Vyhlídka Borský vrch

Na severovýchodním okraji Nového Boru, na katastrálním území čtvrti Arnultovice, se nad městem tyčí zalesněný Borský vrch.

Mapy.cz tu evidují hned tři vyhlídky, ale po pravdě, marná snaha. Vydrápal jsem se sněhem sice jen na vrchol a následně se prošel Vančurovou ulicí (tudíž vynechal třetí vyhlídku nad obrázkem sv. Kryštofa v Liberecká ulici), ale obě ta místa bych za vyhlídky označil s velkým sebezapřením. Na vyhlídce pod Borským vrchem jsou sice umístěny cedule, ale výhled je „obyčejný“ (viz foto). A na vrcholu je mezi stromy bez listí vidět pár domů, v době plné vegetace nemůže být vidět absolutně nic – ostatně na to upozorňují všechny dostupné zdroje.

Borský vrchje zcela zalesněný kopec, dosahující výšky 446 m n.m. Proti městu je jeho vrchol o 60 metrů výše, přístupný je po neznačených lesních pěšinách a rozhledu brání faakt, že nevysoký čedičový kopec je plně zalesněný listnatými stromy. 

V dřívějších dobách se mu říkalo „Revírníkův vrch“, pak vystřídal řadu jmen podle majitelů zdejších pozemků Helzela, Stolleho, Grohmanna a Tschernicha, a teprve později se začalo používat označení Borský nebo Městský vrch. Ve 2. polovině 20. století se lidově označoval jako Velíškův vrch. Kopec se zalesněným vrcholem byl na úpatí obdělávaný a teprve v novější době byla pole na jihozápadní straně zastavěna rodinnými domky. V 80. letech 19. století byl kopec volně přístupný a na okraji lesa byly rozmístěné dřevěné lavičky s krásným výhledem na město a okolní krajinu. Heinrich Tschernich nechal ale později vrch oplotit kvůli ochraně vegetace a ptactva. V roce 1920 kopec koupilo město a zřídilo zde lesopark. Po roce 1945 postupně lesopark i lavičky zanikly.

Na vrcholu mezi skalkami je poznat, že se sem v létě zřejmě chodí (cosi jako sedačky a ohniště), ale určitě to není kvůli výhledu. Na jedné straně je jakž takž k tušení Klíč, ale vyfotit se nedá, takže zbývá jen víc než omezený zimní výhled na městskou zástavbu.