Große und Kleine Orgel

Nedaleko Jonsdorfu na trase turistických cest Orgelsteig, Lausitzer Schlanhe – Oberlausitz Mitte (červená) a Naturlehrpfad Mühlsteinbrüche (zelená) v sousedství lomů na mlýnské kameny je k vidění geologický unikát, pískovcové varhany.

Čedičové varhany známe všichni, alespoň ty nejpopulárnější na Panské skále (i když jich máme po republice i tady blízko kolem nás mnohem, mnohem víc). Ti zkušenější vědí, že se jejich výjimečným pískovcovým bratříčkem můžeme pochlubit i u nás, nedaleko Cvikova. Ovšem kolik lidí zná tenhle skalní útvar na německé straně v Jonsdorfském skalním městě (Jonsdorfer Felsenstadt) si netroufám odhadnout (obdobná místa lze navíc najít nedaleko, v lomech Schwarzes Loch, Bärloch a na několika dalších místech v oblasti lomů Mühlsteinbrüche – v ústí rokle Eckerts Loch).

Lepší popis než na webu o Lužických horách asi těžko kde najít:

Skalní útvary Grosse Orgel a Kleine Orgel (Velké a Malé Varhany, 580 m), ležící asi 600 m jižně od okraje Jonsdorfu, patří k nejzajímavějším geologickým památkám Žitavských hor. Krátká odbočka s kamenným schodištěm vede od Varhanní stezky (Orgelsteig) na zábradlím chráněnou skalní plošinu se dvěma nevelkými skalními útvary, tvořenými svislými pískovcovými sloupky, připomínajícími píšťaly varhan. Menší okrouhlý skalní suk je asi 2 m vysoký, zatímco větší skalka je plošně rozsáhlejší, ale o něco nižší a méně nápadná.

Skály jsou unikátním příkladem sloupcového rozpadu pískovce, jehož vznik souvisel s průnikem znělcové lávy do pískovcové pukliny Orgelsteigu, probíhající v těsné blízkosti. Horké plyny a páry, které průnik znělcové lávy ze zemského nitra doprovázely, prostupovaly trhlinami v okolí žíly a prohřály okolní pískovec na vysokou teplotu, která vedla k jeho zpevnění a prokřemenění. V místech, kde bylo prohřátí zvlášť intenzivní, došlo při následném chladnutí a zmenšení objemu horniny ke vzniku kontrakčních trhlin, jimiž byl pískovec rozdělen na čtyř- až šestiboké sloupky. Ty jsou až 15 cm silné a nejlépe jsou vyvinuté v horní části skal, zatímco směrem dolů rychle přecházejí do celistvé skály.

Ke zpevnění pískovce a zvýšení jeho odolnosti vůči zvětrávání přispěly také železité roztoky, které v něm vytvořily místy až 5 cm mocné rezavě zbarvené žilky a různé nepravidelně tvarované polohy.

Skalní útvary Varhan byly zpřístupněny koncem 19. století, kdy se staly oblíbeným cílem turistů. V roce 1896 upozornil lesník Schwerdtner, že je skála velmi nebezpečná, a žitavští radní proto 30. října téhož roku pověřili vedení jonsdorfské továrny na výrobu mlýnských kamenů, aby skálu nechalo zabezpečit zábradlím. Od té doby je na skalním ostrohu upravená vyhlídka, ze které je vidět na Luž, Sonneberg a Buchberg s výraznou skalní skupinou Nonnenfelsen v popředí, dále přes Jonsdorf na Breiteberg a do zvlněné krajiny Horní Lužice, vroubené vzdálenými vrchy Czorneboh, Kottmar, Löbauerberg, Rotstein a Landeskröne.

Východně od vyhlídky vystupuje z okraje zalesněného hřbetu několik pískovcových skal, mezi nimiž je nápadný zajímavě tvarovaný Hennigův sloup (Hennigsäule) s vrcholovou palicí, posazenou na zúženém krku. Sloup byl pojmenován po zdejším lamači kamene Hennigovi, který se jednou notně posilněný alkoholem vsadil, že na skálu vyleze. Nahoru se dostal celkem snadno, ale sestup dolů už se mu zdál zcela nemožný, takže mu přihlížející lamači nakonec museli přinést žebřík, aby se dostal zpátky na zem.

Skalní plato, na němž se obě skalky nachází, je opravdu skvělou vyhlídkou, z níž je skvělý výhled na Jonsdorf nebo protější masiv Nonnenfelsen (Jeptišky).

A kudy tam? Možností je víc. Několik variant se nabízí z Jonsdorfu, kde se dá parkovat. Z české strany z Krompachu také variantně (přes Valy nebo po zelené po hranici). A je tu i varianta z Dolní Světlé přes Krkavčí kameny a Falkenstein. Stačí si vybrat.