Areál Mikov v Mikulášovicích – Ignaze Röslera synové, továrna kovového zboží

U hlavní silnice, procházející Mikulášovicemi, nad tokem Mikulášovického potoka stojí areál firmy Mikov.

Tady není pochyb – v knize Industriální topografie stejně jako v on-line evidenci průmyslové architektury a technických staveb se dá továrna snadno nalézt:

Mikulášovice – 1865 (továrna na místě mlýna)
Ignaz Rösler (1808–1872), synovec zakladatele mikulášovického nožířství stejného jména, založil druhou továrnu na výrobu kovového zboží v roce 1865. Po jeho smrti se vedení podniku pod názvem Ignaz Rösler’s Söhne ujali jeho synové Wilhelm Josef Ignaz, Hermann Karl a Alfred Röslerovi. Firma prosperovala, na přelomu 19. a 20. století zaměstnávala přes 400 lidí a před první světovou válkou spolu s dalšími velkými mikulášovickými nožířskými podniky vyvážela nože a další kovové zboží do Francie, Spojených států, Kanady, Jižní Ameriky, na Balkán a do Turecka. V této době pravděpodobně také vznikl nejznámější místní produkt – kultovní kapesní nožík rybička, který se nepřetržitě vyrábí dodnes. Roku 1948 vznikly v Mikulášovicích dva národní podniky: Koh­-i­-noor Mikulášovice se specializací na kancelářské potřeby a Sandrik Mikulášovice, zaměřený na výrobu nožů. V roce 1955 vznikl spojením obou závodů n. p. Mikulášovický kovoprůmysl (Mikov). Budovy bývalé továrny Ignaz Rösler’s Söhne se zachovaly v takřka původním stavu a výroba nožů a kancelářského kovového zboží je stále v provozu. Poslední majitel rodinné firmy Adolf Rösler po válce odešel do německého Sebnitz, ležícího těsně za hranicemi, kde spolu s Franzem Frenzelem jr., potomkem další významné mikulášovické nožířské rodiny, obnovili firmu na nože Sebnitzer Stahlwaren (Sesta).

Na firemním webu:

Mikov, s.r.o. je světově uznávaným tradičním výrobcem kancelářské techniky a průmyslových spojovačů značky RON a širokého sortimentu nožířského zboží značky Mikov. Své produkty dodává nejen do České republiky a na Slovensko, ale exportuje je do celého světa. Firma je ve vlastnictví českého kapitálu a hlásí se k historickým kořenům poctivého řemesla.

Firma navazuje na staletou tradici výroby drobného průmyslového zboží a nožů v Českém Švýcarsku, konkrétně ve městě Mikulášovice a v obci Lipová. První výrobnu, která je přímým předchůdcem dnešních továren, založil v Mikulášovicích obchodník Ignaz Rösler již v roce 1794. Vyráběl tehdy nože, hlavničky k dýmkám, pilníky, srpy, kosy i váčky na tabák.

Hospodářské a obchodní úspěchy Ignaze Röslera vedly v 19. století k tomu, že v Českosaském Švýcarsku vznikla řada dalších, podobně orientovaných továren. Oblast se svou výrobou stala proslulou v celém Rakousku-Uhersku a dokonce si vysloužila předzdívku „český Solingen“. V rámci průmyslového rozmachu regionu také založil v Lipové roku 1863 Johann Hille továrnu na výrobu slabých plechů (alobal) a výrobu válcovaného drátu. Ze skromných počátků se z ní na přelomu 19. a 20. století stala největší firma tohoto oboru v severních Čechách.

Průmyslová výroba na Mikulášovicku úspěšně pokračovala i po rozpadu mocnářství v roce 1918 v samostatném Československu. V té době se firma v Lipové přeorientovala na výrobu sponek a drobných kovových výrobků, zatímco Röslerova továrna v Mikulášovicích se soustředila na produkci nožů. Výroba zde přetrvala i po konci II. světové války, navzdory tomu, že byla částečně narušena vysídlením místního německého obyvatelstva.

Mikulášovice byly i po roce 1948, kdy došlo k převzetí moci komunisty, vnímány jako centrum drobné průmyslové výroby. Z místních továren zde vznikly dva národní podniky: Koh-i-noor vyrábějící kancelářskou techniku a Sandrik, který se soustředil na nožířství. Firma v Lipové byla v té době začleněna do národního podniku Koh-i-noor Mikulášovice.

V roce 1955 došlo k další reorganizaci a sloučení všech dosavadních továren pod jeden národní podnik Mikulášovický kovoprůmysl, který začal používat obchodní jméno Mikov. Továrna na kancelářské potřeby v Lipové zůstala jeho součástí až do roku 1991. Tehdy se podnik v Lipové od Mikova osamostatnil, stejně jako Mikov byl zprivatizován, jejich cesty se na nějakou dobu rozešly a vystřídala se v nich řada vlastníků.

V roce 2003 zakoupila podnik v Lipové firma Conmetron, s.r.o. Tržní úspěch firmy s kancelářskými produkty značky RON vedl k tom, že v roce 2017 Conmetron zakoupil i společnost Mikov. Nově vzniklá firma si ponechala jméno Mikov, s.r.o a stala se největším českým výrobcem kancelářské techniky i nožů.

Web věnovaný ikonickému nožíku:

Je to více než 225 let, když v Mikulášovicích, které se tehdy nazývaly Nixdorf, vznikla první továrna na nože, hlavičky k dýmkám, pilníky, srpy, kosy i váčky na tabák. Srdce takzvaného Českého Švýcarska tehdy udělalo další krok k tomu, aby se mu o pár let později začalo předzdívat český Solingen. Muž, který za tím vším stál, byl zdejší občan Ignaz Rösler.

Narodil se v 1. srpna 1765. Vyučil se kupcem, nějaký čas žil ve Vídni. Živil se jako obchodník, ale nebyl příliš úspěšný. Jeho současníci ho charakterizovali jako odvážného, ale také zbrklého a konfliktního člověka, který na druhé lidi nebral žádné velké ohledy a dokázal jít tvrdě za svým rozhodnutím.

Zabýval se výrobou stuh, prodával dřevo, obilí a dovážel z Polska kořalku. Kolem roku 1794 k tomu pak přidal i broušení a výrobu nožů a skalpelů. Protože nebyl nožířem, najal si na to odborníky, kteří v kraji žili, a broušením nožů se po domech tradičně zabývali. Nejvíce mu pomohl kovářský mistr Anton Weber, schopný odborník, avšak bez obchodního ducha.

Továrna měla už v roce 1811 měla kolem stovky zaměstnanců, za necelých deset let poté už dvojnásobek. Po čase zřídila pobočky v Brně a ve Vídni a začala ohrožovat zavedené vídeňské nožíře. To Ignazovi způsobovalo potíže, musel čelit intrikám, ale díky své obchodní tvrdosti vše zvládl a firma přežila.

V roce 1819 pak dosáhl i povýšení do šlechtického stavu a dostal titul „Edler von Ehrenstahl”. V osobním životě však příliš šťastný nebyl, jeho děti mu zemřely v mládí. Prodělal mrtvici a to poznamenalo i jeho duševní zdraví. Továrnu po něm zdědil synovec Josef Emanuel Fischer společně s dalšími synovci Franzem Fischerem, Josefem Röslerem a Aloisem Röslerem. Jeho náhrobek se pak nachází v Mikulášovicích u zdi kostela svatého Mikuláše.

O mlýně, který původně na místě stál, zde ->

Ferdinand Petters byl posledním mlynářem na tomto mlýně. V roce 1865 byla na místě vodního mlýna Ignazem Röslerem založena tovární budova na výrobu nožů a dalšího ocelářského zboží, která dostala čp. 741. Ignaz Rösler již v tté době provozoval továrnu na výrobu nožů p. 442 při katastrální hranici s obcí Vilemov. V roce 1908 měla továrna název Iganz Rösler´s Söhne a vlastnili ji dědicové Ignaze Röslera, Hermann a Wilhelm Röslerovi.

Areál sloužil k pořádání Nožířských slavností (než se po COVIDu přestěhovaly a staly se placenou akcí), bývalo tu (od roku 2012) muzeum nožířské tradice, než se v roce 2017 přestěhovalo blíže k centru.