Budova Magistrátu města Teplice zvaná Nová radnice

Na jižní straně náměstí Svobody v Teplicích v ulici U Radnice sídlí Magistrát města Teplice v budově zvané Nová radnice.

Na wiki:

Nová radnice v Teplicích je správní budova na náměstí Svobody v Teplicích, vybudovaná v 60. letech 19. století a významně přestavěná rozšířená v 80. letech téhož století. Účelem stavby byla městská spořitelna a sídlo městské správy, druhému zmíněnému účelu slouží dodnes. Postavena je ve stylu neorenesance a historismu, do jisté míry je inspirována i rundbogenstilem.

Zdroje se rozcházejí v tom, proč byla nová radnice vystavěna. Web teplice.majestat.cz uvádí (asi uváděl, dnes už takový web neexistuje, info je pouze v archivu), že důvodem byla nutnost přenechat starou radnici státní správě a okresnímu soudu a z toho plynoucí potřeba zajistit si vlastní sídlo (v mezidobí mezi rokem 1850, kdy byla stará budova odevzdána a dostavěním nové si město dle tohoto zdroje kanceláře pronajímalo); zatímco Dominik Feri ve své monografii Sesterská města Teplice a Šanov uvádí, že k přístavbě nové budovy se přikročilo, neboť původní budova radnice z roku 1806 již potřebám úřadu nepostačovala.

Návrh budovy vytvořil roku 1865 Adolf Siegmund, pozdější teplický starosta, stavbu pak provedla jeho Teplická stavební společnost. Tato stavba s pětiosou fasádou byla tvořena západním křídlem dnešní budovy, využívala ji městská spořitelna a radnice. Vchod byl umístěn v rizalitu, při pozdějších úpravách byl zazděn, na jeho místě je dnes okno.

V 80. letech 19. století a došlo k rozšíření nové radnice a spořitelny o předsunutý ústřední trakt a východní křídlo, postavený na místě domů Zlatý hrozen a Zlatý anděl. Autorem této přestavby je opět Adolf Siegmund. Během přístavby byla upravena i starší část nové radnice – vchod byl přesunut do centrální části budovy, byl odbourán balkon ve druhém patře a byl upraven i rizalitový štít.

Starostou byl v této době době Karl Stöhr.

Neorenesanční budova s prvky rudbogenstilu stojí na severní vyvýšené části náměstí Svobody. Je členěna do tří křídel, má suterén, zvýšené přízemí, dvě patra, třetí patro je snížené podkrovní. Patnáctiosou fasádu, bohatě zdobenou novorenesančními štukovými prvky, dělí tři rizality – jeden centrální, trojosý, a dva jednoosé boční. Centrální rizalit je v přízemí prolomen třemi vchody, nahoře jej zakončuje volutový štít s edikulou, na jehož vrcholu se tyčí socha Rolanda, ochránce městských a tržních práv. Edikulu oddělují dva 3/4 korintské sloupy a zdobí ji reliéf teplického znaku – hlava sv. Jana Křtitele na míse. Pod ní je letopočet MDCCCXXXV.

Průčelí je zakončeno atikovou římsou, původně doplněnou ještě balustrádovou atikou – ta však byla ve během 2. polovině 30. nebo 1. pol. 40. let 20. století odstraněna, spolu se štíty nad bočními rizality.

Všechna okna a vchody jsou půlkruhově zaklenuty, se zvýrazněným lichoběžným klenákem, okna suterénu a 3. patra jsou ovšem pravoúhlá. Okenní otvory 1. a 2. patra lemují profilované šambrány.

Patra člení pilastry, v centrálním rizalitu pak 3/4 sloupy. V prvním patře jde o sloupy iónské, ve druhém patře korintské.

Archivní info:

První teplická radnice pocházela z roku 1545. Stála přibližně uprostřed Velkého rynku, pozdějšího Tržního, dnes náměstí Svobody. Tvořil ji dům s renesančními štíty a věží s hodinami. V pozdější době k této radnici přistavěli ještě druhou budovu, které se pak říkalo „Hospoda napříč“ (Querschenke).

V dávných dobách stával v čele úřadu města panský rychtář, o němž se dochovaly zprávy již z roku 1370. Roku 1501 stálo v čele města 12 radních a 6 obecních starších, přičemž páni radní se střídali pravidelně každý měsíc v úřadě purkmistra. Můžeme tedy konstatovat, že oproti současnosti se tehdy jednalo o mnohem demokratičtější správu nad městem.

První teplická radnice představovala jednu z mála kamenných budov ve městě. Údajně nebyla svojí výzdobou nijak výjimečná, známo však je, že ve velké radní jizbě stála velká zelená kachlová kamna, která vytápěla sál nejen při městských zasedáních, ale také při častých hodokvasech i tanečních radovánkách. Když pak město navštívily nějaké význačné osobnosti, konaly se v této radnici uvítací hostiny. Vítáni přitom nebyli jen šlechtici a představitelé jiných měst, ale také významní návštěvníci teplických lázní.

Počínaje rokem 1784 zůstali na radnici jen 4 purkmistři, kteří se střídali čtvrtletně a 4 radní. Od roku 1790 pak už zbyl pouze jeden volený starosta, kterému pomáhal zastupovat zájmy města jeden radní, městský písař, obecní úředníci a sluhové.

Roku 1793 vypukl v Teplicích velký požár, kterému padlo za oběť na 155 domů ve městě a 11 stodol na předměstí. Tato zajisté pohroma pro zdejší obyvatele i pro lázeňství pak při odstraňování následků škod jen urychlila přestavbu někdejších starých Teplic z převážně dřevěných a hrázděných stavení na město se zděnou jednotnou klasicistní podobou, kterou podporoval tehdejší majitel Teplic – šlechtic Jan Nepomuk Clary-Aldringen. V následujících desetiletích tak lázeňské město získalo slohově jednotnou klasicistní podobu, nový racionální půdorys a tím rovněž rychlé postupy mezi přední lázeňská města nejen v Čechách, ale prakticky v celé Evropě.

Třináct let po požáru – v roce 1806, došlo k výstavbě nové empírové radniční budovy a zároveň také ke zboření staré radnice uprostřed náměstí, třebaže právě ta nebyla požárem nijak zvlášť poškozena. Nová radnice však byla situována do horní části náměstí, kde ji vybudovali poměrně rychlým tempem na severní, poněkud vyvýšené straně někdejšího Tržního náměstí.

Novou radnici postavili tehdy jako dvoupatrovou, symetricky řešenou sedmiosou budovu s klenutým průjezdem, situovaným ve středu tříosého rizalitu, jehož přízemek je členěn pásovou visáží a obě patra prostoupena pilastrovým řádem toskánského typu. Ten je ukončen velkým trojúhelníkovým frontónem rámovaným výraznou římsou, v jehož středu se nachází plastický znak města Teplic – hlava svatého Jana Křtitele na kruhové míse. Za frontónem pak ze střechy vyrůstá hranolová hodinová věž.

Tuto budovu však muselo město po necelém půlstoletí roku 1850 přenechat státní politické správě a okresnímu soudu, přičemž pro své úřadovny si muselo pronajmout místnosti jinde. Později ale obec zakoupila dům Zlatý hrozen a na jeho místě v roce 1865 architekt Adolf Sigmund postavil obecní dům, v němž sídlila rovněž spořitelna. Přestavbou této budovy a také sousedního domu Zlatý anděl roku 1886 tak vznikla nová neorenesanční část radnice s postavou herolda ve štítě. Nachází se vpravo od starší části radniční budovy a je s ní také uvnitř propojena v jeden funkční celek.

Web o Teplicích:

V šedesátých letech 19. století postavilo město neorenesanční budovu městské správy a spořitelny, o dvacet let později výrazně rozšířenou ve stejném slohu. Původní budovu spořitelny tvořilo západní křídlo s pěti osami ve fasádě, se vstupem ve zvýrazněné třetí ose. Po demolici domu U Zlatého hroznu byl k této budově přistaven předsunutý ústřední trakt, vrcholící štítem se sochou herolda a další křídlo do ulice U Radnice, souměrné s původní spořitelnou. Stylově budova odpovídá tendencím přesné renesance, kterou architekt Siegmund spolehlivě ovládal. Do určité míry lze hovořit i o inspiraci rundbogenstilem.

Budova je kulturní památkou:

Objekt tzv. Nové radnice byl vybudován na dominantní severní, terasou vyvýšené straně náměstí Svobody (původně Tržního), v jeho severovýchodním rohu – zasahuje tak i do přilehlé ulice U radnice. Vznikl přestavbou původních dvou měšťanských domů.

Dvoupatrový trojkřídlý objekt se suterénem a zvýšeným přízemím má nepravidelný půdorys se zalomeným průčelím. Patnáctiosé uliční průčelí má tři rizality, a to v rozsahu středních tří os a také v šíři osy třetí zprava i zleva. Všechna okna průčelí jsou s půlkruhovým záklenkem – až na okna suterénu a horního polopatra, která jsou obdélná. Fasáda je symetricky rytmizována od středového trojosého rizalitu (v rytmu 1-2-1-2), s tím, že fasáda pravé strany je za 1. osou od rizalitu výrazně zalomena. Trojosý střední rizalit je v přízemí nad třemi schodišťovými stupni prolomen třemi vchody s půlkruhovými záklenky. Ve všech otvorech jsou stejné dveře – dvoukřídlé dřevěné, umístěné v hluboké špaletě. Nad nízkou plnou dolní částí jsou křídla prosklená, rozdělená vodorovnou příčlí na poloviny. Profilovaný poutec odděluje nadsvětlík, členěný jednou vodorovnou a dvěma svislými příčlemi. Dveře chrání ozdobná kovaná mříž, sahající přes dolní část nadsvětlíku. Záklenky dveřních otvorů lemuje profilovaná šambrána, doplněná klenáky, včetně sdruženého klenáku hlavního. Mezi jednotlivými vchody je vždy třičtvrtěsloup, po stranách rizalitu pak dva. Stojí na vysokém hranolovém soklu, opatřeném na přední straně reliéfní výzdobou. Jde o symetricky komponovaný páskový ornament se zatočenými konci, doplněný „hřeby“, v jehož středu je pole s diamantovou bosou, situovanou na výšku. Sloupy mají deskovou základnu, patku s dvěma oblouny, dřík má – až na pás nahoře a dole – pásovou bosáž s hrubým povrchem. Nad hlavicí je kladí s triglyfem s kapkami. Patro odděluje profilovaná římsa, zalamující se nad sloupy.

Ve všech osách prvního patra středního rizalitu jsou stejná okna – dvojitá, umístěná ve špaletě, rozdělená nahoře i dole na tři části. Horní půlkruhovou část okenního otvoru lemuje profilovaná šambrána se sdruženým hlavním klenákem. Pod oknem je parapetní pole, vyplněné kuželkami. I zde se nacházejí třičtvrtěsloupy, stojící na soklu. Reliéf na přední straně soklu je odlišný, avšak uprostřed se stejnou diamantovou bosou. Sloupy jsou v horních dvou třetinách kanelované, hlavice je jónská. Okna v druhém patře jsou odlišná. Tvoří je vždy dvě dvojitá dvoukřídlá okna vedle sebe, s půlkruhovou horní částí, oddělenou profilovaným poutcem. Po obou stranách a mezi okny je sloup, nesoucí profilovaný oblouk arkády. Sloup má rytím naznačené tordování, hlavice je korintská. Ve cviklu nad arkádami je kruhové okénko, lemované profilovanou šambránou, stejně jako okraj cviklu. Celé sdružené okno rámuje v horním půlkruhu další profilovaná šambrána, s vegetabilním hlavním klenákem. Pod oknem je parapetní pole s kuželkami, rozdělené v polovině na úseky se dvěma plnými a dvěma polovičními kuželkami (na okrajích). I zde jsou sloupy, stojící na soklech, jejichž přední strana má štukový dekor – ze středního motivu vyrůstají nahoře a dole pásky se zatočenými konci. Dříky jsou kanelované po celé výšce, hlavice je korintská. Nad mezipatrovou římsou se nachází ještě horní polopatro. Na místě střední osy je zde obdélné, na šířku orientované pole s ozdobným zavíjeným lemem a nahoře s festonem, zavěšeným na dvou volutách. V krajních osách jsou vždy dvě okna vedle sebe, umístěná v hluboké špaletě. Jsou rozdělená na tři díly, z nichž střední je širší než boční, v horní části je vodorovná příčle. Mezi okny je pilastr, jehož dřík se směrem dolů zužuje a kónická hlavice je nahoře a dole vymezena silně vystupujícími římsami. Na místech, kde jsou v nižších podlažích sloupy, je zde voluta se závitem nahoře, na přední straně zdobená štukovým reliéfem. Voluta nese kladí, které má u dvojic, umístěných u nároží rizalitu, na přední straně plastický motiv zvířecí hlavy (?). Výrazně vystupující profilovanou hlavní římsu, zalamující se nad částí stěny se sloupy, nesou volutovité konzoly, opatřené na přední straně rostlinným dekorem. Pod konzolami je pás se zubořezem, přecházející i na kladí nad konzolami mezi osami horního polopatra. Nad stěnou se zvedá mohutný štít se zvlněnými boky, dole zakončenými volutou. V ose dolních sloupů po stranách střední osy jsou sloupy i zde. Stojí na hranolovém soklu se zdobenou přední stranou, dřík je dole hladký, v horních dvou třetinách kanelovaný. V dolní části kanelace je plastický motiv s na šířku orientovanou diamantovou bosou, hlavice je korintská. Ve středu štítu je vpadlé pole, v němž se nachází bohatý štukový dekor. Je zde oválná kartuše, lemovaná zavíjeným okrajem a nahoře doplněná rostlinnými motivy. Štít zakončuje rozeklaný fronton. Na jeho vrcholu je umístěna socha Rolanda – stojící postava rytíře, držícího v pravé ruce vysokou korouhev s praporcem.

Obě šestiosé strany vpravo a vlevo od středního rizalitu jsou provedené stejně. V osách třetí zprava a zleva je jednoosý rizalit, mezi osami pátou a šestou zprava se průčelí zalamuje. V hladce omítnutém soklu jsou okna, vedoucí do suterénu. Jsou obdélná, orientovaná na šířku a rozdělená do kříže. Po obou stranách oken a nad nimi je vystupující pole. V osách první až páté zprava jsou suterénní okna odlišná – sdružená, tvořená dvěma obdélnými částmi, situovanými na výšku. Rozděluje je jedna vodorovná a jedna svislá příčle. Zvýšené přízemí je členěno pásovou bosáží, která se nad otvory zalamuje do naznačených klenáků a pod okny je členěna do kvádrů. Ve všech osách, kromě rizalitů, jsou stejná okna, umístěná ve špaletě. Jsou dvoukřídlá, s křídly, rozdělenými vodorovnou příčlí na poloviny a s půlkruhovou horní částí, oddělenou poutcem. Nahoře je zasklení členěno dvěma půlkruhy vedle sebe a kruhem v horním cviklu. Pod okny je průběžná parapetní římsa. V rizalitech je sdružené okno, tvořené dvěma půlkruhově zakončenými okny, oddělenými pilastrem. Horní oblouk lemuje profilovaná šambrána. V levém rizalitu jsou okna bohatě členěna – dvě svislé příčle je člení na širokou střední část a úzké boky. Střed rozdělují dvě vodorovné příčle – jedna na poloviny, druhá se nachází nad dolním okrajem. Boční úseky člení dvojice vodorovných příčlí ve střední části (nad a pod úrovní příčle střední okenní tabule), jedna je i nahoře a dole (zde ve stejné úrovni jako u středu okna). Profilovaný poutec vymezuje půlkruhovou horní část, jejíž oblouk sleduje půlkruhová příčle. Vymezený pás doplňuje dvojice svislých příčlí nad středem oblouku a po jedné šikmé blíže poutci. V druhém z rizalitů je okno jednodušší, rozdělené dvěma vodorovnými příčlemi a s neděleným hořejškem. Ve cviklu nad okny je plastický štít se zavinutým horním okrajem, vykrajovanými boky a dole tvarovaný do špičky. Tato osa má bohaté orámování na způsob portálu, vyrůstajícího ze soklu. Stojky zdobí čtyři vpadlá pole nad sebou – dolní je obdélné, s dovnitř půlkruhově vykrojeným středem horní části, druhé zdola téměř čtvercové, třetí zdola je vysoké obdélné, s dovnitř půlkruhově vykrojeným středem horní i dolní části a nahoře je ještě nízké obdélné pole, situované na výšku. Paty půlkruhového oblouku vymezuje profilovaná římsa, archivoltu lemuje na horní i dolní straně vystupují pás. Oblouk má hlavní klenák, v horních cviklech je plastický obrysový kruh. Okna přízemí v osách první až šesté zprava jsou opatřena vnější mříží ze sítě přetínajících se prutů, tvořících kosočtverce.

Pod profilovanou mezipatrovou římsou je v celé šíři stěny (až na rizality) hladce omítnutý pás. Až na rizality a osu šestou zprava jsou v prvním patře stejná okna, jako v přízemí, mají však odlišné orámování. Okna v osách první a druhé a čtvrté a páté od okrajů průčelí lemují arkády, stojící na soklech. Střední sokl i stojka jsou širší, než boční. Sokl zdobí vystouplé pole – u středního je téměř čtvercové, u bočních obdélné, situované na výšku. Okraje přední strany soklů mají plastické orámování. Vlastní arkády odděluje profilovaná římsa, která probíhá i pod okna jako parapetní. Stojky mají soklovou patku, dřík má vystupující lem, hlavice je římsová. Horní oblouk arkád má bohatě profilovanou šambránu s volutovitým hlavním klenákem, zdobeným na přední straně štukovým dekorem a zakončeným nahoře výrazně širší profilovanou římsou. Pod okny je parapetní pole s vystouplou obdélnou, na šířku orientovanou výplní. Obdobná arkáda a parapet jsou i u okna v ose šesté zleva. U protějškové osy šesté zprava je tomu jinak. Půlkruhově zakončené dvoukřídlé okno, umístěné mírně asymetricky blíže střednímu rizalitu, je širší. Křídla rozděluje tenká vodorovná příčle na poloviny, poutec vymezuje horní část, svisle členěnou rovněž na poloviny. Pod oknem je parapetní pole s dvěma vystouplými obdélnými výplněmi vedle sebe. U nároží domu a dále vpravo od osy druhé od okrajů, vlevo od osy čtvrté od okrajů, vpravo od osy páté od okrajů a po obou stranách osy šesté od okrajů se nachází pilastr s jónskou hlavicí. Stejný pilastr je i u nároží rizalitů v osách třetí zprava a zleva. V těch je v prvním patře sdružené okno, tvořené dvěma jednokřídlými okny s poutcem oddělenou půlkruhovou horní částí. V levém rizalitu jsou okna rozdělena vodorovně na poloviny. Lemuje je arkáda, jejíž stojky jsou umístěné na soklu, prostřední z nich nahrazuje sloup. Sokly zdobí na přední straně vpadlé obdélné pole – u středního soklu je orientované na šířku, u bočních na výšku. Boční stojky mají plastické orámování, doplněné ve středu ještě obrysovým kruhem, hlavice je korintská. Sloup má dole dva oblouny, nad nimi je kanelovaná část, sahající pod polovinu výšky. Zbývající úsek sloupu je hladký, hlavice je opět korintská. Horní oblouky arkád mají stejné orámování jako na vedlejších oknech, obdobná je i parapetní část. V pravém rizalitu mají okna stejné členění jako okna v přízemí levého rizalitu, arkády mají stejné provedení jako u oken prvního patra mimo rizality. Pilastry nesou prostý pás kladí, nad nímž je profilovaná mezipatrová římsa.

Okna v druhém patře jsou až na rizality stejná jako v prvním patře, v orámování jsou drobné odlišnosti. Sokly arkád jsou o něco užší a nezdobené, až na sokl na levé straně osy čtvrté zleva, kde je vpadlé, na výšku orientované pole. Stojky pilastrů nemají plastický rám a výplň v parapetním poli je nižší a širší. Pilastry mají soklovou patku, hladké dříky a korintskou hlavici, u styku domu s radnicí čp. 1 je pouze lizéna. Pilastry nesou kladí, které má plastickou výzdobu. V úsecích mezi pilastry je to vystouplé obdélné, na šířku orientované pole, nad pilastry je vpadlé obdélné pole s rozetou. V obou rizalitech je obdobné okno jako v ostatních osách, avšak širší. Na obou stranách otvoru je sdružený pilastr, nesoucí bohatě profilovanou šambránu s hlavním klenákem, jemuž zde chybí horní římsa. V levém rizalitu je sokl pod levými pilastry hladký, pod pravými pilastry je v něm vpadlé, na výšku orientované obdélné pole. Ve cviklech nad horním půlkruhovým obloukem je štukový reliéf věnce s vlajícími stuhami. Pod oknem je profilovaná parapetní římsa a obdobné parapetní pole jako u ostatních os. Nad profilovanou římsou se nachází horní polopatro. Nad okenními osami nižších částí je zde vždy obdélné okno, osazené ve špaletě. Polopatro rytmizují pilastry s římsovou hlavicí, situované po stranách oken a u nároží zdvojené. V úsecích mezi pilastry jsou vpadlá obdélná pole, v nichž je plastická obdélná výplň s oblými zakrojenými rohy. Výplně jsou podle šířky stěny pilastry orientované buď na výšku, nebo na šířku. Pilastry nesou kladí s profilovaným architrávem a vlysem, jehož většina plochy je vpadlá. Nad okny ji přerušuje štuková rozeta v plastickém kruhu. Průčelí zakončuje mohutná profilovaná hlavní římsa, zalamující se nad rizality. Římsu nesou volutovité konzoly, zdobené na přední straně rostlinným motivem, pod konzolami je ještě zubořez. Ze severovýchodní strany domu je díky připojenému domu čp. 594 viditelná pouze část. Je dvouosá, osy jsou situované dále od nároží. Členění fasády je obdobné jako jihovýchodě. V přízemí chybí bosáž pod okny, stěna u nároží je hladká, až na pás pod mezipatrovou římsou. Okna mají stejnou mříž jako v jihovýchodním průčelí. Okenní otvory v prvním, druhém patře a horním polopatře jsou zazděné.

Veřejná budova byla postavená v novorenesančním slohu na místě dvou starších měšťanských domů jako rozšíření prostor městského magistrátu a částečně jako sídlo Teplické (městské) spořitelny. Jde o vynikající příklad historizující až eklektické novorenesanční architektury s bohatostí forem, patrnou zejména na fasádě objektu. Zajímavé je i funkční členění vnitřního prostoru. Objekt je dokladem vzestupu a ekonomické síly městské obce na konci 19. století.

Původní evidenční list památky (bez záruky, strojopis takřka nelze přečíst):

Náměstí K. Marxe – šestiosá třípatrová budova s mělkými rizality ve třetí a čtvrté ose, třetí ose zprava a poněkud hlubším rizalitem tvořícím tři osy. Všechna okna a vstupy jsou půlkruhově zaklenuty s lichoběžníkovým klenákem ve vrcholu, jen nízké třetí patro má okenní otvory pravoúhlé. Okna jsou rámována profilovanými šambránami a přízemí je členěné bosáží. Střední tříosý rizalit se vstupy v přízemí ve třech osách je navíc bohatě členěn sloupy a římsami. Vrcholí novorenesančním štítem se sochou Rolanda na vrcholu. Objekt je podélný dvojtrakt. Za velkou vstupní halou jde do pater široké, trojramenné schodiště. Stropy ??? ploché, zdobené štukou.

1987 – objekt opraven, ve výborném stavu.