Královská mincovna v Jáchymově

Budova, v níž dnes sídlí pobočka karlovarského muzea, bývala ve zlatých (tedy vlastně stříbrných) dobách Jáchymova královskou mincovnou.
Wiki:

Královská mincovna v Jáchymově je jednopatrová renesanční budova s nárožním arkýřem a s arkýřovou kaplí, která stojí na rohu Mincovní ulice a náměstí Republiky ve městě Jáchymov v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Od roku 1964 je budova mincovny zapsána do státního seznamu kulturních památek.

Rozlehlá budova bývalé mincovny je situovaná na náměstí nad radnicí, od ní oddělená Mincovní ulicí. Má čtyři křídla kolem pravoúhlého dvora. Hlavní průčelí se obrací směrem k náměstí a ke kostelu svatého Jáchyma. Je jednopatrové, členěné horizontálně mezi patry úzkou římsou a výrazně profilovanou korunní římsou. Sedlová střecha byla při poslední rekonstrukci pokryta šedou krytinou, barevně shodnou s původní břidlicí a upravena třemi vikýři pro osvětlení půdy. V přízemí do Mincovní ulice jsou původní sdružená renesanční okna, do náměstí jedna dvojice oken a renesanční portál hlavního vchodu. Vchod vede do průjezdu, kterým povozy přivážely na dvůr narubanou a částečně zpracovanou stříbrnou rudu. V patře je 7 okenních os, lemovaných barokními lisénami.

Nárožní arkýř je podepřen jehlancovou konstrukcí s lípanými kružbami z protínaných prutů, svedenými dole do dvou konzol. Na poprsni jsou vytesány dva znaky mincovny se skříženými kladívky ve vavřínovém věnci a letopočet dokončení stavby anno 1536. Arkýř byl původně věžovitý, měl jehlancovou stříšku, která při rekonstrukci nebyla obnovena. Arkýř je dobově příznačný pro stavební huti pozdní gotiky, například huť Benedikta Rejta. Kamenný vstupní portál je již renesanční, vede do síně s průjezdem na arkádová nádvoří, kde byly původní provozy mincovny a sklady vyrubané stříbrné rudy. Prostory mají valené klenby a jsou zčásti podsklepené.

Po vytěžení ložisek stříbra a útlumu těžby v Krušnohoří skončil v roce 1671 definitivně i provoz v jáchymovské mincovně. Z původního technického zařízení mincovních provozů se zde dochovala konstrukce tavicí pece a mohutný dymník, který je technickým unikátem evropského významu. Součástí mincovny je i rozsáhlé historické podzemí, které zasahuje na sousední pozemek. V historickém sklepení je umístěno lapidárium cenných kamenických prvků, zejména pozdně gotických a renesančních, ze zbořených jáchymovských domů. Vedle mincovny stával dům mincmistra zbořený na konci 70. let 20. století.

Po ukončení mincování kovu v Jáchymově v roce 1671 budova plnila různé funkce. Od roku 1716 zde sídlilo Hornické učiliště, do roku 1918 c. a k. báňská a hutní správa, po roce 1945 ředitelství Jáchymovských dolů. Nyní zde sídlí Muzeum Královská mincovna Jáchymov založené v roce 1923 a od roku 1964 podřízené Muzeu v Karlových Varech jako jeho jediná pobočka. Komplexní rekonstrukce proběhla v letech 1996–1997, po delším období, kdy byla budova uzavřena pro havarijní stav.

Obecní web:

Mincovna v Jáchymově byla zřízena v roce 1520 po udělení mincovního práva Šlikům.

Pro zřízení mincovny byl zakoupen dům Kunze Eirolta, který stál vedle domu Jeronýma Šlika, dnešní radnice. Přestavba mincovny se konala v letech 1533 – 1536. Již dokončenou stavbu postihl požár v roce 1538, po kterém musela být znovu opravena. Dodnes se budova pyšní krásným nárožním arkýřem s letopočtem 1536, kdy byla mincovna dostavěna. Provoz mincovny skončil v roce 1671 po útlumu těžby stříbra. Od tohoto roku v budově bývaly jen byty a úřední místnosti vrchního horního úřadu. Z původního technického vybavení se dochovala konstrukce tavící pece na tavení stříbra a mohutný dýmník.

Dnes v budově sídlí muzeum s obsáhlou expozicí – „Jáchymov v zrcadle času“. Součástí expozice je i rozsáhlé sklepení, kde je umístěno lapidárium cenných kamenických prvků z jáchymovských zbořených domů. V přednáškové síni se pořádají různé přednášky z oblasti hornictví, mineralogie, historie a jiné.

Památkový katalog:

V roce 1520 byla zřízena šlikovská mincovna, která se stala po roce 1528 královskou mincovnou. V letech 1533–1536 byla přestavována a následně, až do 19. století, zasažena třemi požáry. Současná podoba stavby je tedy výsledkem několika stavebních epoch.

V roce 1520 byla zřízena šlikovská mincovna, která se stala po roce 1528 Královskou mincovnou. V letech 1533–1536 probíhala přestavba, ale již jako dokončenou ji postihl v roce 1538 požár, po kterém musela být znovu opravena. Další úpravy po požárech města v letech 1782 a 1873. K cenným renesančním stavebním prvkům patří nárožní arkýř s datací 1536. Dále se zde dochovala sklípková klenba, portály a okenní ostění. Technickým unikátem evropského významu je dymník a dvouprostorová kovářská pec náležející k provozu mincovny z 16. století.

Bývalá mincovna je rozlehlá budova kolem pravoúhlého dvora, situovaná nad radnicí na náměstí. Patrové průčelí obrácené směrem do náměstí člení horizontálně plastická profilovaná římsa. V patře je 7 okenních os a okna mají polokruhové záklenky. Okna v přízemí zachovala z velké části původní renesanční ostění. Sdružená okna po stranách arkýře mají profilované ostění, přecházející ve třetině výšky v jednoduché okosení. Nad dvojicí oken do náměstí je zachovaná renesanční římsa. Malé okno vedle vstupního portálů má rovněž profilované ostění do polovice výšky. Z nároží budovy vystupuje v patře diagonálně věžovitý arkýř v čele sdruženým a v bocích pravoúhlým jednoduchým oknem. Soklový náběh arkýře je vyztužen vykrouženými žebry hruškového profilu. Žebra prostupují spodní římsou arkýře a tvoří síť, v jejíž středu je vytesán letopočet 1536. Poprsnici arkýře vymezují profilované římsy a pole rámují v rozích přetínané pruty. Hornické emblémy jsou v nich novodobé. Z nové doby je i polopatro nastavěné nad hlavní římsou. Vstup do budovy portálem jehož edikulu tvoří pilastry nesoucí úseky kladí a plastickou římsu, jež nese vysoký segmentem ukončený nástavec. Vlastní ostění půlkruhového vchodu flankují až do poloviční výše sloupky, na něž nabíhá profilovaná archivolta. V koutech po stranách jsou štukové výplně s kruhovými terči. Nepravidelná střecha mincovny je kryta asfaltovým šindelem a prolomena vikýři. Přízemní chodba se schodištěm je zaklenuta valeně s lunetami (čela kápí jsou tvořena lomenými oblouky). Pata klenby plynule vystupuje ze zdi. Lunety jsou lemovány hřebínky, mezi dvojicemi lunet je přímá linie tvořená hřebínkem. Nad schodištěm je stoupavá valená klenba, jejíž čelo je tvořeno segmentem. Vlevo je jeden portál v přední polovině chodby, v zadní polovině chodby jsou dva portály pod schodištěm, vpravo jsou dva portály. V zadní stěně chodby je vchod do dvora mincovny, který má obdélný půdorys, lemovaný lichými arkádami na mohutných pilířích na třech stranách. Arkády jsou sklenuty mohutnými oblouky. Pilíře jsou modelovány – v horní části, nesoucí oblouk, vystupují segmentovým výstupkem. Vpravo od chodby jsou dvě místnosti dnes plochostropé, původně zde byla jedna místnost, zaklenutá křížově dvěma poli. Tato původní klenba je nad dnešními plochými stropy zachována a pod nimi je v rozích vidět jenom její výběhy. Třetí místnost se zachovala i s původní křížovou klenbou bez žeber a bez hřebínků (čela klenby jsou tvořena lomenými oblouky). Vlevo je obdélná místnost klenutá valenou klenbou s lunetami, jejichž čela jsou vpravo tvořena lomeným obloukem a vlevo půlobloukem. Za touto místností je další, obdélného půdorysu, klenutá valeně s lunetami (čelo kápí je tvořeno půlobloukem). Třetí malá místnost je obdélná, krátká, klenutá valeně s lunetami. Čtvrtá místnost je na obdélném půdorysu, klenutá valeně, s lunetami, výběhy klenby jsou rovněž podseknuté. Pátá místnost na obdélném půdorysu je klenuta valeně, s lunetami, klenba spočívá na meziokenních polopilířích. K páté místnosti v pravém úhlu přiléhá šestá, na obdélníkovém půdorysu, klenutá valeně, se dvěma lunetami. V patře jsou místnosti plochostropé. Součástí mincovny je i rozsáhlé historické podzemí, které zasahuje na sousední pozemek st.p.č. 222.

Budova je ve své dnešní podobě dílem několika slohových epoch, řady přestaveb a adaptací. Budova mincovny, významného hornického města, vystavěná v letech 1533–1536. Umělecky nejhodnotnější jsou architektonické detaily, především harmonicky komponovaný arkýř s náběhem vyztuženým žebry a ostění oken.

Původní evidenční list památky ->

Specializovaný web o českých mincovnách:

Královská mincovna v Jáchymově se nachází na rohu Mincovní ulice a náměstí Republiky. Po udělení mincovního práva Šlikům králem Ludvíkem Jagellonským v roce 1520 byla v Jáchymově zřízena mincovna. K tomuto účelu byl zakoupen dům Kunze Eirolta, stojící vedle domu Jeronýma Šlika (dnešní radnice), v horní části města, v místě pozdější královské mincovny. Šlikův dům a mincovna původně tvořily jeden komplex. Mince nesoucí na jedné straně ráz krále Ludvíka, později českého lva, a na straně druhé obraz svatého Jáchyma se šlikovským erbem, byla nazývaná podle místa svého původu – Joachimsthalergulden, Thaler – tolar. Když v roce 1528 odňal nový český král Ferdinand I. Šlikům právo ražby mincí, přešla jáchymovská mincovna do královských rukou. Přestavba královské mincovny probíhala v letech 1532 až 1536 a již jako dokončenou ji v roce 1538 postihl požár, po kterém musela být znovu opravena. Průčelí byla původně prolomena velkými sdruženými okny palácového charakteru s kamenným ostěním, která byla po požáru nahrazena ostěním z levnější terakoty.

Mincmistři působící v jáchymovské mincovně:
Andreas Hartman, Andreas Scheidlich, Aurelius Alnpeck, Balthazar Dürleber, Benedict Henüschel mladší, Benedict Hübner ze Sonnleitenu, Caspar Ulich, Caspar z Mergenthalu, Centurio Lengefelder, Concz Welcz, Crystoph Carl, David Knobloch z Vildsteina, Ferdinand Ulrich Vogelheimer, Fridrich z Aichelburgu, Georg Geitzkofler, Georg Hohenreuter, Georg Hochreuter, Georg Kádner z Greifenecku, Georg Teugh, Hans Erler, Hans Freistein, Hans Konrád Greutter, Hans Pauer z Přemslova, Hans Richter, Hans Schwendtner, Hans Weizelmann, Hanuš Gipfel, Heinrich von Könneritz, Hieronymus Dietrich, Hieronymus Magdeburger, Christoph Borgentrejch, Jakub Wohlgelmut, Jan Jakub Kittner z Perchhaimbu, Jan Jakub Küttner z Berchheimu, Jan Jakub Macasius, Jan Ondřej Pohl, Jan Trčka z Vítence a na Tochovicích, Jiří z Řásné, Klaus Krause, Kryštof Hartleb, Kryštof Jakub Krahe, Kryštof Taubenreuter, Lazar Ercker ze Šreknfelzu, Lorenz Glaser, Lucie Kádnerová, Lukáš Richter, M.Puerlein, Martin Fischer, Martin Kempf, Mates Doctor, Melchior Peuerlein z Lichtenbergu, Michal Hohenauer z Prahy, Mikuláš Krause, Niclas Milicz, Niclas Stumpfeldt, Oldřich ( Utz ) Gebhart, Oldřich Aichelburg, Ondřej Eberlein, Pavel Hoffmann, Pavel Václav Seeling, Petr, Petr Tunkher, Ruprecht Puellacher, Řehoř Steinmüller, Sebastian Rhaw, Stephan Gemisch, Stephan Genisch, Štěpán Zeller, Tobias Wiebel, Ulrich Vogelhaimber, Wofgang Puellacher, Wolf Albrecht, Wolf Milicz, Wolf Sturz, Wolfgang Roll, Zachariáš Kempf, Zikmund Polzsch