mohutná kamenný překlad. Tyto původní portálky byly kryty kamennými deskami. Nově jsou průčelí vyzděna z cihel, kamenné překlady místy nahradily traverzy.

V roce 2010 byl celý soubor 55 sklepů zapsán do rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek České republiky pod č. 104025.

Skalní sklípky v Dubé určují charakter lokality, jsou nezaměnitelným vizuálně se uplatňujícím estetickým prvkem a unikátním dokladem historického vývoje a tvůrčího využití přírodních podmínek. Jde o integrální součást historické zástavby města.

Do Sadové ulice městská zástavba dospěla zřejmě až v průběhu 2. poloviny 18. století či spíše na počátku 19. století. Severně od této ulice se rozkládají dřívější panská pole vlastníků Nového Berštejna. Postupné osidlování této oblasti můžeme sledovat v kartografických pramenech, především v mapách vojenských mapování a ve Stabilním katastru /1. polovina 19. století), kde je již zástavba této oblasti podobná té dnešní.

Sklípky se nacházejí na pozemcích, které bývaly obecními a panskými pastvinami, nad nimiž se pěstoval chmel. Bohužel ani na jedné z dochovaných map nejsou vyznačeny, což vede k předpokladu, že pořizování sklípků úzce souvisí s výstavbou domů naproti nim (čp. 218, 219, 236, 227 a 221) někdy kolem poloviny 19. století.

Rozdíly v počtu jsou nejspíš způsobeny faktem, že jeden z 55 sklepů (číslo 61) byl kulturní památkou již dříve (viz další text).

Památkový katalog:

Řada skalních sklípků situovaných podél ulic Sadová a Jana Roháče představuje unikátní soubor hospodářských objektů pocházející patrně z průběhu 18. až 20. století. Prostory dokládají regionálně charakteristickou vysokou řemeslnou úroveň kameníků.

Jde o unikátní soubor sklípků, které tvoří v Sadové ulici v 1. části souvislou řadu 34 sklípků, ve 2. části řadu 6 sklípků. V ul. Jana Roháče jde v 1. části o řadu 8 sklípků ve dvou úrovních nad sebou a ve 2. části 7 sklípků. Sklípky mají přibližně shodné půdorysné řešení i technologii provedení. Vzhledem k jejich funkčnímu určení k uchovávání plodin a potravin, které vyžadovalo stálou nižší teplotu, bylo nutno umístit vlastní skladovou část hlouběji pod terén do úrovně rostlého skalního masívu. Zatímco vlastní skladová prostora, jejíž obdélný pravoúhlý půdorys byl někdy rozšířen o další menší postranní výklenky, byla téměř vždy tesaná do rostlé skály, vstupní chodba prostupující často půdním krytem nebo méně soudržnými vrstvami rozpadající se skály musela být většinou zpevněna valenou klenbou nebo alespoň kamennými překlady, vytvořenými z opracovaných pískovcových bloků. Vstupní komunikační chodba bývá poměrně úzká, velmi často klesající po různě dlouhých kamenných stupních, podle konkrétní situace. Pozoruhodným výtvarným kamenickým dílem jsou některé vstupní portály sklípků, půlkruhově nebo segmentově zaklenuté, s dekorativně tvarovaným ostěním. Vlastní tesané prostory dokládají vysokou řemeslnou úroveň jejich tvůrců a dokonalé zvládnutí této techniky.

Skalní sklípky v Dubé představují unikátní typ drobných účelových hospodářských historických staveb úzce spjatých s tímto regionem a danou lokalitou, ojedinělých navíc značným počtem, umístěním v kompaktních celcích i svou malebností.

Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku ->