Vyhlídky na Hradci u Liběšic

Kolem vrchu Hradec u Liběšic, na němž se nachází významné neolitické (a dosud důkladně neprozkoumané) hradiště, je v mapách zakresleno několik vyhlídek.

Nejprve něco teorie z wiki:

Vrch Hradec se nachází na jihu Verneřického středohoří, na severozápadním úpatí druhého nejvyššího vrcholu Českého středohoří Sedla (726 m n. m.) v katastru obce Srdov (část obce Liběšice). Zalesněný kuželovitý vrch Hradec (452 m n. m.) se tyčí v prudkém svahu nad napojením silnic II/240 a II/260, nad stejnojmennou obcí, která ale katastrálně spadá do obce Levín. Na jeho severozápadním úpatí leží obec Horní Vysoké, do jejíhož katastru patřily na přelomu 19. a 20. století populární Lázně Jeleč (německy Bad Geltschberg, Geltschbad). Vrch je tvořen vyvřelou třetihorní horninou trachybazaltem.

Dále se tam tvrdí, že „přes vrchol Hradce vede nově budovaná Liběšicko-levínská stezka Zemí hradů, která je součástí projektu Zlatá stezka Zemí hradů„, což ovšem není pravda. Tato červená turistická značka Hradec míjí – uhýbá u Srdovské hájovny, kde se kříží se zelenou, což je ta správná barva, která vás na místo dovede. Nebo tedy by alespoň v ideálním případě měla…

Víme v tuto chvíli všichni, jak to vypadá s kůrovcovou kalamitou, a ani zdejší krajině se brutální těžba nevyhýbá. Sice se objevují zcela nové a nečekané výhledy, na druhou stranu je mnohdy problém najít správnou cestu. Od Horního Vysokého po silnici žádný problém, odbočka do lesa do strmého stoupání se dá najít. Na jeho vrcholu cedulka směřuje zájemce vpravo na okraj skal na první vyhlídku. Zpočátku to tak nevypadá, ale prošlapaná cestička vede na skalisko, které bylo vidět při výstupu. Už samotná hornina je zajímavá, nic takového z našeho regionu neznáme (pokud se nepletu). A pozor, vyhlídka klame tělem. Na první pohled vyvýšená plošina zarostlá, výhled mizerný… Jenže je třeba pokračovat dál, nebát se a o o dost klesnout až na samý kraj. Tehdy se krajina otevře – Horní Vysoké, chatkový tábor, kopce zakrývající Lovečkovice, vpravo zvonice nad Levínem.

Zpět na zelenou a tady problém. Sedlem mezi hlavním vrcholem, na němž bývalo výše zmíněné hradiště, a o něco nižším druhým hřbetem, je zbaveno stromů. A to zřejmě i těch, které nesly značení. Odbočku vlevo kolem kopce se mi nepodařilo objevit, je tu jen pár cest prošlapaných sněhem. Pokusil jsem se jich držet, ale GPS v mapy.cz vytrvale ukazovala, že jdu úplně mimo značení. Nepomohlo ani křižování napříč svahem až na jeho vrchol. Na žádnou značku jsem nenarazil. Musel jsem pokračovat po jakž takž prošlápnuté pěšině, která ovšem místy vypadala, jako když tam někdo prošel před 100 lety. Boční vyhlídku nad silnicí se mi objevit nepodařilo, dorazil jsem až k unikátnímu mauzoleu průmyslníka Schrolla. Odtud je výhled perfektní – nejsem místní, ale nejspíš je vidět až k Úštěku, vzdálené kopce se pojmenovat neodvažuji.

Tady se zelená opět objevila a bez problému mne dovedla zpět do sedla a pak až k již zmíněnému rozcestí U Srdovské hájovny.