weby pro nejsevernější čechy

Kašny na náměstí Republiky v Plzni

This entry is part 139 of 270 in the series Sochy, skulptury, statue, kašny

Plzeňské náměstí republiky kolem katedrály sv. Bartoloměje zdobí nejen mariánský sloup – zbývajícím rohům dominuje soubor tří moderních kašen.

Chrtice, Velbloud a Anděl. Tři lapidární abstraktní formy v nadživotní velikosti z pozlaceného bronzu, volně inspirované heraldickými figurami městského znaku (chrtice ve skoku, velbloud, anděl), z nichž tryská voda do nádob z tmavého kamene různých tvarů (na půdorysu kruhu, elipsy či čtverce). Původně měly být ještě doplněny texty básníka Petra Borkovce.

Podrobné info o těchto artefaktech je ke čtení na webu sochařství:

Rozlehlé a poměrně zachované historické náměstí v Plzni mívalo původně své kašny, které – poté co přestaly sloužit své funkci – byly postupně odstraněny. V hluboké minulosti stála kašna v každém jeho rohu. Byla to místa setkávání a z architektonické stránky jasně vymezovala prostor obrovského náměstí.

První kašna vznikla neznámo kdy v severovýchodním rohu náměstí. Ta byla v roce 1566 nahrazena novou kašnou a jejím autorem byl italský stavitel Giovanni de Statia. V průběhu 17. století byla doplněna o sochu rytíře Žumbery. V 18. století byly postaveny další tři kašny, tentokrát dřevěné a náměstí tak mělo v každém rohu jeden zdroj pitné vody. K jejich přestavbě na kamenné došlo v letech 1832 – 1852. Jedna kašna dokonce stála vedle morového sloupu, kde dnes chybí. Život kamenných kašen ale nebyl dlouhý. Z důvodu stavby nového vodovodu rozhodlo město v roce 1891 o jejich zbourání, a tak na více než stovku let tři rohy náměstí osiřely.

V rámci novodobého předláždění náměstí se vynořila myšlenka na návrat kašen. Z bohatě obeslané soutěže (celkem 42 návrhů!) v roce 2004 vyšel jako jednoznačný vítěz návrh mladého architekta Ondřeje Císlera (2. místo nebylo uděleno). Císler k úkolu přistoupil z pozice své profese a ve svém pojetí sledoval zejména otázku monumentality a vhodného měřítka vůči člověku i urbanistickému kontextu. Sochy se musely uplatnit v rozsáhlé ploše náměstí a navzájem na dálku komunikovat. Zároveň chtěl, aby navázaly i nějaký vztah k dominantní katedrále a k dílu ve čtvrtého rohu náměstí – morovému sloupu Lazara Widmana, což vyřešil několika formálními a historickými odkazy: např. na kombinaci zčernalého pískovce a zlacení, která se objevuje u morového sloupu, Císler reagoval odpovídající barevností svých fontán. Stylizované figurální motivy (anděl, velbloud, chrtice) nejenže vycházejí z heraldických figur plzeňského znaku, ale také umožňují, abychom fontány vnímali jako chrliče, což je opět narážka na gotiku a tedy na katedrálu. Maximální citlivost vůči kontextu a měřítku mu na druhou stranu dovolila být zcela radikálním ve formálním řešení, kde se mu podařilo prosadit do samotného centra pověstně konzervativní Plzně moderní minimalistické tvarosloví. (Zde je třeba zdůraznit, že oproštěným tvarům odpovídá i jednoduché technické řešení, což vyniklo ve srovnání s jinými návrhy, kde opulentní vodní efekty vyžadovaly komplikovanou údržbu.)

Od soutěže k realizaci však ještě vedla dlouhá cesta. Schválení předcházela výstava návrhů a anketa, v níž část veřejnosti vyjádřila názor, že moderní umění patří do galerií, nikoliv do historického centra, a že ideálním řešením by byla replika původních kašen. Naštěstí se za autora jednoznačně postavilo vedení města a přes prvotní námitky i památková péče, takže po drobných úpravách měřítka byl návrh realizován. Nicméně vášně provázejí kašny i nadále – již po několika dnech po odhalení se na kašnách objevily hanlivé nápisy. Ostatně vyrývání nápisů na pozlacené chrliče bylo v prvních letech jejich existence častým úkazem. A i dnes, pokud se kteréhokoliv Plzeňáka na kašny zeptáte, vždy na ně bude mít jasný názor, buďto je miluje nebo nesnáší. A tak to bude asi ještě hodně dlouho.

Autorem kašen je Ondřej Císler (nar. 1972 v Lusace, Zambie). Vystudoval architekturu na Fakultě architektury ČVUT Praha (1998-2004) a na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejvýznamnější realizace: 2004, Dům Dr. Caravanassové (s Janem Bočanem); 2006, Villa Maudling Roztoky (s Pavlem Hniličkou); 2006, Lávka pro zámecký park ve Vlašimi + instalace soch; 2008, Villa Černošice (s O. Duškem, J. Dluhošem a T. Hradilkovou); 2009, Rekonstrukce divadla Rokoko.

Spolupráce, další autoři

  • Pavel Hošek (sochař)
  • David Blahout (zlacení)
  • Jakub Vlček (sochař)
  • Juraj Smoleň, Ondřej Dušek (architekti )
  • Michal Blažek (sochař)

Soutěžní návrh 2004, realizace 2006 – 2010, odhalení 29. 7. 2010

Materiál zlacený bronz (chrliče), černá žula nero assoluto (nádoby)

Rozměry: Anděl – v. 4,9 m, 2 kulaté nádoby o průměru 2,8 m; Velbloud – v. 4,1 m, čtverhranná nádoba 4,9 x 4,9 m, Chrtice – v. 3,7 m, eliptická nádoba d. 4,2 m

Generální dodavatel: Swietelsky stavební s.r.o. o.z. Dopravní stavby Západ, Plzeň
Bronz: Aleš Svojtka, Stará Huť s.r.o.
Technologie: KTS AME Hradec Králové
Kámen: Pražský kámen s.r.o.
Investor: město Plzeň, náklady: cca 21,5 mil. Kč

Series Navigation<< Pomník Františka Křižíka v PlzniPomník Bojovníka od Sokolova >>
Tagy