Pavilon Reinerovy fresky v zámeckém parku v Duchcově

V zámeckém parku v Duchcově stojí pavilon Reinerovy fresky.

Ačkoli se jedná o novostavbu, je jako součást chráněného zámeckého areálu kulturní památkou:

Pavilon na půdorysu pravidelného mnohoúhelníku od arch. Jana Sokola je tvrdě komponovaný z betonových stěn, pojatých jako „grafický beton“. Mezery mezi stěnami vyplňuje prosklení. Kupole fresky je nesena příhradovou konstrukcí v krystalickém tvaru.

Rozměrná barokní freska s motivy trojúhelníkové kompozice Nejsvětější Trojice s Assumptou a anděly původně zdobila kupoli špitálního kostela Nanebevzetí Panny Marie v duchcovské zámecké zahradě.

Barokní valdštejnský špitál byl v roce 1958 zbourán v souvislosti se zamýšlenou těžební činností. Freska však byla zachráněna tím, že byla v roce 1956 po částech sejmuta novými, u nás doposud nevyzkoušenými metodami. Její fragment byl vystaven na výstavě v Miláně a v roce 1967 na světové výstavě EXPO v Montrealu.

V roce 1973 byla dle projektu prof. Ing. arch. Jana Sokola ve stylu nového brutalismu zahájena stavba výstavního pavilonu, do kterého byla v letech 1980–1982 cenná freska osazena. Pavilon, situovaný v příčné ose zámecké zahrady mezi duchcovským zámkem a parcelou, na které původně stál barokní špitál, byl v roce 1983 zpřístupněn pro veřejnost.

Pavilon je solitérní stavba situovaná v mírně svažitém terénu v příčné ose prostoru zámecké zahrady v areálu SZ Duchcov, severozápadně od zahradního průčelí zámecké budovy. Hmota stavby je konstruována jako železobetonová centrální stavba zastřešená krystalickou kupolí s plechovou krytinou, vnější plášť objektu je z pohledového betonu. Vnitřní prostor stavby je zaklenut kupolí, která je konstruována jako dvouvrstvá cihelná s vnější klenbou betonovou. V ploše kupole je osazena freska Nanebevzetí P. Marie od Václava Vavřince Reinera. Pavilon je opatřen dvojicí vstupních průčelí, která jsou orientována k severu a jihu. Průčelí jsou v celé výšce uzavřena prosklenou konstrukcí s pravidelným rastrem čtvercových okenních otvorů s kovovými rámy. Při vnějším obvodu stavby jsou v nikách umístěné barokní sochy Afrodité, Amfitrité, Andromedé a Flory. Jedná se o pískovcové plastiky, které jsou usazené na vysokých betonových soklech s vnějším opláštěním z pískovcových desek. Ke vstupům a k sochám vedou představená schodiště.

Pavilon je kvalitní ukázkou moderní architektury druhé poloviny 20. st., která byla vybudována v letech 1973–1976 podle návrhu architekta Jana Sokola. V roce 1982 bylo v objektu dokončeno osazení fresky Václava Vavřince Reinera. Inspiračním zdrojem stavby z hlediska hmotové konfigurace byla nepochybně barokně dynamická centrální stavba, krystalické formy zastřešení naopak odkazují k tradici českého architektonického kubismu. Materiálové řešení stavby a užití pohledového betonu evokuje brutální sakrální architekturu LeCorbusiera. Stavba je nedílnou součástí současné podoby zámecké zahrady, kterou doplňuje v její nově vytvořené příčné ose. Integrální součástí stavby je rovněž barokní transferovaná freska Nanebevzetí P. Marie od Václava Vavřince Reinera. Freska pochází z mariánské kaple barokního duchcovského hospitálu, který byl v roce 1958 asanován z důvodu plánované exploatace hnědého uhlí.

Ač stavba nová, v roce 2017 proběhl průzkum fresky i pavilonu, v roce 2018 restaurování fresky (Petr Bareš, Jiří Brodský, Peter Stirber, Tomáš Záhoř).

Zámecký web (bohužel nedatováno):

Barokní freska ze zrušeného panského špitálu v zámecké zahradě byla na počátku 80. let minulého století osazena do nově postaveného výstavního pavilonu, navrženého renomovaným architektem Janem Sokolem ve stylu nového brutalismu a s odkazem na tradici českého architektonického kubismu. Dílo jednoho z nejvýznamnějších freskařů českého baroka Václava Vavřince Reinera je tak již přes třicet let prezentováno v unikátní symbióze s moderní architekturou. Klimatické prostředí v pavilonu mu však neprospívá, freskové malby degradují v důsledku teplotních výkyvů a kolísavé vlhkosti.

Reinerova freska ve výstavním pavilonu svým příběhem i současným stavem poutá pozornost odborné i laické veřejnosti. Zaujala i několik umělců a mediálně známých osobností, kteří pomohli správě zámku Duchcov tuto památku zviditelnit a vrátit do povědomí široké veřejnosti prostřednictvím pořádaných kulturních akcí.

První z těchto akcí byla prodejní výstava certifikovaných reprodukcí obrazů Karla Gotta „Obrazy pomáhají obrazům“, která se konala v roce 2011 v Galerii Giacomo na zámku Duchcov. Spolupořadatelem výstavy bylo Kulturní centrum Duchcov.

Reinerovu fresku podpořila i výjimečná zpěvačka, šansoniérka, kytaristka, skladatelka a textařka Lenka Filipová. Její koncert ve prospěch Reinerovy fresky se uskutečnil u příležitosti Noci kostelů v roce 2012 ve Valdštejnském sále duchcovského zámku. Po koncertu se konala autogramiáda Lenky Filipové přímo pod Reinerovou freskou v pavilonu a slavnostní otevření výstavy věnované transferu fresky. Tato výstava připomněla 30. výročí kolaudace pavilonu prof. Sokola, ve kterém byla freska Nanebevzetí Panny Marie osazena. Záštitu nad koncertem Lenky Filipové převzala ministryně kultury ČR Alena Hanáková.

Ojedinělé koncertní představení se konalo v pavilonu pro Reinerovu fresku v zámecké zahradě v Duchcově u příležitosti Dnů evropského dědictví (EHD). V roce 2015 ho speciálně pro výstavní pavilon připravila hudebními cenami ověnčená zpěvačka a hudební experimentátorka Lenka Dusilová, která představila mimořádný audiovizuální program ve prospěch Reinerovy fresky. Přizvala si k tomu Jakuba Aeldryna, člena kreativního studia Lunchmeat. Přímo na místě vznikla živě vytvořená a realizovaná videoprojekce, postavená na práci s originálním analogovým projekčním strojem. Ručně vytvářené animace byly kombinovány s digitálními efekty a v reálném čase míchány do organické video koláže. Umělec využil reálného pohybu objektů pod kamerou, ale také například zvukově reaktivních vizuálních prvků. Lenka Dusilová svým zpěvem zcela ovládla akustický prostor pavilonu, ve kterém je Reinerova freska osazena a až naturalisticky vrstvením zvuků zaplnila jeho duchovní rozměr.

Do projektu benefice pro Reinerovu fresku se zapojili nejen mediálně známé osobnosti, ale i školy a dobrovolníci z řád mladé generace. Příběh fresky inspiroval dramatickou skupinu Relikty HMYZu, vzniklou z tvůrčích tendencí na půdě Gymnázia Jana Keplera v Praze, k vytvoření divadelní instalace. Ta byla uvedena v roce 2011 přímo pod freskou v pavilonu. Projekt „Ve věci REINER-FRESKA“ rozehrál obrazy ze života a dějin duchcovského Nanebevzetí. Převyprávěl příběh tohoto díla v celé své komplikovanosti a těkavosti. Nynější specifická atmosféra pavilonu i epicky poutavá minulost fresky pobídla skupinu ke spojování na první pohled různorodých motivů sjednocených tématem hledání místa člověka v prostoru a v čase.

V roce 2016 se konalo na zámku Duchcov sympozium, jehož účastníci z řad odborné veřejnosti a výkonné i odborné složky státní památkové péče posoudili aktuální stav Reinerovy fresky a zabývali se perspektivou jejího uchování včetně koncepce obnovy. Pozornost byla věnována rovněž problematice stavební úpravy pavilonu za účelem stabilizace klimatu a zajištění optimálních klimatických podmínek pro uchování freskové výmalby. Účastníci sympozia na základě vzájemného dialogu doporučili další postup. Úprava vzduchu v pavilonu přirozenými nebo technologickými metodami a následná klimatická měření musí předcházet samotné rehabilitaci Reinerova díla. Jen tak bude možno uchovat starobylou památku příštím generacím v netradiční symbióze s moderní architekturou z poválečné doby „k úchvale a spokojenosti“, aby zůstala „zdařilá, stálá a vyhovující“, jak je uvedeno v textu před staletími uzavřené smlouvy mezi urozeným objednavatelem Janem Josefem z Valdštejna a mistrem českého barokního umění Václavem Vavřincem Reinerem.

Věříme, že další postup, na kterém se účastníci sympozia shodli, povede k odstranění tohoto letitého problému a zajistí pro fresku optimální podmínky, ve kterých bude moci být důstojně prezentována a uchovávána příštím generacím. A to ve stávajícím pavilonu, který je považován za architektonicky nejhodnotnější stavbu realizovanou na území města Duchcova v druhé polovině 20. století.

Prázdné domy:

Barokní freska ze zrušeného panského špitálu v zámecké zahradě byla na počátku 80. let minulého století osazena do nově postaveného výstavního pavilonu, navrženého renomovaným architektem Janem Sokolem ve stylu nového brutalismu a s odkazem na tradici českého architektonického kubismu. Dílo jednoho z nejvýznamnějších freskařů českého baroka Václava Vavřince Reinera je tak již přes třicet let prezentováno v unikátní symbióze s moderní architekturou. Klimatické prostředí v pavilonu mu však neprospívá, freskové malby degradují v důsledku teplotních výkyvů a kolísavé vlhkosti.

Pavilon na půdorysu pravidelného mnohoúhelníku od arch. Jana Sokola je tvrdě komponovaný z betonových stěn, pojatých jako „grafický beton“. Mezery mezi stěnami vyplňuje prosklení. Kupole fresky je nesena příhradovou konstrukcí v krystalickém tvaru.Rozměrná barokní freska s motivy trojúhelníkové kompozice Nejsvětější Trojice s Assumptou a anděly původně zdobila kupoli špitálního kostela Nanebevzetí Panny Marie v duchcovské zámecké zahradě. Barokní valdštejnský špitál byl v roce 1958 zbourán v souvislosti se zamýšlenou těžební činností. Freska však byla zachráněna tím, že byla v roce 1956 po částech sejmuta novými, u nás doposud nevyzkoušenými metodami. Její fragment byl vystaven na výstavě v Miláně a v roce 1967 na světové výstavě EXPO v Montrealu. Do nového výstavního pavilonu byla v letech 1980–1982 cenná freska osazena. Pavilon, situovaný v příčné ose zámecké zahrady mezi duchcovským zámkem a parcelou, na které původně stál barokní špitál, byl v roce 1983 zpřístupněn pro veřejnost.

Od roku 2020 byl pavilon, spravovaný Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ústí nad Labem, veřejnosti nepřístupný z technických důvodů.

Web o architektuře Teplicka:

Pavilon reaguje na dobové tendence architektury tzv. nového brutalismu, výrazná je inspirace jak pozdním dílem Le Corbusiera, tak dílem světových brutalistů, například Paula Rudolpha. Oproti těmto architektům je zde však zřejmý respekt k vyššímu řádu a menší míra nepravidelnosti a nahodilosti. Pavilon je tvrdě komponovaný z betonových stěn, pojatých jako „grafický beton“. Mezery mezi stěnami vyplňuje prosklení. Kupole fresky je nesena příhradovou konstrukcí v krystalickém tvaru. Pro Jana Sokola byla sakrální architektura životním tématem, proto má v sobě tento charakter i přísná, ale zároveň až sochařsky komponovaná architektura duchcovského pavilonu. Prostorová kompozice připomíná klasický centrálně komponovaný chrám či kapli, a dokonce nezapře ani inspiraci barokní sakrální architekturou – směle se dá přirovnat k původnímu špitálu a snad i k duchcovské kapli sv. Barbory. Jen polygonální půdorys, zaklenutý kupolí, je nahrazen půdorysem nepravidelnějším a modernějším a příhradová konstrukce střechy umožňuje volnější práci s hmotou zastřešení.

Dobový komentář architekta M. Buriana k projektu pavilonu

Architekt, který měl navrhnout novostavbu pro reinstalaci sejmuté fresky, byl postaven před nesnadný úkol. Reinerovo výtvarné dílo bylo kdysi součástí jiného uměleckého díla – architektonického prostoru, s nímž tvořilo integrální slohovou jednotu, prostor spoluutvářelo a inspirovalo se jím. Jednou zbořená historická stavba je ovšem nenahraditelná. Nelze se ani pokusit o její kopii, jakmile zanikl účel a celková situace a kontext architektonického celku, jehož součástí byla zbořená kaple.

Dnešní architektura, která pracuje jinými prostředky než 18. století, musí zmoci problém nového prostoru a nového prostředí pro dochované dílo minulosti svým vlastním názorem a svými vlastními prostředky. Může se ovšem pokusit o revokaci, s přiznáním se ke starému vzoru, anebo volit nezávislé prostředky bez historických reminiscencí a vytvořit nové, dnešní dílo. To je jistě nejsnadnější cesta!

Láká tu však konfrontace odlišných slohových pojetí, napětí a trvalý výrazový zisk. Staré historické dílo prověřených hodnot má nalézt své místo v nové architektuře a vejít s ní v novou jednotu; nová architektura má starému obrazu nahradit prostor a rámec, kterého pozbyl, a nestačí, aby byla pouhým výstavním panelem, v němž je freska nouzově umístěna.

Pavilón, stojící v zámeckém parku v Duchcově, projektoval v roce 1972 Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze (SÚRPMO), podle architektonického návrhu prof. Ing. arch. Jana Sokola.

Projektanty byli ak. arch. Miloslav Burian, ing. Karel Fantyš (statická část) a doc. ing. Václav Horák, DrSc. (ocelová konstrukce střechy). Koncepce nového pavilónu byla podmíněna rozměry a tvarem původní kopule, které musely být zachovány, výškou kopule nad podlahou, aby obraz fresky byl shodně pozorován, řešením osvětlení čtyřmi oválnými okny v kopuli. Poněvadž pavilón měl stát osamocen a jeho objem byl nesrovnatelný s hmotou a rozlohou zbořeného špitálu, nebyl umístěn na hlavní osu parku proti zahradnímu průčelí zámku, ale stranou, do kolmé příčné osy.

Architektonická myšlenka je vyjádřena dvěma tenkými betonovými stěnami, objímajícími vnitřní prostor, symetricky rozloženými podél hlavní osy. Každá stěna je dvakrát zalomená velkými výklenky s funkcí pilířů, nesoucích kopuli. Stavba je průchozí, přístupná dveřmi, umístěnými proti sobě v mezerách mezi stěnami.

Důležitý pro pochopení je vztah interiéru a vnějšku, vnitřních pilířů a vnějších dutin se sochami, obou líců obvodové stěny, obálky vnitřního prostoru a vnější plastiky stavby.

Kopule, tvarová kopie originálu, je zvnějšku překryta ocelovou konstrukcí střechy, sestavenou ze sedmdesáti dvou rovnoramenných trojúhelníků ve složité prostorové sestavě.

Konstrukce je obedněna a kryta měděným plechem, kromě čtyř strmých zasklených trojúhelníků, vrhajících světlo do oken v kopuli. Exteriér budovy je tak dovršen svébytným tvarem, moderním vyjádřením starého architektonického motivu báně nad kopulí.

O zbořeném špitálu:

Špitál s filiálním kostelem vystavěný na osu západního průčelí hlavní zámecké budovy ve vzdálenosti 310 metrů, byl mimořádně významným stavitelským činem Jana Josefa z Valdštejna, na jehož objednávky pracovali mistři českého barokního umění Václav Vavřinec Reiner, Ferdinand Maxmilián Brokoff a Matyáš Bernard Braun se svou dílnou.

Kostel byl centrální stavbou na kruhovém půdorysu, s fasádou členěnou pilastry a profilovanou římsou. Stěny byly prolomeny velkými, obdélnými, segmentově zaklenutými okny. Kostel byl zaklenut velkou kopulí, zdobenou velkou freskou s motivem Nanebevzetí Panny Marie od Václava Vavřince Reinera, na sochařské výzdobě se podíleli Maryáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff.

Kostel byl zbořen spolu s přilehlým špitálem (v areálu se nacházela ještě kaple Panny Marie Růžencové) přes odpor tehdejšího Místního národního výboru, neboť se uhelné doly rozhodly vytěžit v zámeckém parku trochu uhlí, které zde vystupovalo na povrch. Vláda rozhodla o likvidaci kostela dne 1.6.1956, nástropní freska byla sňata ještě v roce 1956, následně byly rozbořeny budovy špitálu, z kostela byly odstraněny krovy a kostel byl jako poslední budova areálu odstřelen dne 2.7. nebo 4.7.1958.

V roce 1973 byla v zámecké zahradě zahájena stavba pavilonu pro umístění Reinerovy fresky podle projektu J. Sokola. V roce 1976 byl pavilon dostavěn a 5. července 1982 byla dokončena instalace zrestaurované fresky. Od roku 1983 je freska přístupná veřejnosti. Pozemek, na němž kostel stál, patří městu Duchcov.

O fresce:

2. února 2017 – Pohnutý osud má Reinerova freska Nejsvětější Trojice v pavilonu u duchcovského zámku. Kvůli uhlí jí hrozila zkáza a boj o nenávratné poškození nekončí. „Děláme vše pro to, aby vrcholné dílo mistra českého barokního malířství zůstalo zachované i pro další generace,“ říká kastelán Marian Hochel.

Souboj s časem svádějí odborníci v zahradě duchcovského zámeckého areálu. Freska Nejsvětější Trojice totiž mizí před očima. Dílo Václava Vavřince Reinera je na pokraji zániku už podruhé.

Smlouvu na vymalování kupole špitálního kostela uzavřel Reiner s Janem Josefem z Valdštejna v roce 1728. Freska setrvala na svém místě až do roku 1956, kdy ji z kostela určeného k demolici sňali restaurátoři. Kostel pak byl stejně jako celý barokní špitál zbourán v roce 1958 v souvislosti s těžební činností. K zemi měl jít i zámek a celé město Duchcov, ale ukázalo se, že uhelná sloj končí pod špitálem, a tak se těžba stočila k Bílině. Špitál tedy padl zbytečně.

Pokud komunisté odepsali celý Duchcov i se zámkem, proč přistoupili k záchraně jedné fresky?
Za záchranu fresky bojovali památkáři i Akademie věd. Poukazovali na nenávratnou ztrátu. Proto se rozhodlo, že malířská a sochařská výzdoba špitálu zničena nebude a že najde místo v kostele nebo na zámku. Vhodné místo pro fresku se hledalo po celé republice, nakonec pro ni vznikla tehdy moderní novostavba v zámecké zahradě, kam ostatně kontextem patří. Samozřejmě to byla propagandistická akce, režim ukazoval svou snahu zachraňovat památky a prezentovat je v moderních souvislostech. Maskoval tím, že se tu likvidovala celá města.

Jak se freska přenášela?
Pro tehdejší tým restaurátorů to byl oříšek. Měli omezený čas, nastoupili na jaře 1956 a do listopadu museli fresku sejmout. Rozhodli se nakonec pro nevyzkoušenou metodu, která připomínala italskou techniku sloupnutí – strappo. Byl to ale specifický případ, protože šlo o monumentální plochu 270 metrů čtverečních. Nebyl to lehký úkol, ale i uchování bylo rizikové. Plánovalo se, že do dvou let se musí freska znovu instalovat, nakonec byla freska v bednách skoro 25 let.

V kolika bednách freska byla?
Vešla se do čtyř beden s přihrádkami. Restaurátoři fresku rozřezali na 549 různě velkých kusů, přičemž zohledňovali Reinerův rukopis. Řezy nevedli přes obličeje, ale v neutrálním pozadí. Jednotlivé části napustili chemickými látkami, aby zvýšili pružnost malby. Fresku totiž narovnali do přihrádek. Byl to dosud nevyzkoušený experiment a je zázrak, že tím freska neutrpěla. Z beden se dostala až v roce 1980, kdy ji restaurátoři začali osazovat na strop nového pavilonu. Všechny díly byly označené, takže postupovali, jako když skládáte stavebnici puzzle.

Pavilon působí v zámecké zahradě jako zjevení, přitom je sám kulturní památkou. Jak na něj reagují návštěvníci zámku?
Většinou přijíždějí do Duchcova za zámkem a chtějí vidět to staré. Pro moderní architekturu pavilonu nemají pochopení, někteří jím i opovrhují, protože ho považují za stopu bývalého režimu. Snažíme se je přesvědčit o tom, že tomu tak není, že pavilon od profesora Jana Sokola je stavba, která vykazuje progresivní prvky pro 60. a 70. léta v návaznosti na český kubismus a styl nového brutalismu, jak ho vyvíjel třeba Le Corbusier. Kunsthistorici ho navíc považují za nejvýznamnější stavbu moderní architektury 2. poloviny 20. století nejen v Duchcově, ale i v severních Čechách. A unikátní je i propojení moderní stavby s barokní freskou.

Jenže ono propojení je pro fresku zničující. Proč?
Už profesor Sokol upozorňoval na to, že zvolený materiál, tedy železobeton a měděná střešní krytina, nebudou komunikovat s historickou památkou. Odborníci už na přelomu 80. a 90. let varovali, že freska začíná vlivem vlhkosti degradovat a že je nutné proudění vzduchu regulovat. Na fresce kondenzují kapky vody, které ji doslova smývají. Proto vznikl posudek, který pro pavilon navrhl tři vzduchotechnické soustavy. Byly by to jeho umělé plíce.

Proč je pavilon dosud bez vzduchotechniky?
Jednak by bylo její pořízení i nonstop provoz velmi nákladné, jednak vzduchotechnika představuje zásah do stavby samotné. Odborníci navrhli tři okruhy – první pro spodní část pavilonu, kudy chodí návštěvníci, druhý pro prostor pod freskou a třetí pro půdu. Tam všude by byly roury, systém by hučel, zapínal se a vypínal. Nebylo by to asi nic příjemného. Proto se spíše snažíme upravit pavilon neinvazivně, například výměnou materiálu.

Už jste nějaká opatření provedli?
Vyměnili jsme dvoje vstupní dveře, šlo o investici za milion korun. Hned se změnila cirkulace vzduchu. Nyní budeme zjišťovat, jak přesně v pavilonu vzduch proudí. Klimatologická měření budeme po celý rok provádět ve spolupráci s ČVUT a na základě dat rozhodneme, zda jsou dílčí opatření vyhovující, či zda bude nutná vzduchotechnika. Je možné, že namísto tří okruhů by postačoval jen jeden. Za rok budeme moudřejší. To bychom mohli mít i první odhady nákladů. Chtěli bychom ale řešení zahrnout do grantových projektů ČVUT.

Nebude ale pro fresku už pozdě?
Loni se v Duchcově konalo sympozium na téma záchrany fresky a odborníci se shodli, že ji restaurovat lze. K tomu ale může dojít teprve tehdy, až bude prostředí stabilizované.

Na fresce je několik prázdných ploch. Ty už byly poškozeny nenávratně?
Tato místa byla nedochovaná už před sejmutím fresky v 50. letech. Nemáme všechny Reinerovy skici, a tak nevíme, jak místa vypadala. Restaurátoři je zpracovali neutrálně, nechtěli si nic vymýšlet. Na fresce jsou ale také jiná poškození. Špitál byl před demolicí opuštěný a místní lidé, možná děti, do fresky stříleli z praku.

O něco novější info:

13. listopadu 2021 – Freska Nejsvětější trojice, vrcholné dílo Václava Vavřince Reinera, unikla sice těžbě uhlí, ale zda zvítězí nad vlhkostí, není bohužel jisté.

Původně freska zdobila oválnou kupoli špitálního kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde ji v roce 1728 namaloval Václav Reiner, mistr českého barokního malířství, na základě přání Jana Josefa z Valdštejna. Uplynulo několik let i nějaké to století a v okolí objevili uhlí, strategickou surovinu, kvůli které se měnily hranice a vedly války. Likvidace jednoho kostela, byť se zajímavou freskou, byla oproti tomu věc nepodstatná. Naštěstí ještě před tím, v roce 1956, fresku sňali restaurátoři, přičemž ji museli rozdělit na kusy. Poté šel k zemi kostel a měl ho následovat zámek i celé město, ale nakonec se to ukázalo jako zbytečné. Tak začali hledat nový domov pro Reinerovu fresku. Ta však zůstala uložena v bednách skoro 25 let.

Údajně bylo slíbeno, že po vytěžení uhlí bude postavena replika kostela, do kterého vrátí i repliku. Ale myslím, že všichni věděli, jak takový slib dopadne. Naštěstí v 80. letech navrhl architekt Jan Sokol do krásné zámecké zahrady v Duchcově zajímavý železobetonový pavilon s prvky kubismu, který je považován za významnou stavbu moderní architektury druhé polovinu 20. století. Pro někoho může stavba v daném prostoru na první pohled vypadat jako zjevení, ale údiv se dostaví, když vstoupí dovnitř. Jedná se totiž o nový domov pro unikátní barokní fresku, která byla přenesena na strop pavilonu. Tudíž to vypadalo, že freska, která unikla těžbě, je zachráněna. Ale následně se ukázalo, že možná bohužel prohraje svůj boj s vlhkostí. Nový objekt sice vypadá zajímavě z hlediska architektonického, ale podmínky v interiéru nebyly ideální.

Začal boj za záchranu slavné fresky, nejenom pro její umělecké hodnoty, ale také jako memento důsledku těžby uhlí ve zdejším kraji. Odborníci však pochopili, že si to vyžádá čas, jestli ji nechtějí zase přesouvat. Řešilo se odizolování stavby, výměna výplní a další věci, aby se stav nezhoršoval. Průběžně se měřila vlhkost v interiéru, což bylo důležité pro to, aby mohli nastoupit restaurátoři. Snad se to podaří do roku 2028. To uplyne 300 let od doby, kdy Václav Reiner vymaloval kupoli barokního špitálu. Zbývá sedm let. To by stát zvládl postavit kostel, když ten původní zrušil. Ale myslím, že bude úplně stačit, aby se mohli lidé kochat jak opraveným interiérem pavilonu, tak perlou na jeho stropě. Mě se to bohužel nepodařilo, jelikož byl pavilon z provozních důvodů uzavřen. Podle informací ze zámku je občas pavilon přístupný jako samostatný prohlídkový okruh s průvodcem v rámci otvírací doby zámku. 10 minut se tráví v zámecké zahradě a 20 minut přímo v pavilonu. Před případnou návštěvou je dobré se podívat na přesné informace na stránkách zámku Duchcov.