Dům čp. 170 na Palackého náměstí v Novém Boru

Dominantou Palackého náměstí v Novém Boru (v místě, kde ho protíná Palackého ulice) je dům čp. 170, sídlo firmy Lasvit.
Památkový katalog:

Klasicistní dům s atypickým patrovým dřevěným rizalitem byl vystavěn borským tesařským mistrem Filipem Peche mezi lety 1790 a 1793. Objekt prošel několika úpravami v 19. i 20. století, přesto patří mezi nejhodnotnější domy městské památkové zóny.

Nový Bor (Haida) byl v souvislosti s rozvojem sklářství povýšen Marií Terezií na město v roce 1757. Díky sklářské konjunktuře bylo inženýrem Emanuelem Kleinwächterem na popud hraběte Filipa Kinského rozšířeno o novou čtvrť s rozvolněnou zástavbou obklopenou zelení a pravidelnou komunikační sítí. Zvolené urbanistické řešení na principu zahradního města je na svou dobu naprosto unikátní a na našem území prakticky ojedinělé. Co se stylového východiska týče, novoborské domy můžeme označit za poměrně konzervativní stavby, kombinující doznívající baroko s klasicistními prvky. To je i případ památkově chráněných domů čp. 170 a 171. Po dobu své existence prošly celou řadou stavebních úprav, kdy byly různě rozšiřovány o všemožné přístavky. Výrazně negativní zásah pak představovala „rekonstrukce“, provedená na konci 20. století.

dům bývalé čp. 170

dům bývalé čp. 171

V jádru roubený podstávkový dům s mladšími zděnými přístavbami byl vystavěn v letech 1790 až 1791 tesařským mistrem Filipem Peche. Původně klasicistní dům byl pozměněn úpravami ve 2. polovině 19. století. Na konci 20. století prošel objekt rekonstrukcí.

skleněný dům

Novostavba v rámci památkově chráněného areálu domů čp. 170 a 171 od ateliéru ov-a z let 2017-19.

Kontextuální přístavby areálu firmy Lasvit s valbovou střechou, které se však neobrací k přežitému, sterilnímu historizujícímu výrazu, příznačnému např. pro populární „neoroubenky“, ale zachovávají hmotu, parcelaci a výškovou hladinu okolní zástavby. Skleněný dům s transparentním pláštěm se odvolává na zdejší sklářské tradice a zároveň šablonami z kaleného skla, speciálně vyrobenými Lasvitem pro tuto stavbu, na zdejší lidovou architekturu, což podtrhuje i jejich „břidlicová“ textura. V interiéru je pak nesmírně působivý kontrast organicky utvářeného skeletu s přísnými formami vnějšího pláště. Dům je tak slovy autorů pojat jako pomyslná lucerna, jež má být symbolem znovuzrození sklářství v regionu. Pendantem Skleněného domu je pak provozní budova, obložená antracitovými vláknocementovými šablonami, tedy opět materiálem příznačným pro širší oblast severních Čech. Z exteriéru poměrně drobný objekt překvapí návštěvníka svou prostorovou velkorysostí (část domu je zahloubena pod zem), ale i prostorovou variabilitou. V současné době je dům využíván pro kompletaci rozměrných svítidel a jejich prezentaci klientům, tudíž disponuje i dvojicí jeřábů, ale zároveň je kdykoliv možná jeho transformace např. pro kancelářský provoz. Samotné historické domy čp. 170 a 171 pak prošly poměrně pietní obnovou, kdy se autoři snažili maximálně využít jejich historický potenciál. Byť s ohledem na provozní potřeby došlo k úpravám interiérů, objevuje se zde celá řada nenápadných, leč nápaditých aluzí na původní stav. Ať už to je šedá výmalba původní černé kuchyně, využívané jako kuchyňky, nebo různá skladba podlahy, dokumentující historický vývoj objektu, to vše vzorně podloženo stavebně-historickým průzkumem. Zachovány tak zůstaly litinové sloupy, kolíčky sloužící k uchycení hliněných omítek a uplatňují se především tradiční materiály jako dřevo, či cihelné dlažby (tzv. topinky) v suterénu. Rovněž v dnešní době tolik aktuální a populární využití podkroví se autoři zhostili se ctí, neboť rekonstruovaný prostor je pojat skutečně jako půda, do které je vložen kancelářský provoz, pojatý jako členitý a byť to může znít jako protimluv, intimní open space. Celkový dojem z komplexu pak umocňují atypická svítidla, dodaná přímo Lasvitem, a ve vstupním vestibulu dvojice vitráží Oheň a sklo od koryfejů české sklářské plastiky, Stanislava Libeňského a Jaroslavy Brychtové. Z památkového hlediska pomyslnou pihu na kráse představuje absence nátěru na dveřích, či hliněných omítek na vnitřních roubených příčkách, evokující chalupářskou obsesi v „čistém“ dřevu.

Wiki:

Skleněný dům v Palackého ulici v Novém Boru na Českolipsku byl vybudován v letech 2014–2019 jako součást výstavby nové centrály sklářské firmy Lasvit. Autory návrhu sídla společnosti jsou architekti z ateliéru ov-a, Jiří Opočenský a Štěpán Valouch.

Pozoruhodný objekt, pokrytý skleněnými taškami, jejichž tvar byl inspirován tradiční krytinou v tomto severočeském regionu – břidlicovými taškami, získal řadu ocenění. Nové sídlo firmy Lasvit, které kromě skleněného domu zahrnuje též další rekonstruované památkově chráněné objekty, se v roce 2020 stalo vítězem 5. ročníku soutěže Památka roku Libereckého kraje. Sídlo firmy Lasvit zároveň zvítězilo i v soutěži Stavba roku Libereckého kraje a získalo hlavní Cenu Karla Hubáčka. Nejvyšším oceněním, kterého se novoborskému skleněnému domu dostalo, bylo zařazení mezi šest vítězných objektů v celostátní soutěži Stavba roku 2020, které byly vybrány ze 191 staveb, dokončených v předchozích pěti letech a kandidujících na tento čestný titul. Novoborská centrála sklářské firmy Lasvit, vytvořená podle návrhu ateliéru ov-architekti, získala v soutěži o Českou cenu za architekturu hlavní cenu, udělovanou mezinárodní porotou.

Výstavba centrály firmy Lasvit probíhala v letech 2014 až 2019. Investor se rozhodl vložit neobvyklou moderní budovu mezi historické stavby, více než 200 let staré roubené sklářské měšťanské domy.

Jedním z těchto památkově chráněných objektů je dům čp. 170 na rohu Palackého náměstí a Palackého ulice, v němž je vstup do sídla firmy. Jedná se o památkově chráněný klasicistní dům s atypickým patrovým dřevěným rizalitem, postavený v letech 1790 až 1793. Dům prošel několika přestavbami, naposledy byl rekonstruován v rámci výstavby sídla firmy Lasvit.

S tímto objektem bezprostředně sousedí nový skleněný dům, po něm následují další historický zděný a roubený dům (bývalé čp. 171) v Palackého ulici, který je rovněž součástí komplexu centrály sklářské firmy. V zadním traktu tohoto objektu se nachází další moderní stavba, tzv. Černý dům. Rekonstrukce historických domů probíhala ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Během přestavby byla v přízemí jednoho z historických domů objevena dvacet metrů hluboká studna, která byla zachována a zakomponována do rekonstruovaného interiéru. Studna se tak nachází přímo uprostřed jedné z kanceláří, pouze je přikryta skleněnou deskou.

Jádro budovy skleněného domu je betonové. Zvenčí, včetně střechy, je celá stavba pokryta skleněnými taškami ve tvaru kosočtverců. Dům je dvoupodlažní, interiéru dominuje velká výstavní místnost, zakončená klenutým betonovým stropem. Po obvodu této místnosti jsou police, na nichž jsou prezentovány výrobky z produkce firmy Lasvit. V přízemí budovy je kavárna, určená pro setkávání a neformální porady zaměstnanců firmy.

černý dům

Novostavba provozního domu.

Info od AI:

Původní evidenční list památky čp. 170:

Samostatný, patrový, zděný a omítaný dům na Leninově náměstí. Hl. průčelí 5, vedlejší 4 osy. Obdélná okna, v přízemí zasazena do vpadlého, segmentově zaklenutého pole (připomíná obvazy u roubených staveb). Osový vchod s představěnou dřevěnou patrovou verandou (dostavěna v 19. stol., v patře tvoří balkon). Vstupní prostor plochostropý s fabiony, kruhové zrcadlo, v dnešní prádelně valená klenba se stýkanými lunetami. Sedm dřevěných prolamovaných polí zábradlí schodiště. Mansardová střecha s eternitem. Byty, veranda velmi chátrá.

Podle historické fotografie prošel dům razantní změnou:

Původní evidenční list památky čp. 171:

Samostatný, podélně orientovaný, uprostřed s obvazy roubený a po stranách zděný a omítaný. Hl. průčelí 8, vedlejší 3 a 2 osy. Levá boční zděná část průčelí lemována plochou bosáží. Asymetricky umístěný obdélný vchod s dřev. profilov. ostěním, vedlejší vchod u zděné části. Podél celého průčelí zadní fasády zděný dvoupatrový přístavek. Poloviční mansardová střecha krytá eternitem. Chátrá. Provozní středisko stř. průmysl. školy sklářské.

I tato budova vypadala „trochu“  jinak

V práci studentů Gymnázia Nový Bor, která předcházela knize Památky Nového Boru, je dům ještě v podobě před rekonstrukcí:

Lasvit

Návrh obnovy a doplnění areálu firmy Lasvit míří k výhledu jeho sjednocení do harmonické kompozice celého bloku. Dva stávající památkově chráněné domy byly doplněny o dva nové, které vycházejí z proporcí typických v místě. Tvar domů je abstrahován do jednoduché formy obdélného půdorysu zastřešeného valbovou střechou. Dvůr obklopený původními stavbami i soudobou architekturou se stává chráněnou „rajskou“ zahradou pro odpočinek i práci. Nový skleněný dům nahradil zděný krček, který dříve propojoval historické stavby. Dům je středem sídla firmy, je kavárnou i jednacím prostorem. Je uvnitř obklopen policemi, které slouží jako knihovna a sklad vzorků, skleněných prvků. Skleněné elementy v policích jsou prozářeny denním světlem, po setmění jsou podsvíceny a září ven. Plášť i střecha jsou pokryty skleněnými šablonami, které byly vyvinuty ve spolupráci s Lasvitem. Vycházejí z proporce a kladení břidlicových desek užívaných na štítech a střechách v regionu, textura skleněné šablony vychází z lomu plátů břidlice. Dva historické, památkově chráněné domy č.p. 170 a 171 byly renovovány, očištěny od nevhodných zásahů z 80. let a adaptovány pro kancelářský provoz firmy. Zateplení z vnější strany bylo odstraněno, na obvodovou zeď byla nahozena hliněná omítka. Napadené trámy byly vyměněny za nové. Podkrovní prostory jsme ponechali pokud možno volné. Podlaha na terénu stojí nově na provětrávaných tvarovkách, v patře byly osazeny suché skladby na novodobé násypy, které zajišťují prostor pro vedení sítí i zlepšení akustiky. V zadní části pozemku je kolmo k ulici umístěn černý dům. Skrývá třípodlažní prostor otevřený do krovu, doplněný o jeřábovou dráhu. Střecha i plášť jsou z černých cementových šablon. Třináct metrů vysoký prostor je určený k prezentaci nově vyvíjených artefaktů.