Skalní brána u Milštejna

Na území CHKO Lužické hory mezi Rousínovem, Trávníkem a Nadějí na trase zelené turistické značky (a odbočce červené) se poblíž zbytků hradu Milštejn tyčí skalní oblouk.

Na webu Lužických hor:

Skalní masiv (562 m n. m.) s nepatrnými zbytky středověkého hradu Milštejna leží v lesích mezi Trávnickým a Suchým vrchem, asi 4 km severně od Cvikova a 1 km západně od Naděje. Zhruba 120 m dlouhý skalnatý hřbítek je tvořen křemenným pískovcem, který se pro svou velkou tvrdost a odolnost odedávna používal k výrobě mlýnských kamenů a brusných kotoučů.

Na severním konci hřbetu je asi 3,5 m vysoká a 7 m široká skalní brána, která patrně vznikla zvětráváním masivu podle množství puklin a zřícením uvolněných kamenných bloků. Výše nad bránou je ještě malé skalní okno. Mohutné skalní věže po stranách brány byly dříve horolezecky využívané, ale dnes je tu lezení v zájmu ochrany přírody omezeno.

Na vyšší z obou věží byla v minulosti také upravená vyhlídka s lavičkami a malým závětřím, přístupná po žebříku se zábradlím. Otevíral se z ní pěkný výhled k východu na Hvozd, Sokol, Jezevčí vrch a vzdálenější Ještědský hřbet, k jihovýchodu na Zelený vrch, Tlustec, Ralsko a jižním směrem na osamělé kopce Českolipska s Ortelem v popředí a s výraznou dominantou Bezdězu na obzoru. Na jihovýchodě vynikal Vlhošť s Ronovem a západním směrem byly vidět lesnaté kopce Lužických hor, mezi nimiž nejvíce vynikaly Klíč a Jedlová.

Na malém prostranství za skalní bránou rostou dva staré stromy – buk a javor. Další přibližně 400 let starý mohutný buk stál na plošince jihovýchodně od hradu, kde býval údajně hradní hřbitůvek. Asi 20 m vysoký strom s obvodem kmene 4,5 m byl ale napaden dřevokaznou houbou a dnes už neexistuje.

Asi 200 m severovýchodně od skalní brány je v malé strži upravený pramen, zvaný Stříbrná studánka, který kdysi napájel nevelký rybníček s dosud částečně zachovanou hrází.

Dnes jsou na Milštejně známé tři větší jeskyně, jejichž ohlazené stěny naznačují, že vznikly erozním působením vody. Největší a nejznámější z nich je asi 45 m dlouhá Kovárna, jejíž ústí se nachází na východním úpatí skalního masivu. Za nízkým vchodem se jeskyně větví do dvou směrů. Vpravo je větší prostora se snižujícím se členitým stropem, zatímco doleva vede asi 1 m vysoký průchod do další prostory se zajímavě ohlazenými a zbarvenými stěnami. Přístup do třetí komory je odtud možný jen úzkým průlezem mezi skálou a sutí. Výška všech tří prostor se pohybuje kolem dvou metrů, přední z nich zřejmě kdysi využívali i lamači kamene, o čemž svědčí zbytek zděného portálu a množství nalezených střepů. Od podzimu roku 2003 je vchod do jeskyně uzavřen mříží.

Další hůře přístupná jeskyně je v balvanité suti za skalní bránou. Tvoří ji asi 14 m dlouhá rozšířená puklina, na kterou navazuje členitější systém původních jeskynních výklenků a převisů, vyúsťující asi po 30 metrech na povrch v kamenitém srázu pod skalní bránou.

V jižní části skalnatého hřbetu Milštejna je třetí jeskyně, nazývaná někdy Nová Kovárna. Tvoří ji tři navzájem propojené komory, jejichž celková délka je asi 17 m. První z nich, přístupná širokým vchodem, je přes 2 m vysoká, 3,5 m široká a téměř 8 m dlouhá a leží v ní nedokončený mlýnský kámen. Za ním je úzký průlez do druhé, přibližně stejně velké prostory, která má zároveň menší samostatný vstup zvenku. V její zadní stěně je úzký průlez do třetí, vodou vytvořené oválné komůrky.

Ve zdejších jeskyních zimují některé druhy netopýrů, například netopýr ušatý, velký, řasnatý nebo černý.

Na odlehlé straně hřbetu chatka. Na skále samé dnes už ani stopy po žebříku a vyhlídce, těžko hádat, kde a jak byla umístěna. Ani historické pohlednice na výše zmíněném webu její podobu nezachycují.