Budova stáčírny Bílina-Kyselka

První budovou areálu lázní Bílina-Kyselka, kterou příchozí vidí, je bývalá stáčírna.

Na webu BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a.s.:

Lis 29, 2016 – Tovární budova stáčírny Bílina

Původní záměr a účel: Tovární budova byla vystavěna pro zvýšení kapacity výroby stáčírny v roce 1898. Byly zapotřebí nové kapacity pro mytí džbánků a lahví a dvě nová pracoviště výroby Bílinských zažívacích pastilek. Kníže Mořic Lobkovic spolu s dvorním stavitelem architektem Sáblíkem navrhli tovární budovu do podoby zámku, který svou výstavností ospravedlní fakt, že budova zakrývá výhled na čelo lázeňského areálu. Zajímavostí je, že se zachoval zcela první náčrtek, na kterém se Mořic Lobkovic se Sáblíkem dohodli na konceptu stavby.

Architektonické řešení budovy: Tovární budova dodržuje symetricitu budování lázeňského parku a je „spojovacím uzlem“ připojena k mnohem starší budově železniční nakládky Pražsko-Duchcovské dráhy. Geniální řešení umožnuje dodržet téměř souběžnou čelní stranu obou objektů továrny a stáčírny s rozdílem menším než tři úhlové stupně.

Továrna byla navržena jako veřejně nepřístupná, pouze střední průchozí část byla vnitřně oddělena od zbytku budovy a její hala se schodištěm a proskleným stropem slouží jako nový vstup do lázeňského prostředí.

Budova továrny vytváří před původním průčelím lázní Bílina s památníkem Reussů romantické a často na obrázcích znázorňované zákoutí vnitřního dvora. Zároveň účinně odděluje lázeňské prostředí od železnice.

Využití v průběhu času: Budova byla k výrobním účelům využívána až do počátku 2. světové války, kdy byla jako majetek české Lobkovické šlechty zabavema Wehrmachtem. Po válce byl již objekt částečně přestavěn na administrativní centrum. Pro nově vzniklé socialistické Československo se budova stala ředitelstvím Severozápadních zřídel, zahrnujících léčivá zřídla Bílinské kyselky, Zaječické hořké vody, lázní Poděbrady, zřídlo Praga v Břvanech, zřídla Vratislavice a Běloveská Ida.

Současný stav a určení: V současnosti je budova upravena do zámecké podoby instalací nových dřevěných oken místo původních továrních. Původní okna jsou také v expozici Muzea mineralogie a geologie Bílinské kyselky. Nyní budova slouží společenským účelům a v jejích interiérech je expozice muzea, podniková prodejna, konferenční sály a moderní učebna.

Památkový katalog:

Zděná patrová budova na půdorysu tvaru písmene U má bohatě členěné fasády s pásovou bosáží, pilastry a hlavními klenáky. Vstupy mají zdobné orámování, na zadní straně doplněné nikami se sochami Hygie a Aeskulapa. Nahoře je atika s kartuší a sochami.

Budova stáčírny pochází z roku 1898.

Objekt stáčírny tvoří několik částí. Hlavní budova je patrová, postavená na půdorysu tvaru písmene U. Zasazená je do terénu. Jihovýchodní průčelí hlavního křídla je patnáctiosé, střední tři osy se nacházejí v mírném rizalitu. Dolní část stěny chrání sokl, zbývající plochu přízemí člení pásová bosáž. Ve střední ose rizalitu je vstup – dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce. V plné dolní části je obdélná výplň, uprostřed s plastickým kruhem, střední a horní část je prosklená. Sklo je opatřené ozdobnou mříží, v níž jsou svislé pruty doplněné stáčenými ornamenty. Spoj křídel kryje sloupek s širší patkou a jónskou hlavicí. Vstupní otvor lemuje šambrána. Její stojky, zdobené vpadlým obdélným, na výšku orientovaným polem, začínají až nad soklem. Pod volutovitou hlavicí je štukový akantový dekor. Pilastry nesou profilovaný architráv, z vlysu je výše pouze triglyf, umístěný nad pilastry. Pilastry s triglyfy podpírají po stranách trojúhelný profilovaný fronton. Ve vzniklé ploše je velmi mohutný sdružený hlavní klenák, v jehož středu je bohatá plastická výzdoba. Z ní vyniká nahoře umístěná hlava lva s pootevřenou tlamou. Pod ním jsou jónská hlavice, úhelník a trojúhelník, doplněné páskami a střapcem. Ve cviklech mezi klenákem a triglyfy je štukový dekor rozvilin s rozvinutým květem. Po obou stranách vstupu je dvoukřídlé okno s poutcem oddělenou dvoudílnou horní částí, umístěné ve špaletě.

Nad oknem je sdružený hlavní klenák a po jeho stranách naznačený další klenák. Stejně je tomu tak i ve zbývajících osách přízemí, kde jsou stejná okna – trojdílná, a to i v horní části, kterou vymezuje poutec. Plochá mezipatrová římsa probíhá po celé šíři stěny, kromě frontonu, který zasahuje do úrovně prvního patra. Střední rizalit má v prvním patře po stranách pilastr, jehož stojky člení pásová bosáž. V jejich horní části je oválná, na výšku orientovaná štuková kartuše se zavíjenými okraji, doplněnými dubovými a vavřínovými ratolestmi. Pod kartuší visí střapec z listů a plodů. Na hlavici pilastru se nachází čelně situovaná reliéfní lví hlava s pootevřenou tlamou. V ní má kruh, od nějž vedou stuhy na strany a dolů. Ve střední ose prvního patra rizalitu je velké čtyřdílné okno, umístěné ve špaletě, jehož horní třetinu odděluje poutec. Nad oknem je ještě menší termální, rozdělené třemi svislými příčlemi. Po obou stranách střední osy je pilastr, který je však užší a nižší, než pilastry na okrajích rizalitu. Horní dvě třetiny stojek jsou kanelované, na hlavici jsou tři dvojité plastické plné kruhy vedle sebe. Pod horní římsou je vejcovcový dekor. Pod velkým oknem je parapetní pole, vyplněné desíti kuželkami. Ve cviklech nad profilovanou šambránou horního termálního okna je štuková výzdoba – vlevo dubová ratolest, vpravo vavřínová. Nad oknem je hlavní klenák v podobě čelně situovaného maskaronu ženské hlavy s otevřenými ústy a vlasy, vroubícími obličej.

Po obou stranách střední osy je dvoukřídlé okno ve špaletě, s dvoudílnou horní částí, oddělenou poutcem. Pod oknem je parapetní pole se sedmi kuželkami, nad oknem je ještě oválné, na šířku orientované okénko ve špaletě. Rozdělené je silnou svislou příčlí na poloviny a vzniklé části pak tenkými příčlemi do kříže. Kolem okna je štukové obdélné pole s dovnitř vykrojenými rohy, vyplněné rostlinným dekorem. Rizalit zakončuje profilovaná hlavní římsa, přecházející na boční části křídla. Pod římsou je zubořez, na pásu pod zubořezem je plasticky provedený nápis „BÍLINSKÁ KYSELKA“. Ve všech osách prvního patra mimo rizalit je podobné okno jako ve střední ose rizalitu, avšak pouze trojdílné. Velká dolní okna lemuje na obou stranách pilastr, horní termální okno má profilovanou šambránu s hlavním klenákem. Ve cviklech na stěně nad šambránou je na každé straně plastický plný kruh. Pod oknem je parapetní pole s obdélným, na šířku orientovaným polem, vymezeným profilovaným okrajem. V dolní části je po stranách pole mírně rozšířené, pod tímto úsekem jsou kapky. Mezi jednotlivými osami se nachází pilastr.

Nad profilovanou hlavní římsou se zvedá atika. Nad středním rizalitem je zde uprostřed plná stěna s lehce vystupujícím středem, v němž je obdélné pole s rozšířenými dolními rohy, opatřenými kapkami. V poli, lemovaném profilovaným okrajem, je plastický letopočet „MDCCCXCVIII“ (1898). Na plnou stěnu navazuje široký sokl s konkávními boky, opatřený reliéfní výzdobou. Jde o vavřínový věnec s propletenými stuhami, po obou stranách doplněný o vavřínový feston, rovněž se stuhami. Na soklu stojí nízký deskový podstavec s lobkovickým erbem. Štít má zavíjené okraje, přidržují ho dvě dětské postavy po stranách. Obě jsou nahé, situované en face, tělem se lehce přiklánějí k erbu. Levá postava (z hlediska pozorovatele) má nakročenou levou nohu, mezi nohama vede haluz s listy, které kryjí klín a pravý bok. Natažená pravá ruka směřuje vzhůru, pravá se opírá o štít. Na hlavě, lehce nakloněné k levému rameni, jsou polodlouhé vlasy, členěné do výrazných pramenů. Pravá postava má nakročenou levou nohu, klín kryje dlouhá rouška, přecházející zezadu přes levý bok a vedoucí mezi nohama směrem ke štítu. Zdvižená levá paže je ohnutá v lokti dozadu, ruka drží úzký pohár. Pravá ruka spočívá na štítu. Hlava je mírně nakloněná k levému rameni, krátké vlasy jsou zvlněné. Na zadní straně štítu je reliéf stylizovaného stromu, snad dubu.

Vpravo a vlevo od plné stěny atiky pod erbem je úsek s šesti kuželkami, nahoře s profilovaným parapetem. Tuto část atiky zakončuje na obou stranách pilířek s širším soklem a nahoře s profilovanou přesahující římsou. Na jeho přední stěně je pole s plastickým okrajem, nahoře obdélné, níže se šikmými boky a dole půlkruhové. Pod boky a dolním okrajem jsou kapky. Na pilířcích stojí obelisk. Má poměrně vysoký deskový podstavec, na který navazuje úzká část, směrem vzhůru se rozšiřující. Nad ní je vlastní obelisk, opatřený vpadlým polem s dovnitř vykrojenými rohy. Ukončuje ho stylizovaný rostlinný motiv. Stejný obelisk je i u obou nároží jihovýchodní fasády. Atika mezi ním a středním rizalitem je nízká, v ose pilastrů prvního patra jsou na ní rozmístěné akroterie na deskovém podstavci. K hlavnímu křídlu se na jihozápadě napojuje obdélná přízemní přístavba, vyšší, než úroveň přízemí v hlavním křídle. Její jihovýchodní stěna je trojosá. Většinu její plochy člení pásová bosáž, horní část, vymezená plochou římsou, je hladká. U styku s hlavním křídlem a nároží je lizéna. Ve všech osách je okno, které je větší obdobou oken v hlavním křídle.

Nad plochou římsou je vedle oken triglyf, hlavní římsa je profilovaná. Nad ní se zvedá atika, tvořená třemi poli se sedmnácti kuželkami, za nimiž je plná stěna. Pole odděluje pilířek, na němž stojí váza (až na užší pilířek u styku s hlavním křídlem, kde je místo ní voluta, přiložená ke stěně hlavního křídla). Váza má kruhovou základnu, štíhlou nohu, širokou mísu, zdobenou girlandou a kuželovitou členitou horní část. Hladká jihozápadní stěna přístavby je bez otvorů. U nároží jsou opět lizény s pásovou bosáží, stejná je i plochá a hlavní římsa. Nahoře je i zde atika s balustrádou s vázami, avšak její tři pole jsou o něco užší. Severozápadní stěna přístavby má členění obdobné jako její protějšek, avšak pásová bosáž je pouze u nárožní lizény. Ve třech osách jsou vpadlá obdélná, na šířku orientovaná pole (patrně po původních oknech), v nichž jsou dnes v horní části pouze nízké štěrbinové průzory. Atika je stejná jako na jihovýchodě.

Jihozápadní stranu objektu tvoří kromě již popsané přístavby průčelí hlavního křídla a bočního křídla, napojujícího se na hlavní kolmo. Obě části jsou provedeny odlišně. Vpravo se nachází jednoosá fasáda hlavního křídla, která oproti bočnímu křídlu předstupuje. Viditelné je pouze první patro, členěné pásovou bosáží. Uprostřed stěny je obdélný otvor, lemovaný profilovanou šambránou. Nahoře jsou dva triglyfy, nesoucí přímou profilovanou římsu. Po obou stranách osy je jednoduchý pilastr, u nároží je stejný zdobný pilastr jako na jihovýchodní straně. Nad profilovanou hlavní římsou se zvedá nízká atika. Nad nárožími je stejný obelisk jako na jihovýchodě a v osách pilastrů kolem osy jsou akroterie. Stěna bočního křídla je sedmiosá. Dolní podlaží je díky výšce terénu na této straně spíše suterénem. Nacházejí se zde nízká obdélná, na šířku orientovaná okna ve špaletě.

Horní podlaží odděluje profilovaná římsa. Ve všech osách jsou okna, která jsou stejná – stejně jako celé členění fasády – jako v částech jihovýchodního průčelí hlavního křídla po stranách rizalitu. Nad hlavní římsou je nízká atika s nárožním obeliskem a šesti akroteriemi. Stejně je provedená i trojosá severozápadní fasáda bočního křídla, pouze zde díky terénu chybí dolní podlaží. Navíc jsou zde nárožní pilastry, provedené stejně jako u osy hlavního křídla na jihozápadní straně. Na atice jsou nárožní obelisky, mezi nimi dvě akroterie. Sedmiosé severovýchodní průčelí bočního křídla je provedené stejně jako jeho protějšek. Ve středu severozápadní fasády hlavního křídla je stejný rizalit jako na protější straně, po obou jeho stranách jsou tříosé úseky. Díky výšce terénu je zde dolní podlaží nízké. Ve středu rizalitu je vstup – dvoukřídlé dveře obdobného provedení jako na jihovýchodě. Zde však mají bohatěji zdobenou horní část, kde je nástavec, zasahující do obdélného proskleného nadsvětlíku. Uprostřed je oválná, na výšku orientovaná kartuše s volutovitě stáčenými okraji. V kartuši je ozdobné písmeno L, nad ní je knížecí koruna. Šambrána kolem dveří je podobného provedení jako na protější straně, s několika rozdíly: v hlavním klenáku je hlava lišky (?), pod ní je hornické náčiní, na trojúhelném frontonu je po stranách váza a v jeho vrcholu akroterie a pod ní dvě voluty.

Po obou stranách vstupu a u nároží rizalitu jsou stejné pilastry jako na jihovýchodě. Vpravo a vlevo od vstupu se nachází obdélná nika se sochou. Vpravo je to postava Aeskulapa. Je zobrazen čelně, stojící s odlehčenou levou nohou na obdélném podstavci s náznakem terénu. Oděn je do řasnatého roucha, pod nímž se rýsují obě nohy. Roucho odkrývá obě ramena a horní část trupu, vede pod pravou paží. Ta je ohnutá v lokti před tělem, ruka přidržuje hůl, opřenou vedle mužovy levé nohy. Hůl je obtočena hadem. Také levá paže je ohnutá v lokti, předloktí směřuje vzhůru, ruka drží svitek. Na hlavě s kučeravými krátkými vlasy je vavřínový věnec. Vlevo od vstupu se nachází socha Hygie. Čelně stojící mladá žena má odlehčenou pravou nohu. Její řasnatý šat je přepásaný pod ňadry, která jsou odhalená. Pravá paže je ohnutá v lokti, ruka přidržuje neidentifikovaný předmět (snad lastura?). Levá paže je rovněž ohnutá v lokti. Kolem ní a předloktí se obtáčí had, pijící z miskovitého poháru, který žena drží rukou. Hlava je mírně nakloněná k levému rameni, žena hledí na hada. Dlouhé vlasy Hygie jsou zřejmě sčesané do drdolu, na hlavě jsou snítky vavřínu (?).

Pod oběma nikami je na stěně velký maskaron mužské hlavy, provedený s drobnými odchylkami. Muž má výrazný nos, kruhy pod očima, mračí se. Jeho delší vlasy splývají v pramenech k dlouhému plnovousu, zakončenému do špičky. Nad nikou je obdélné, na výšku orientované pole s hrotovitě rozšířenými rohy, vymezené profilovaným okrajem. Podobné, avšak orientované na šířku, je i nad frontonem nad vstupem. V úsecích po stranách rizalitu jsou v dolním podlaží menší obdélná, na šířku orientovaná okna, v horním podlaží stejná okna, jako na protější straně. Stejné je i členění fasády. Nahoře je i na této straně atika. Její střed je provedený podobně jako na jihovýchodě. Balustrové úseky mají místo šesti kuželek pouze pět, na střední plné části je obdobný reliéf jako na soklu pod erbem.

Zde je místo soklu pouze nízký podstavec, na němž spočívá oválná, na výšku orientovaná kartuše se zavíjenými okraji. Nahoře je mušle, po stranách roh hojnosti. V kartuši je reliéf kašny, obtočené hadem. Rohy hojnosti přidržují nahé dětské postavy, umístěné na volutě po obou stranách kartuše. Obě jsou situované tak, že tělem se odklánějí od kartuše, zatímco jejich nohy k ní směřují. Postava na levé straně je zobrazená v pravém poloprofilu. Levou nohu má pokrčenou v koleni, klín kryje rouška, provlečená mezi nohama a halící část zad. Pravá ruka se opírá o volutu, pozdvižená levá drží roh hojnosti. Na hlavě, natočené k levému rameni, jsou kudrnaté krátké vlasy. Pravá postava, situovaná téměř čelně, má pravou nohu přeloženou přes levou. Kolem pasu je rouška, přecházející přes levé stehno pod nohu. Levá ruka přidržuje roušku, zdvižená pravá roh hojnosti. Na lehce předkloněné hlavě jsou krátké vlnité vlasy. Na nárožních sloupcích není obelisk, ale amforovitá váza s uchy, tvořenými dvěma propletenými prameny a ukončená kónickým prvkem s plameny. Tato část atiky a její protějšek jsou propojené bočními částmi, kde se uprostřed nachází vysoký trojstupňový pilířovitý architektonický článek, snad komín. Na středním stupni ho zdobí reliéf festonu se stuhami, na horním voluta. Na nízkých částech atiky jsou opět akroterie. Druhé boční křídlo je provedené obdobně jako první. Všechna tři křídla mají rovnou střechu.

K hlavnímu křídlu se na severovýchodě napojuje patrový spojovací objekt nepravidelného půdorysu. K jihovýchodnímu průčelí se připojuje šikmou jednoosou stěnou a na ní navazujícím dvouosým jihozápadním průčelím. Šikmá stěna má v přízemí stejný sokl a pásovou bosáž, jako hlavní křídlo. V přízemí je široký obdélný otvor pro vrata do průjezdu, se sdruženým hlavním klenákem. Pásová bosáž je i v prvním patře, odděleném plochou římsou. Zde je sdružené okno, tvořené dvěma dvoukřídlými okny ve špaletě, s poutcem oddělenou dvoudílnou horní částí. Na bocích a nahoře je šambrána s ušima s kapkou, pod okny společná parapetní římsa, nesená třemi konzolkami. Nad profilovanou hlavní římsou se zvedá nízký atikový nástavec.

Navazující dvouosá část má ve všech otvorech stejná okna, jako jsou v patře šikmé stěny. V přízemí je opět sokl a pásová bosáž, nad okny je sdružený hlavní klenák. U nároží a styku se šikmou stěnou je lizéna, na níž bosáž přechází. Plochá římsa vymezuje hladké první patro, v němž jsou také lizény s bosáží. Okna v patře mají podobnou šambránu jako v šikmé stěně, pouze konzolky pod parapetní římsou jsou jen dvě a navíc je zde hlavní klenák. Na atice nad touto stěnou je uprostřed akroterie a nad lizénami váza. Úroveň přízemí jihovýchodní stěny spojovacího objektu zakrývá obdélná přízemní přístavba, oproti spojovacímu objektu užší. Její jihozápadní stěna, opatřená pásovou bosáží, je dvouosá. V levé ose je obdobné okno jako ve spojovacím objektu. Pod oknem je parapetní římsa na dvou konzolách, nad oknem hlavní klenák. V pravé ose je vysoký obdélný otvor pro vrata, sahající až pod hlavní římsu. Dnes je uzavřený mříží. U nároží je lizéna s bosáží, nad profilovanou hlavní římsou je atika. Jihovýchodní stěna přístavby je členěná pásovou bosáží, u obou nároží je lizéna, na níž bosáž přechází. Ve stěně jsou dvě dvojice stejných oken, jako na jihozápadě. Nad okny je hlavní klenák, dvojice má společnou profilovanou parapetní římsu na dvou konzolkách.

Na atikovém nástavci je u nároží a uprostřed váza. Jihovýchodní průčelí spojovacího objektu má v prvním patře čtyři pravidelně rozmístěná okna, stejná – včetně orámování – jako na jihozápadě. U nároží je lizéna s pásovou bosáží. Na atice jsou v nárožích vázy a mezi nimi tři akroterie. Severovýchodní stěna přístavby je obdobná jako její protějšek, většina spojovacího objektu je zakryta krčkem mezi ním a přilehlým skladem. Zadní fasády spojovacího objektu jsou provedené obdobně jako jejich protějšek. Jsou zde celkem čtyři stěny – trojosá, napojující se na hlavní křídlo, ve všech osách s okny, jednoosá šikmá, v přízemí s otvorem vrat a v patře s jedním oknem, trojosá rovná (směrem dozadu), ve všech osách s okny a kolmo připojená jednoosá, s okny. Spojovací objekt má rovnou střechu. Mezi ním a přilehlým skladem je jednoosý krček, nižší než sklad i spojovací objekt.

V jeho jihovýchodní stěně je velký, segmentově zakončený otvor pro vrata, dnes s prosklenou výplní, členěnou četnými příčlemi. Na protější straně jsou v otvoru pro vrata pouze dveře běžné velikosti, zbytek otvoru je zazděný. Krček má sedlovou střechu, krytou asfaltovým šindelem. Na krček navazuje sklad protáhlého obdélného půdorysu. Jde o přízemní objekt, členěný pásovou bosáží a lizénami, jednotlivé otvory pro okna a vrata jsou segmentově zaklenuté. Sedlová střecha, kryjící zápraží, má krytinu z šablon asfaltového šindele. Na obou koncích budovy je do ní vložená příčná sedlová střecha, více přesahující, pod níž je ozdobně vyřezávaná dřevěná konstrukce. V hřebeni hlavní střechy objektu je v její střední části vložen prosklený světlík se sedlovou střechou s asfaltovým šindelem.

Objekt stáčírny byl a stále zůstává významnou součástí areálu lázní. Poměrně honosně provedená stavba má kromě estetických a architektonických hodnot rovněž historický význam, jako doklad rozmachu lázeňství v Kyselce na konci 19. století.