Opěrná zeď s balustrádou a zamřížovanými okny u zámku v Teplicích

Součástí širšího areálu zámku v Teplicích je opěrná zeď, oddělující nádvoří zámku od kostela svatého Jana Křtitele.

Zeď je kulturní památkou:

Opěrná zeď, pocházející ze 17. století, se skládá ze dvou částí. První – u zámeckého kostela – je členěna bosáží, zábradlí tvoří kamenná balustráda. Na ni navazuje druhá, tvořená zdí s okenními otvory, vyplněnými ozdobnou mříží (vede k čp. 520).

Zeď byla postavena k oddělení výše položené terasy vnitřního zámeckého nádvoří se zahradou od prostoru veřejného – Zámeckého náměstí a v jihovýchodní části od prostoru vedle děkanského kostela sv. Jana Křtitele, který býval až do roku 1680 městským hřbitovem. Proto v této části (od úrovně vchodu do děkanského kostela až k ukončení zdi u pavilónu čp. 520, zvaného Kolostůjovy věžičky) není opěrná zeď navýšena zábradlím s balustrádou kamenných kuželek, ale vyzděním vysoké zdi, posílené přizděnými příporami, které rozvádějí tlak. Původní, snad podobná, úprava tohoto prostoru pravděpodobně souvisela s úpravami areálu za Volfa z Vřesovic (stavitele zámeckého kostela), kdy nejpravděpodobněji zanikly pozůstatky původní klášterní baziliky (se vstupem otevřeným ke směru do náměstí) a prostor se uzavřel jako vnitřní nádvoří, oddělené od veřejného prostoru před zámkem a děkanským kostelem – později zámeckým náměstím. K této stavební fázi odkazuje i bohatěji provedené pole kosého úhybu zdi s širokým oknem se segmentovým záklenkem, které je ze strany zámeckého nádvoří pojednáno ve stejných formách jako kamenný portál přízemí spojovacího křídla zámku.

Opěrná zeď, oddělující prostor zámku od veřejného prostoru Zámeckého náměstí, probíhá od budovy zámeckého kostela Povýšení sv. Kříže až do prostoru za děkanským kostelem sv. Jana Křtitele. Ukončena je u pavilónu čp. 520, zvaného Kolostůjovy věžičky. Tvořená je dvěma rozdílně provedenými částmi. První část vede od kostela Povýšení sv. Kříže až po úroveň vstupu do kostela sv. Jana Křtitele. Jde o čtyři metry vysokou zeď s balustrovým zábradlím. Zeď, rytmizovaná pravidelně rozmístěnými lizénami, je členěná pásovou bosáží, která přechází i přes lizény. Završuje ji zaoblená kamenná římsa, nad níž je nasazeno zábradlí. Tvoří ho hranolové sloupky, umístěné v osách lizén a pole vždy s deseti kuželkami. Ty jsou čtverhranné, kónicky rozšířené, s profilovaným krčkem. Zábradlí zakončuje kamenný parapet. Druhá část zdi navazuje na první. V pravém úhlu ustupuje k jihozápadu (zmenšuje plochu vnitřního zámeckého nádvoří a rozšiřuje tak prostor vedle děkanského kostela sv. Jana Křtitele, který býval až do roku 1680 městským hřbitovem), okosením se zalamuje a opět postupuje k jihovýchodu až k budově pavilónu čp. 520, zvanému Kolostůjovy věžičky. Její váhu roznášejí v pravidelném rytmu z vnější strany přizděné přípory, dole rozšířené do opěráku a nahoře přesahující výšku zdi (opěrák je i pod otvorem v poli druhém od čp. 520). V každém takto vzniklém poli je prolomen otvor – v části zdi před zalomením menší kruhový, v dalším poli obdélný, v poli okosení široký se segmentovým záklenkem, v dalších dvou polích obdélný, v následujícím poli sdružený – ze segmentově zaklenutého středního otvoru a dvou postranních obdélných, v posledním poli obdélný. Všechny otvory mají kamenná ostění a jsou osazeny ozdobnými kovanými mřížemi. Široký otvor se segmentovým záklenkem v poli úkosu je ze strany nádvoří zámku pojednán bohatší formou – po stranách jsou dvojice sdružených sloupů, členěných páskovou bosáží a nesoucích voluty. Mříže ve všech otvorech mají obdobné provedení – tvoří je řady srdčitých motivů nad sebou. Korunu této části zdi kryjí prejzy.

Opěrná zeď je funkční součástí zámeckého areálu, dokládající jeho postupný vývoj. Díky svému provedení je zároveň výrazným prvkem severovýchodní strany areálu.