Radnice na náměstí v Hostinném

Článek je součástí seriálu Architektura, technické památky, důlní díla, hodiny

Architektura, technické památky, důlní díla, hodiny

Na západní straně náměstí v Hostinném stojí nepřehlédnutelná budova radnice.
Wiki:

Radnice v Hostinném stojí v Hostinném, městě v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách, uprostřed řady měšťanských domů na západní straně náměstí; má č.p. 69.

Radnice je renesanční, s věží. Podle staré městské knihy založené roku 1477 existovala radnice v Hostinném již v polovině 15. století. Turistickou atrakcí je radniční věž se sochami obrů. Budova radnice je od roku 1964 chráněna jako kulturní památka a od 1. července 2024 také národní kulturní památka.

První písemná zmínka o radní místnosti pochází z roku 1487 v souvislosti s předvoláním místního občana k úřednímu jednání. Z textu však nevyplývá, zda šlo o radnici na současném místě.

Budova stojí na základech dvou pozdně gotických domů. Byla několikrát přestavována a postupem času se její vzhled měnil. V roce 1525 byla k radniční budově přistavěna renesanční radniční věž (doloženo i datací na věži). Po velkém požáru města dne 24. srpna 1610, kdy spolu se zámkem, kostelem, farou, školou, pivovarem a všemi měšťanskými domy na náměstí vyhořela i radnice, byla díky snaze tehdejšího majitele města Jana Kryštofa z Valdštejna (1577–1616) přestavěna Carlo Valmadim, stavitelem italského původu, a byla ozdobena sgrafity. V průčelí věže jsou na jejích nárožích od roku 1641 umístěny 4,80 m vysoké postavy dvou obrů, tzv. rolandů, v římské zbroji.

Do horní části věže byly v roce 1789 vestavěny věžní hodiny. Radnice znovu vyhořela roku 1848, v roce 1872 nahradilo původní trojúhelný štít druhé patro s nízkou sedlovou střechou. V roce 1912 byla zrestaurována sgrafita, v předcházejících letech silně poškozená. Poslední rekonstrukce stavby byla provedena v roce 2002.

Radnice je vlastně dvoupatrový řadový dům s podloubím a asymetricky představěnou věží na pravé straně průčelí.

Levá část průčelí je v přízemí otevřená podloubím s půlkruhovým obloukem. V patrech jsou dvě okenní osy s obdélnými okny, nadokenní římsy jsou v prvním patře završeny segmentem a ve druhém patře mušlí. Korunní římsa je nesena malými konzolami.

Předsunutá věž je třípatrová, v přízemí čtyřboká, v patrech věže jsou čelní nároží zkosená. V přízemí věže je portál s profilovaným kamenným rámem. V prvním patře věže jsou na stranách obdélná okna a ke zkoseným nárožím jsou přistavěny sochy obrů – ozbrojenců, s meči a štíty, které přesahují až do druhého patra; nad nimi jsou stříšky. Na štítech obou rytířů je jednoocasý lev a orlice. V průčelí věže mezi prvním a druhým patrem je reliéf s plastickým městským znakem v podobě z roku 1759; zobrazuje oba ozbrojence držící před městskou branou strom s orlem. Ve třetím patře věže jsou umístěny ciferníky věžních hodin. Věž je ukončena osmibokým roubeným vyhlídkovým ochozem krytým pultovou střechou, nad kterou je osmiboká lucerna s cibulí krytou plechem. Fasáda věže je červená, zdobená bílými plastickými články a sgrafity, v patrech s ornamentálními a figurálními motivy.

V podloubí radnice se dochovalo okno do mazhauzu domu s pozdně gotickým portálem. V ostění vchodu jsou umístěny český a slezský loket, dokládající někdejší obchodní činnost města.

Městský web:

Budova renesanční radnice nacházející se na západní straně náměstí byla postavena na základech dvou gotických domů. Budova je poprvé připomínána v polovině 15.století. V roce 1525 byla k radniční budově přistavěna renesanční radniční věž. Po požáru v roce 1610 byla přestavěna italským stavitelem Carolem Valmadin a ozdobena sgrafity. V průčelí věže stojí postavy dvou 4,80 m vysokých obrů, rolandů, v římské zbroji. Do nároží radniční věže byli umístěni v roce 1641. Do horní části věže byly v roce 1789 vestavěny věžní hodiny. Radnice byla několikrát přestavována a postupem času měnila svoji tvář. Poslední a nejvýznamnější přestavba byla provedena v roce 1912, kdy byla zrestaurována v předcházejících letech silně poškozená sgrafita.

Fasáda věže je ozdobena plastickým městským znakem v podobě z roku 1759. Věž je zakončena ochozem a barokní bání s lucernou. Poslední rekonstrukce stavby byla provedena v roce 2002. V podloubí radnice je zachováno okno do mazhauzu domu s pozdně gotickým portálem. V ostění slavnostního vchodu jsou umístěny český a slezský loket, které jsou dokladem bohaté obchodní činnosti města v dávno minulých dobách. Za pozornost stojí i velká plastická mapa Krkonoš z roku 1933 pocházející od R. Bienerta z Liberce, provedená v měřítku 1:25000.

Budova je kulturní památkou:

Řadový dvoupatrový dům s podloubím a představěnou věží. Pozdně gotická stavba s renesanční přestavbou (věž) a dalšími úpravami v průběhu 17.-20. století. Významný doklad stavebního vývoje města a podoby reprezentace jeho samosprávy.

Renesanční, v jádru pozdně gotická dvoupatrová budova na obdélné parcele s podloubím a asymetricky předsunutou průčelní věží, situována na západní straně náměstí na dvou hloubkově položených městištích. Levá část průčelí, otevřená v přízemí půlkruhovým obloukem podloubí, má dvě okenní osy s obdélnými okny s nástavci a nadokenními římsami, vrcholícími v prvním patře segmentem a ve druhém patře mušlí. Podokapní římsa levé části průčelí spočívá na konzolách. Pravou část průčelí tvoří předsunutá věž, třípatrová, v přízemí čtyřboká a v patrech polygonální. V čele přízemí věže je hrotitý portál s profilovaným kamenným rámem. V prvním patře věže jsou na třech stranách obdélná okna. Ke zkoseným stěnám jsou přistaveny dvě kolosální sochy ozbrojenců s meči a štíty. Na štítech je jednoocasý lev a orlice. Hlavy ozbrojenců přesahují až do druhého patra. V čele rozhraní prvního a druhého patra je nízký reliéf zobrazující oba ozbrojence, jak před městskou branou drží košatý strom s orlem. Ve druhém patře věže je ukončena osmibokým roubeným ochozem krytým pultovou střechou, nad niž je osmiboká lucerna s cibulí krytou plechem. Fasáda je červená s bílými plastickými články. Věž je zdobena sgrafity – v přízemí kvádrováním a v patrech ornamentálními a figurálními motivy. Na jižní straně věže jsou data: 1525-1591, 1641, na severní straně: 1721, 1850, 1877 a vepředu mezi sochami ozbrojenců: 1912, 1967. Zadní fasáda je hladká, dvoudílná. Má tři a dvě okenní osy s obdélnými okny. Po straně je vyústění průjezdu zaklenuté stlačeným obloukem s červeným pískovcovým portálem, který má rovné nadpraží oddělující nadsvětlík v záklenku. Vedle portálu je na pravé hraně fasády z kamene vyzděný opěrák. Okna jsou rámována hladkými šambránami šedé barvy, osazeny šestitabulkovými výplněmi, zasazena do fasády s meruňkovým nátěrem. Patra jsou oddělena jednoduchými kordonovými římsami. Dvorek vybetonován, upraven na parkoviště. Střecha sedlová s hřebenem souběžným s průčelím, krytá plechem, prolomená dvěma světlíky. Krovní konstrukce vaznicová, částečně půdní vestavba.

Z hlediska typologie radničních budov budova vzorově ukazuje úzkou souvislost mezi dispozicí radnice a měšťanského domu a vývoj způsobu prezentace samosprávy města.

1525 – vznik
1591 – přestavba
1849 – 1850 – přestavba (pro okresní úřady)
1872 – přestavba (zvýšení o 2. patro)
1912 – oprava
1939 – 1941 – úprava
1964 – úprava
1984 – restaurování (kamenných prvků), restaurátor: Preclík Mojmír, restaurátor: Rada Jiří
1986 – oprava pláště (krytina, sgrafito)
1994
2002 – restaurování (celková oprava pláště renesanční věže a oprava klasicistní fasády domu č.p. 69)

Původní evidenční list památky 1:

Dvoupatrová řadová budova o 2 oken. osách s vysunutou průčelní věží. V přízemí radnice podloubí o jedné arkádě, sklenuté dvěma poli křížové hřebínkové klenby. V podloubí p. g. prutový portál a pravoúhlé p. g. okno s ornamentální kružbou v nadpraží. Za portálem křížově klenutý mázhaus se zadním schodištěm. Vpravo od mázhausu veliká místnost klenutá křížově hřebínky. V patrech ploché stropy. Průčelí hladce omítané, členěné obdélníky, okny, v I. patře se segmentovou nadokenní římsou, Šambrány ploché, hlavní římsa konsolová. Předstupující věž je v přízemí hranolovité, v patrech oktogonální, ukončená dřevěným ochozem, nad nímž je cibulovitá báň s lucernou. V patře v nárožích nadživotní plastiky Rolandů, držících v ruce český a moravský znak. V přízemí věže hladce omítnuté s lomeným portálem, v I. patře obdélná okna s rovnými římsami, ve II. patře oválné okno a nad ním ciferník hodin. Patro zdobeno sgrafity pod hodinami girlandové štukatura.

Pozdně got. z r. 1525, z té doby portál a okno, podloubí, přestav. 1591 za účasti C. Valmadiho. Věž přistavena 1591, z té doby nárožní plastiky, sgrafitová výzdoba pozdní z r. 1641. II. patro upraveno koncem 18. stol.

V dobrém stavu, v r. 1960-1962 vnitřní úpravy. Úřední místnosti, museum J. Klíče.

Původní evidenční list památky 2:

Renesanční, v jádru pozdně gotická obdélná dvoupatrová budova s podloubím a asymetricky předsunutou průčelní věží, situovaná na západní straně náměstí na dvou hloubkově položených městištích. Levá část průčelí, otevřená v přízemí půlkruhovým obloukem podloubí, má dvě okenní osy s obdélnými okny s nástavci a nadokenními římsami, vrcholícími v prvním patře segmentem a ve druhém patře mušlí. Podokapní římsa levé části průčelí spočívá na konzolách. Pravou část průčelí tvoří předsunutá věž, třípatrová, v přízemí čtyřboká a v patrech polygonální. V čele přízemí věže je hrotitý portál s profilovaným kamenným rámem. V prvním patře věže jsou na třech stranách obdélná okna. Ke zkoseným stěnám jsou přistaveny dvě kolosální sochy ozbrojenců s meči a štíty. Na štítech je jednoocasý lev a orlice. Hlavy ozbrojenců přesahují až do druhého patra. V čele rozhraní prvního a druhého patra je nízký reliéf zobrazující oba ozbrojence, jak před městskou branou drží košatý strom s orlem. Ve druhém patře věže je nad reliéfem oválné okno a po stranách jsou okna obdélná. Ve třetím patře věže jsou na třech stranách hodinové ciferníky, pod nimi girlandy a na zkosených stěnách půlkruhově sklenutá okénka. Věž je ukončena osmibokým roubeným ochozem krytým pultovou střechou, nad níž je osmiboká lucerna s cibuli krytou plechem. Fasáda je červená s bílými plastickými články. Věž je zdobená sgrafity – v přízemí kvádrováním a v patrech ornamentálními a figurálními motivy.

Na jižní straní věže jsou data:
„1525 – 1591“
„1641“
Na severní straně:
„172“ „1850“ „1877“
Vpředu mezi sochami ozbrojenců:
„1912“ „1967“

Zadní fasáda je hladká, dvoudílná. Má tři a dvě okenní osy s obdélnými okny. Po straně je vyústění průjezdu, zaklenuté stlačeným obloukem. Sklep je pod pravou stranou radnice. Je přístupný jednak portálem v čele věže, jednak ze střední části přízemí. Sklepní místnosti jsou řazeny za sebou. Vpředu je obdélná místnost opatřená hrotitým portálkem se zkoseným ostěním a sklenuta valenou hrotitou klenbou, uprostřed je příčná segmentově sklenutá chodbička spojená s přízemím a vzadu je opět obdélná místnost s valenou hrotitou klenbou. Podloubí má hřebínkové klenby – v levém poli valenou s výsečemi a v pravém poli křížovou. Z levého pole vede do přízemí radnice hrotitý hlavní vchod a obdélné profilované kamenné okno s přetínajícími se pruty opatřenými diamanovanými a tordovanými soklíky. V celé levé části domu je průjezd sklenutý hřebínkovou klenbou s výsečemi. V pravé části jsou za sebou řazené místnosti. Vpravo vpředu je místnost přístupná z průjezdu obdélným profilovaným portálkem podobným oknu v podloubí, sklenutá nízkou valenou klenbou. Za ní je zužující se místnůstka s obdélným vchodem a křížovou klenbou, jejíž strop tváří dno jednoho ze dvou světlíků. Vpravo vzadu je modernizovaný plochostropý sál. Na levém boku zadní, zúžené části průjezdu je schodiště do prvního patra. V prvním patře vlevo vpředu je prostorná hloubkově položená síň sklenutá hřebínkovou křížovou klenbou s vrcholnicí. Klenba má čabraky na způsob konzol. Vpravo vpředu – ve věži i v domě, je jedna místnost sklenutá plackami s příčnými pasy a za ní prostor sklenutý valeně s výsečemi. Za předními místnostmi je vlevo podesta klenutá stejnou klenbou jako síň. Podesta je ohrazena dřevěnou balustrádou. Vpravo je schodiště do druhého patra a světlík sahající do přízemí. Podesta má samostatný světlík vlevo. Na střední zdi domu je vidět z levé strany podesty obnažený kámen s datem: *1591″

Zadní místnosti prvního patra jsou plochostropé. Druhé patro je rovněž plochostropé* V levém světlíku je kamenný okenní rám – obdélný s obloučkovými nadokenními pruty* Vedle pravého světlíku je obdélný kamenný rám s kovanými půdními dveřmi.

Věž (snad) funguje jako vyhlídka:

Pohled na město z ptačí perspektivy nabízí věž renesanční radnice, kterou hlídají dvě postavy vysokých obrů, rolandů, v římské zbroji. Věž a její vyhlídkový ochoz je zpřístupněna návštěvníkům města, které pracovnice informačního centra za symbolické vstupné rády provedou.

Český rozhlas:

3. srpen 2016 – Dlouhou a bohatou historii podkrkonošského města Hostinného připomínají sochy dvou obrů i plátenické míry. Obojí zdobí renesanční budovu místní radnice. Odpradávna se tu totiž konaly slavné trhy, a protože se v okolí hojně pěstoval len, prodávalo se tu zejména utkané plátno, které obchodníci vyváželi až do orientu.

Budova radnice je prvně zmíněna v polovině 15. století. V roce 1525 byla k radniční budově přistavěna renesanční věž. Po požáru v roce 1610 ji italský stavitel přebudoval a ozdobil sgrafity. V průčelí věže stojí postavy dvou obrů, rolandů, v římské zbroji. Každý z nich je vysoký téměř pět metrů. Do nároží radniční věže byli umístěni v roce 1641. Do horní části věže se následně v roce 1789 umístily hodiny.

K obrům se váže hned několik pověstí. Podle jedné jsou Krkonoše horami obrů, jiná pověst zase vypráví o nebezpečí, které pocestným v blízkých horách hrozilo, a tak město Hostinné vybralo dva statné hrdiny, kteří zbloudilce zachraňovali. Ve skutečnosti jsou ale radniční obři symbolem starého tržního práva.

Ve městech, kde se konaly trhy a obchodovalo se s plátnem, bývala v blízkosti trhů – obyčejně na radniční budově – plátenická míra. Sloužila k rychlému přeměření zakoupeného zboží, aby trhovci nepodváděli. Tehdy se ale neměřilo na metry a centimetry, ale na lokty. A aby byl loket všude stejný, zavedla už Marie Terezie jednotnou míru. Předtím se užíval loket český a později loket vídeňský. Zatímco mladší, vídeňský loket je zachován na radničních budovách v pěti městech naší země, starší, tzv. český loket, který měří 59,3 centimetru, najdete jen v Hostinném a v Moravské Třebové. Český loket vlastně vycházel z míry motovidla. Motovidlo byla pomůcka pro navíjení příze. Při práci se s ním muselo zručně kroutit – motat, od toho prý vzniklo rčení „motáš se jako motovidlo“. Zároveň mělo správné motovidlo cejchovanou míru, která namotanou přízi současně změřila. Více než půlmetrový žlábek po levé straně vchodu do budovy radnice určoval v Hostinném, jak velké má být motovidlo. Vpravo v kamenném portálu radnice se pak nachází železný pásek, který určoval délku vídeňského lokte.