Kašna na severním nádvoří zámku v Libochovicích

U vstupu do zámku v Libochovicích v jeho severním nádvoří je umístěna kašna.

Jako součást památkově chráněného zámeckého areálu má kašna záznam v Památkovém katalogu, kde je označena jako bazén:

Obdélný bazén se segmentovými čely vymezený kamennými deskami s převislou profilovanou hranou a dlážděný kamenným dnem. Ve středu bazénu nízká květinová plastika vodotrysku. Bazén důležitým vodním prvkem uměle vytvořeného předpolí zámku ze 17. stol.

V souvislosti s barokní přestavbou zámku započatou roku 1680 rakouským šlechticem Gundakarem z Dietrichsteinu začala vznikat v místě dnešního východního parteru nová okrasná zahrada. Plány navrhl autor barokní adaptace zámku Antonio della Porta a pracemi byl roku 1685 pověřen český zahradník Jan Tulipán. Zahrada byla zdobená ornamentálními živými ploty, tzv. broderiemi, záhony květin a barevně sypanými cestičkami, bazény a vodotrysky. Veškeré kamenické prvky pocházely z dílny kameníka Jakuba Mitthofera.

Zahrada byla přístupná přímo ze zámku po pískovcovém schodišti, na severní straně byla ohraničena zdí, u které byla postavena oranžérie už roku 1685, po požáru roku 1712 byla znovu postavena a rozšířena o řadu skleníků. Na konci parteru byly dva velké boskety z vysokých živých stěn sestříhaných lip, habrů a jilmů, za nimi byla ohradní zeď, za kterou následovala kuchyňská zahrada, kde stávala dřevěná fikovna. Pod jižní opěrnou zdí směrem k řece Ohři se rozkládala chmelnice a ovocné sady, na které navazovala bažantnice oddělená příkopem. Osazením kamenných váz na balustrádě terasní zdi v roce 1701 byla barokní zahrada dokončena.

V průběhu dalších let docházelo k dílčím úpravám, které vyvrcholily v roce 1822, přeměnou v anglický park. Projektové plány zpracoval František Domascha z Děčína a práce vedl zahradník Siegerschmidt. Roku 1933 byla stržena původní barokní oranžérie a místo ní vystavěny nové skleníky pro tropické rostliny. V letech 1853 až 1858 byl do areálu parku zahrnut i lužní les, který se stal základem nové bažantnice, ve které byla nasazena i srnčí zvěř. Úpravou parku byl pověřen ředitel clam — gallasovských zahrad Blecha, který nechal ze zrušené zahrady v Praze na Smíchově přivést řadu vzácných dřevin. Nově založené pískované cesty propojovala zajímavá místa v parku a kompozičně byl rozvolněný charakter parku upraven dálkovými průhledy na Budyni nad Ohří a k myslivně u Poplz. Na severu byl areál oplocen litinovým plotem a uzavřen bránou.

Po roce 1858 přešlo panství do vlastnictví Herbersteinů, kteří pokračovali v obohacování dendrologické skladby parku vysazováním nových druhů stromů a keřů. Zejména Josef Herberstein přivezl ze svých cest řadu exotických dřevin, ze kterých mimo jiné vznikla sbírka tropických a subtropických rostlin. Dodnes se dochovalo větší množství vzrostlých palem, které jsou přes léto instalovány ve východním parteru před schodištěm a v zimě uchovávány v tropických sklenících. Prostor před zahradním vstupem do salla terreny byl vždycky reprezentativně upravován a na přelomu 19. a 20. stol. se zde objevila druhorokoková květinová výzdoba, která zasahovala až do anglického parku, v podobném duchu byl upraven západní i východní parter. V roce 1912 byla obnovena východní zahrada podle původních barokních plánů. Práce vedl vynikající zahradnický odborník Josef Rubič a zahradník M. Hrbek. Po 1. sv. válce byl parter rozšířen o rosárium a alpinium. Poslední velkou úpravou prošel park v letech 1972-1978, kdy státní podnik Sempra Litoměřice provedl nutnou revitalizaci velké části přírodně krajinářského parku, ale i francouzské zahrady. Severní i západní parter byly obnoveny už v letech 1963-64.

Obdélný bazén s konvexně prohnutými čely je umístěn ve středu čestného, severního nádvoří, jeho autorem je pravděpodobně Jacob Mitthofer. Nádrž o rozměrech 12 x 6 m je zapuštěna v terénu a kamenná obrubeň je na vnitřní i vnější straně bohatě profilovaná oblounem, výžlabkem a ostrými zářezy. Uprostřed bazénu je osazený kamenný vodotrysk v podobě nízké nepravidelné podnože zdobené reliéfem mořské hvězdice.

Bazén je neoddělitelnou součástí severního parteru a potažmo celého tvarově rozmanitého zámeckého parku, který je cenným dokladem vývoje zahradní tvorby v průběhu více než tří století. Navíc významně spoludotváří celkový charakter ranně barokního areálu, jehož autorem je Antonio della Porta. Do dnešní doby se zámecký areál dochoval v neobvykle ucelené podobě, což jen zvyšuje jeho uměleckou hodnotu.

Celý prostor je pak v Památkovém katalogu popsán následovně:

Raně barokní úprava předpolí zámku do podoby charakteristického čestného dvora ze 17. stol. s rovnou plochou s obdélným bazénem se segmentovými čely ve středu. Kolem bazénu rozvrženy travnaté plochy s keři.

Severní parter nebo také čestný dvůr je vymezen severním průčelím zámku, domem č. p. 89 na východní straně a kaplí a domem č. p. 3 na západní straně. Náměstí je od areálu zámku odděleno litinovým plotem se vstupní branou, od které vede široká pískovaná cesta k hlavnímu portálu zámku. Do své dnešní podoby byl parter uveden až v letech 1963 – 1964. Ústředním prvkem úpravy je okrasný bazén, jehož tvar je odvozen od štukových ploch fasády zámku. Travnaté plochy po stranách bazénu jsou členěny pravidelnou sítí pískovaných cest. Po obvodu dvora jsou v rozích trávníku vysazeny tisy a na straně k zámku dva záhony růží. Z původních dřevin zde najdeme na straně k náměstí dvě urostlé mahalebky ( Prunus mahaleb) a u zámku lípu malolistou (Tilia cordata).