Obecní dům v Semilech

V Husově ulici v Semilech stojí Obecní dům.
Na wiki:

Obecní dům je výstavná neorenesanční budova postavená v letech 1907–1908 v Semilech v Husově ulici podle návrhu architekta Jana Vejrycha. Čtyřpodlažní budova hotelu čp. 70 s věžičkou je spolu s kostelem sv. Petra a Pavla městskou dominantou.

Semilský obecní dům byl postaven podle plánů z let 1906–1908 architekta Jana Vejrycha (navrhl do detailů také interiér; navrhoval např. Hotel Paříž, prohlášený r. 1958 za kulturní památku). Mozaika z benátského skla s městským znakem zdobící štít byla provedena podle návrhu Jano Köhlera. Dům byl postaven na místě uvolněném po požáru, který v roce 1904 vyrazil z pivovarských spilek a zničil několik domů na tehdejší hlavní semilské třídě. Stavbou obecního domu řešilo zastupitelstvo města více problémů najednou – městu chyběly kanceláře, městskému pivovaru sklepy a lednice atd.

Reprezentativní dům měl dle požadavku zadavatele ve sklepení pivovarské sklepy s lednicí, propojené s pivovarem tunelem pod ulicí. V přízemí byla velká a malá restaurace a prostory pronajaté úřadovně městské spořitelny (od r. 1919 okresní hospodářské záložny), v prvním patře byty úředníků, kanceláře a zasedací síň, ve druhém patře hostinské pokoje, v podkroví studentská noclehárna, byt nájemce hotelu a pokoje pro personál. Budova měla elektrické osvětlení a v přízemí bylo zavedeno ústřední topení. Stavební práce provedli stavitelé Josef Kosař a Josef Brodský ze Semil. Na stavbu dohlížel pověřený stavitel Karel Andrejsek (mj. jeden ze signatářů petice proti stavbě). Stavba měla stát 76 226 K, ale konečná cena byla 259 792 K. Kolaudace byla uskutečněna až v roce 1913.

Město se stavbou obecního domu zadlužilo a v roce 1910 dlužilo městské spořitelně více než milion korun. Semily začaly rozprodávat majetek a dne 1. dubna 1914 přešel obecní dům za 170 000 korun do vlastnictví okresního výboru, voleného orgánu, který dohlížel na hospodaření obcí a hospodařil s okresním majetkem. Obecné označení „obecní dům“ bylo změněno na „okresní dům“ a hotel přejmenován na Okresní dům. Protože byl ztrátový, prodal ho okresní výbor manželům Milošovi a Vlastě Kvapilovým za 700 000 K. Miloš Kvapil (*1901) byl synovcem prvního nájemce hotelu, hoteliéra Aloise Kvapila (*1865), rodáka z Rovenska pod Troskami. Novým majitelům se postupně podařilo splatit veškeré dluhy, ovšem o hotel je po dvaceti letech práce připravil únor 1948.

Dne 12. 12. 1960 Okresní národní výbor v Semilech rozhodl (podle vládního nařízení č. 15/1959), že hotel přechází do vlastnictví státu a do správy RaJ čili Restaurací a jídelen v Turnově. Rodina pana Kvapila byla vystěhována do nouzového bytu bez příslušenství, určeného k demolici. Po roce 1989 připadl hotel do vlastnictví Miloši Kvapilovi mladšímu (*1937), který požádal o restituci majetku. Hotel, který mu byl ve zchátralém stavu vydán v roce 1991, po dvou letech prodal firmě ŠIMI, s. r. o., ta jej zastavila bance Bohemia a poté byl převeden na Simonu Stergiou. Rozhodnutím soudu se vlastníkem stalo město Semily.

Dne 24. listopadu 1998 byl Okresní dům prohlášen ministerstvem kultury za kulturní památku a následujícího roku se ho ujala firma TOPEX 99, spol. s r. o. Ta ho zrekonstruovala a vrátila mu původní označení, resp. název Obecní dům. Otevřen byl 18. prosince 2000.

Dne 1. 5. 2024 došlo ke změně majitele, nový vlastník, společnost Obecní dům Semily s.r.o., se rozhodl, že Obecní dům již nebude sloužit jako hotel, ale jako bytový dům. Z tohoto důvodu byl ke 30. 4. 2024 definitivně ukončen hotelový provoz a budova prochází rozsáhlou rekonstrukcí.

Městský web (zastaralé info):

Jednou z dominantou města je od roku 1908 secesní hotel Obecní dům, vystavěný na spáleništi věhlasným pražským architektem Janem Vejrychem. Čtyřpodlažní stavba s věží, bohatým štukovým dekorem a mozaikou dovezenou z Benátek, působí zajímavě a tvoří jednu z hlavních dominant města. Mozaiku provedla italská firma podle návrhu malíře Jana Köhlera, tvůrce sgrafit a fresek, který se mozaikovými obrazy podílel i na výzdobě chrámu sv. Petra v Římě. Obecní pokladna ale nemohla tento projekt unést a po několika letech hotel prodala okresu, při čemž se změnil i název na Okresní dům. Během let však neudržovaná budova postupně chátrala. V posledních letech prošel hotel rozsáhlou rekonstrukcí, aby hotel mohl opět sloužit svému účelu. Hotelu byl navrácen také jeho původní název – Obecní dům.

Semilské noviny 7-8/2004:

Objekt je kulturní památkou:

Zděný třípodlažní objekt byl postaven v letech 1906-1909 podle návrhu pražského architekta Jana Vejrycha. Velkorysé neoslohové formy domu doplněné nastupující secesní ornamentikou vytvářejí výraznou dominantu v historické zástavbě města.

Budova hotelu č.p. 70 je zděná stavba o třech nadzemních podlažích vybudovaná na nepravidelném obdélném půdorysu orientovaná jižním průčelím do Husovy ulice. Zastřešení domu obstarávají sedlové střechy, nad jejichž průnikem je osazena čtyřhranná kónicky se zužující věž s lucernou zakončená osmibokou hrotitou jehlou. Střechy jsou kryty pozinkovaným plechem, vnější omítky jsou hladké štukové architektonicky řešené v neorenesančním stylu, k výzdobě je užit secesní dekor v průčelí velmi bohatý, doplněný skleněnou mozaikou. Sokl je opatřen kamenným deskovým obkladem z pískovce. Truhlářské prvky (okna, dveře, atd.) jsou dochovány jako historický originál, vybavení interiéru je dochováno pouze torzálně (schodiště, dlažby, části truhlářských konstrukcí, části štukové výzdoby stropů). Interiér v 1. podzemním podlaží (sklep) je tvořen betonovou litou konstrukcí s obezděním v pohledovém líci. Betonové podlahy silně narušilo nefunkční odvodnění, stropy jsou řešené převážně valenou klenbou založenou do jednotlivých klenebních pasů. Fasáda je hladká, žluté barvy.

Dům č.p. 70 zvaný Obecní dům je velmi kvalitní ukázkou monumentální eklektické architektury, stavba patří mezi nejvýznamnější památky města Semil, zároveň je významnou dominantou tvořící panorama semilské kotliny. K základním stavebně historickým hodnotám dotčené nemovitosti náleží situační usazení v rámci města, dochovaná historická hmota objektu, materiálová skladba řady stavebních konstrukcí i množství pozoruhodných architektonických detailů a zdobných prvků v rámci interiéru i exteriéru.

Původní evidenční list památky:

Jedná se o zděný čtyřpodlažní objekt, částečně podsklepený, vyzdvižený na obdélném půdorysu, zastřešený vysokou sedlovou střechou završenou ve střední části hranolovou jehlancovitě zakončenou věži. Hlavní průčelí do ulice je završeno dvěma různě vysokými, prolamovanými atikami zakončenými štítovými stěnami střešních nástaveb (tyto nástavby jsou kryty sedlovými střechami, které se napojuji na těleso střechy hlavní) a opatřeno je též dvojici nestejně vysokých arkýřů zakončených balkony. Omítka hlavního průčelí je měkká – vápenná, opatřená bohatě secesně stylizovanou štukovou výzdobou znázorňující především rostlinné motivy, která je provedena hlavně kolem okenních a dveřních otvorů, na arkýřích a dále pak v drobných fragmentech v celé ploše fasády, omítkové plochy bez výzdoby jsou hladké v přízemí a v prvním pate povrchově upravené jako kvádrová rustika. Hlavní průčelí je dále zdobeno kvádrovými mozaikami a řadou secesně stilizovaných kovářských a klempířských prvků (zábradlí balkonů, vlajkové žerdě, sněhové háky atd.). Sokl hlavního průčelí objektu včetně nástupního schodiště a parapetních desek oken v přízemí jsou z kamene. Okna jsou dřevěná, v přízemí široká obloukově zaklenutá, v patrech pak úzce obdélná vodorovně i svisle členěná profilovanými zděnými sloupky. Boční štítové stěny zakončené prolamovanými atikami a zadní průčelí objektu jsou bez výzdoby, omítka je zde měkká – vápenná, okenní otvory jsou obdélné, výplně ze dřeva. Střešní plášť je proveden z pozinkovaného plechu, plechem je též opláštěná celá střešní vížka. Interiér objektu je řešen jako hotelový dům s možnosti ubytování, přízemí je tedy vyhrazeno restauračním a společenským prostorám včetně technického zázemí, jednotlivá podlaží jsou pak zařízena pro ubytováni osob (pokoje jsou přístupné z hlavní chodby). Jednotlivá patra jsou přístupná po společném kamenném schodišti zajištěném kovaným secesně stilizovaným zábradlím.

1999 – Objekt, který není již delší dobu využíván, je v havarijním stavu.