Bývalá továrna Florian Hübel, tkalcovna u Chřibské

Pokud někdo ze Chřibské zamíří směrem Na Potoky, činí tak hlavně pro zdejší dochovaný akvadukt. Ten byl ale jen „služebník“ bývalé továrny Floriana Hübela.

Bohužel to málo, co ze stavby zbylo, není v podstatě možno vidět – jedná se o soukromý pozemek. Přesto je areál /částečně) chráněnou památkou:

areál bývalé tkalcovny

Bývalá tkalcovna Floriana Hübela, do níž se voda přiváděla náhonem spolu se dvěma tunely vytesanými ve skále a akvaduktem překonávající dvěma oblouky starou lesní cestu a tok Chřibské Kamenice, byla postavena roku 1894. Budovy byly zbořeny 2000-2001.

bývalá tkalcovna

dům správce

Původní evidenční list památky:

Budova tkalcovny je střízlivou a poměrně nenáročnou průmyslovou architekturou 2. poloviny 19. století, která představuje charakteristický přiklad výrobního objektu z uvedeného období v severočeské oblasti. Nejedná se však o objekty mimořádně náročné v kontextu vývoje průmyslové architektury

Občanské sdružení pod Studencem o objektu psalo na FB (pokud chcete víc, vezměte do ruky knihu Krajina pod Studencem v proměnách doby):

Tkalcovna Na Potokách – Ke Studenému náležela část malebného prostoru zvaného Na potokách či V potokách (též Potoky, Potoční domky, Bachhäusern). Byla to skupina domů v jihozápadním cípu Dolní Chřibské, v údolí Chřibského potoka, na rozhraní katastru s územím Studeného. Původně zde stál jeden zahradnický grunt, později skupina osmi domů s velkou tkalcovnou lněného a bavlněného zboží, hlavně látek pro košile, a s hostincem, uzavřeným roku 1928. V lokalitě Na Potokách se koncem 19. století rozšířilo také vyšívání prádla, a to u blíže neznámé mistrové Christiny. Kolem roku 1890 se zde této profesi učila řada dívek z okolí. Součástí Dolní Chřibské se místo stalo přibližně roku 1770, do té doby příslušelo ke Studenému.

Tkalcovna lnu a bavlny firmy Florian Hübel se sem rozšířila z České Kamenice, kde velmi prosperovala. Patřila k ní také přádelna bavlny v Jirkově, sklady měla v Praze, Teplicích a Plzni, zastoupení ve Vídni a v Linci. Její výrobky byly vyznamenávány na hospodářských výstavách, například roku 1875 v Teplicích, kde firma získala zlatou medaili. K výstavbě hlavní budovy (čp. 297) mělo dojít roku 1886, stavěla se ale až v roce 1893. Tehdy se tkalcovna však zřítila a musela být vystavěna znovu (1894). V roce 1900 došlo v budově čp. 294 k otevření mechanické tkalcovny, jejíž zařízení poháněla vodní síla a Dieselův motor. Před první světovou válkou byly Hübelova tkalcovna spolu s Krejčíkovou továrnou největšími mechanickými tkalcovnami v údolí Chřibského potoka.

Provoz Hübelovy továrny byl prvně zastaven roku 1915, kdy začal být objekt zčásti využíván jako sýpka selského obilí z České Kamenice. V létě 1929 došlo v jedné z hal k částečnému obnovení výroby, a to sametového zboží (Sammtschneiderei). V postřihárně nebo „krejčovství“ sametu pracovalo čtyřicet osob, převážně dívek. Na podzim téhož roku byla však výroba opět zastavena. V roce 1942 koupila Hübelovu továrnu firma Josef Horn & Co., Mlýn na koření a obilní mlýn, dovoz koření a čaje v Dolní Chřibské. Po druhé světové válce sloužila jedna z budov nějaký čas jako rekreační středisko, posléze přešly objekty do majetku Národního muzea, které zde zřídilo depozitář fosilií a vypreparovaných živočichů. Po požáru, založeném žhářem z Chřibské, byly v letech 2000–2001 obě tovární budovy sneseny.

Pozoruhodným způsobem se řešil přívod vody do továrny. Chřibská Kamenice byla u Dolní Chřibské přehrazena a voda byla vedena unikátním náhonem pod skalami a dvěma tunely a akvaduktem (z roku 1888). Technicky velice zajímavě řešený náhon a akvadukt jsou jako unikátní doklady vodních děl pod ochranou památkové péče.Hübelova přádelna, jejíž technické zařízení poháněl, se nedochovala (viz výše).

Ke studeneckým hostincům nelze nepočítat také Hübelovu hospodu Chřibské údolí („Kreibitztal“), která stála v údolí Chřibské Kamenice u odbočky silnice do Studeného na Potokách. K uzavření hostince, kde byla i kuželková dráha, došlo roku 1928. Poslední hostinský Theodor Schubert přesídlil do Chřibské. Po roce 1945 byl hostinec zbořen a na jeho místě vystavěno v duchu socialistické architektury rekreační středisko zaměstnanců Československých drah, dnes sociální zařízení…..

Vodní náhon je asi 1 km dlouhý, z pískovcových kvádrů přechází akvaduktem blízký potok, dvakrát vede tunelem. Jeho součástí byly nádrže pro stabilizaci vody. Je vyspělým technickým zařízením z doby brzy po polovině 19. století.

A zbývá už jen přidat popis z on-line katalogu Industriální topografie:

Chřibská – Dolní Chřibská, Potoky 297 / 1886
Florian Hübel, textilní podnikatel z České Kamenice, zde postavil čtyřpodlažní tkalcovnu, k níž přivedl vodu z Chřibské Kamenice komplikovaným náhonem se dvěma ve skále tesanými tunely a dvěma osm metrů vysokými oblouky akvaduktu. Patřil mu také nedaleký dům čp. 302, kde provozoval výletní restauraci Zum Kreibitzthal. Továrna přestala vyrábět kvůli hospodářské krizi již ve třicátých letech minulého století. Po druhé světové válce sloužily její budovy jako rekreační středisko a později jako depozitář Národního muzea, v roce 1996 vyhořela a o čtyři roky později byla zbořena. Vodní dílo, od roku 1991 památkově chráněné, je naopak dobře dochováno.

Pár historických obrázků z uvedeného webu: