Radnice v Železném Brodě

Na východní straně náměstí 3. května v Železném Brodě stojí multifunkční budova radnice.
Městský web:

Novorenesanční radnice byla postavena roku 1890 podle návrhu architekta J. Zeyera a o devatenáct let později bylo přistavěno levé křídlo budovy.

V prostorách radnice sídlí Městský úřad Železný Brod, Turistické informační centrum Železný Brod a Městská policie Železný Brod. Dále se zde nachází sál městského divadla, obřadní síň a Městská galerie Vlastimila Rady.

V přízemí radnice se nachází městský znak složený z barevné skleněné mozaiky. Letopočet 1501 upomíná na obnovení městských práv českým králem Vladislavem II.

Městský web podruhé a trochu jinak:

Radnice města Železného Brodu byla vystavěna roku 1890 z původní dřevěné (z roku 1670), která byla krásnou roubenou stavbou s podloubím a  je známá ze starých obrázků a fotografií. Nová radnice je kamenná v  novorenesančním slohu. V prostorách radnice se nachází městské divadlo (první poschodí) a  Městská galerie Vlastimila Rady (přízemí budovy).

Zmínka na webu místního muzea:

Historie vzniku městského muzea v Železném Brodě sahá na sklonek 19. století, kdy se začal z různých zdrojů pozvolna vytvářet sbírkový fond. V této době vrcholily přípravy sběru etnografického materiálu pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1895), kam přispěl i okresní odbor Národopisné výstavy českoslovanské ze Železného Brodu. Část sebraného materiálu putovala po skončení výstavy zpět do Železného Brodu. Na obeslání výstavy se podílelo i místní společenstvo živnostníků, které vlastnilo historické památky po zrušených řemeslných ceších, jako byly cechovní korouhve, pečetidla, pokladnice i archiválie. Cechovní památky ve sbírkách převažovaly, proto bylo muzeum v začátcích označováno přívlastkem živnostenské. V této době byly sbírky, ovšem bez jakékoli evidence, uskladněny v budově radnice. A to uskladněny v pravém slova smyslu, protože o jakékoli reprezentativní muzejní expozici nemůžeme ani uvažovat. Tehdejší muzea obecně vypadala spíše jako přístupné depozitáře s více či méně urovnanými předměty. A co víc, i v rámci radniční budovy docházelo k občasným přesunům sbírek. I po přestavbě radnice v roce 1901 ještě zůstaly sbírky v její budově a za pomoci studentů již byl pořízen první inventář.

Až potřeba města zřídit vyučovací místnosti pro žákyně dívčí školy donutila živnostenské muzeum prostory radnice opustit. V této době se stalo patronem muzea město a název se proto doplnil na Městské živnostenské muzeum. Z prostoru radnice se muzeum přesunulo do protější budovy chlapecké školy, kde sídlilo až do roku 1926, kdy získalo od Pojizerského průmyslového vývozního ústavu prostory v nově postavené budově sklářské školy. V průběhu roku 1926 se také zformoval přípravný výbor s úmyslem založit v Železném Brodě muzejní spolek, který by se staral o doposavad shromážděné sbírky. Až po osmi letech činnosti se podařilo záměr dovést k úspěchu.

V roce 1936 se muzeum opět stěhovalo, naštěstí opět jen nedaleko. V tom roce byla dokončena stavba nové budovy městské spořitelny, ve které se, díky jejímu řediteli a zároveň členu Muzejního spolku Jaroslavu Hudskému, našlo dostatek místa na instalaci a deponování muzejních sbírek. O exkluzivitě prostor svědčí fakt, že se v nich muzeum nachází doposud. Během druhé světové války byly prostory muzea na čas obsazeny německou armádou a muzeum nebylo pro návštěvníky ani pro členy spolku přístupno, ale téměř ihned po skončení války byla činnost muzea obnovena.

Web o Libereckém kraji:

Budova současné radnice byla vybudována roku 1890 v novorenesančním slohu údajně podle návrhu architekta Jana Zeyera (bratra básníka Julia Zeyera). V roce 1909 byla provedena přístavba pravého křídla ve slohu secesním. V prostorách radnice se nachází městské divadlo (1. patro) a Městská galerie Vlastimila Rady (přízemí).

Na přelomu 19.–20. století sídlilo na radnici živnostenské muzeum.

V přízemí si můžete prohlédnout městský znak s letopočtem 1501, který upomíná na obnovení městských práv českým králem Vladislavem II.

Městský znak: Podoba znaku se ustálila jako modrý štít se stříbrnou hradbou a v ní otevřenou bránou s věží a dvěma štítky po jejích stranách. Zatímco figura ve štítu vpravo je většinou popisována jako český lev (znak pánů z Valdštejna), figura vlevo kolísá mezi gryfem podobným labuti, havranem a kánětem (znak pánů ze Železnice). Dle univerzitního profesora Šimáka, známého badatele zdejšího kraje, mají oba štítky souvislost s historií města, tj. vycházejí ze znaků rodů pánů z Valdštejna a pánů ze Železnice, někdejších držitelů města.

V přízemí se nachází Městská galerie Vlastimila Rady. Ta je pojmenována podle akademického malíře Vlastimila Rady, který se v našem městě sice nenarodil, ale jeho rodiče ze Železného Brodu pocházeli. V Železném Brodě často pobýval a jeho první žena byla také ze ŽB.

Galerie je pro veřejnost přístupná od roku 1995. V letech 2007–2009 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. V galerii je stálá expozice obrazů, kreseb a fotografií malíře Vlastimila Rady. Největším dílem je rekonstruovaná opona z roku 1923, kterou pro zdejší divadlo namaloval Vl. Rada spolu s Václavem Rabasem. V ostatních prostorách probíhají během roku krátkodobé výstavy s různou tématikou.

Dále se v přízemí nachází – služebna městské policie, pokladna, obřadní síň a Turistické informační centrum.

V předsálí obřadní síně jsou vystaveny obrazy od několika malířů:

Jaroslav Hudský – Staré nám. v Ž. Brodě, olej na plátně
Jaroslava Solovjevová – Cesta k Chlomku, olej na plátně
Vladimír Otmar – Krajina u Železného Brodu, olej na plátně
Jaroslav Hudský – Kozákov, olej na plátně
Jaroslav Hudský – Cihelna na Brodci, olej na plátně
Václav Rabas – Cestou do práce, olej na plátně
František Jiroudek – Krajina s rybníkem, olej na plátně
Jaroslav Hudský – Letní motiv u Hrubé Horky
J. Žídek – Svatební portrét

V obřadní síni si můžete prohlédnout mozaiku, kterou vyrobilo ŽBS podle návrhu Antonína Drobníka v roce 1977. Dále je zde obraz s motivy města ŽB od Petra Rady – otce Vlastimila Rady

Pro zajímavost: svatby a vítání občánků se, zde v obřadní síni konají zhruba od roku 1995, předtím sloužily tyto prostory pro kulturní akce.

Do prvního patra můžete vyjít po schodech nebo se nechat vyvést výtahem – ten zde byl instalován až v roce 2000.

Cestou po schodišti si můžeme prohlédnou vitráže od Jiřího Hyšky a Davida Rozkovce. Ve spodní je vyobrazena stará radnice a v té horní je kostel sv. Jakuba Většího se zvonicí.

V prvním patře se nachází podatelna, kanceláře místostarosty, starosty a tajemníka. Dále zkušebna odboru dopravy a malá zasedací místnost a také divadlo.

V kanceláři místostarosty jsou portréty starostů města od roku 1864 do roku 1936. Další starostové už nebyli vyobrazeni. Prvním starostou se v roce 1864 stal Petr Rada (děd malíře Vlastimila Rady).

I před prvním voleným starostou město řídili jeho občané, funkce ale nenesla pojmenování starosta ale purkmistr (situace v historické samosprávě je dost složitá, pojmenování úředníků a správců města a struktura správy města se v historii dost měnila, takže toto je velmi zjednodušené).

V kanceláři pana starosty je prapor našeho města. Městu jej udělil 13. listopadu 2000 předseda sněmovny ČR Václav Klaus. Městský prapor v podobě listu tvořeného modrým okrajem a sedmi vodorovnými, nestejně širokými, střídavě bílými a modrými pruhy vychází ze základních tinktur historického městského znaku a symbolizuje polohu města na řece Jizeře. K tomu lze doplnit výklad o symbolizování bývalých náhonů na hamry a bohatých přítoků Jizery. Celkový počet pruhů včetně okrajů odpovídá devíti částem města a osadám náležejícím k Železnému Brodu – Bzí, Hrubá Horka, Chlístov, Jirkov, Malá Horka, Střevelná, Splzov, Těpeře a Veselí. V současné době se k městským částem počítá ještě Horská Kamenice a Pelechov – čili městských částí je nyní11.

Nad praporem je městský znak ve formě skleněné mozaiky, který byl zřejmě podle návrhu Oldřicha Žáka vyroben ve zdejší sklářské škole.

V historické prosklené skříni je vystaveno sklo ze sbírek Městského muzea – vázy pocházejí ze sklářské školy a od soukromých výrobců ze ŽB a okolí – od firmy Antonína Lejska z Držkova a Bedřicha Pastrňáka ze ŽB.

V sekretáři na protější straně je k vidění sklo moderního designu od studentů sklářské školy.

Zajímavostí je, že v této části budovy byla zhruba před 40 lety vyučovací místnost Lidové školy umění.

Na chodbě před kancelářemi jsou 4 velké obrazy od malířů:

G. Schulte-Noelle – Alpská krajina se salaší, olej na plátně
Schulte-Noelle – Zimní krajina s jezerem, olej na plátně
Schusters – Plachetnice na moři, olej na plátně
Schusters – Alpská krajina s jezerem, olej na plátně

Prostory Městského divadla: Divadelní sál byl vybudován v roce 1936 jako přístavba k budově radnice. A jeho kapacita je 300 míst. Původní opona je v galerii. Současnou oponu namaloval sochař Miroslav Hracha. Divadlo využívají jak zájezdové scény, tak DS Tyl a Studio Hamelet.

Druhé patro: Na vitrážích od Jiřího Hyšky a Davida Rozkovce jsou vyobrazeny Běliště se sochou sv. Jana Křtitele na druhém znak města. Na schodišti si můžete prohlédnout obraz od Petra Rady (otce Vlastimila Rady) na kterém je vyobrazena stará dřevěná radnice z roku 1670. Tato krásná roubená stavba s podloubím, známá z obrazů a fotografií sloužila až do roku 1890, kdy musela být kvůli zchátralému stavu zbourána.

Na chodbě u vstupu u půdy je v rámu tabule z černého skla s pískovaným motivem alegorie české národní hymny s nápisem „Kde domov můj“. Na „obraze“ jsou další známé motivy – znak města, Frýdštejn, Trosky, Kozákov, kaple sv. Jana Nepomuckého Na Poušti, Suché skály, Svatovítská katedrála v Praze……Autorem díla byl Zdeněk Juna, někdejší profesor sklářské školy (dílo pochází asi z roku 1938).

Ve druhém patře jsou kanceláře živnostenského a finančního odboru, kancelář správce sítě a kancelář odboru územního rozvoje a plánování. Odsud se také dostaneme na balkón divadla a do půdních prostor.

Zajímavostí je, že zhruba před 60 lety, zde v tomto patře byla dívčí škola – kancelář OÚPaR – kreslírna, poté ředitelna a sborna, v prostorách živ. úřadu – 3 třídy.

Na půdě je umístěn archiv úřadu. Prohlédnout si zde můžete stroj věžních hodin. Stroj věžních hodin je z konce 19 století – přesný rok však není znám. Ciferník z původních hodin staré roubené radnice je k vidění na Bělišti.

Objekt není kulturní památkou, tudíž další informace se nehledají snadno. Naštěstí je objekt popsán na webu, věnovaném architektuře Jablonecka:

Radnice byla postavena roku 1890 ve stylu neorenesance s neobarokními prvky na základě projektu architekta Jana Zeyera, bratra věhlasného básníka Julia Zeyera. Byla postavena místo staré roubené radnice (1670), která byla v témže roce zbourána. V roce 1909 pak byla provedena přístavba v secesním slohu. V prostorách radnice se nachází rovněž městské divadlo a Městská galerie Vlastimila Rady. V přízemí je vystaven městský znak s letopočtem 1501, který znamenal obnovení městských práv českým králem Vladislavem II. Na konci 19. a počátku 20. století zde pak sídlilo živnostenské muzeum. Radnice je mimořádně hodnotnou ukázkou maloměstské historizující architektury a zároveň výmluvným svědkem přerodu Železného Brodu v souvislosti s rozvojem průmyslu v lokální centrum. Význam budovy pak potvrzuje i osobnost jejího autora, s jehož realizacemi se můžeme setkat zejména v Praze. V případě hlavního přísně symetricky řešeného průčelí s centrální věží, rytmizovaného vysokým řádem vycházel architekt z podoby historických renesančních, ale i barokních radnic (Veselí nad Lužnicí, Malostranská radnice, Rakovník, Hlinsko) v duchu ideje „český stavební program pro české město“. V případě recepce barokní architektury se zde zřejmě odrazil jeho zájem o tuto epochu, který se posléze přetavil do knihy ZEYER, Jan. Barock und Rococo, Samlung architektonischen Motive in Prag. Wien: Emil Berté & Cie., 1894, která v témže roce vyšla i česky pod názvem Baroc a rococo: sbírka architektonických motívů. V neposlední řadě pak radnice představuje symbol sídla a zpravidla se jedná o nejvýstavnější a nejnáročněji pojednanou budovu v rámci každého města.