Vodní elektrárna Spálov na řece Jizeře

U soutoku Jizery s Kamenicí v místní části Podspálov u trasy červené turistické značky poblíž železniční zastávky Spálov stojí vodní elektrárna.

Na wiki:

Malá vodní elektrárna Spálov leží na řece Jizeře v lokalitě Podspálov v katastrálním území Spálov u Semil města Semily; její výkon činí 2400 kW.

Výstavba budovy v národním slohu u soutoku Jizery a Kamenice začala v roce 1921 a trvala až do roku 1926. Stavební práce byly zadány firmě Ing. Nejedlý, Řehák a spol. v Praze. Areál projektoval představitel secese a kubismu Emil Králíček, rodák z Německého Brodu, strojní zařízení stavidel, česlic a lávek dodala firma Bratři Prášilové a spol. v Libni, turbíny firma Breitfeld a Daněk v Blansku, elektrické zařízení rozvodny firma F. Křižík. Od jezu, situovaného o 1¾ km jižněji pod Bítouchovem (k. ú. Bítouchov u Semil a Chuchelna) je k elektrárně veden náhon raženou štolou dlouhou 1323 m ve velmi tvrdém diabasu a dále zděným kanálem dlouhým 437 m. Malířskou výzdobu strojovny navrhl akademický malíř Ferdinand Rubeš. Strojovna byla dána do zkušebního provozu 12. května 1926. Dokonale promyšlené a zhotovené dílo sloužilo bez přestávek celých 72 let, v roce 1998 byla elektrárna odstavena z provozu a došlo k zahájení modernizace. Hlavním mottem rekonstrukce bylo ponechat elektrárně její jedinečnost, autentičnost, krásu a vrátit ji mládí a svěžest.

Původně byla osazena dvěma Francisovými turbínami, přičemž celkový výkon elektrárny dosahoval 2 MW. V rámci celkové modernizace byla elektrárna plně zautomatizovaná. Francisovy turbíny byly nahrazeny Kaplanovými vertikálními turbínami. Byly vyměněny také generátory čímž stoupl celkový výkon na 2,4 MW a průměrná roční výroba se zvýšila o cca 30 %, dosahuje hodnoty 12 GWh. Vodní elektrárnu ve Spálově je možné si dnes prohlédnout. Prohlídky se konají od května do září. Vodní elektrárna je součástí Riegrovy stezky, která patří mezi nejkrásnější stezky v ČR.

ČEZ:

Malá vodní elektrárna Spálov byla postavena v rozmezí let 1921 – 1926 ve stylu art deco a koncipovaná jako středotlaká, derivační, průtočná, pološpičková a ručně ovládaná. Nachází se na 104. říčním kilometru řeky Jizery v obci Spálov (okres Semily). Celkový objem nádrže napájející tuto elektrárnu činí 43 000 m3. Od téměř 2 kilometry vzdáleného bitouchovského jezu je k elektrárně voda vedena raženou štolou dlouhou 1323 metrů a zděným kanálem o délce 437 metrů.

Projektem celého areálu byl pověřen významný představitel secese a kubismu Emil Králíček. Stavební práce provedla firma Ing. Nejedlý, Řehák a spol. a strojní zařízení stavidel, česlic a lávek pochází z produkce firmy Bratři Prášilové a spol. v Libni. Elektrické zařízení rozvodny je dílem firmy F. Křižík. Jako vodní motor byly použity dvě horizontální spirální Francisovy turbíny vyrobené firmou Breitfeld a Daněk z Blanska o průměru oběžného kola 1200 mm a s 18ti rozváděcími lopatkami. Soustrojí pracovala s návrhovým spádem 23,1 metrů. Ve strojovně byly postaveny dva stejné symetricky uspořádané agregáty, sestávající z Francisovy turbíny a agregátoru na společném vodorovném hřídeli. Původní turbíny o celkovém instalovaném výkonu 2MW jsou dnes k vidění vyjmuté v areálu elektrárny.

Montáž strojů v rozvodně si 25. března 1926 vyžádala jednu lidskou oběť z firmy Křižík. Strojovna byla dána do zkušebního provozu 12. května 1926. Ještě do konce tohoto roku byly dokončovány vnější úpravy celého díla.

Vodní elektrárna ve Spálově vzdorovala dlouho času, ale modernizaci neušla. Dne 16.3.1998 byla odstavena z provozu a zahájena její generální oprava. Proběhla výměna turbín, nově ve Spálově vyrábí ekologickou elektřinu dvojice Kaplanových vertikálních přímoproudých turbín o průměru 1000 mm, které vyrobila rakouská firma Kössler. Jmenovité otáčky těchto turbín jsou 600 ot/min. Těmito turbínami jsou poháněny dva generátory, každý o zdánlivém výkonu 1,5 MVA a činném výkonu 1,2 MW. Dne 4. 2. 1999 bylo nové soustrojí TG 2 poprvé po modernizaci přifázováno k síti.

Elektrárna Spálov ročně vyrobí v průměru 10 milionů kWh elektřiny, a pokryje tak spotřebu zhruba 2 800 pojizerských domácností.

Liberecký kraj:

V místní části obce Spálov – v osadě Podspálov se nachází hydroelektrárna vybudovaná v roce 1921 až 1926. Voda do elektrárny je přiváděna štolou vedoucí z řeky Jizery.

Na počátku 20. století byla elektřina znamením pokroku a nástupu nové doby. Jedním z dodnes hmatatelných důkazů je i hydroelektrárna v Podspálově, která byla vybudovaná v letech 1921 až 1926 podle projektu architekta Emila Králíčka stavbu provedla pražská firma Ing. Nejedlý, Řehák a spol.

Strojní zařízení stavidel, česlic a lávek dodala firma Bratři Prášilové a spol. v Libni, turbíny firma Breitfeld a Daněk v Blansku, elektrické zařízení rozvodny firma F. Křižík. Náhon k elektrárně je veden od jezu v blízkosti galerie raženou štolou dlouhou 1323 metrů a dále zděným kanálem dlouhým 437 metrů. V roce 1998 prošla elektrárna generální rekonstrukcí, jejímž hlavním mottem bylo ponechat jí její jedinečnost, autentičnost, krásu a vrátit jí sílu, mládí a svěžest. To se nakonec podařilo, možná také proto, že všichni, kteří měli s rekonstrukcí elektrárny něco společného, k ní přistupovali s určitou úctou a pokorou. Dodnes slouží svému účelu a navíc bývá obdivována jako architektonický klenot na Riegrově stezce ze Semil do Podspálova. Právě tato hydroelektrárna je příkladem toho, jak může technika existovat v téměř dokonalé symbióze s přírodou.

Exkurze elektrárny jsou možné pouze po telefonickém objednání s min. 14 denním předstihem na čísle 482 127 311 (Po-pá 10:00 – 14:00 h), prohlídky se uskuteční ve všední dny pro min. 15 osob.

Památkový katalog (elektrárna není kulturní památkou):

Spálov č.p. 54, Semily – vodní elektrárna; generátor; turbína; strojovna; rozvodna; trafostanice
Sloh: art deco
Vznik: 1921
industriální dědictví – energetika, vodohospodářství

Zemská elektrárna na Jizeře pod Spálovem byla vybudována rozmezí let 1921-1926 ve stylu art deco. Projektem celého areálu byl pověřen významný představitel secese a kubismu Emil Králíček. Stavební práce provedla firma Ing. Nejedlý, Řehák a spol.

Zemská hydroelektrárna na Jizeře pod Spálovem byla uvedena do provozu v roce 1924. Zužitkovávala vodní sílu Jizery jezem a následnou štolou skrz ostroh o délce 1323 m a kanálem o délce 580 m a od vodního zámku potrubím 2 x 35 m dlouhým, celkem měřil náhon 2336 m. Ve strojovně pracovala dvojice vodních turbín o výkonu 1496 koní, které poháněly dva 1 MW generátory třífázového proudu o výstupním napětí 6,3 kV. Elektrotechnické zařízení vyrobila firma Františka Křižíka v roce 1924. V transformovně byla osazena pětice transformátorů o výkonu 2 x 2 mVA a 3 x 1 mVA. Elektrárna byla spuštěna v létě 1924 a byla pronajata VČE. Rekonstrukce (náhrada) elektrotechnického zařízení proběhla v roce 1998.

Industriální topografie:

Elektrárna na Jizeře se nachází v blízkosti železniční zastávky Spálov a silnice ze Železného Brodu do Bozkova. Byla postavena podnikem Elektrárenského svazu v Hradci Králové, který se stal do jejího dokončení akciovou společností Východočeská elektrárna (VČE). Ve skalnaté soutěsce Jizery přibližně 2 km výše na jejím toku na katastru Bítouchova je umístěn jez (od firmy Bratři Prášilové pocházelo též strojní zařízení stavidel, česlic atd.), hradící štolu přívodního kanálu, která pokračuje jako krytý kanál a ústí do vyrovnávací nádrže nad elektrárnou, odkud je voda vedena tlakovým potrubí ke dvěma turbínám, původně Francisovým (Breitfeld, Daněk a spol. Blansko), po rekonstrukci elektrárny roku 1999 Kaplanovým (původní vystaveny před elektrárnou). Vlastní budovu elektrárny tvoří na severní straně nižší budova strojovny, na niž na jižní straně navazuje vyšší část s rozvodnou a kancelářemi. V interiéru strojovny je eliptické pole nad galerií pod stropem vyplněno alegorickou malbou Ferdinanda Rubeše, znázorňující patrně vznik Elektrárenského svazu. Celé vodní dílo projektoval Dr. Ing. Antonín Jílek a realizovala jej firma Nejedlý a Řehák, budova elektrárny ve stylu art deco je jednou z posledních realizací architekta Emila Králíčka.