Dům čp. 2 v Semilech (sídlo Muzea a Pojizerské galerie)

Na křižovatce Husovy a Bítouchovské ulice v Semilech stojí dům čp. 2, dnes sídlo Muzea a Pojizerské galerie.
Na wiki v textu o muzeu:

Budova pochází z roku 1760 a je jedna z nejstarších budov ve městě. Narodil se zde Ivan Olbracht a žil zde i jeho otec Antal Stašek.

Městský web:

RODNÝ DŮM IVANA OLBRACHTA

Patří k nejstarším budovám v Semilech, zde měl byt i advokátní kancelář dr. Antonín Zeman publikující pod pseudonymem Antal Stašek. Zde se narodil i jeho syn Kamil, známější pod jménem Ivan Olbracht. Dům se podařilo zachránit díky jednomu dobovému nedostatku. Na začátku šedesátých let chybělo v celém okrese tehdy nepostradatelné muzeum dělnického hnutí. Vzhledem k stranické činnosti I. Olbrachta se podařilo prosadit, aby toto muzeum bylo umístěno právě v jeho rodném domě a místo bourání zchátralého domu následovala rozsáhlá rekonstrukce. Dnes se tu nachází Muzeum a Pojizerská galerie se stálými expozicemi „Osobnosti Semilska“ a „Nezapomenutá minulost“. V přízemní galerii probíhají výstavy a akce krátkodobějšího charakteru. Oba známé spisovatele připomíná sousoší „Otec a syn“ sochaře Malejovského z roku 1960 nedaleko budovy muzea.

Na webu muzea:

Dům č.p. 2 v Husově ulici byl od soukromníků městem koupen v roce 1957, v roce 1958 začalo s jeho rekonstrukcí a slavnostně otevřeno bylo 28. srpna 1960. Vzniklo zde tendenční Muzeum dělnického hnutí a Památník Antala Staška a Ivana Olbrachta, které se zde v pozměňovaných podobách udrželo až do Sametové revoluce. V 90.letech zde vznikla expozice věnovaná Pavlu Tigridovi a následně expozice Osobnosti Semilska, která se udržela až do rok 2014.

Objekt je kulturní památkou:

Patrový zděný objekt pocházející v jádru z druhé poloviny 18. století sloužil jako hostinec přilehlého pivovaru. Objekt později vlastnila rodina Antonína Zemana (Antal Stašek) a narodil se zde jeho syn Kamil Zeman píšící pod pseudonymem Ivan Olbracht.

Muzeum č.p. 2 je zděná, částečně podsklepená stavba o dvou nadzemních podlažích, vybudovaná na obdélném půdorysu s polovalbovou střechou krytou eternitem se čtyřmi vikýři. Vstupní průčelí je orientováno na severozápad do Husovy ulice. Severozápadní průčelí je v patře i přízemí šestiosé, se vstupem ve třetí ose zleva. Druhá a čtvrtá osa jsou zleva zaslepeny. Vstup je opatřen dvoukřídlými dřevěnými dveřmi. Vstup v segmentově ukončeném portálu s klenákem a nadsvětlíkem. Nad vstupem v nápisovém rámci je nápis MUSEUM. V zaslepené ose (druhá zleva) deska odkazující na spisovatele Antala Staška a jeho syna Ivana Olbrachta, kteří v tomto domě žili. V roce 2016 byla na opačné straně vstupu instalována pamětní nápisová deska semilským židovským spoluobčanům ze švédské žuly. U levého rohu desky se nachází tabulka s informacemi o jejím zřízení. Přízemí severozápadního průčelí je opatřeno bosáží, okna čtyřtabulková, v líci. Patro je šestiosé, třetí osa zprava zaslepena. Nad okny nadokenní římsa, ve vrcholu oken klenák. Okna jsou dvojitá, dvojdílná, čtyřtabulková. Severovýchodní průčelí v přízemí trojosé, s bosáží. Patro je čtyřosé. Okna s nadokenními římsami dělená jako u severozápadního průčelí. Štít je dvouosý, okna v šambránách s ušima. Jihozápadní průčelí v přízemí i patře trojosé, štít dvouosý. Přízemí je od patra odděleno profilovanou římsou. Jihovýchodní průčelí směřuje do uzavřeného dvora. Fasáda v přízemí je opatřena bosáží. Barva omítky smetanová, s bílým armovaným nárožím. Pevnou součástí muzea je kamenný dveřní portál přenesený z mlýna č.p. 87 v Košťálově – tzv. Culíkův portál. Ten postavil Jan Culík pro Rykrův mlýn v Košťálově. Ostění portálu je zdobené klasickými pletenci a pilovou lištou vybíhá do stran krátkými zaoblenými festony a ve výši světlíku snítkami s květem a poupaty. Na segmentová klenutí nasedá bohatý, srdčitě ukončený štít s reliéfním znakem mlynářského řemesla. Na překladu pod světlíkem je vyryt do dvou řádek nápis: Z nákladu Pana: Gohanesa: Rykra: Spocestne: Obci: Kosstalowski mistr: Bjl: Gan: Cvljk: Zdejssj: Dne: 22. julii: Ano: 1815. Na kamenné desce, zasazené vpravo nad portálem je v kartuši lemované perlovcem znak zednického řemesla a nápis: Zednicky Mjstr: Wencl Těhnjk: Starsj Towaris: Wencl Ganassek.

Dům č.p. 2 je významnou památkou zděné městské architektury druhé poloviny 18. století a také rodným domem významného českého spisovatele Ivana Olbrachta.

Aktuální využití: Muzeum a pojizerská galerie – dvě stálé expozice a tři výstavní prostory. Dům byl původně panskou hospodou při zdejším pivovaru a později patřil rodině právníka a spisovatele Antonína Zemana, pseudonymem Antal Stašek. V roce 1882 se zde narodil jeho syn Kamil Zeman, později známý pod spisovatelským pseudonymem Ivan Olbracht. Stavba se stala majetkem města Semily a od roku 1960 slouží jako městské muzeum a galerie. V roce 1993 se začalo s přípravou nové a velmi obsáhlé expozice „Osobnosti Semilska“. Slavnostní zahájení se uskutečnilo na jaře 1994. Expozice slouží návštěvníkům dodnes. Národopisná expozice ve druhém poschodí již nezaznamenala rekonstrukční změny.

Na budově je umístěno několik pamětních desek.

Původní evidenční list památky:

Původně panská krčma, kolem r. 1820 empírově přestavená, kolem 1870 dnešní úprava. R. 1960 dům podroben generální opravě a změněn v Památník Antala Staška a Ivana Olbrachta a Muzeum dělnického hnutí Semilska. V l. 1878 – 1912 v domě žil Antal Stašek, 6. ledna 1882 se tu narodil Ivan Olbracht. Jednopatrová budova, kryt eternitový. Zdivo z kamene, příčky v patře z cihel. Zvláštní konstrukce krovů a komínů. Chodby a dolní místnosti s valenou klenbou. Ve sklepě zasypaná studna. Dům s rustikou členěnou kordonovou a korunní římsou a zubořezem. Střecha mansardová.

Dříve hostinec, dílny, od r. 1960 muzeum a památník. V přízemí tři výstavní síně. Nyní muzeum děl. hnutí. Památník předního českého spisovatele a protifašistického bojovníka I. Olbrachta.