weby pro nejsevernější čechy

Panská skála

This entry is part 2 of 7 in the series Skály, hory, vrcholy

Národní přírodní památka Panská skála u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je zřejmě nejznámější a nejstarší geologickou rezervací u nás, byť zdaleka není jediná svého druhu.

Popularita tohoto útvaru je taková, že přes léto se málokdy podaří vystihnout okamžik, kdy po okolí či přímo na vrcholcích nepromenádují zástupy návštěvníků. V zimě je to o fous lepší, a možná i na focení mírně romantičtější.

Alternativní označení Kamenné varhany si Panská skála vysloužila pro typickou sloupcovitou krystalizaci čediče při tuhnutí magmatu do pěti až šestibokých hranolů (výšku různé prameny udávají od 12 až do 20 metrů a průměr od 20 do 40). Obnažený skalní útvar je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší, rozloha chráněného území je 1,26 ha v nadmořské výšce 560 až 597 m n. m.

V těsné blízkosti Panské skály je obří sběrné parkoviště s Infocentrem, od kterého dojdete několika pár minut. Poněkud předimenzované parkoviště (aspoň se na něm ale dají pořádat různé akce) by mělo být přístupné celoročně a minimálně v turistické sezóně je placené. Íčko, umístěné u parkoviště, nemá vlastní web, takže ověřit otevírací dobu není jednoduché. Je možné také využít několika turistických značek, kříží se tu hned tři barvy z různých směrů. A hotová je i cyklostezka Varhany z České Lípy po tělese zrušené železniční tratě (na opačné straně, než je parkoviště, bývala u Panské skály železniční zastávka).

Od 18. století zde byl v činnosti lom. Vytěžený materiál byl vyvážen do zemí Beneluxu, kde se využíval pro stavbu přímořských hrází, jelikož čedič má značnou chemickou odolnost proti mořské vodě. Pod skálou je dnes malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Již na konci 19. století se začínají objevovat nejrůznější snahy, např. českolipského Excursions Clubu založeného 10. dubna 1878 či geologa a vulkanologa profesora Josefa Emanuela Hibsche (1852-1940), na ochranu tohoto unikátního lomu. Ten roku 1878 poslal českému zemskému výboru žádost o ochranu skály. Je zachováno i znění odmítavé odpovědi podepsané nejvyšším zemským maršálkem Auerspergem Theummerem, zdůvodněné nedostatkem finančních prostředků. Až v roce 1895 bylo vydáno úřední rozhodnutí, které další těžbu v oblasti zakazovalo. Tento první zákaz ale nebyl lidmi dodržován a v těžbě se i nadále pokračovalo.

V roce 1902 občanské Sdružení pro záchranu Panské skály založené v Děčíně pro ochranu lokality vykoupilo horní část lomu, čímž se zabránilo pokračování těžby na dobu několika let do šířky. Peníze sdružení shánělo pouličními sbírkami, pořádáním plesů, prodejem suvenýrů s motivem skály. Roku 1906 uzavřelo s majitelkou dolu dohodu, že za poplatek 300 Kč ročně jim pronajme na 6 let hlavní stěnu. Následně se začalo těžit do hloubky, čímž vzniklo dnešní jezírko. Po vypršení smlouvy v lednu 1913 ale majitelka lámání sloupců ze skály obnovila a za další pronájem požadovala dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla 12. března 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně přerušena a po komisionelním projednání na místě bylo 30. dubna 1913 lámání kamene na Panské skále zakázáno. V roce 1914 byla skála okresním výborem v České Kamenici za 20 000 korun vykoupena a od té doby měla být chráněna, přesto se v následujících letech těžba ještě občas opakovala. V době II. světové války byl dokonce zpracován projekt, podle něhož se mělo těžit mimo hlavní stěnu do hloubky a až k silnici. Vytěžené sloupky měly chránit ponorkovou základnu na severu Německa na ostrově Helgoland.

Definitivní zákaz se prosadil až roku 1948 a rychle následovala i oficiální ochrana (v letech 1953 a 1963). Úředně byla Národní přírodní památka Panská skála vyhlášena Ministerstvem školství a národní osvěty 18. září 1953. V soupisu vedeném ONV Česká Lípa byla 6. září 1963 vedena v kategorii CHPV (chráněný přírodní výtvor). Nyní je ve správě CHKO České středohoří, v II. ochranné zóně. K popularitě místa samozřejmě přispěla propagace v jedné z nejznámějších pohádek, natáčeli se tu scény z Pyšné princezny v roce 1952.

Pokud chcete něco podobného, ale s daleko menší pravděpodobností potkat lidi, zkuste Zlatý a Stříbrný vrch, nebo zkuste štěstí v západních Čechách.

Series Navigation<< Skála smrti u KunraticČedičové varhany u Hlinek >>
Tagy