Skalní město Tiské stěny

Tiské stěny. Pískovcové skalní město v nejzápadnější části Labských pískovců na Děčínsku, nesoucí jméno podle přiléhající obce Tisá.

Máme pískovce všude kolem sebe. Míst k procházení a obdivování je mnoho a mnoho, ale ony sahají mnohem dál, než by člověk čekal. Pokud jezdíte z Děčína přes Jílové na Teplice a občas máte možnost se rozhlédnout, pak snad víte, že kolem Libouchce jsou na obzoru viditelné masivy skal Tiské stěny.

Tato přírodní památka je pro nás trochu zvláštní a výjimečná – areál je to nezvykle rozlehlý, přitom poměrně uzavřený a navíc přebohatý rozličností. To má za následek třeba to, že se tu na dvou vstupních místech vybírá vstupné (směšných 30 kaček na dospělého), že skalní město obsahuje dvě naučné stezky a jednu cestu turistickou, a také to, že tu na jednom místě uvidíte snad všechno možné – až 70 metrů vysoké věže, sloupy, rokle, soutěsky, převisy, jeskyně, skalní hřiby, průrvy se zachycenými spadlými bloky, úžasná panoramata. Skoro každý útvar má své jméno, na skalách často uvidíte bílý čtvereček s číslem, odkazujícím do mapky. Inu, asi mám odlišnou fantazii, málokdy jsem viděl to, co viděli tvůrci názvů. Ale je to vlastně vcelku jedno.

Jsou informační zdroje, které tvrdí, že jde o dopravně lehce dostupnou lokalitu. Inu, pravda je relativní, jak už to tak bývá. Původně jsem měl v úmyslu vyrazit hromadnou dopravou, jenže když zjistíte, že z Děčína do Tisé neexistuje přímé spojení. A když víte, jak je kvůli letním výlukám komplikované dostat se od nás z opičích hor do Děčína, je prostě nejjednodušší hupsnout do auta. Pak jste na místě vskutku za chvíli. U hlavního vstupu v Tisé, který se nachází v blízkosti místního kostela sv. Anny, jsou tři parkovací plochy. Vybaveny parkovacími automaty, ale o víkendu, kdy jsem dorazil, se tu procházela paní, vybírající poplatek osobně (40 kaček na celodenní parkování nikoho nezabije). U druhého vstupu u Turistické chaty jsou parkoviště dvě a údajně se tu nevybírá, ověřeno to ale nemám.

Jak už bylo zmíněno, areál je vnitřně rozdělen do dvou částí – Malých a Velkých stěn. Oběma částmi prochází naučná stezka (bílý čtverec s úhlopříčným zeleným pruhem), Malými stěnami vede okruh (v pravém slova smyslu, vrátíte se na výchozí místo u pokladny), Velkými stěnami NS „jen“ vede k druhému vstupu u již zmíněné Turistické chaty. Okruh si ale můžete vytvořit i v této rozsáhlejší části, protože zpět je možno se vracet po hřebeni skal po červené turistické značce.

Ať už půjdete jakkoli kamkoli, pak vězte, že je tu jen málo náročnějších míst (schodiště, průrvy), jinak se jedná o vcelku nenáročnou procházku, kde se můžete pohodlně a dlouho kochat a kochat. Já se tu štrádoval téměř 4 hodiny. Jediné minus, které to tu má – i když se tvrdí, že jde o místo relativně neznámé, sami tu prostě nebudete. Lidi, lidi, lidi. Jednotlivci, rodiny, i celé autobusy, čeština i cizí jazyky. Pokud jste tu ještě nebyli, napravte to. Myslím, že já jsem tu nebyl naposledy.

Co se týče fotek, je to těžké – zajímavý je tu každý balvan, každá věž, každé místo. Ukázat všechno ale nejde, nicméně i přes několikanásobný výběr mi těch obrázků zbylo dost a dost. Snad vás nalákají. Jak fotky, tak z nich poskládaná panoramata.

A ještě mapka:

Nic není jako dřív ->